Medvědem do práce nepřijedu...

Jak jsem již napsal v předchozím příspěvku, sobota byla vyhraněná návštěvě jedné herny, kde kraluje král Máňa veliký. To už jste se vy co jste předchozí článek četli dozvěděli, ale co vám záměrně bylo zatajeno bylo, co tomu předcházelo. Ale abych se do toho nezaplet, začnu pěkně od začátku...

Kdysi dávno, za devatero řekami, devatero horami a jedním kopcem s oprýskanou pastuškou bylo nebylo jedno městečko. Nebylo to ledajaké město, ale město z jehož názvu přímo zebe...nebo brní, jak se to vezme. Ti bystří z vás již určitě odhalili tuto vychytanou šifru a zjistili, že se jedná o rodné mé město a sice Brno. Tak v tomto rodném mé městě se nachází malý podnik s barem, pěti barovými židlemi a ruletou. A to je oč tu běží. Na této ruletě se dnes a denně vyhrávají a prohrávají tisíce a tisíce a aby se nenažraný výrobce těchto zabíječů času a hlavně peněz napakovaj ještě víc, vymyslel soutěž. Tato soutěž byla velice jednoduchá. Stačilo utratit určitý obnos peněz (nějaký ten litřík to myslím bylo) a mohli jste se dostat do slosování o Medvěda třídy A nebo E, nebo zájezd na Malé Divy...totiž...na Maledivy. Inu dali jsme hlavy dohromady a než bys třikrát oběhl pivovar, už jsem měl lístek v kapse s magickým číslem 005037. Toto číslo přímo vybízelo k tomu aby bylo vylosováno a proto do mého telefonu putovalo datum 23. června t.r., aby má hlava děravá stařecká za ty tři měsíce náhodou nezapomněla a o výhru nepřišla. No a jak se tak den se dnem sešel, najednou tu byl onen magický víkend a velké přípravy na proslovy před obecenstvem. Ovšem než k tomuto došlo, logicky jsme se museli dostat do místa, odkud si výhru odneseme. Tímto místem nebyl žádný jiný podnik, než legendární Casino LiveTip na Masarykove ulici. Teda nevim jestli je legendární, ale mohl by být. Když jsme vešli a uslyšeli nářez v podobě Queen revivalu, hromadu lidí, hromadu lístků čekajících na losování a Petra Holíka v čele, bylo nám jasný, že to nebude tak jednoduchý. A nebylo. Casino samo o sobě bylo místo, kde jsem se cítil jak Usáma Bin Ládin na palubě Air Force One a ani Stella Artois zdarma mi na náladě moc nepřidala. Chvílu jsme teda ještě zevlovali po Casinu, až nakonec Evička rozhodla, že se vnoříme do té hromady lidí co postává venku a poslouchá jak se mrňavý Freddie Mercury předvádí na mrňavém pódijku. Toto byl každopádně nejlepší tah večera, protože v té místnosti, kde jsme byli předtím a kde jsem si připadal jak na večírku největší mafiánské smetánky, jsem si fakt pohodu neužíval. No ale zpět. Venku jsme zjistili, že je tu vlastně vše zadarmo, že to je takový raut, takže se můžem narvat a nalít dosytosti. My to ale brali s mírou. Jídlo jsme si nedali žádné a jen pár Cuba Libre, aby se nám pěkně spinkalo. Freddie pomalu dozpíval, dohrál a Petr Holík se ujal slova, představil tanečnice z Magic Free Group, který byly btw fakt dost dobrý, ty si odtančily svoje a už se nám blížila