Sobotní nestíhačka...

Sobotní den byl pro mně za posledních několik let asi nejhektičtějším co pamatuji. Čekalo mě toho hodně co musím stihnout a navíc spoustu jsem nestihl tak jak bych chtěl. Začalo to již brzy ráno, kdy jsem musel být o půl deváté na hřišti Salesiánů, kde nás čekal první letošní (školní rok) volejbalový turnaj. Jelikož jsem musel být v jednu ve Slavkově, nemohl jsem hrát celý turnaj, což mě pravda hodně mrzelo, ale nebýt na svatbě své kamarádky by mě mrzelo ještě víc a proto jsem odehrál dva zápasy a musel vypadnout. I když jsme hráli poměrně vyrovnané turnaje, nakonec jsme skončili předposlední. Nicméně jsme si zahráli, prakticky vyzkoušeli nové techniky, které jsme neměli ještě úplně zažité a příští turnaj už určitě dopadne mnohem lépe.

O půl dvanácté jsem tedy odklusal směr domov, kde jsem se nasoukal do obleku a vyrazili jsme ku Slavkovu. Obřad byl v miniaturním sále připomínajícím šalinu, kde chyběly už jen madla na držení. Vzhledem k mé celkové dobré náladě jsem komentoval vše co se okomentovat dalo, za což jsem byl nařčen vlastní ženou i kamarády, že dělám ostudu. Mno...možná trošku. Když však dorazil ženich s nevěstou a slečna schovaná v rohu začala zpívat Tři oříšky pro Popelku, připadal jsem si jako zpátky ve škole. Když máte to neuvěřitelné nutkání se smát, ale víte, že je to natolik nevhodné, že to v sobě prostě musíte dusit...určitě to znáte všichni...nebo aspoň všichni, kteří máte alespoň nějaký smysl pro humor. Já se dostal do fáze, kdy jsem tupě hleděl před sebe a kousal se do 'žgraně', abych nevybuchl. Což by se stalo, pokud bych se na někoho jen podíval. Naštěstí jsem tuto neovladatelnou potřebu nakonec pod kontrolu dostal a mohlo se oddávat. Bleskové ženichovo i nevěstino ANO svědčilo o tom, že už to chcou mít brzo za sebou a chcou se jít bavit.

Z pastí, které vždy kamarádi na novomanžele chystají, vyšli oba poměrně dobře, protože byli pouze přikšírování pravou nohou k levé a museli kopat balónem na branku, aby po následné trefě dostali jeden z klíčů a až naleznou ten pravý, můžou se odpoutat. Když si vzpomenu kolik různých ptákovin vymysleli kamarádi na mou kolegyni, bylo toto opravdu pohá(ů)dka. Po zjištění, že hlavní část obřadu již skončila jsme se vydali ku domovu, kde mě čekala změna oblečení a výjezd směr bandu lidí, které jsem neviděl snad deset let. Tam jsem mohl pobýt asi hodinu, protože o čtvrt na šest už nás čekal odvoz, do kterého jsme nasoukali dárek, sebe a vydali jsme se zpět do Slavkova na to pravý svatební mejdlo.

Po příjezdu jsme si vytáhli nevěstu se ženichem k autu, kde jsme jim představili dárek a jako nejhodnější hosté jim ho následně odvezli i domů, protože byl kapku objemnější. Po návratu do hospody jsme se konečně dostali k tomu co k takovýmu mejdanu patří...k alkoholu. Já se na pivko těšil celý den, protože jsem si nemohl dát ani jedno trávící po obědě a hodlal jsem si to teď večer vynahradit. Přecejen nevěsta by mi to neodpustila, kdybych se neopil na její počest. Byli jsme ženichem obeznámeni co vše si kde můžeme dát, a tak jsme nelenili a vyrazili si užívat pohostinosti připravené hospody. Dostatek byl všeho...jídla, pití, alka, nealka, obsluhy, hudby, záchodů, chodníku před hospodou kam se chodilo kouřit, jen toho místa k sezení nebylo moc, a proto (a nejen proto) se muselo občas chodit na plac, kde nás čekala velká spousta známějších i méně známých fláků. Z těch známějších jsem si přivodil poměrně luxusní chrapot, který bohužel do rána přešel a tak jsem nemohl další den 'machrovat' jakáže to byla akcička. Nicméně z headbangingu mě parádně bolelo za krkem ještě v pondělí...nebo spíš hlavně v pondělí.

Kromě tančení, popíjení, konzumování, likvidování veškerých rajčat co tam byly (to byla moje práce a tímto se všem, na které se nedostalo omlouvám, ale zkonzumoval jsem tam asi dvacítku cherry rajčátek, která byla naprosto luxusní) se dostalo ješte na zábavnější část a sice, když nevěsta měla poznat ženicha se zavázanýma očima podle pozadí (po hmatu samozřejmě) a následně ženich měl poznat nevěstu podle kotníku (taktéž se zavázanýma očima a po hmatu) a oba to zvládli na jedničku. Po tomto veselení jsme se opět vrátili k pití a tančení a pak už se mi to začíná mírně rozmazávat, paměť selhává a já se přesunu rovnou k asi jedné hodině ranní, kdy nám přijel odvoz a odvezl nás do pelechů.

