Díky internetu se spousta věcí v životě hodně zjednodušila. Kromě velice jednoduše dostupných informací prakticky o čemkoli, je tu taky ta možnost se na internetu prezentovat. Je mnoho způsobů jak to udělat...fóra, komentáře pod různými články, vlastní stránky, ke kterým se řadí i vlastní blog...třeba jako je tento. Pokud se ptáte proč ten sáhodlouhý začátek, tak odpověď hned dostanete.
Že bude televize Nova vysílat seriál 'Útěk z vězení' (už jen ten název mi otevírá kudlu v kapse) jsem věděl už několik týdnů. Že to bude dabované (jak jinak, když v originál znění v ČR vysílá snad jen občas ČT2 a HBO jednou do týdne) mi bylo jasné. Že ten dabing bude (s prominutím) kurvit celkový dojem z vyníkajícího seriálu (zkušenosti se seriálem Ztraceni - v tomto případě se mi obrací kufr místo otevírající se kudly - byla dlouhodobá a podobně trýznivá) to bylo celkem jisté, ale to co sem včera měl tu možnost zahlédnout a hlavně zaslechnout na vlastní slechy bylo něco. To nebyl špatný dabing, ten dabing dokonce nebyl ani příšerný, ten byl tak nechutně odporný, že po třech minutách 'sledování' s otevřenou čelistí jsem si šel vykloktat a následně vyklopit večeři, abych ten příšerný zážitek přebil něčím příjemnějším! Samozřejmě přeháním, protože jsem nevečeřel, ale potřeba fyzicky zlikvidovat režiséra českého znění nějakou obzvláště nepříjemnou cestou, jako je třeba mnohočetné přejetí supervýkonným Smartem, mě donutila napsat tento článek.
Všechny postavy, které jsem měl to 'štěstí' za ty tři minuty zaslechnout, měly naprosto neemoční hlas (evidentně Nova neplatí tak dobře, aby to herci trošku více prožívali) a hlavně se dabéři k jednotlivým postavám naprosto nehodili a k originálu měli stejně daleko jako tučňák k lednímu medvědovi. Nejhůř dopadl kapitán Bellick, kterého mluví Miroslav Táborský a ten se k němu naprosto, ale naprosto nehodí. Jediný, který dopadl jakš takš dobře je John Abruzzi, kterého sice nevim kdo mluví, ale zní to alespoň krapet přesvědčivě (znáte toho jednookého mezi slepými, že?). Mám obavu, že na Nově se snaží, aby dobré americké seriály u nás nebyly příliš populární, nebo aby si náhodou průměrný 'novácký' divák na lepší dabing moc nezvykl. Vždy si vzpomenu, když Leoš Mareš vykládal jak byl ve Finsku, kde se převážná část filmů vysílá v původním znění...nechápu proč se to u nás taky nedělá tak, protože dobrej dabing, aby člověk v těchto končinách pohledal a v 95% případů původnímu znění nasahá ani po kotníky (zase klišé).
Také díky tomu su rád, že máme internet, kde se dá originál sehnat už ten den, kdy se vysílá premiéra v Americe a díky nadšencům jsou titulky ke stažení už nějaký jeden, maximálně dva dny po Americké premiéře. Problém dabingu už bohužel zasahuje i do našich kin, kdy některé filmy se jinak než dabované ani nevysílají. I díky tomu nám pirátství jen kvete, když některé dobré snímky k nám vůbec nedorazí (třeba The Butterfly Effect pouze na DVD po roce), nebo pouze dabované, nebo (jako třeba Denní hlídka) k nám dorazí s větším než ročním(!) zpožděním.
Abych se vrátil k původnímu tématu...vzhledem k tomu, že s tím stejně nic nenadělám, tak můžu akorát diskutovat s kamarády, kteří znají Prison Break v originále stejně jako já a probírat jak je ten dabing hroznej a to je tak vše... Takže sem se aspoň vykecal tady veřejně a vůbec mi to nepomohlo...ale to už tak v životě někdy chodí...a špatnej dabing je opravdu malichernost a proto to tímto házím za hlavu...howgh!
čtvrtek 27. září 2007
pondělí 24. září 2007
Pátek v kině...
Vzhledem k tomu, že jsme s Evičkou dlouho nebyli v kině, rozhodli jsme se s tím něco udělat a už v pondělí se rozhodli, že půjdeme na Medvídka. Po shlédnutí nějaké té recenze a hlavně hodnocení na ČSFD jsme se rozhodli, že Ratatouille bude lepší a jistější volba dobré zábavy. Vzhledem k tomu, že film jsem nerezervoval já, zjistil jsem až přímo v kině tu strašnou skutečnost, že film je dabovaný. Jak se normálně snažím předsudkům vyhýbat, u dabovaných filmů mi to moc nejde. Nicméně nejeden animák mě přesvědčil o tom, že dabing z této oblasti patří k nejlepším. A díkybohu tento nebyl vyjímkou...mno...možná byl, ale pozitivní. Můžu směle říct, že toto byl hned vedle Big Lebowskiho (což teda není animák...) naprosto nejlepší dabing a každý hlas se opravdu skvěle hodil na postavu, kterou namlouval. Naprosto famózní byl Jan Přeučil, kterého jinak moc rád nemám ani jako herce a ani jako dabéra. Nicméně postavu Antona Ega nemohli přidělit nikomu lepšímu. Ostatní postavy byly taktéž výborně namluvené a jelikož se režisér českého znění naštěstí vyhl mému 'oblíbenému' Aleši Procházkovi, neměl v tomto směru film chybu. A co se týče ostatních ohledů? Kvalita animace, kvalita příběhu a vůbec děj celého filmu? Tak tam bych chybičku taky nehledal. Byl to naprosto luxusní zážitek, opravdu nádherná pohádka a grimasy hlavního hrdiny jsou jedním slovem dokonalé. Tento film nemůžu než doporučit a vzhledem k hodnocení na ČSFD případně na IMDb určitě nejsem sám...
pátek 14. září 2007
Jimm - ICQ v mobilu!
Chystám se na to už delší dobu, protože nevím zda zvládnu korektně napsat technický článek, ale tak vzhledem k tomu,že jsem zvládl napsat recenzi na svůj telefon, která se líbila, tak zvládnu snad i toto. V následujících několika odstavcích se budu zabývat stále oblíbenějším icq do mobilu.
Pro mobilní telefony bez operačního systému (někdy s nadsázkou také nazývané jako 'hloupé') je nejlepším mobilním icq bezkonkurenčně Jimm. Tento program má za sebou bohatou minulost začínající u verze 0.1 ze začátku roku 2004, která obsahovala základní komunikaci na úrovni 'odeslat - přijmout' s přídavky pár drobností jako je třeba zvuk příchozí zprávy, případně ukládání historie.
Nejnovější verze je verze 0.5.2b, což je modifikovaná neoficiální verze, udělaná na jádru původního Jimma 0.5.1, naprogramovaná externími nadšenci. Tato verze doplňuje do původního velice kvalitního kecálka pár drobností a Jimm je nyní naprosto bezkonkurenční, alespoň co se J2ME týká a naopak je možno ho nyní srovnávat s klasickými PC klienty jako jsou QIP (české fórum), Miranda (české stránky), případně mnou velice neoblíbený oficiální klient Icq (bez odkazu...ještě by vás napadlo si ho nainstalovat). Pravda psát na klávesnici mobilu a na klávesnici počítačové je jako pít Plzeň a pít Vyškov, respektive naopak, ale funkčně už může Jimm směle kokurovat a to je co říct...