hodina H s minutou M. Dorazila eskvadra s krabicema obsahujícíma lístečky a začala je sesypávat do velkého akvária. Trošku se to promixnulo, Holík vybral první šťastnou, která vylosuje prvního šťastného a už se jelo. První šťastný byl velice nečekaně kamoš, ale bohužel zas ne tak dobrej kamoš, aby mě pozval na ty Maledivy, které si nakonec vylosoval. Druhá šťastná hned vzápětí vylosovala druhého velice nešťastného mladíka...ten si totiž nechal doma kontrolní ústřižek a i když jméno, datum narození a ostatní sedělo, bez kontrolního ústřižku nemohla být cena předána. Takže...jelo se dál. Byl vylosován druhý šťastlivec a následně třetí, který jak se po dvaceti minutách ukázalo, nakoneč šťastný taky nebyl. Přišel na plac s šesti sty (!) ústřižky a začal hledat ten správný...bohužel...ani po dvaceti minutách nenašel. Opět se losovalo dál a do třetice našli toho pravého a bohužel ani tentokrát to nebylo moje číslo. Ale co, nešli sme do toho přece abysme vyhráli, že? :-) Jak padlo poslední jméno, počkali jsme si jak dopadne losování. Na stolku tři modré pytlíky a v nich klíče. První si vylosoval klíč a zkusil, které auto se otevře a to auto bylo jeho. Když se nic neotevřelo byly jeho Maledivy. Pak už jsme se blezkově přesunuli k Máňovi do baru a tam jsme samozřejmě dostali zdrba, že jsme nic nevyhráli. Poté co jsme si vyslechli monolog na neschopnost prosadit si náš lístek v akváriu, jsme se přesunuli k debatě jak to tam vlastně probíhalo. Chvílu po nás dorazil pán středního věku s paní podobně středního věku a začali rozebírat jak to byl výsměch celé hráčské komunitě...vlastně ani ne tak výsměch, jako přímo urážka. Osudí se prý nezamíchalo (to nebyla pravda), takže vyhráli všichni z herny na Masarykove (to nevím, je to možný), tahali to z ulepenýho akvária (že by to bylo zánovní akvárko to sice ne, ale myslím, že na losování to vliv nemělo), padalo jim to po zemi, když to do toho akvárka sypali (to je sice fakt, ale taky to všechno pěkně posbírali a narvali do akvárka), poslední tam sypali právě lístky z Masarykove a páč to nezamíchali, tak vyhráli právě lidi pouze odtam (to nevim, to je taky možný, ale za prvé to zamíchali a za druhé všichni co lovili, tak lovili v hlubokých vodách lístečkového akvária). No a takto to opakovali pořád dokola. Já zadržoval smích, protože jak si pořád mleli tu svou (on furt mlel, že to je urážka hráčů a že už nikdy hrát nebude a ona, že to bylo v ulepeným akvárku a nebyla tam notářka), tak se nedalo dělat nic jinýho než se tomu smát. Ale holt, každej ten život bere jinak vážně. Nakonec jsme dali ještě pár drinků a 'jedničkou' (rozjezd, co odjíždí z nádraží v jednu ráno) jeli domů. Mno, víkend to byl pěknej a abych pravdu řek, tak mě nijak nervy nedrásá, že jsem nic nevyhrál..představte si, že by mě vylosovali, já tam došel a když by se mě Holík zeptal jak často hraju, já bych řekl, že nehraju, že mám jen jeden lístek...ti by mě zežrali :-)