Tak a takto vypadala celá moje sobota...byl to náročný a příjemný den, jen je škoda, že se svatba nekonala jiný den, abych si mohl v klidu vychutnat i volejbalový turnaj i slezinu, na které jsem mohl být pouze hodinu. Ale i tak to byl příjemný den a moc jsme si ho všichni užili. Další akce budou Eviččiny narozky v půlce října a na ty se musím pořadně připravit...už teď!


Fotodokumentace:


Dárek, který od nás dostali nevěsta s ženichem



Ženich s budoucí tchýní

Nevěstin bratr

Nevěsta s ženichovým budoucím tchánem

Šťastní novomanželé

První výkop k úspěšnému manželství

Tolik lidí přišlo...

...a nejvíc zářili právě tito dva

Nevěsta s mojí přítelkyní

Pánská část naší skvadry

Začalo se chlastat...

...aby se následně začalo tančit

Tančil každý...

...s každým

Nakonec nevěsta Nikolka hledala svého muže podle pozadí...

...pečlivě prohmatala...

...a nakonec našla toho svého

Nic než fraška...

Jako každé úterý už třetí týden usedám s bráchou a s Evičkou k televizi kolem čtvrt na deset a jdeme se kochat, copak že to ti naši inteligentní čehůni na sebe zase vyklopí. A jako každé úterý už tři týdny se mi u každé této hodinové seance nazvané 'Nic než pravda' zvedne adrenalin podobně, jak když rozmazlený komisař Rex sežere někomu beztrestně housku se salámem, jenž je zřejmě jeho jediným přísunem potravy. Proč se na to teda dívám? Těžko říct...tak jako spoustu lidí i mně zajímá lidské neštěstí (v takové té bezpečné míře) a taková správně položená otázka (kterých je v tomto pořadu jako populárního šafránu) následována těžce vytlačenou odpovědí, v lepším případem pravdou, v tom horším samozřejmě lží, dokáže nezúčastněného člověka potěšit. Je pravda, že občas se do pořadu dostane člověk jehož je vám spíš líto než že byste se u jeho odpovědí královsky bavili, ale naštěstí to není pravidlem. Já se včera rozhodl, že o tomto pořadu napíšu článek, protože největším 'tahákem' (aspoň si myslím, že by měl být hlavním tahákem) a slabinou zároveň je jeho moderátor. Pan Šiška je snad nejhorší moderátor od dob Petra Novotného, který byl vystřídán né tolik trapným, ale bohužel mírně slizkým Petrem Lesákem.

Tento pořad byl původně myslím americký a z něj mělo být vycházeno, nevybavuji si ale, že by se v americké verzi jednalo o talkshow, bohužel ale pod taktovkou pana Šišky se právě o talk show jedná. Je možné, že má pokyny aby hru natahoval, dokonce má možná i z režije pokyny, aby po každém schodku nutil hráčům peníze, aby náhodou neodešli s prázdnou, ale nás jako diváky to nezajímá. Nezajímá nás všechna ta vatáž kolem, nechceme proniknout do života někoho koho vidíme poprvé v životě, nechceme slyšet jeho životní příběh...pokud ano, máme na to internet, kde jsou tragických/komických životních příběhů dva anální otvory. Co nás zajímá je co zase za pikantnost na sebe daný člověk prozradí. Proto to každé úterý trpíme, proto posloucháme jak bezmozek Šiška vykládá matematické hádanky ("Věděla jste, že 15 otázek plus pravda rovná se pět milionů?", na to brácha reagoval "Víte, že plešoun mínus mozek rovná se Šiška?"), jak sedí na okraji židle aby byl soutěžícímu co nejblíž, proto každé pondělí doufáme, že z té židle spadne, protože chcemě vědět co to mezi námi žije za lidičky, kteří dělají věci, které sice dělá spousta z nás, ale nikdo s tím nepůjde do televize...tedy...skoro nikdo. Čemu ale opravdu nerozumím je kdo vymýšlí otázky a proč jsou koncipované tak, že by na ně mohl odpovídat klidně Franta Zábradlí z Horní Dolní, protože jsou tak obecné a tak nicneříkající o soutěžícím, že to je až do Novyvolající.