Začněme proto o tom jak dostat Jimma do mobilu. Nejprve si pomocí online konstruktéra vytvoříme vlastní soubor, do kterého si můžeme zvolit několik různých možností jako jsou stavové ikony, smajlíci (jsou zde i statičtí zástupci animovaných smajliků z Qipa), zvuky a případně i uvítací obrazovku při spouštění. Toto všechno se dá zvládnou pouhým zatrhávaním položek a posouváním na další a další stránky. Když se dostanete až na konec, nabídne vám stránka ke stažení soubor, který musíte nějak dostat do telefonu. Nejjednodušší cesta je pomocí bluetooth, případně kabelu nebo IrDA. Pokud nemáte možnost ani jednoho, dá se zadat do internetového prohlížeče vašeho mobilu odkaz, pod kterým je soubor uložen, což je poněkud dražší, ale tak maximálně by vás to mělo vyjít na nějakých petadvacet korun, především podle velikosti smajlíkovského portfolia a tim i velikosti výsledného souboru. Po nahrání do mobilu stačí uz jen spustit.
Pred spuštěním programu je nutné nastavit internetový profil, který budete používat pro Java aplikace. Toto nastavení provedete podle svého operátora a mobilního telefonu a bude nastaveno na APN Internet nikoli WAP. Po spuštění už na vás vykoukne vámi zvolený obrázek a následně hlavní menu programu. Jako první krok bych doporučoval v menu Možnosti - Účet nastavit si vaše UIN (osobní cislo icq) a heslo a toto uložit. Nyní už vám naprosto nic nebrání připojit se na svůj účet.
Po kliknutí na 'Připojit' se váš telefon pravděpodobně zeptá, zda chcete aplikaci dovolit, aby se připojila na internet. Pokud chcete (což byste asi měli jestli se chcete na icq připojit), připojení povolte a uz se můžete kochat jak vám nabíhá seznam kontaktů.
Nyní už můžete směle psát s lidma, které máte radi, i s těma, které radi nemáte. Doporučuji si ale upravit Jimma trošku ku obrazu svému.Nejvíc nastavení samozřejmě najdete pod položkou Možnosti. Účet a Síť moc nevyužijete, ale pokud budete chtít nového uživatele (zadat jiné UIN) nebo zapnout připojení po startu, najdete to právě tam. Přesuneme se proto k Rozhraní. Zde si myslim není nic čemu by vyloženě nebylo rozumět a případně se dá experimentovat. V Barevném schématu si nastavíte všelijaké barvy pro všelijaké situace...já tam neměnil nic, ale ta možnost tu je. Rychlá volba je něco co doporučuji změnit, ale je na každém z vás jestli to udělá nebo ne a hlavně jak si klávesové zkratky nastaví. V Signalizaci na vás čeká změna vibrací, zvuku, hlasitosti nebo například ukazování či ohlašovaní, že vám někdo píše. Pokud nemáte internet natrvalo nebo aspoň předplacený určitý počet dat, můžete si v menu Cena nastavit cenu za kB abyste věděli kolik vás tato sranda už stála. Časové pásmo ani Anti-spam bych neřešil a v Ostatních můžete nastavit jak se bude ostatním ukazovat váš prohlížeč. Tady doporučuji nechat Jimm, aby ostatní věděli ze jste na mobilu. Nezkoušel jsem to měnit takže nevím zda to funguje.
Co se týče seznamu kontaktů, tak u každého kontaktu máte velké množství funkcí. Od standardního odeslání zprávy, souboru nebo fotky, přes informace o uživateli, o klientovi který používá a o tom co má napsáno ve svém stavu, případně u své ikonky, až po možnost číst v historii, vložit respektive vyjmout kontakt z invisible případně visible listu, odstranit ho ze seznamu nebo odstranit z jeho seznamu sebe.
Nyní se zastavím u samotného chatovacího okna. Pokud píšete novou zprávu, můžete kromě samotného psaní textu vložit smajlíka ze seznamu a pokud si v okně chatu zkopírujete text (Další - Zkopírovat text), můžete ho zde vložit. Všude v tomto programu (seznam kontaktů, chatovací okno, historie,..) můžete používat zkratky kláves 1 a 7, které slouží jako Home a End (dostane vás na začátek respektive konec seznamu) a 3 a 9 jako Page Up a Page Down (to snad nemusím vysvětlovat).
Přepínat mezi jednotlivými okny, kde máte 'rozdělaný' nějaký chat můžete buď hlavní navigační klávesou (joystick, pětisměrová klávesa) doleva a doprava nebo klávesami 4 a 6. Zavřít okno s chatem můžete buď pouze u toho kontaktu kde jste zavření zvolili, nebo můžete zavřít všechny ostatní kontakty, případně zavřít kontakty úplně všechny.
Nakonec se už dostanu jen k posledním pár drobnostem z nichž jedna mi v původním Jimmu hrozně chyběla. Jsou to takzvané Buddy ikony, neboli sekundární ikony stavu, jako například surfující panáček, hlavička s helmou a podobné jistě velice známé ikonky. K těm si můžete napsat jakýkoliv text stejně jako v počítači. Samozřejmostí je i čtení těchto informací u ostatních uživatelů. No a nakonec zapnutí/vypnutí zvuku, minimalizace programu, úprava kontaktů (najít, přidat,...) a nakonec informace o programu samotném a samozřejmě možnost program zavřít.
Tak co? Zdá se vám možnost vzít si icq s sebou do přírody lákavá? Já osobně jsem se na tom stal poměrně závislý především v práci když měříme venku a já čekám než se šéf přesune z místa na místo, když čekáme na klienty nebo prostě během měření které mě nudí. Taky samozřejmě nemůžu zapomenout na obrovské snížení nákladů když icq používáte misto sms, případně jako velice levný kontakt s přáteli v případě, že se nacházíte za hranicemi naší krásné země. Já používám mobilní připojení i na prohlížení internetových stránek, proto mám připojení s měsíčním paušálem, ale i bez paušálu se dá hodně prokecat za cenu pár desetikorun měsíčně. Největší problém je asi psaní, nicméně když máte dobře naučený slovník T9 a umíte s ním, dá se na mobilu psát rychleji než umí někteří mí kamarádi na počítačové klávesnici ;-)
Doufám, že se vám článek líbil a alespoň v některých zanechal touhu tuto mobilní specialitku aspoň vyzkoušet...
Pro mobilní telefony bez operačního systému (někdy s nadsázkou také nazývané jako 'hloupé') je nejlepším mobilním icq bezkonkurenčně Jimm. Tento program má za sebou bohatou minulost začínající u verze 0.1 ze začátku roku 2004, která obsahovala základní komunikaci na úrovni 'odeslat - přijmout' s přídavky pár drobností jako je třeba zvuk příchozí zprávy, případně ukládání historie.
Nejnovější verze je verze 0.5.2b, což je modifikovaná neoficiální verze, udělaná na jádru původního Jimma 0.5.1, naprogramovaná externími nadšenci. Tato verze doplňuje do původního velice kvalitního kecálka pár drobností a Jimm je nyní naprosto bezkonkurenční, alespoň co se J2ME týká a naopak je možno ho nyní srovnávat s klasickými PC klienty jako jsou QIP (české fórum), Miranda (české stránky), případně mnou velice neoblíbený oficiální klient Icq (bez odkazu...ještě by vás napadlo si ho nainstalovat). Pravda psát na klávesnici mobilu a na klávesnici počítačové je jako pít Plzeň a pít Vyškov, respektive naopak, ale funkčně už může Jimm směle kokurovat a to je co říct...
