2. ledna koncert v Blavě

Zdar děcka, hned zítra se můžete těšit na koncert v knihovně od sedmi večer a doneste si pytliky na blití, protože to bude náááářez!!! :)

Ajajaj

V minulém příspěvku poukazuji na začínající červen a najednou je končící srpen, prázdniny v háji, den se nám úspěšně krátí a volejbal se v osm večer už příliš hrát nedá. Nadto se mi nepovedlo znovu rozjet blog...a jak to tak vypadá, asi se mi to už nepovede. Času je málo a chuti snad ještě méně...psát by bylo o čem, ale od té doby co mě opustila múza se mi už do toho příliš nechce....no ale kdo ví...třeba se časem zadaří a já sem opět začnu přispívat...ale moc s tím nepočítám... Btw...stejně už všichni, tak tvrdě vydření, čtenáři opustili tento web...

Resurrection...again...

Tak nám začal červen... Vidím poslední příspěvek (když nepočítám recenzi na telefon) před déle než půl rokem... Teplo ve mně možná opět probudí nějaké to nutkání psát příspěvky... Tak uvidíme...již brzy...doufám...

Dlouhodobé zkušenosti s telefonem Sony Ericsson W910i

Tato moje recenze navazuje na recenzi na Semanii, protože tu nejsou popsány všechny vlastnosti a umy telefonu.

K tomuto telefonu jsem se dostal tak nějak náhodou, když jsem prodal HTC Kaiser a C905i se ještě neprodávala. Chtěl jsem proto něco levného, ale zároveň aby to mělo vše co opravdu potřebuji.

Konstrukce a ovládání

Telefon je ‚slajdové‘ konstrukce a má velmi příjemně tenké tělo. Mechanismus je velmi dobře udělaný a pružina, která pomáhá při otevírání nebo zavírání svou práci dělá velmi dobře. Nicméně po několika týdnech používání se vrchní díl mírně kolíbá ve svých kolejnicích. Otevírání jde jednoduše palcem, stačí zatlačit na ergonomicky zaoblenou část na spodku telefonu. Se zavíráním je to horší, protože i přes drobný záhyb, který je určen možná právě pro zavírání, jsem si zvykl telefon zavírat tak, že udělám obrovský otisk celého palce na spodní části displeje a na tomto místě mírně zatlačím a už se telefon lehce pohybuje směrem k zavření. Na zadní straně telefonu najdeme čočku fotoaparátu, která mírně vystupuje a proto když se telefon položí na záda, kolíbe se. Počet tlačítek v zavřeném stavu je stejný jako u jiných Sony Ericssonů. Pětisměrové tlačítko, telefonky, dvě funkční klávesy, dvě herní/photo klávesy, C a tlačítko pro přepínání mezi programy, případně pro přístup k nejčastěji používaným akcím. Na horní straně tlačítko pro vypnutí a tlačítko Walkman, kterým můžete při jeho podržení a cuknutí telefonu na určitou stranu přeskočit o skladbu vpřed nebo zpět. V soukromí se mi daří takto přecházet skladby, v mhd mi to připadá divné, cuknutí není tak rapidní a skladba potom nepřeskočí. Čili nápad dobrý, funkčnost horší. Dále je u pravé funkční klávesy světelný senzor, který reguluje podsvícení podle intenzity okolního světla. Na sluníčku proto budete mít podsvícení na maximum, kdežto v noci vás nebude displej oslepovat. Numerické klávesy, které se objeví po otevření telefonu nejsou špatné, ale mají poměrně nízký zdvih a velmi nejistý je také pocit ze zmáčknutí, takže občas se vám stane, že tlačítko zmáčknete dvakrát nebo naopak vůbec a po hmatu toho taky příliš neuděláte. I přes výtky jsem ale vzásadě spokojen.