Jak jsem slíbil, tak i dělám...

LiteBlog:

Odchod na losování o dvě auta a zájezd - pití zdarma - žádná výhra - na pivo k Máňovi - jedničkou domů.

To je dost 'Lite', co říkáte?? :-)

Co se to děje???

Jak si můžete všimnout u mého kalendáře článků (umístěného v pravé liště, pokud to někomu uniklo), hustota oproti minulému měsíci je více než žalostná. Nejsem si přesně jist čím to je, ale mám obavu, že to bude kombinace absence silných zážitků a nedostatku času. Přesněji řečeno některé silné zážitky tady rozmazávat nemusím, protože popsané zas tak silně nevypadají. Třeba včera. Den začal jako každý, až na minimálně jednu drobnost, že do mně jeden kokin nalít v křižovatce...nicméně to bylo v hodně malé rychlosti, takže autíčku se naštěstí nic nestalo, ale ti kdo už mají nějakou tu zkušenost s bouračkama ví, že i dost nepatrné ťuknutí uvnitř i vně auta udělá dost velkou ranu, takže to vypadá, že nemáte zadek minimálně do půlky kufru. Vzhledem k tomu, že mám kombíka, tak v mém případě by to znamenalo přijíto čtvrtinu auta, ale naštěstí se opravdu nic nestalo. Ale tak jak den začal, tak i skončil, když se zase v jiné křižovatce do mně pokusil jeden magor v Discovery nacouvat. Naštěstí jsem stihl zareagovat dost včas abych mu ujel, ale nevim jak by to dopadlo, kdyby za mnou něco stálo...asi bych buď já nacouval do někoho za mnou, což by bylo fakt v poho, páč ten kdo by za to mohl by byl v klidu a já bych měl o problém víc, nebo bych neodjel a on by to nacouval do mně...což by znamenalo pro změnu opět problém navíc... No a když teda su tak pěkně rozjetej v těch bouračkách, tak když jsem včera bral benzín, tak jsem viděl v křoví 'zaparkovanou' Astru (ale ne tak pěknou jako na obrázku ;-)) a u přilehlé křižovatky šaškující policajty. Později jsem se dozvěděl, že slečna nějak zapomněla zatáhnout ručku, nebo aspoň zařadit rychlost a auto jí prostě ujelo...a aby toho nebylo málo, tak ujelo do trafačky nebo něčeho takovýho a vyhodilo semafory v celé křižovatce...prostě když se daří, tak se daří :-)

Jinak setkal jsem se s pár zmínkama o tom, že spoustě lidí co sem chodí (vzhledem k tomu, že jich sem chodí tak možná deset, tak "spousta" je dost relativní ;-)) se nechce číst moje články, páč jsou moc dlouhý...rozhodl jsem se proto, že u každého, nebo aspoň každého u kterého to jde a má to smysl udělám takzvanou 'lite' verzi, kde bude výcuc toho co je v tom kterém článku. Nicméně doufám, že bude přibývat lidí, kteří nebudou líní si přečíst článek celej a hlavně, že jim to něco dá ;-) Ale tak doukud sem bude chodit aspoň někdo, budu mít důvod něco psát a blog nadále vylepšovat. Tak všem přeju příjemný konec pracovního týdne (pro školáky to neplatí, ti se už teď flákaj a budou se flákat další dva měsíce...hlasitá závist!!) a příjemně prožitý víkend...třeba jako já...dneska Bláhovka, sraz pár milejch lidí na jedné velice frekventované křižovatce, zítra s Máňou (pamatujete eště na Máňu?? Pořá dělá v té stejné kobce :-)) k němu do hospody a v neděli opět beach...doufám, že počasí nám bude přát, což znamená sucho, ale zataženo ;-)

Tak si pěkně žijte a zdarééééc...

Test

Testing blogovani pres mail...tekhle to teda funguje???

Jojooo...

Nebo ne-e??

ach jo...chcu domu...

Přehled méně akčního týdne...

Tyden utekl jako voda a zde se krome par příspěvků v návštěvní knize neobjevilo vubec nic. Není to ani tak způsobené tim ze by si nedělo vubec nic, ale spis protoze nemam vubec cas neco sesmolit. V tomto příspěvku bleskem zrekapituluju co se za posledni tyden stalo...

Pondeli:
Jeste stále zpracovávám zazitky z víkendu a nejaky cas trávím abych o tom sem napsal článek. Jinak co si moje stařecká paměť pamatuje, tak se asi nic zásadního nestalo...vlastne ano, stalo, zacal jsem pracovat asi na desáté verzi designu webových stránek firmy Nomia...potýkám se totiz poslednich par týdnu se značnou tvůrčí krizi a tak vzdycky udelam design, usoudím ze se mi nelíbí a delam jinej...snad uz bude tohle design finální, utvořen ku spokojenosti obou stran.