Začněme proto o tom jak dostat Jimma do mobilu. Nejprve si pomocí online konstruktéra vytvoříme vlastní soubor, do kterého si můžeme zvolit několik různých možností jako jsou stavové ikony, smajlíci (jsou zde i statičtí zástupci animovaných smajliků z Qipa), zvuky a případně i uvítací obrazovku při spouštění. Toto všechno se dá zvládnou pouhým zatrhávaním položek a posouváním na další a další stránky. Když se dostanete až na konec, nabídne vám stránka ke stažení soubor, který musíte nějak dostat do telefonu. Nejjednodušší cesta je pomocí bluetooth, případně kabelu nebo IrDA. Pokud nemáte možnost ani jednoho, dá se zadat do internetového prohlížeče vašeho mobilu odkaz, pod kterým je soubor uložen, což je poněkud dražší, ale tak maximálně by vás to mělo vyjít na nějakých petadvacet korun, především podle velikosti smajlíkovského portfolia a tim i velikosti výsledného souboru. Po nahrání do mobilu stačí uz jen spustit.
Pred spuštěním programu je nutné nastavit internetový profil, který budete používat pro Java aplikace. Toto nastavení provedete podle svého operátora a mobilního telefonu a bude nastaveno na APN Internet nikoli WAP. Po spuštění už na vás vykoukne vámi zvolený obrázek a následně hlavní menu programu. Jako první krok bych doporučoval v menu Možnosti - Účet nastavit si vaše UIN (osobní cislo icq) a heslo a toto uložit. Nyní už vám naprosto nic nebrání připojit se na svůj účet.
Po kliknutí na 'Připojit' se váš telefon pravděpodobně zeptá, zda chcete aplikaci dovolit, aby se připojila na internet. Pokud chcete (což byste asi měli jestli se chcete na icq připojit), připojení povolte a uz se můžete kochat jak vám nabíhá seznam kontaktů.
Nyní už můžete směle psát s lidma, které máte radi, i s těma, které radi nemáte. Doporučuji si ale upravit Jimma trošku ku obrazu svému.Nejvíc nastavení samozřejmě najdete pod položkou Možnosti. Účet a Síť moc nevyužijete, ale pokud budete chtít nového uživatele (zadat jiné UIN) nebo zapnout připojení po startu, najdete to právě tam. Přesuneme se proto k Rozhraní. Zde si myslim není nic čemu by vyloženě nebylo rozumět a případně se dá experimentovat. V Barevném schématu si nastavíte všelijaké barvy pro všelijaké situace...já tam neměnil nic, ale ta možnost tu je. Rychlá volba je něco co doporučuji změnit, ale je na každém z vás jestli to udělá nebo ne a hlavně jak si klávesové zkratky nastaví. V Signalizaci na vás čeká změna vibrací, zvuku, hlasitosti nebo například ukazování či ohlašovaní, že vám někdo píše. Pokud nemáte internet natrvalo nebo aspoň předplacený určitý počet dat, můžete si v menu Cena nastavit cenu za kB abyste věděli kolik vás tato sranda už stála. Časové pásmo ani Anti-spam bych neřešil a v Ostatních můžete nastavit jak se bude ostatním ukazovat váš prohlížeč. Tady doporučuji nechat Jimm, aby ostatní věděli ze jste na mobilu. Nezkoušel jsem to měnit takže nevím zda to funguje.
Co se týče seznamu kontaktů, tak u každého kontaktu máte velké množství funkcí. Od standardního odeslání zprávy, souboru nebo fotky, přes informace o uživateli, o klientovi který používá a o tom co má napsáno ve svém stavu, případně u své ikonky, až po možnost číst v historii, vložit respektive vyjmout kontakt z invisible případně visible listu, odstranit ho ze seznamu nebo odstranit z jeho seznamu sebe.
Nyní se zastavím u samotného chatovacího okna. Pokud píšete novou zprávu, můžete kromě samotného psaní textu vložit smajlíka ze seznamu a pokud si v okně chatu zkopírujete text (Další - Zkopírovat text), můžete ho zde vložit. Všude v tomto programu (seznam kontaktů, chatovací okno, historie,..) můžete používat zkratky kláves 1 a 7, které slouží jako Home a End (dostane vás na začátek respektive konec seznamu) a 3 a 9 jako Page Up a Page Down (to snad nemusím vysvětlovat).
Přepínat mezi jednotlivými okny, kde máte 'rozdělaný' nějaký chat můžete buď hlavní navigační klávesou (joystick, pětisměrová klávesa) doleva a doprava nebo klávesami 4 a 6. Zavřít okno s chatem můžete buď pouze u toho kontaktu kde jste zavření zvolili, nebo můžete zavřít všechny ostatní kontakty, případně zavřít kontakty úplně všechny.
Nakonec se už dostanu jen k posledním pár drobnostem z nichž jedna mi v původním Jimmu hrozně chyběla. Jsou to takzvané Buddy ikony, neboli sekundární ikony stavu, jako například surfující panáček, hlavička s helmou a podobné jistě velice známé ikonky. K těm si můžete napsat jakýkoliv text stejně jako v počítači. Samozřejmostí je i čtení těchto informací u ostatních uživatelů. No a nakonec zapnutí/vypnutí zvuku, minimalizace programu, úprava kontaktů (najít, přidat,...) a nakonec informace o programu samotném a samozřejmě možnost program zavřít.
Tak co? Zdá se vám možnost vzít si icq s sebou do přírody lákavá? Já osobně jsem se na tom stal poměrně závislý především v práci když měříme venku a já čekám než se šéf přesune z místa na místo, když čekáme na klienty nebo prostě během měření které mě nudí. Taky samozřejmě nemůžu zapomenout na obrovské snížení nákladů když icq používáte misto sms, případně jako velice levný kontakt s přáteli v případě, že se nacházíte za hranicemi naší krásné země. Já používám mobilní připojení i na prohlížení internetových stránek, proto mám připojení s měsíčním paušálem, ale i bez paušálu se dá hodně prokecat za cenu pár desetikorun měsíčně. Největší problém je asi psaní, nicméně když máte dobře naučený slovník T9 a umíte s ním, dá se na mobilu psát rychleji než umí někteří mí kamarádi na počítačové klávesnici ;-)
Doufám, že se vám článek líbil a alespoň v některých zanechal touhu tuto mobilní specialitku aspoň vyzkoušet...
úterý 11. září 2007
Slezina 2007
Je to už déle jak měsíc, co moje maličkost začala pátrat po tom, zda by alespoň část mých bývalých spolužáků byla ochotná sejít se někde na kávičku a čajové pečivo a probrat své životní osudy... Nebo na pivo a pořádně zapařit...
Jak jsem se už několikrát přesvědčil, když to neudělám já, tak nikdo a vzhledem k tomu, že mě to občas i baví, tak jsem se do toho vrhl po hlavě. Byla vydána anketa, kde bylo potřeba zjistit, které datum vyhovuje nejvíc. Ač to vyhrál poslední týden v srpnu, nakonec bylo vše jinak a akce se konala druhý víkend v září. Tady se pěkně ukázalo jak je zbytečné plánovat příliš dopředu. Stálo to sice nějaký ten peníz a hlavně nějaký ten čas, ale výsledek asi stál za to.