Ovládání doznalo některých změn s odchodem klávesy ‚zpět‘. Nahradila ji pravá funkční klvesa, která teď má ve většině případů právě funkci zpět. Dlouhý stisk tlačítka zpět u starších telefonů, který vás dostal až do pohotovostního menu, je teď nahrazen jednoduchým zmáčknutím červeného telefonu…to mi obrovsky vyhovuje a zvykat si na tuto změnu jsem si ani nemusel, přišlo to samo a velmi intuitivně. Je ovšem možné, že pokud člověk přejde přímo například z K800i, že ten problém s přechodem bude větší. Co dělá problém mně je ovšem zelené tlačítko, které v pohotovostním menu vede k posledním volaným/příchozím/zmeškaným hovorům. Ten problém je v tom, že funguje pouze v pohotovostním menu, takže pokud jste v nějakém programu, dostanete se k volaným číslům stiskem minimálně tří kláves. Další zajímavou leč kapku nedodělanou věcí je vyhledávání z telefonního seznamu přímo v pohotovostním menu. Stačí začít psát jméno stejně jako se píše pomocí T9, čili každou klávesu, na které se písmenko nachází zmáčkneme pouze jednou. Nedodělané jsou dvě věci, jednak telefon vyhledává pouze na začátku jména, čili pokud máte v seznamu třeba 10 Honzů, nemáte možnost vyhledat toho pravého pouze podle příjmení. Druhá věc je ta, že telefon v tomto vyhledávání nezahrnuje háčky, pokud tedy máte v telefonu třeba Máňa, můžete napsat jen MA (zmáčknout 6-2), aby byl dotyčný v seznamu vyhovujících. Oproti tomu, pokud vejdete mezi kontakty, zde už jsou háčky povoleny a můžete tedy výše zmíněného Máňu vyhledat i podle Ň, akorát zde už nefunguje T9. Myslím, že zde je toho ještě spoustu k vylepšení.

Stejně jako většina novějších Sony Ericssonů, podporuje i devětsetdesítka flashová schémata či prostě flashové animace. Je to efekt často zajímavý, nicméně s přihlédnutím k jeho největšímu neduhu a sice rychlosti je pocit z tohoto zkrášlení poněkud rozporuplný. Veškeré pohybující se obrázky mají tendenci vypadat jako škubající se gif. Nejrazantnější je to při poslechu hudby, ale o tom až za chvíli.A jen jako takové rejpnutí si neodpustím, nevím proč Moje soubory nemají vlastní ikonku v hlavní matici, ale jsou utopeny v Organizéru.

Telefonní seznam

Co se týče telefonního seznamu, tak ten obstará až tisíc jmen a sedm tisíc položek. Přičemž u každého kontaktu můžete uložit opravdu velké množství údajů od standardního jména a příjmení, přes několik mailů, webovou adresu, až po adresy domů, do práce, obrázek kontaktu, osobní vyzvánění či datum narození. I zde došlo k mírnému zlepšení, stačí totiž zmáčknout středovou klávesu, abychom se dostali na seznam, kde vidíme vše co máme u dotyčného kontaktu uloženo. Pro volání samozřejmě stačí zmáčknout zelený telefon, pro editaci je potřeba projít přes Možnosti. Do Telefonního seznamu zahrnu také seznam volání a pozastavím se nad tím, proč není možné uchovat aspoň jeden údaj navíc a sice délku hovoru u každého volaného/přijatého čísla. Už od dob stařičkých Ericssonů tak máme stále možnost zjistit pouze délku posledního volání a to navíc na hypotetické druhé straně telefonu. Co dál mě nemile překvapilo je odesílání kontaktu pomocí SMS. To totiž nejde, jediná možnost je odeslat kontakt pomocí MMS! Čili já jako zákazník Vodafonu zaplatím o 9 korun víc za odeslání jednoho kontaktu bez ohledu na to zda u něj mám jen jedno číslo, nebo mám vyplněny komplet všechny informace!

Displej

Displej je na telefonu udělán velmi dobře, s klasickým rozlišením 320x240 bodů s 262 tisíci barvami. Čitelnost na slunci je velmi dobrá a velikost displeje také. Je mírně zapuštěn pod povrch okolí, takže případná fólie, kterou si na displej dáte, je prakticky neviditelná a hlavně je tak sklíčko lépe ochráněno proti poškrábání. Jedna věc celkem spojená s displej je velikost textu. Velikost je opravdu dostatečná, spíš bych řekl, že až moc, protože mně by stačila velikost textu téměř poloviční, takže by se mi například celá smska vešla na jeden displej a nejen to, prostě takto velký font mi vadí a myslím, že nemožnost jakékoliv změny je přímo trestuhodná.

