Medvědem do práce nepřijedu...

Jak jsem již napsal v předchozím příspěvku, sobota byla vyhraněná návštěvě jedné herny, kde kraluje král Máňa veliký. To už jste se vy co jste předchozí článek četli dozvěděli, ale co vám záměrně bylo zatajeno bylo, co tomu předcházelo. Ale abych se do toho nezaplet, začnu pěkně od začátku...

Kdysi dávno, za devatero řekami, devatero horami a jedním kopcem s oprýskanou pastuškou bylo nebylo jedno městečko. Nebylo to ledajaké město, ale město z jehož názvu přímo zebe...nebo brní, jak se to vezme. Ti bystří z vás již určitě odhalili tuto vychytanou šifru a zjistili, že se jedná o rodné mé město a sice Brno. Tak v tomto rodném mé městě se nachází malý podnik s barem, pěti barovými židlemi a ruletou. A to je oč tu běží. Na této ruletě se dnes a denně vyhrávají a prohrávají tisíce a tisíce a aby se nenažraný výrobce těchto zabíječů času a hlavně peněz napakovaj ještě víc, vymyslel soutěž. Tato soutěž byla velice jednoduchá. Stačilo utratit určitý obnos peněz (nějaký ten litřík to myslím bylo) a mohli jste se dostat do slosování o Medvěda třídy A nebo E, nebo zájezd na Malé Divy...totiž...na Maledivy. Inu dali jsme hlavy dohromady a než bys třikrát oběhl pivovar, už jsem měl lístek v kapse s magickým číslem 005037. Toto číslo přímo vybízelo k tomu aby bylo vylosováno a proto do mého telefonu putovalo datum 23. června t.r., aby má hlava děravá stařecká za ty tři měsíce náhodou nezapomněla a o výhru nepřišla. No a jak se tak den se dnem sešel, najednou tu byl onen magický víkend a velké přípravy na proslovy před obecenstvem. Ovšem než k tomuto došlo, logicky jsme se museli dostat do místa, odkud si výhru odneseme. Tímto místem nebyl žádný jiný podnik, než legendární Casino LiveTip na Masarykove ulici. Teda nevim jestli je legendární, ale mohl by být. Když jsme vešli a uslyšeli nářez v podobě Queen revivalu, hromadu lidí, hromadu lístků čekajících na losování a Petra Holíka v čele, bylo nám jasný, že to nebude tak jednoduchý. A nebylo. Casino samo o sobě bylo místo, kde jsem se cítil jak Usáma Bin Ládin na palubě Air Force One a ani Stella Artois zdarma mi na náladě moc nepřidala. Chvílu jsme teda ještě zevlovali po Casinu, až nakonec Evička rozhodla, že se vnoříme do té hromady lidí co postává venku a poslouchá jak se mrňavý Freddie Mercury předvádí na mrňavém pódijku. Toto byl každopádně nejlepší tah večera, protože v té místnosti, kde jsme byli předtím a kde jsem si připadal jak na večírku největší mafiánské smetánky, jsem si fakt pohodu neužíval. No ale zpět. Venku jsme zjistili, že je tu vlastně vše zadarmo, že to je takový raut, takže se můžem narvat a nalít dosytosti. My to ale brali s mírou. Jídlo jsme si nedali žádné a jen pár Cuba Libre, aby se nám pěkně spinkalo. Freddie pomalu dozpíval, dohrál a Petr Holík se ujal slova, představil tanečnice z Magic Free Group, který byly btw fakt dost dobrý, ty si odtančily svoje a už se nám blížila hodina H s minutou M. Dorazila eskvadra s krabicema obsahujícíma lístečky a začala je sesypávat do velkého akvária. Trošku se to promixnulo, Holík vybral první šťastnou, která vylosuje prvního šťastného a už se jelo. První šťastný byl velice nečekaně kamoš, ale bohužel zas ne tak dobrej kamoš, aby mě pozval na ty Maledivy, které si nakonec vylosoval. Druhá šťastná hned vzápětí vylosovala druhého velice nešťastného mladíka...ten si totiž nechal doma kontrolní ústřižek a i když jméno, datum narození a ostatní sedělo, bez kontrolního ústřižku nemohla být cena předána. Takže...jelo se dál. Byl vylosován druhý šťastlivec a následně třetí, který jak se po dvaceti minutách ukázalo, nakoneč šťastný taky nebyl. Přišel na plac s šesti sty (!) ústřižky a začal hledat ten správný...bohužel...ani po dvaceti minutách nenašel. Opět se losovalo dál a do třetice našli toho pravého a bohužel ani tentokrát to nebylo moje číslo. Ale co, nešli sme do toho přece abysme vyhráli, že? :-) Jak padlo poslední jméno, počkali jsme si jak dopadne losování. Na stolku tři modré pytlíky a v nich klíče. První si vylosoval klíč a zkusil, které auto se otevře a to auto bylo jeho. Když se nic neotevřelo byly jeho Maledivy. Pak už jsme se blezkově přesunuli k Máňovi do baru a tam jsme samozřejmě dostali zdrba, že jsme nic nevyhráli. Poté co jsme si vyslechli monolog na neschopnost prosadit si náš lístek v akváriu, jsme se přesunuli k debatě jak to tam vlastně probíhalo. Chvílu po nás dorazil pán středního věku s paní podobně středního věku a začali rozebírat jak to byl výsměch celé hráčské komunitě...vlastně ani ne tak výsměch, jako přímo urážka. Osudí se prý nezamíchalo (to nebyla pravda), takže vyhráli všichni z herny na Masarykove (to nevím, je to možný), tahali to z ulepenýho akvária (že by to bylo zánovní akvárko to sice ne, ale myslím, že na losování to vliv nemělo), padalo jim to po zemi, když to do toho akvárka sypali (to je sice fakt, ale taky to všechno pěkně posbírali a narvali do akvárka), poslední tam sypali právě lístky z Masarykove a páč to nezamíchali, tak vyhráli právě lidi pouze odtam (to nevim, to je taky možný, ale za prvé to zamíchali a za druhé všichni co lovili, tak lovili v hlubokých vodách lístečkového akvária). No a takto to opakovali pořád dokola. Já zadržoval smích, protože jak si pořád mleli tu svou (on furt mlel, že to je urážka hráčů a že už nikdy hrát nebude a ona, že to bylo v ulepeným akvárku a nebyla tam notářka), tak se nedalo dělat nic jinýho než se tomu smát. Ale holt, každej ten život bere jinak vážně. Nakonec jsme dali ještě pár drinků a 'jedničkou' (rozjezd, co odjíždí z nádraží v jednu ráno) jeli domů. Mno, víkend to byl pěknej a abych pravdu řek, tak mě nijak nervy nedrásá, že jsem nic nevyhrál..představte si, že by mě vylosovali, já tam došel a když by se mě Holík zeptal jak často hraju, já bych řekl, že nehraju, že mám jen jeden lístek...ti by mě zežrali :-)

Jak jsem slíbil, tak i dělám...

LiteBlog:

Odchod na losování o dvě auta a zájezd - pití zdarma - žádná výhra - na pivo k Máňovi - jedničkou domů.

To je dost 'Lite', co říkáte?? :-)