Aby to neměli děťátka tak jednoduchý, neslo se zjišťování místa, kde se akce bude konat, v duchu geocachingu. A aby to bylo tématické, ke vstupním informacím bylo nutné zjistit LV určité parcely a její výměru. Poté pouze dosadit do vzorce (což jak jsem zjistil nebylo úplně stoprocentně bez problému) a nakonec výsledné souřadnice narvat na server mapy.cz a tradá, máme hospodu. Po vás nic takovýho chtít nebudu, jen řeknu, že to bylo v Restauraci (silné slovo...je to hospoda) Čtrnáctka na Jánské 14.
Do této hospody je v pátek a sobotu vlezný 40,- korun, poněvadž se tu odehrává diskotéka a taky proto, že je tu fotbálek a kulec a takový věci zadarmo. Což bylo dobře, protože utopit ve fotbálku čtyři pětky není absolutně žádnej problém. A i přes to, že nakonec kde jsem hrál všechno jsem prohrál, bylo to super.
Ale popořadě... V osm hodin jsem naklusal do hospody, abych tam byl jako správný 'hostitel' první. Leč nestalo se. Jeden panďulák už tam dřepěl a čekal na první z mnoha ten večer vypitých piv. Neuběhlo ani deset minut a už nás tam bylo šest, což pro základ solidní pařby naprosto stačí. Původně nás tam mělo být 14 (jak tématické...viděli jste 23?), ale v první fázi se nás slezlo 'pouze' deset. Kolem dvanácté už nás bylo dvanáct a kolem jedné už zmiňovaných čtrnáct. Sice jiné složení než bylo předpokládáno, ale ve výsledku to stejně nebylo poznat :-)
Kolem druhé nebo tak nějak (já naprosto neměl pojem o čase ten večer) se sebrali všichni kromě mně a dvou dalších lidí a zmizeli...hromadně...asi na rozjezd. My dopili, domlátili do boxovacího pytle ukazujícího sílu rány a šli jsme na standardní ranní papu do okýnka na Kobližnou (kdo to zná ví moc dobře o čem mluvím). Pak nás čekalo už jenom taxi a nakonec spánek. Ale byl to vydařenej večírek...jen těch peněz co to zase stálo...hnus. Ten chlast to je fakt svinstvo...člověk se baví, investuje, ráno se vzbudí a zjistí, že v kešeni vítr...chtělo by to sponzora...ale kdo vám zasponzoruje takovou akci?? No? Nikdo...správně...a proto budem dále chlastat za svý...
A jelikož už se blížíme do kanclu, tak já se s vámi loučím a u příštího příspěvku zase naslyšenou...nebo...tak něco...
Jak jsem se už několikrát přesvědčil, když to neudělám já, tak nikdo a vzhledem k tomu, že mě to občas i baví, tak jsem se do toho vrhl po hlavě. Byla vydána anketa, kde bylo potřeba zjistit, které datum vyhovuje nejvíc. Ač to vyhrál poslední týden v srpnu, nakonec bylo vše jinak a akce se konala druhý víkend v září. Tady se pěkně ukázalo jak je zbytečné plánovat příliš dopředu. Stálo to sice nějaký ten peníz a hlavně nějaký ten čas, ale výsledek asi stál za to.
Aby to neměli děťátka tak jednoduchý, neslo se zjišťování místa, kde se akce bude konat, v duchu geocachingu. A aby to bylo tématické, ke vstupním informacím bylo nutné zjistit LV určité parcely a její výměru. Poté pouze dosadit do vzorce (což jak jsem zjistil nebylo úplně stoprocentně bez problému) a nakonec výsledné souřadnice narvat na server mapy.cz a tradá, máme hospodu. Po vás nic takovýho chtít nebudu, jen řeknu, že to bylo v Restauraci (silné slovo...je to hospoda) Čtrnáctka na Jánské 14.
Do této hospody je v pátek a sobotu vlezný 40,- korun, poněvadž se tu odehrává diskotéka a taky proto, že je tu fotbálek a kulec a takový věci zadarmo. Což bylo dobře, protože utopit ve fotbálku čtyři pětky není absolutně žádnej problém. A i přes to, že nakonec kde jsem hrál všechno jsem prohrál, bylo to super.
Ale popořadě... V osm hodin jsem naklusal do hospody, abych tam byl jako správný 'hostitel' první. Leč nestalo se. Jeden panďulák už tam dřepěl a čekal na první z mnoha ten večer vypitých piv. Neuběhlo ani deset minut a už nás tam bylo šest, což pro základ solidní pařby naprosto stačí. Původně nás tam mělo být 14 (jak tématické...viděli jste 23?), ale v první fázi se nás slezlo 'pouze' deset. Kolem dvanácté už nás bylo dvanáct a kolem jedné už zmiňovaných čtrnáct. Sice jiné složení než bylo předpokládáno, ale ve výsledku to stejně nebylo poznat :-)
Kolem druhé nebo tak nějak (já naprosto neměl pojem o čase ten večer) se sebrali všichni kromě mně a dvou dalších lidí a zmizeli...hromadně...asi na rozjezd. My dopili, domlátili do boxovacího pytle ukazujícího sílu rány a šli jsme na standardní ranní papu do okýnka na Kobližnou (kdo to zná ví moc dobře o čem mluvím). Pak nás čekalo už jenom taxi a nakonec spánek. Ale byl to vydařenej večírek...jen těch peněz co to zase stálo...hnus. Ten chlast to je fakt svinstvo...člověk se baví, investuje, ráno se vzbudí a zjistí, že v kešeni vítr...chtělo by to sponzora...ale kdo vám zasponzoruje takovou akci?? No? Nikdo...správně...a proto budem dále chlastat za svý...
A jelikož už se blížíme do kanclu, tak já se s vámi loučím a u příštího příspěvku zase naslyšenou...nebo...tak něco...
CIAF 2007
Sobotní odpoledne mělo byt vyplněné akcí na Brněnském Tuřanském letišti s názvem Czech International Air Fest 2007. Je to jedna z největších (pokud ne největší) akci tohoto druhu u nás. Listek s cenou 300,- na osobu se nam povedlo vyhrát na rádiu Krokodýl a diky tomu jsme tam vůbec šli. Jinak nam to přide jako dost drahá sranda, ale tak po shlédnutí jsme na to názor trosku změnili.
Vzhledem k tomu ze víkendy mají tu podivnou moc zrychlovat ubíhající čas, tak než jsme se na autobus dostali, byly dvě hodiny. Jeli jsme prakticky posledním posilovym spojem a dorazili jsme na to nejlepší. Tim byl francouzský Breitling Jet Team čítající šest Albatrosů provádějící všelijaké prvky na obloze, u kterých člověk jen stěží brzdí slinu pomalu směřující ke koutku, jenz y vás rázem udělá slintajícího idiota. Jinými slovy, bylo to prostě dechberoucí! Během jejich letu jsme se dostali az do samého centra dění, kde teda bylo pěkně narváno. Po shlédnutí tohoto týmu jsme si vykročili na prohlídku celého areálu a tim i ostatních přelétavých strojů...a že teda bylo na co koukat!