Jedna z věcí, která mě ze začátku opravdu mátla bylo zamykání klávesnice. Pořád jsem hledal klávesovou zkratku, kterou by se mi povedlo klávesy zamknout, ale nějak se mi nepodařilo nic najít ani s pomocí návodu. Vypadá to, že snad ani žádná klávesová zkratka není. Vystačit si tedy musíte pouze s otevření a následným zavřením, což ovšem funguje opět pouze v pohotovostním menu, nebo se zmáčknutím vypínacího tlačítka, kde je možnost zamčení klávesy také. Toto tlačítko funguje kdekoliv v telefonu, proto mě zaráží proč třeba zelené tlačítko taky nemůže takto fungovat. No a nakonec automatický zámek kláves, ten funguje také pouze v pohotovostním menu. Mě to celkem vyhovuje, ale myslím, že spousta lidí by ocenila možnost automatické klávesnice všude.

Zprávy

Krátké zprávy mají v telefonu spoustu místa. Udává se, že to záleží pouze na volném místu v přístroji. Toto se udávalo i u K800i a tam to nebyla pravda. Zde to již ovšem pravda je. MyPhoneExplorer mi ukazuje na cca 20MB něco kolem sedmi a půl tisíc možných SMSek. A to už je pořádná porce. Novinkou je zde Filtr na přijaté a odchozí zprávy. To je zajímavá věc, leč opět nedotažená do konce. V telefonu totiž nikde není možnost udělat si automatický filtr, který by vám třeba smsky od určitého autora ukládal do jedné složky a od jiného zase do druhé složky a jen to co by vám zbylo byste si setřídili sami. Dobré je také to, že telefon zprávy do složek nepřesouvá, ale pouze jim přiřadí štítek, takže jednu smsku můžete mít ve více adresářích. Ještě se tu zastavím u T9, která dostala do vínku jednu příjemnou vlastnost. Při přidání slova do vlastního slovníku vám naskočí hláška, že jste slovo přidali, ale tato tabulka již lze přeskočit. Sice pouze středovým tlačítkem (takže opět práce hotová jen způlky), ale lepší než nutnost u starších modelů čekat vteřinu či kolik to bylo, než jste mohli pokračovat ve psaní.

Multimédia

Nakonec se dostaneme k části, která je pro tyto telefony typická. Je to funkce Walkman a s ním spojené vymoženosti. Na začátek řeknu, že kvalita reprodukované hudby a dodaných sluchátek je výborná, jen ten pocit z tohoto přehrávače jako z celku má poněkud hořkou příchuť. Celé je to způsobeno pomalostí celého telefonu. Tato pomalost se mírně ukazuje při použití flashového spořiče obrazovky, více při použití flashového schémátka a nejvíce při přehrávání hudby nebo videa. Dotknu se ještě spořiče obrazovky. Ten, pokud zrovna funguje, ukáže zvolený obrázek, animaci, či flash asi na pět vteřin. Není to ani dost na to, abyste si prohlédli celou animaci, kterou jste si zvolili a tak z toho nemáte takovou radost jakou byste asi chtěli mít. Popravdě spořič se to sice jmenuje, ale už dávno tyto pohyblivé obrázky nepoužíváme aby nám spořily displej. Inu, tato krátká doba se dá oželet, ale občas mi to dělalo takovou chybu, že spořič jel opravdu nepřetržitě. To je sice zajímavé, ale dosti náročné na baterku. Taky při této chybě nefunguje zobrazení velkých tmavých hodin na světlém pozadí při zmáčknutí boční klávesy pro regulaci hlasitosti. Já jsem proto spořič už po dvou dnech vypnul.