Utery:
V praci měření objektu na Lesné, určenému k likvidaci, o čemž štamgasti místní hospody neměli potuchy, tudíž došlo k mírné slovní potyčce...ale převážně v humorném duchu, takze žádná křeč. Na tom samém místě nas ještě trochu uzurpovala řidička, ktera se nemohla vejít do prostoru mezi mym stativem, kterym jsem nemohl pohnout, a stoly u kterých seděli prave zmiňování páni. Místa tam bylo ze by se tam vlezl obří tučňák nebo jak muj séf poznamenal, ze tam má misto na tank :-) Po praci nas s Evičkou čekal každoměsíční turnaj párů v bowlingu, ve kterém si standardně držíme jedno ze čtyř poslednich míst...tentokrát to bylo krásné druhé misto (od konce samozřejmě) a my jsme opet, tak jako každý měsíc, došli k názoru, že bychom měli trénovat častěji než každý druhý úterý v měsíci (to se koná ten turnaj ;-)), ale nez se k něčemu dohoupeme, tak je měsíc pryč a my zas hrajem 'nasucho'. Ale tak co, hlavně že je sranda, ne?

Středa:
Dneska jedem opet do Břeclavi, kde děláme bodové pole pro obchvat a že to nebude žádná sranda už víme ze zkušeností z loňska. Loni to byli komáři, letos jich až tak moc není, ale nějaká lítací havěť se vždycky najde a co je největší radost, když ste proceni až na...ehm...na zádech a prodírate se obilím, ktery vam na nohách vytvoří obrazce ne nepodobné nestovicim, které ale pálí misto svedí díky soli, která vám na nohách úspěšně krystalizuje... Každopádně jsme úspěšně přežili a dokonce jsme změřili o něco víc nez jsme předpokládali. Večer nás čekal můj oblíbený volejbal, který sami účastníci z pro mně neznámého důvodu zkrátili o celých devět minut! To by byla skoro půlka jednoho setu...možná i víc jak půlka, ale tak co už nadělam :-) Navic to pro tento školní rok byl posledni voliš, takze oslava to moc nebyla. Ale tak hlavní oslava bude tedka ve středu, kdy jdem na soustřední do hospody 8-)

Čtvrtek:
Čtvrtek se vyznačoval tím, že se nestalo nic o čem by stálo za to psát :-)

Pátek:
Pátek začal pro změnu odjezdem do Břeclavi a opět tím stejným jak ve středu jen s větším počtem komárů. Zvládli jsme vše rychleji než ve středu a z kanclu jsem odchazel pěkně po třetí. Čímž se stalo pravděpodobným ze stihneme vlak do Blanska kam jsme jeli s deckama na šestou na bowling. Vlak jsme stihli asi tři minuty pred odjezdem, takže jsme i našli misto k sezení. Přece taky nebudem stát, ne?:-) Po vylodění z vlaku jsme si uvědomili že jsme si zapomněli ponožky, což do bot, které za tyden vystřídá víc lidi než kolik zaplatilo v květnu za popelnice, je nožní sebevražda. Takže nastala nová akční hra, najdi v Blansku po paté hodině otevřenej obchod. Mno...vypadalo to dost beznadějně, ale našli jsme DM drogerii, ve které k mému (ale ne Eviččinymu) úžasu ponožky skutečně měli...mno, bojovka dopadla dobre a my šli pronásledovat zbytek naší bowlingové skupiny. Dohnali jsme je loudy kousek pred bowlingem a po rychle výměně obuvi jsme se vrhli na šikanu kuželek. Skóre bylo střídavě oblačné a musim rict ze zpočátku mi to vubec nešlo, nakonec se mi ale podařilo nastřádat parkrat pod stopadesát což na výhru stačilo. O půl jedenácté nám jel vlak zpatky s přímým pripojenim na rozjezd a o čtvrt na dvanact jsme byli v jiné hospodě jak na koni :-) Ale tak tam jsme strávili jen pár minut a šli to zapíchnout do betle. Kvalitní pátek...

Sobota:
Snídaně kolem dvanacté, odjezd na odlov kešek kolem čtvré, odloveny tři a dvě checknute a pripraveny na pozdější odlov, návrat o pul deváté, večeře v naší oblibené Tortuze a pak uz jen veget...