Po levé straně hned vedle vchodu bylo velké letadlo E3-A AWACS s klobouckem, diky kterému je letadlo schopno zachytit letadla vzdálená až 300 km. Do tohoto letadla byl umožněn přístup, ale vzhledem k tomu ze fronta by mohla směle soupeřit s populární frontou na maso respektive banány z dob totáče, nechali jsme si to ujít. Vedle byla naskládaná hromada podobných (alespoň pro mně) F-16 nebo 15 nebo podobného balastu. Na konci řady byl pro mně zajímavý kousek a sice fotogrammetricke letadlo, neboli letadlo dělající snímky v urcite výšce s následným zpracováním nejpravděpodobněji v Geodisu. Z těchto snímků poté vznikají mapy. Ty můžete videt například na mapy.cz nebo amapy.cz.
Hned naproti tomuto geodetickemu letadlu stál skvost, ktery dal pořadatelům prý nejvic zabrat. Byl to bombardér B-1B Lancer, ktery vypadal opravdu pěkně. Cestou zpět od bombardéru se do vzduchu vznesl pro mně naprosto nepochopitelný úkaz. Tím úkazem bylo letadlo C-17 Globemaster, což je letadlo na převážení všelijaké techniky, je laicky řečeno velký jako prase a dokáže vzduchem létat až nepochopitelně pomalu. Navíc je uděláno tak, aby zvládlo přistát i na nerovném terénu na co nejkratší vzdálenosti, což nám pilot samozřejmě hnedka předvedl a zastavil prakticky na pětníku. Toto byl asi druhý nejsilnější zážitek hned po francouzském Breitling Jet Teamu{.
My si to pomaličku šněrovali zjišťovat co nám ještě letecký den může nabídnout, a tak jsme za ukázky hasícího vrtulníku dorazili k pochutinám. Zde na nás samozřejmě čekaly vysokohorské přirážky, ač jsme příliš vysoko nebyli. Pravděpodobně to bylo způsobeno tím, že letadla samotná byla hodně vysoko a tím se přirážka zvládla vytvořit. Stejně jsme si něco dali...když to tak udělá každej, tak si človíčči pěkně namastí kapsu, to já poznám. S pivem a né moc dobrou kukuřicí jsme si vybrali místečko k vegetění a koukali do mraků. Tam nás než jsme odešli uchvátili pouze dvě věci. První byl srb (jehož jméno si samozřejmě už nepamatuju) na Super Galebu G4 a následně Očovškí Bačovia ze Slovenska se svými větroni.
Pak už jsme se vydali pomaličku k domovu stejně jako hromada dalších lidí, jelikož začlo krápat. Autobusy se rychle plnili, ale my jako správně drzí skorodůchodci jsme si ukořistili místo k sezení a nechali se unášet řvoucím busem směrem k domovu. Doma jsme pojedli co lednice dala, na chvilku se natáhli a já už se pak šel chystat na slezinu se svými geodetickými ex-spolužáky...ale to je zas jiná pohádka...
Vzhledem k tomu ze víkendy mají tu podivnou moc zrychlovat ubíhající čas, tak než jsme se na autobus dostali, byly dvě hodiny. Jeli jsme prakticky posledním posilovym spojem a dorazili jsme na to nejlepší. Tim byl francouzský Breitling Jet Team čítající šest Albatrosů provádějící všelijaké prvky na obloze, u kterých člověk jen stěží brzdí slinu pomalu směřující ke koutku, jenz y vás rázem udělá slintajícího idiota. Jinými slovy, bylo to prostě dechberoucí! Během jejich letu jsme se dostali az do samého centra dění, kde teda bylo pěkně narváno. Po shlédnutí tohoto týmu jsme si vykročili na prohlídku celého areálu a tim i ostatních přelétavých strojů...a že teda bylo na co koukat!
Po levé straně hned vedle vchodu bylo velké letadlo E3-A AWACS s klobouckem, diky kterému je letadlo schopno zachytit letadla vzdálená až 300 km. Do tohoto letadla byl umožněn přístup, ale vzhledem k tomu ze fronta by mohla směle soupeřit s populární frontou na maso respektive banány z dob totáče, nechali jsme si to ujít. Vedle byla naskládaná hromada podobných (alespoň pro mně) F-16 nebo 15 nebo podobného balastu. Na konci řady byl pro mně zajímavý kousek a sice fotogrammetricke letadlo, neboli letadlo dělající snímky v urcite výšce s následným zpracováním nejpravděpodobněji v Geodisu. Z těchto snímků poté vznikají mapy. Ty můžete videt například na mapy.cz nebo amapy.cz.
Hned naproti tomuto geodetickemu letadlu stál skvost, ktery dal pořadatelům prý nejvic zabrat. Byl to bombardér B-1B Lancer, ktery vypadal opravdu pěkně. Cestou zpět od bombardéru se do vzduchu vznesl pro mně naprosto nepochopitelný úkaz. Tím úkazem bylo letadlo C-17 Globemaster, což je letadlo na převážení všelijaké techniky, je laicky řečeno velký jako prase a dokáže vzduchem létat až nepochopitelně pomalu. Navíc je uděláno tak, aby zvládlo přistát i na nerovném terénu na co nejkratší vzdálenosti, což nám pilot samozřejmě hnedka předvedl a zastavil prakticky na pětníku. Toto byl asi druhý nejsilnější zážitek hned po francouzském Breitling Jet Teamu{.
My si to pomaličku šněrovali zjišťovat co nám ještě letecký den může nabídnout, a tak jsme za ukázky hasícího vrtulníku dorazili k pochutinám. Zde na nás samozřejmě čekaly vysokohorské přirážky, ač jsme příliš vysoko nebyli. Pravděpodobně to bylo způsobeno tím, že letadla samotná byla hodně vysoko a tím se přirážka zvládla vytvořit. Stejně jsme si něco dali...když to tak udělá každej, tak si človíčči pěkně namastí kapsu, to já poznám. S pivem a né moc dobrou kukuřicí jsme si vybrali místečko k vegetění a koukali do mraků. Tam nás než jsme odešli uchvátili pouze dvě věci. První byl srb (jehož jméno si samozřejmě už nepamatuju) na Super Galebu G4 a následně Očovškí Bačovia ze Slovenska se svými větroni.
Pak už jsme se vydali pomaličku k domovu stejně jako hromada dalších lidí, jelikož začlo krápat. Autobusy se rychle plnili, ale my jako správně drzí skorodůchodci jsme si ukořistili místo k sezení a nechali se unášet řvoucím busem směrem k domovu. Doma jsme pojedli co lednice dala, na chvilku se natáhli a já už se pak šel chystat na slezinu se svými geodetickými ex-spolužáky...ale to je zas jiná pohádka...
CIAF 2007
Sobotní odpoledne mělo byt vyplněné akcí na Brněnském Tuřanském letišti s názvem Czech International Air Fest 2007. Je to jedna z největších (pokud ne největší) akci tohoto druhu u nás. Listek s cenou 300,- na osobu se nam povedlo vyhrát na rádiu Krokodýl a diky tomu jsme tam vůbec šli. Jinak nam to přide jako dost drahá sranda, ale tak po shlédnutí jsme na to názor trosku změnili.