No ale vrhneme se radši přímo na to co nás trápí a sice Walkman. Ten ve své nové verzi spravuje veškerá multimédia, tedy nejen hudbu, ale i video a fotky. K těm si bohužel prakticky nemůžete vybrat složku, kterou budou jednotlivé odkazy používat, protože telefon si občas proskenuje celý prostor telefonu a vše co vyhovuje přiřadí do určité skupiny. Takže veškeré soubory mp3, ať už je budete mít sebelíp zašité, vám stejně nabídne k reprodukci mezi ostatní hudbou, kterou máte správně a schválně nahránu v adresáři Hudba. Je to nelogické a nepraktické, pokud máte například fotky nebo obrázky, které nechcete aby byly k vidění. Bohužel tato metoda scanu nejde nijak změnit. V Nastavení totiž můžete změnit pouze orientaci displeje. A když už jsme u toho, tak orientace displeje využívá, respektive může využívat zabudovaný akcelerometr. Ten celkem funguje, ale né vždy je praktický. A né vždy funguje bezchybně. Je ideální na prohlížení fotek, protože přetočit fotku nedá procesoru takovou práci jako přetočit video. Bohužel máte na výběr buď vše, nebo nic. Takže jsem se smířil s tím, že radši nebudu mít nic, protože když se vám video ‚omylem‘ otočí ve chvíli kdy nechcete, je to nepříjemnější, než když si fotku musíte otočit manuálně.

A tím se dostáváme k videu. Video je pro mě velkým zklamáním. Na své ‚stařičké‘ K800i jsem se koukal na seriály rád a často. Nebyl tam naprosto žádný problém. Teď tu ovšem problém je. Zvuk poměrně často nestíhá obraz případně to je naopak. Ale podívat se na celý díl seriálu aniž byste museli přetáčet (což někdy zvuku na chvilku pomůže) se vám moc často nepovede. Zkoušel jsem na to různé fígle, ale zřejmě by bylo potřeba rapidně snížit kvalitu, což se mi nechce, když při použití stejného programu a stejných parametrů mi to u K800i jelo vše bez problémů.

Ještě se jednou vrátím k hudbě, protože při jejím přehrávání občas s telefonem něco děláte. A zde je teprve pořádně cítit jak pomalý telefon to je. Když například máte zaplého Jimma, nebo píšete jen smsku a používáte T9 při zapnuté hudbě, je dobré vědět, které slovo vám nabízí slovník na kterém místě, abyste nemuseli na telefon čekat, protože občas se vám povede napsat i dvě tři slova, než telefon text (naráz) zobrazí. Také pohyb v menu je velmi krkolomný. Vše trvá hrozně dlouho a když máte například schéma, které dokáže zobrazit interpreta a skladbu na pohotovostním displeji, nemáte z tohoto efektu pražádnou radost, když vidíte jakou slide show pro vás telefon připravil.

Co se jinam nevešlo a závěr

Neduh Sony Ericssonů už snad od jejich počátku je neustále se zesilující budík. Tato věc tam vždy byla, asi i vždy bude a vždy bude otravná, protože já bych si rád nastavil buzení na hlasitost, která mi vyhovuje a né, že pokud budu mít telefon kousek dál od sebe, že se mi povede vzbudit celý barák. Taky tu trošku pokulhává možnost buzení rádiem. Na co vám je buzení rádiem, když ho stejně můžete poslouchat tak prvních dvacet sekund, protože potom začíná být hlasitost tak vysoká, že je to až nepříjemné. Jinak jsou budíky funkční, je jich hodně a mají veškerá nastavení, která byste si u budíku přáli.

Služba Track ID, díky které dokážete zjistit jaká neznámá písnička to ve vašem okolí hraje. Stačí na deset sekund přiložit telefon ke zdroji hudby a za poplatek pouze datových přenosů zjistíte kdo to hraje, kdo to zpívá. A opravdu to velmi dobře funguje.

Co bych chtěl vyzdvihnout je ještě výdrž baterky. Zvyklý jak z K800i, tak z Kaisera na maximálně den, s Kaiserem spíš maximálně osm hodin, mě tento telefon velmi pozitivně potěšil, kdy i přes moje poměrně časté připojení k internetu a poslouchání hudby vydržel i dva dny.