Neděle:
V neděli se nedělá, ale my si dali od dvou do čtyř (v té době má písek konstantní teplotu kolem šedesáti stupňů a popáleniny třetího stupně nejsou nijak výjimečné) fajnovej beach volejbalek. V prvním zápase mě můj stájový kolega poslal na jeden zápas na lavičku patou do holeně ale během pár desítek minut jsem zase skotačil jak mladík :-D Po dvou hodinách volišu jsme si dali odjezd na Královopolskej koupák kde jsme ze sebe smyli hříchy a písek v přechlorované vodě...nebo tak aspoň písek...;-) Pak už nás čekala jen jedna (vlastně tři) lahodná dvanáctka na Bláhovce a tím prakticky celý vikend tedy i týden končí...

Summary:
Jak jsem říkal, nic zásadního se nestalo, ale nemůžu přece nechat ten blog hnít ;-)

Nedělní odpoledne, benzínem provoněné...

Včerejší den zacal velice zajímavě. V sobotu jsem totiz byl v Předklasteri podívat se na své 'staré známé' a oslavit dovršení pulstoletí jednoho kamaráda. To tedy znamena ze se pilo...a nepilo se uplne malo, takze rano me vzbudil úporný pocit v oblasti močáku ktery se plnil uz od jedné hodiny ranni a proto muj budíček byl naprosto nedobrovolný uz za deset šest. Stejne sem chtel odjet brzo zpatky do Brna, takze o necelou hodinu pozdeji, po dvou kafech z nádražního automatu, nákupu jízdenky a debatě o úspěšnosti noční párty, jsem se vydal vlakmo zpatky do Brna. V Brně jsem mírně naplnil spánkovy deficit a kolem poledne jsme začali resit jak se bude odvíjet nase nedělní pohoda. Na výběr bylo prakticky ze dvou možnosti. Měli jsme naplánovány beach a v tom pripade bychom nemohli jit na Autotec a naopak. Nakonec, dost taky kvuli vedru které melo cely den provázet, jsme se rozhodli ze se pujdeme podívat na auticka. Vyrazili jsme kousek pred třetí a uz ve frontě na lístky nas čekalo překvapko. Dorazil za nama typek a nabídl nam vstupenky za pul sta...tim jsme ušetřili dvě kilča a vrhli se do útrob autosalonu. Začali jsme to procházet postupně a kochat se krásou automobilů, na které se muzem tak maximalne koukat (do některých si na chvilu sednout). Lezli jsme pavilon za pavilónem az jsme se dostali na otevřenou plochu kde člověk hlásal ze kdyz vyplníme dotazník a budeme mezi deseti vylosovanými, muzeme se projet luxusní limuzínou Hummer. Vyplnili sme dotazník a po informaci ze jet může jen ten ktery vyhraje jsme doufali ze pojede aspon jeden z nas. Lec neděle byla nakloněna nam a z deseti lidi jsme zabrali hned dvě místa a mohli si tak užít asi sedmiminutovou jizdu Humříkem. Při výstupu jsme vyfasovali nutné reklamní předměty, Hummera si vyfotili a sli hledat dalsi nablískane plechové krabice. Muj cíl byl jasný, potreboval jsem pavilon s Fordy. Ten jsme našli hned jak jsme prošli kolem atrakce, kde jsme si mohli vyzkoušet jak vypada takovy smyk na mokru. Pokusim se sem dostat video jak to vypada. To jsme oželeli a hura do dalšího klimatizovaného pavilonu. Tam uz čekaly dalsi značky a mezi nimi i Ford...bohuzel Mustang tam vystaven nebyl a tak jsme vyrazili asi do posledního pavilonu ktery jsme zatim neprošli a v jehož nitru na nas čekaly Mercedesy, Bavoraci, Mini Coopery a dalsi skvosty. I tento pavilon jsme nakonec opustili a vydali se na posledni atrakci. Vhození kupónu 'Žena a auto' do krabice k vylosovaní. Ale tam cekala dalsi soutěž, do které jsme se zapojili...respektive jen Evicka, ja pouze pocital...úkol byl totiz spočítat balóny naskládane ve Smartu. Spočítali jsme to, dokonce dobre a kdyz Tonda Kala přečetl Eviččino jméno na jednom ze tři vylosovaných lístků, bylo jasný ze dneska jsou hvězdy na naší straně. Pak uz nas nic zajímavého nečekalo, jen zjištění ze na vstupence je možnost odtrhnout kus, ktery se da použít jako jízdenka do MHD a tudíž dalších třináct korun k dobru. Byl to proste kompletně uzasnej den, vlastne cely vikend, ktery začal uz v pátek velice chutnou grilovačkou, ale to je zas jiná pohádka...