Vzhledem k tomu ze víkendy mají tu podivnou moc zrychlovat ubíhající čas, tak než jsme se na autobus dostali, byly dvě hodiny. Jeli jsme prakticky posledním posilovym spojem a dorazili jsme na to nejlepší. Tim byl francouzský Breitling Jet Team čítající šest Albatrosů provádějící všelijaké prvky na obloze, u kterých člověk jen stěží brzdí slinu pomalu směřující ke koutku, jenz y vás rázem udělá slintajícího idiota. Jinými slovy, bylo to prostě dechberoucí! Během jejich letu jsme se dostali az do samého centra dění, kde teda bylo pěkně narváno. Po shlédnutí tohoto týmu jsme si vykročili na prohlídku celého areálu a tim i ostatních přelétavých strojů...a že teda bylo na co koukat!
Po levé straně hned vedle vchodu bylo velké letadlo E3-A AWACS s klobouckem, diky kterému je letadlo schopno zachytit letadla vzdálená až 300 km. Do tohoto letadla byl umožněn přístup, ale vzhledem k tomu ze fronta by mohla směle soupeřit s populární frontou na maso respektive banány z dob totáče, nechali jsme si to ujít. Vedle byla naskládaná hromada podobných (alespoň pro mně) F-16 nebo 15 nebo podobného balastu. Na konci řady byl pro mně zajímavý kousek a sice fotogrammetricke letadlo, neboli letadlo dělající snímky v urcite výšce s následným zpracováním nejpravděpodobněji v Geodisu. Z těchto snímků poté vznikají mapy. Ty můžete videt například na mapy.cz nebo amapy.cz.
Hned naproti tomuto geodetickemu letadlu stál skvost, ktery dal pořadatelům prý nejvic zabrat. Byl to bombardér B-1B Lancer, ktery vypadal opravdu pěkně. Cestou zpět od bombardéru se do vzduchu vznesl pro mně naprosto nepochopitelný úkaz. Tím úkazem bylo letadlo C-17 Globemaster, což je letadlo na převážení všelijaké techniky, je laicky řečeno velký jako prase a dokáže vzduchem létat až nepochopitelně pomalu. Navíc je uděláno tak, aby zvládlo přistát i na nerovném terénu na co nejkratší vzdálenosti, což nám pilot samozřejmě hnedka předvedl a zastavil prakticky na pětníku. Toto byl asi druhý nejsilnější zážitek hned po francouzském Breitling Jet Teamu{.
My si to pomaličku šněrovali zjišťovat co nám ještě letecký den může nabídnout, a tak jsme za ukázky hasícího vrtulníku dorazili k pochutinám. Zde na nás samozřejmě čekaly vysokohorské přirážky, ač jsme příliš vysoko nebyli. Pravděpodobně to bylo způsobeno tím, že letadla samotná byla hodně vysoko a tím se přirážka zvládla vytvořit. Stejně jsme si něco dali...když to tak udělá každej, tak si človíčči pěkně namastí kapsu, to já poznám. S pivem a né moc dobrou kukuřicí jsme si vybrali místečko k vegetění a koukali do mraků. Tam nás než jsme odešli uchvátili pouze dvě věci. První byl srb (jehož jméno si samozřejmě už nepamatuju) na Super Galebu G4 a následně Očovškí Bačovia ze Slovenska se svými větroni.
Pak už jsme se vydali pomaličku k domovu stejně jako hromada dalších lidí, jelikož začlo krápat. Autobusy se rychle plnili, ale my jako správně drzí skorodůchodci jsme si ukořistili místo k sezení a nechali se unášet řvoucím busem směrem k domovu. Doma jsme pojedli co lednice dala, na chvilku se natáhli a já už se pak šel chystat na slezinu se svými geodetickými ex-spolužáky...ale to je zas jiná pohádka...
Pokud vydržíte nebo přetočíte ty francouzský kecy, tak na vás čeká asi nejlepší video co sem našel o těchto bláznech...
Vzhledem k tomu ze víkendy mají tu podivnou moc zrychlovat ubíhající čas, tak než jsme se na autobus dostali, byly dvě hodiny. Jeli jsme prakticky posledním posilovym spojem a dorazili jsme na to nejlepší. Tim byl francouzský Breitling Jet Team čítající šest Albatrosů provádějící všelijaké prvky na obloze, u kterých člověk jen stěží brzdí slinu pomalu směřující ke koutku, jenz y vás rázem udělá slintajícího idiota. Jinými slovy, bylo to prostě dechberoucí! Během jejich letu jsme se dostali az do samého centra dění, kde teda bylo pěkně narváno. Po shlédnutí tohoto týmu jsme si vykročili na prohlídku celého areálu a tim i ostatních přelétavých strojů...a že teda bylo na co koukat!
Po levé straně hned vedle vchodu bylo velké letadlo E3-A AWACS s klobouckem, diky kterému je letadlo schopno zachytit letadla vzdálená až 300 km. Do tohoto letadla byl umožněn přístup, ale vzhledem k tomu ze fronta by mohla směle soupeřit s populární frontou na maso respektive banány z dob totáče, nechali jsme si to ujít. Vedle byla naskládaná hromada podobných (alespoň pro mně) F-16 nebo 15 nebo podobného balastu. Na konci řady byl pro mně zajímavý kousek a sice fotogrammetricke letadlo, neboli letadlo dělající snímky v urcite výšce s následným zpracováním nejpravděpodobněji v Geodisu. Z těchto snímků poté vznikají mapy. Ty můžete videt například na mapy.cz nebo amapy.cz.
Hned naproti tomuto geodetickemu letadlu stál skvost, ktery dal pořadatelům prý nejvic zabrat. Byl to bombardér B-1B Lancer, ktery vypadal opravdu pěkně. Cestou zpět od bombardéru se do vzduchu vznesl pro mně naprosto nepochopitelný úkaz. Tím úkazem bylo letadlo C-17 Globemaster, což je letadlo na převážení všelijaké techniky, je laicky řečeno velký jako prase a dokáže vzduchem létat až nepochopitelně pomalu. Navíc je uděláno tak, aby zvládlo přistát i na nerovném terénu na co nejkratší vzdálenosti, což nám pilot samozřejmě hnedka předvedl a zastavil prakticky na pětníku. Toto byl asi druhý nejsilnější zážitek hned po francouzském Breitling Jet Teamu{.
My si to pomaličku šněrovali zjišťovat co nám ještě letecký den může nabídnout, a tak jsme za ukázky hasícího vrtulníku dorazili k pochutinám. Zde na nás samozřejmě čekaly vysokohorské přirážky, ač jsme příliš vysoko nebyli. Pravděpodobně to bylo způsobeno tím, že letadla samotná byla hodně vysoko a tím se přirážka zvládla vytvořit. Stejně jsme si něco dali...když to tak udělá každej, tak si človíčči pěkně namastí kapsu, to já poznám. S pivem a né moc dobrou kukuřicí jsme si vybrali místečko k vegetění a koukali do mraků. Tam nás než jsme odešli uchvátili pouze dvě věci. První byl srb (jehož jméno si samozřejmě už nepamatuju) na Super Galebu G4 a následně Očovškí Bačovia ze Slovenska se svými větroni.
Pak už jsme se vydali pomaličku k domovu stejně jako hromada dalších lidí, jelikož začlo krápat. Autobusy se rychle plnili, ale my jako správně drzí skorodůchodci jsme si ukořistili místo k sezení a nechali se unášet řvoucím busem směrem k domovu. Doma jsme pojedli co lednice dala, na chvilku se natáhli a já už se pak šel chystat na slezinu se svými geodetickými ex-spolužáky...ale to je zas jiná pohádka...