Na závěr jen pár slov. W910i vychází z funkčních modelů ostatních Sony Ericssonů, někde přináší něco navíc, někde trošku ubírá, ale jako jednoduchý a pěkný telefon je velmi použitelný, obzvlášť za cenu, za kterou je nyní nabízen. Chybí mu jen lepší foťák s autofokusem, Wi-Fi a GPS. To je ale hudba jiných a novějších přístrojů. I přes svou pomalost a drobné neduhy jsem s ním spokojen, ale představa, že bych za něj dal dvanáct tisíc (cena kterou telefon stál při uvedení na trh) je šílená.

Úplně nakonec jen dodatek, že jsem záměrně vynechal některé pasáže, které najdete v jakékoliv recenzi jako je použití kancelářských aplikací, multitaskingu a podobně.

Začala AVL

Tento víkend se stalo spousta věcí. Byla zde oslava Eviččiných narozenin, proběhla svatba mé bývalé spolužačky, mnoho vína a mnoho jiných alkoholických nápojů se nechalo vypít, stovky kilometrů byly projety, minimálně dva dorty byly snězeny, kus pašíka a nějaký to kuřátko muselo být zamordováno, abychom nakrmili své hladové krky a jedna z nejdůležitějších věcí bylo, že začala Ametérská Volejbalová Liga, neboli AVL.

V sobotu se hrál tréningový turnaj, který jsem kvůli svatbě a narozeninám nestihl a jelikož se táhl až do sedmi večer, tak tomu jsem i rád. Nicméně v neděli jsme hráli první tři zápasy, které dopadly tak nějak všelijak. Začalo to pro nás zdrcující porážkou, pokračovalo to ještě více zdrcující porážkou, tentokrát pro našeho soupeře a skončilo to velice zajímavým fiaskem, kdy jsme prohráli první set 23:25, druhý vyhráli 25:14 a třetí nepředstavitelně prohráli 2:15, přičemž jsme nebyli daleko od kanára, jelikož první bod jsme dali až při snížení na 1:10. Tent

Nezvratný osud 3 - KTA v3.0 (pokračování...)

Zkratka KTA znamená Kill Them All, neboli Zabij je všechny. Je to program, který používá filmová Smrt z Nezvratného osudu a ten jí pomáhá vytvářet co nejbizarnější a co nejvíce okulahodící druhy vraždění mládeže odsouzené k zániku. Je to samozřejmě blbost, kterou jsem si vymyslel, ale myslím, že možná producenti tohoto filmu něco takového používají.

Oblíbeným druhem srmti v tomto díle je rozmašírování nějaké části (či celého) lidského těla na naprostou maděru. A tím naprostou myslím opravdu naprostou. Týpek posilující břicho na posilovacím stroji, který je zkonstruován tak, že v případě selhání ocelových lan, které drží jednotlivá ramena (doteď nechápu jak ten stroj byl vlastně seskládán, aby to takto mohlo fungovat), bude hlava posilujícího rozmáčknuta jedním bezbolestým plácnutím. Další zajímavostí byla smrt dvou prudce inteligentních blondýnek, které byly prknem zablokovány v solárku vytopeném na šílenou teplotu snad dvou stovek Fahrenheitů a to vše díky kapce vody spadené na jakýsi kontrolor teploty či co to bylo za ptákovinu. Bohužel blondýnky nebyly dostatečně inteligentní, aby do prkna, které je šprajclo, mírně ťuknuly, čímž by se osvobodily a mohly by rozdávat inteligenci po dalších několik měsíců.

Zajímavá je i smrt jednoho naprosto vedlejšího hrdiny, který byl v soupravě s našimi teenage, ale byl tam naprosto nezávisle. Jeho hlava byla rozmašírovaná něčím co vypadalo jako kovový větrák chladící motor. Ten motor vyletěl z auta, když auto narazilo do kabrioletu mladíka, jenž vlastní rozmašírovanou hlavu. Nevím jak kdo, ale já nemám větrák připojen k motoru a zcela určitě není kovový. Ale proč ne, že...