Bone collector!!

Těšil jsem se na to od té doby co jsem zjistil, že to bude v televizi a to se stalo myslím v pátek. O čem že to mluvím? Mluvím o filmu Sběratel kostí, který byl včera v deset na AXN. Těšil jsem se na něj ne proto, že by to byl kdovíjak dobrej film (to vůbec ne, spíš naopak), ale proto, že je napsán podle knížky od Jefferyho Deavera se stejnojmenným názvem. Jak jsem postupně během celého filmu zjišťoval, tak film není natočen podle knížky, nýbrž si z ni bere pouze základní výcuc a ani ten moc nedodržuje. Základ, že případ vraha posedlého kostmi vyšetřuje ochrnutý bývalý detektiv Lincoln Rhyme, je dodržen, až na malou drobnost, že v knížce je běloch a ve filmu ho hraje Denzel Washington. Amélie Sachsová, která se k tomuto případu připletla spíš náhodou, zůstala na dalších několik knih Rhymovou společnicí a jak on rád říká, stala se jeho hmatem i zrakem. Nicméně ve filmu má příjmení Donaghyová, ale tak asi koupili licenci jen na omezené množství prvků z knihy a proto byl celý film plitký a stupidní. Uznávám, že jsem prudce neobjektivní právě proto, že jsem v neděli dočetl kníhu, ale když se pokusim o maximální množství objektivity které jsem schopen, stejně je ten film prudce podprůměrný. Ve filmu figuruje Lincoln Rhyme jako nadčlověk, protože ty myšlenkové pochody, které tam ukazuje nejsou nadlidské, ty jsou přímo věštecké. On v knížce sice je nadprůměrně inteligentní a dokáže si vydedukovat něco z téměř ničeho, ale v tom filmu si vydedukoval úplně všechno z naprosto ničeho...nebo né všechno, ale téměř všechno. Celý ten příběh je postavený na hlavu a zcela určitě není podle knížky. Podle knížky bylo maximálně první unesení dvou lidí a pak už se to k předloze přibližuje velice zlehka. Proto jsem se asi od půlky začal zajímat o co vlastně v tom filmu jde a snažil jsem se nevnímat, že to podle knížky není ani omylem. A zážitek z filmu byl velice...rozporuplny...vlastně ani ne...prostě se mi to nelíbilo. Bylo to nechutně americký, když teda nepočítám, že několik obětí, které v knize přežili, tak zde nepřežili. Ale hlavní prvek amerikanismu byl když to přežila šestiletá holčička...to bylo tak jasný a hlavně tak trapný, asi jak konec, kde slavili vánoce a Amélie si něco začla s Rhymem... No ale každopádně jsem moc nepochopil o co vlastně vrahovi jde...teda jasně, chtěl zabít Rhyma, ale nepochopil jsem celou tu zápletku, kdy to vypadalo, že vrah chce, aby policie znala jeho totožnost...proč by to měl chtít? To sem jaksi nepobral. A jako finále bylo, když Amélie, ta pečlivá Amélie, šáhla na předměty na místě činu holou rukou!! To by asi Rhyma ranila mrtvice, ale tak to nevadí, asi to moc prožívám, ale dost pochybuju, že by tohle někdo, kdo má být tak opatrnej, udělal. No prostě verdikt nad tímto filmem, na který se asi podívám ještě jednou s tím, že se pokusím nesrovnávat ho s knihou, protože to nejde, je, že ten film stojí za hovno! Opravdu! Je to jeden z nejtrapnějších thrillerů, který sem viděl a zajímalo by mě, jak je možný, že Jeffery Deaver svolil, aby v titulkách figurovala jeho kniha jako předloha. Doporučuji si knihu přečíst, je úžasná, stejně jako téměř všechny "deavrovky" a pak se kouknout na film...geniální zážitek!!