Pokud vydržíte nebo přetočíte ty francouzský kecy, tak na vás čeká asi nejlepší video co sem našel o těchto bláznech...
středa 5. září 2007
Summer is gone!
Začalo nam září, děti se rozutekly do škol, dovolenkáři se vrátili z dovolených, rodiče se připravují na nápor stresu spojený s učebními 'úspěchy' svého potomka, ulice se zaplnily ještě větším množstvím aut, parkoviště vykazují sníženou hladinu volných míst a konečně téma, které mě dneska zajímá, teplota za poslední týden klesla přibližně o dvacet stupňů (v případě, že budeme uvažovat nejnižší respektive nejvyšší teplotu).
Co to udělá s lidskou imunitou se asi dozvíme po uplynutí inkubační doby, ale všichni mi jistě dáte za pravdu, že taková změna teploty není to pravé ořechové. Venku už zase není na co koukat, dámy jsou cudně zahalené do oblečků vhodných pro tuto teplotu, čímž pádem nám řidičům odpadají poplatky za opravu otlučených nárazníků, blatníků a podobných součástí automobilu, při porušení pravidel silničního provozu, oficiálně též nazývané jako 'nedostatečné věnování se situaci na pozemní komunikaci'. No dobře, tak oficiální znění to pravda není, ale mě mrznou venku ruce, abych tento článek zplodil, pravidla silničního provozu po kapsách kupodivu nenosím a hledat se mi to nechce, takže se všichni spokojíme s timto termínem. Nicméně abych se vrátil k těm oděrkám na laku a promáčknutým blatníkům, mě se zatím nic podobného nestalo, ale tato zpráva je jedna z prvních když se teploty vyšplhají dostatečně vysoko a rádia začnou upozorňovat na rizika s tím spojena, a proto jsem to sem zahrnul.
Každopádně toto asi není to nejožehavější co se dá na problému snížené teploty najít. Mně, jako člověka trávicího většinu pracovní doby venku, trápí spíš fakt, že začíná půlroční období, kdy budu venku kosnout i přes několik vrstev oblečení včetně ponožek...obul bych si i dvoje boty kdyby to pomohlo...a hlavně kdyby to šlo...
Možná bych se mohl pustit i do odvážných teorií, co je příčinou těchto výkyvů, ale myslím, že svět ještě není připraven na mou tezi o velkém 'akvárku' plném lidí nazývající se Země, které slouží jako hračka pro aliení děti. A proto zůstaneme jen u toho, že je prostě kosa...jste rádi?
pondělí 3. září 2007
Nějaké photho...
Pár fotek, který sem vytvořil...
Společnost při měření...
Tento výhled jsem měl z kopečku nad Pouzdřanama...
Společnost při měření...
Tento výhled jsem měl z kopečku nad Pouzdřanama...
Víkend na roštu...
Jsou tři hodiny odpoledne a já s Evičkou se chystáme na netrpělivě očekávanou akci tohoto týdne. Jedeme za Máňou (pořád dělá v té stejné kobce) a jeho přítulkyní do Vyškova na chalupu a tam budeme hrdlama prolívat litry a litry alkoholu a do žaludku dostávat deka a deka tepelně zpracovaného masa. Jednoduše řečeno jedeme na grilovačku.
Cestou jsme přímo v Dědicích (to je část Vyškova, přesně to místo kam jsme jeli) odlovili kešku a vzhledem k tomu, že už i tak jsme měli zpoždění, nechali jsme zbytek odlovu na den odjezdu. Po nastrkání auta do mrňavé garáže jsme se mohli rovnou vrhnout na ochutnávku kuchařského umění velmistra Máni. Nebylo to vůbec špatný a to nás čekalo ještě hodně takových gurmánských zážitků.
Co nás ale hlavně čekalo bylo pivo, kterého, jak jsme velice brzy zjistili, bylo málo. Bylo ho totiž pouze pětadvacet na tři mužské pivalačné postavy a to jak sami určitě uznáte je nutně málo :-) Proto při příjezdu třetího klanu (všichni s sebou měli polovičky) se polovina z nás odebrala do nedaleké Hypernovy, aby se dokoupili zásoby. Dokoupilo se co bylo potřeba (já truba jsem si neřekl o obyčejnou vodu, proto jsem musel celý další den chlastat sladkej Sprite či co to bylo) a akcička se mohla rozjet. Začalo to pozvolna a já už od začátku měl problém s jedním Vyškovským úkazem a sice odpařováním piva. Člověk se na chviličku otočí a půlka pryč...nebo mi to tak aspoň připadalo ;-) Celý večer se nesl v poklidném duchu, vytáhli jsme i Scrabble abychom měli nějaké alkoholem opojené kulturní vyžití, ale nějak se na něj nedostalo. Na Bang! se jaksi taky nedostalo a tak sem balíček karet vezl zpátky do Brna naprosto netknut. Kolem druhé ráno jsme se tak nějak shodli na tom, že už jsme si asi všechno řekli a vzhledem k tomu, že někteří z nás (my ne!) museli brzo vstávat a odjet, šlo se hromadně spát.
Hlavní část dne byla úspěšně za námi a ráno už bylo jen potřeba zjistit a zlikvidovat škody. Ač se tomu dá těžko věřit, žádné škody nebyly evidovány. Bylo proto nutno něco napáchat...a proto jsem naprosto omylem trošku zlikvidoval plastovou židli...ale fakt jenom omylem...ona si začala. Každopádně po likvidaci této škody jsme si na oběd dali dva fláky kuřecího a jako správní hosti jsme utekli...tak ne no. Vyrazili jsme do Hypernovy, jelikož hostitelé nemají přibližovadlo, a tam nakoupili co bylo třeba. Odvezli jsme je zpět, pomohli jim potrhat jablka, naplánovali odlov a vyrazili ho uskutečnit.
Vlastně se už potom nic zajímavýho nestalo, vyrazili jsme domů, odlovili čtyři Vyškovské kešky a cestou se stavili v Tescu na druhej dnešní nákup. Pak už nás čekala jen koupel, což po tom vyuzeným víkendu byla naprostá pohádka. A dál bylo jídlo a spánek...jak už to tak v životě bývá...
Ono to na vyprávění vlastně tak záživný není, ale mám pár pěkných fotek, tak sem to musel nějak okecat ;-)
Fotodokumentace:
Začátek akce...
Moje malá pyrowoman...
On tak sice nevypadá, ale je to v podstatě hodnej kluk :-D
"Né dé sem chálec..."
Noční grilovačka pod světlem svíčky...
A takhle vypadal plod naší noční práce...
Cestou jsme přímo v Dědicích (to je část Vyškova, přesně to místo kam jsme jeli) odlovili kešku a vzhledem k tomu, že už i tak jsme měli zpoždění, nechali jsme zbytek odlovu na den odjezdu. Po nastrkání auta do mrňavé garáže jsme se mohli rovnou vrhnout na ochutnávku kuchařského umění velmistra Máni. Nebylo to vůbec špatný a to nás čekalo ještě hodně takových gurmánských zážitků.