Nemohu samozřejmě ani zapomenout na scénu, kdy bylo ve dvou vozících laxně ukotvených na travnatém plácku nastřádáno mnoho kusů zábavné pyrotechniky, která se samozřejmě, velmi nečekaně, obrátila proti skoromrtvým teenagerům. Technik zajišťující bezpečnost práce by zaručeně za takto zajištěnou pyrotechniku dostal medaili pro Blba roku! Na této akci byl nicméně přítomen i kůň, který pyrotechniku nesl velmi těžce. Logicky si na takovou akci vyberu koně, který není s hlasitými ranami smířen a nezůstane klidný ani při bubnování deště na plechovou střechu. A když už si vyberu koně, který se leká všeho co dělá zvuk, není nic inteligentnějšího než ho přivázat ke kolíku, který je v zemi zavrtán v hloubce neskutečných pěti centimetrů. Pak už se stačí jen divit, jak že je to možné, že se ten kůň z takto fikaného uvázání dostal.

Je také zajímavé, jaká že má ta nesmlouvavá smrt pravidla. Když jí totiž utečete z lopaty...tedy...hrobníkovi, když utečete z lopaty, jde po vás jak po škodné a vymýšlí zajímavé a vtipné způsoby jak vás dostat. Ovšem naši pubertání přátelé přišli se zajímavou teorií a sice, že pokud smrt obalamutíte podruhé, už vás nechá být. No není to skvělé? No není...je to blbost. Když vezmeme smrt jako zaměstnance nějakého vyššího zaměstnavatele, tak ten vás přece nenechá jen proto, že jste z něj již dvakrát udělali neschopného blba. Naopak, dokáže šéfovi, že je schopný dělat takto důležitou práci a zesměšní své skoromrtvé teenagery nějakou opravdu povedenou 'nehodou'. No a na konec scéna, kdy vykolejení metra způsobí krysa, protože nějak záhadně zkratuje přes sebe samu vyhýbku a ta se přehodí. Fakt nebezpečný metro...

Teda...tolik slov a vše kvůli špatné komedii považující se za dobrý thriller. Doporučuji vám se na tento zajímavý kousek podívat, pokud máte rádi špatné filmy. Protože tento je špatný, opravdu velmi velmi špatný, ale ne tolik špatný jako Pánská jízda, kterou jsme si dali hned po tomto...naštěstí jsem v půlce usnul, ale Evička, která to viděla poprvé a do konce říkala, že Kameňák je proti tomu skvělej film. Což je bohužel pravda...

Závratný Nezvratný osud...do třetice všeho osudného

Byl pátek večer a já, brácha a Evička jsme měli pohodičku. Všichni trochu nachrmlaní, ale pohoda vládla. Koukali jsme na S.W.A.T. a během reklam přepínali na různé jiné programy v naději, že zde objevíme něco co vyplní nudnou reklamní mezeru. Když už byla pravděpodobně poslední reklamní vsuvka, přepnuli jsme na HBO, kde zrovna začínal Nezvratný osud 3. Jelikož jsme to nikdo neviděl, řekli jsme si, že konec S.W.A.Tu vypustíme a necháme se vtáhnout do děje zvráceného osudu nešťastníků z filmu.

Už asi po deseti minutách nám bylo jasný, že toto je taková blbost, že to musíme vidět až do konce. No a jak jsme si řekli, tak se i stalo. Film začíná podobně jako jiné teenage komedie, záběrem na mladé lidi ledabyle švitořící ve své skupince. No dobře, možná přesně takto to nezačíná, ale jelikož si začátek přesně nepamatuji, bylo to asi velice tuctové a nezajímavé. Důležitá část přišla hned po začátku kdy se skupinka mladých lidí vydala na horskou dráhu do zábavního parku. Ti z vás, kteří ví o co se jedná v Nezvratných osudech již jistě ví k čemu dojde. A to k čemu následně došlo byla první věc, která nás přinutila, abychom se na tuto zvrácenou nelogickou komediální ptákovinu dodívali až do konce.

Pro ty, kteří neví o co v této trilogii jde, vysvětlím velice polopaticky. Parta lidí, velká havárka, všichni umřou, když umře 'hlavní hrdina' přesune se obraz zpět chvilku před havárkou, abychom zjistili, že se to 'hlavnímu hrdinovi' (HH) jen zdálo. Teda...spíš, že měl předtuchu. HH přinutí část party, že to nebyla jen tak ledajaká předtucha a oni vystoupí/nepokračují/vemou kramle. Část, která předtuše nevěří pokračuje/nevystoupí/neveme kramle a umře přesně tou smrtí jak předpověděl/a hlavní hrdina/ka. Smrt těm přeživším ovšem nedá pokoj, protože jejich osudem bylo zemřít a proto bizarním způsobem vraždí lidi postupně přesně v tom pořadí, ve kterém měli zemřít. Problém je v tom, že to je celé takové 'pofi'.