Second life...

Zdravím všechny, mé jméno je Matt4ew McMahon a jsem tu nový. Právě jsem se objevil na tomto pustém ostrově a nevím co dělat. Jediné co můžu je se volně procházet po těchto zajímavě naprogramovaných místech a lítat...a to je tak vše. Ale...nojo...můžu si ještě změnit postavu. Veškeré rysy obličeje, tloušťka, velikost svalů, délka nohou a rukou, to vše jde. Teď to chce ještě změnit oblečení a můžu se vydat na podrobnější průzkum těch pár místeček, které mám k dispozici. Nezdá se tu být nic moc extra, ale třeba to je jen zdání a to jak všichni víme může klamat. Možná když se zeptám těch lidí co se tu poflakují, tak se něco nového dozvím...aha...takže nedozvím. Kolegové taky nevědí co tady dělat. No nic, ještě to zkusím...a hele...plakát...a možnost někam se teleportovat...tak to prubnem...hmmm...divný místečko...tak zkusím mapu, která mi zatím na nic nebyla...aha...trošku se změnila. Předtím to byly jen rozmazané fleky, teď je tu i velká hromada zajmových bodů a možnost se na ně teleportovat...to už nevypadá na osamělý ostrov, ale na velice rozlehlý svět...možná by to vydalo i za celý druhý život!!!

Většina z vás pravděpodobně přemýšlí, které medikamenty jsem si zapomněl vzít, případně, které jsem si vzal navíc. Leč uvedu vás do obrazu a pak možná usoudíte, že s mou hospitalizací to nebude až tak nutné. To o čem jsem v předchozím odstavci mluvil je 'hra' Second life očima mého hrdiny Matt4ewa McMahonyho. Matt4ewa proto, že Matthew už byl zabraný :-) Hra v úvozovkách proto, že to není zas tak úplně hra. Nejlépe bych to asi přirovnal ke hře The Sims (možnost naprosté editace vlastní postavy - fyzikální propozice, oblečení, výbava,...) spojené s možností utrácet a vydělávat virtuální peníze, které je možné obousměrně směňovat za/na dolary a samozřejmě s možností pokecat si s kýmkoliv kdo v tomhle obrovském světě právě žije. A když říkám obrovském, tak opravdu myslím obrovském. V době psaní tohoto článku žije v druhém světě necelých 7 milionu lidí a za 24 hodin se zde utratí přes jeden a třičtvrtě milionu dolarů!!! To je docela slušný na virtuální svět, co říkáte?? Já do toho moc nevidím, dozvěděl jsem se o tom tento týden a teprve dneska jsem se poprvé prošel po 'Second life landu', takže vám to zas tak moc nepřiblížím, ale určitě byste na netu našli někoho kdo vám to přiblíží :-) Přijde mi to jako zajimavá činnost pro někoho kdo má moře času a nejlépe i moře peněz, protože je tam opravdu strašná spousta věcí co můžete dělat, ale také je tam strašná spousta věcí, které můžete dělat pouze za peníze. Já ten čas nemám a na vychatovávání se s cizíma lidma jsem nikdy moc nebyl, ale třeba mě to chytne a občas tam zavítám a třeba se mi i povede najít si nějakou živnost a vydělávát tvrdou americkou měnu 8-) Ale to by asi bylo stejně až za dlouho. Ale tak uvidíme. Zatím se asi půjdu zabívat nějakou jinou činností, třeba tvorbou stránek...nebo se konečně kouknu na ten poslední díl Lostu, kterej na mně už nějaký ten den čeká...pak bude pauza až do února...no hnus...!!! Tak já letím a přeju příjemný zbytek víkendu...