Co nás ale hlavně čekalo bylo pivo, kterého, jak jsme velice brzy zjistili, bylo málo. Bylo ho totiž pouze pětadvacet na tři mužské pivalačné postavy a to jak sami určitě uznáte je nutně málo :-) Proto při příjezdu třetího klanu (všichni s sebou měli polovičky) se polovina z nás odebrala do nedaleké Hypernovy, aby se dokoupili zásoby. Dokoupilo se co bylo potřeba (já truba jsem si neřekl o obyčejnou vodu, proto jsem musel celý další den chlastat sladkej Sprite či co to bylo) a akcička se mohla rozjet. Začalo to pozvolna a já už od začátku měl problém s jedním Vyškovským úkazem a sice odpařováním piva. Člověk se na chviličku otočí a půlka pryč...nebo mi to tak aspoň připadalo ;-) Celý večer se nesl v poklidném duchu, vytáhli jsme i Scrabble abychom měli nějaké alkoholem opojené kulturní vyžití, ale nějak se na něj nedostalo. Na Bang! se jaksi taky nedostalo a tak sem balíček karet vezl zpátky do Brna naprosto netknut. Kolem druhé ráno jsme se tak nějak shodli na tom, že už jsme si asi všechno řekli a vzhledem k tomu, že někteří z nás (my ne!) museli brzo vstávat a odjet, šlo se hromadně spát.
Hlavní část dne byla úspěšně za námi a ráno už bylo jen potřeba zjistit a zlikvidovat škody. Ač se tomu dá těžko věřit, žádné škody nebyly evidovány. Bylo proto nutno něco napáchat...a proto jsem naprosto omylem trošku zlikvidoval plastovou židli...ale fakt jenom omylem...ona si začala. Každopádně po likvidaci této škody jsme si na oběd dali dva fláky kuřecího a jako správní hosti jsme utekli...tak ne no. Vyrazili jsme do Hypernovy, jelikož hostitelé nemají přibližovadlo, a tam nakoupili co bylo třeba. Odvezli jsme je zpět, pomohli jim potrhat jablka, naplánovali odlov a vyrazili ho uskutečnit.
Vlastně se už potom nic zajímavýho nestalo, vyrazili jsme domů, odlovili čtyři Vyškovské kešky a cestou se stavili v Tescu na druhej dnešní nákup. Pak už nás čekala jen koupel, což po tom vyuzeným víkendu byla naprostá pohádka. A dál bylo jídlo a spánek...jak už to tak v životě bývá...
Ono to na vyprávění vlastně tak záživný není, ale mám pár pěkných fotek, tak sem to musel nějak okecat ;-)
Fotodokumentace:
Začátek akce...
Moje malá pyrowoman...
On tak sice nevypadá, ale je to v podstatě hodnej kluk :-D
"Né dé sem chálec..."
Noční grilovačka pod světlem svíčky...
Back to schooool...
Tak tu mame prvni školní den. Je třeba se ohlédnout za prázdninovými úspěchy, letními láskami, propitými nocemi i pracovními odpoledni. Začíná vam to zase nanovo. Předpokládám, že většina z vás je již volnými dny znuděna a do školy se těšila, ostatně jako jsem to měl i já když jsem si ještě užíval prázdnin jako dítko školou povinné. Tak dobře, není tak úplně pravda, že bych se do školy vyloženě těšil, vzhledem k tomu, že jsem většinu prázdninového času strávil na brigádě, abych si mohl pořádně užít školní kantýnu a bohatství v ní ukrytá. Taktéž první dny, kdy se ještě učení nebralo tak vážně, jsme většinou strávili v hospodě a jak je všem dobře známo, bez peněz do hospody nelez...proto bylo nutné nějaký ten pětník naspořit během prázdninové brigády.
Někdy se ovšem stalo, že za mizerně placenou otročinou stály vyšší cíle...třeba nákup nového mobilního telefonu...respektive nákup prvního mobilního telefonu za vlastní peníze. Krásny, v pořadí již třetí kousek v začínající a postupně se rozrůstající se řadě koupených a následně prodaných nebo darovaných mobilů... Nakonec jsem ho těsně před prodejem odstřelil elektřinou a oprava mě stála skoro patnáct stovek, ale vzpomínám na něj pouze v dobrém... Jinak, kdyby to někoho zajímalo, byl to Ericsson T65...
No, vraťme se k problematice návratu do školních lavic po prázdninách. Tam mě lákalo jediné...kamarádi. Je sice fakt, že během prázdnin jsem si užíval s jinou sortou lidí, ale přecejen spolužáci jsou spolužáci... Navíc ta pohoda domluvit se na nějaké akci, to bylo něco úžasnýho. Teďka když se chceme sejít, chce to nějakýho blbce kterej všechno dostatečně včas obvolá, vybere misto, vybere datum, které se nikdy nehodí všem a neustále apeluje na bývalý spolužáky, aby se zúčastnili a když potvrdí účast, aby to dodrželi...zatím jsem ten blbec byl vždy, kromě jednoho případu, já a ne vždy z toho má člověk pocit zadostiučinění... Ale tak tento vikend ten pocit snad mit budu, vzhledem k tomu kolik práce, času, potažmo i peněz mě to stálo...ale to uvidime az v sobotu...
Jak to tak vypadá, tak nejsu schopnej udržet se tématu, které začalo jako vzpomínka na začátky školního roku, tak možná ještě vyměním titulek :-) A vzhledem k tomu, že doba přemýšlení o čem se mám rozpovídat dál přesáhla půl minuty, tak článek ukončím, abych nezačal vařit nejakou slohovou břečku, vyznačující se značnou nečitelností. Takže děti...hurá do školy...
Někdy se ovšem stalo, že za mizerně placenou otročinou stály vyšší cíle...třeba nákup nového mobilního telefonu...respektive nákup prvního mobilního telefonu za vlastní peníze. Krásny, v pořadí již třetí kousek v začínající a postupně se rozrůstající se řadě koupených a následně prodaných nebo darovaných mobilů... Nakonec jsem ho těsně před prodejem odstřelil elektřinou a oprava mě stála skoro patnáct stovek, ale vzpomínám na něj pouze v dobrém... Jinak, kdyby to někoho zajímalo, byl to Ericsson T65...
No, vraťme se k problematice návratu do školních lavic po prázdninách. Tam mě lákalo jediné...kamarádi. Je sice fakt, že během prázdnin jsem si užíval s jinou sortou lidí, ale přecejen spolužáci jsou spolužáci... Navíc ta pohoda domluvit se na nějaké akci, to bylo něco úžasnýho. Teďka když se chceme sejít, chce to nějakýho blbce kterej všechno dostatečně včas obvolá, vybere misto, vybere datum, které se nikdy nehodí všem a neustále apeluje na bývalý spolužáky, aby se zúčastnili a když potvrdí účast, aby to dodrželi...zatím jsem ten blbec byl vždy, kromě jednoho případu, já a ne vždy z toho má člověk pocit zadostiučinění... Ale tak tento vikend ten pocit snad mit budu, vzhledem k tomu kolik práce, času, potažmo i peněz mě to stálo...ale to uvidime az v sobotu...
Jak to tak vypadá, tak nejsu schopnej udržet se tématu, které začalo jako vzpomínka na začátky školního roku, tak možná ještě vyměním titulek :-) A vzhledem k tomu, že doba přemýšlení o čem se mám rozpovídat dál přesáhla půl minuty, tak článek ukončím, abych nezačal vařit nejakou slohovou břečku, vyznačující se značnou nečitelností. Takže děti...hurá do školy...
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)