Budu se zde zabývat pouze třetím dílem této romantické komedie, která je označována jako horor a vrátím se zpět na horskou dráhu. Jak již jistě všichni tušíte/víte, horská dráha je ve velmi špatném stavu a proto se prakticky celá rozpadne a všichni umřou. To jak se celá souprava i ocelová konstrukce jako taková rozpadnou je opravdu humorné. Zpočátku začne kapat kapalina z trubičky jenž se uvolnila z vozíku. Po najetí na náhodně spadenou a následně velice kvalitně omotanou kameru právě kolem místa, kudy vozík za okamžik projede, přestaly 'bezpečnostní pásy' fungovat. Budiž, myslím, si, že takto rollercoaster nefunguje, ale dejme tomu, to by se ještě dalo. Kvůli přejetí kamery začnou odpadávat postupně kolečka. Tady už si rozumně uvažující jedinec začne říkat jestli není něco shnilého ve státě Dánském. Jako naprostý vrchol lze považovat, když se souprava zastaví přesně v horním ohybu loopingu. Čili je vozík vzhůru nohama. Pár postav popadá z mnohametrové výšky, kde následně pravděpodobně pomřou. Zbylých pár, kteří zůstanou a udrží se, má tolik duchapřítomnosti a inteligence, že se nesnaží vydrápat na stabilní ocelovou konstrukci a počkat až je sestřelí další souprava, nebo až je zachrání hasičský záchraný sbor, ale snaží se nestabilní a rozbitou soupravu dát do pohybu. Inteligentní tah, který je za chvíli bude stát život. Jelikož se jim to povedlo a vozík je nestabilní, povede se mu nějakým záhadným zbůsobem uvolnit část ocelové kostrukce tak, že vozík se řídí do zkázy. A ještě dodatek, ocelová konstrukce se chová a hlavně vypadá jako by to byly trubky podobné těm ze starého lešení. Čili železné a duté. Což považuji za ideální materiál pro stavbu horské dráhy.

Hlavní hrdince se toto celé samozřejmě jenom zdálo a tak se snaží histerickým křikem donutit ostatní aby dráhu opustili. Poslechnou jen někteří a ostatní se dožadují jízdy. Přítel hlavní hrdinky se bohužel ocitne proti své vůli zaklíněn do sedačky a nezbývá mu nic jiného než se nechat vozíkem vláčet vstříc smrti. Když pak své přítelkyni spadne před nohy, nemá z toho holka zrovna radost. Jelikož se ovšem jedná o nezvratný osud, nemůže vše skončit jen tím, že se polovina účastníků zachrání...ne ne ne. Samozřejmě v duchu předchozích dílů, i zde smrt postupuje čistě systematicky. To kdo je na řadě vyhodnotili hlavní hrdinové podle toho, kde kdo ve vozíku seděl. Čím víc vzadu (kam se nějakou náhodou dostala zrovna hlavní hrdinka), tím líp. Pokud se na to podíváte z hlediska logiky (ač je to pracné a prakticky nemožné), dalo by se s tímto počítat v případě, že by souprava vjela do obrovského superostrého mixéru, kde by z každého udělal kaši přesně v pořadí, ve kterém do mixéru vjedou. Jelikož ale oni postupně z vozíku odpadávají, po dopadu na zem mohou ještě nějakou dobu žít a podobně, je tento logický postup postavený na hlavu.

Další věcí, která je postavená na hlavu je fakt, že smrt se prakticky řídí tím co hlavní hrdinka nafotila, protože každá fotka dává hrdinům nápovědu, jak k následné vraždě dojde a to je pozitivní, protože se dá odhadnout kdy a kde k vraždě dalšího jednice dojde...fascinující...

Vidím, že článek je už teď zbytečně dlouhý a to jsem se ještě nedostal k jednotlivým druhům usmrcování...no nic, nechám si to na další článek...