Další věcí kterou nechápu je ta, na kterou už jsem upozorňoval, proč Petr Šiška (myslíte, že Prima úmyslně najímá na role moderátrů samé Petry?) pořád každýmu cpe peníze. I když se rozhodne přejít do dalšího kola, tedy když odpoví na první otázku třeba za sto tisíc (a další tři ho ještě čekají) se ho ptá, fakt nechcete penízky a sebrat se a táhnout domů? Co? Z cizího krev neteče, Zunovi to vadit nebude... Když už se soutěžící rozhodne odpovědět na první otázku vyšší sumy, proč by to měnil po odpovězení první ze čtyř otázek? To nechápu, ale Šiška to takhle vede a možná se snaží tajně zruinovat Primu, protože to je špeh z České televize odkud ho údajně vyhodili...kdoví jak to je... Co je ještě zvláštnější jsou otázky na kterých lidé vypadávají. Když nepočítám ty vyloženě lživé, jako ta, na které vypadl včerejší první soutěžící, kdy i laické oko poznalo že lže (všichni v místnosti jsme se na tom shodli), tak jsou otázky, které jsou tak teoretické a všelijak pochopitelné, že na ně můžete podle vás odpovědět pravdivě, ale vzhledem k tomu, že podvědomě cítíte, že to je jinak, odpovíte podle mašinky lživě. Třeba včera to byla otázka jestli se soutěžící seznamuje s dívkami na internetu. Já osobně na seznamky nechodím, ale tuto otázku jsem pochopil tak, jestli jsem se prostě někdy seznámil s nějakou ženou na internetu. Odpověď je jasně ano. Pokud jsem někdy mluvil s nějakou cizí ženou přes internet, tak jsem se s ní vlastně seznámil. Nebo ne? Proto i když má být otázka koncipovaná jako 'Jste osamělý trapák, který je tak zoufalý, že shání masíčko na netu?', já jsem ji pochopil jako 'Mluvil jste někdy na internetu s ženou, kterou jste předtím neznal?' a to už je poměrně velký rozdíl.

A takových otázek je tam přehršel...více je tam sice otázek, které nic neříkají o soutěžícím, ale na ty aspoň lehce odpovídá. Třeba takové 'Uhodil jste někdy někoho a měl z toho radost?' je fakt brutální otázka. Takto vytržená z konceptu vypadá, že jste člověk, který mlátí lidi pro radost...jenže každý kdo měl jakéhokoliv sourozence ho v mládí nebo spíše dětství uhodil a měl z toho radost...nebo se mezi vámi najdou výjimky? Pochybuji. No a takových otázek je tam více než takových, které by opravdu nějak 'poškodili' soutěžícího. A ruku na srdce, lidi se na něco takového dívají právě proto aby na něj moderátor vytáhl špínu a né abychom se dozvěděli, že přítomný je světec, který si myslí, že bůh je muž, že by se chtěl setkat se svým biologickým otcem, že ho matka nenavštěvovala ve vězení, že má výhody protože pracuje na Ministerstvu vnitra (na to nepotřebuju detektor lži aby mi to bylo jasný), že se bojí smrti, že je podle něj islám k ženám nespravedlivý (to je jak dotazník a né jak soutěž o peníze), že někdy lhal protože z toho měl prospěch (a kdo ne, že?...vetšinou lžeme právě proto, že z toho máme i kdyby minimální prospěch) a tak dále a tak dále...proč já na to vlastně koukám? Asi mám sklony k sebetríznění, nebo možná to je občas sranda, když se na to dívá kolektiv lidí...to mi připomíná VyVolený, na ty se dalo taky koukat jen po sklince něčeho alkoholického a s dobrou partou lidí, která si z toho dělá srandu.

No, sice jsem to sem nenapsal tak pěkně jak by se mi to povedlo včera hned po pořadu, který mě obzvláště iritoval, ale i tak se mi ulevilo...tak se na to koukněte jestli jste to ještě neudělali, ať víte o co 'přicházíte'...

Zpátky do lavic...

Až neuvěřitelné mi přijde jak dlouho už jsem zde nevyplodil žádný článek. Pracně nashromáždění čtenáři postupně upadávají a já s tím nic nedělám...až doteď. Konečně jsem se dostal k tomu, abych zde něco načmáral. Nemám sice ještě úplně jasnou představu o čem budu přesně mluvit, ale chtěl bych to pojmout jako takové zamyšlení nad tím co všechno se stalo během těch dvou měsíců, kdy si děti a mládež užívali sladké svobody, nedostatku peněz a občasné nudy a zevlu. Tomuto období se jak všichni jistě dobře víte říká prázdniny a to i mezi lidmi, kteří prakticky význam slova prázdniny neznají. Jako třeba já...nebo jako prakticky každý pracující člověk, který nemá dostatečně rozjetý podnik, aby mu vydělával i bez jeho přítomnosti a může se proto na dva měsíce zavřít do baru na Havaji nebo v jiné exotické destinaci. Vzal jsem to opravdu zeširoka to shrnutí, ale teď už opravdu k tomu podstatnému...

Jednou z nejšokovanějších zpráv, které proběhly nějakým tím televizním či novinovým plátkem byl pro mně požár Ranče Loučka, jelikož ty lidi tam znám a jelikož, jak jsem se včera dozvěděl, byl požár způsoben úmyslně! Nebudu se tu o tom více rozepisovat, protože vzhledem k tomu, že se nikomu nic nestalo a ztráty jsou 'pouze' na majetku (odhadovaná cena dvanáct milionů pravděpodobně nebude konečná, když se musí vše udělat znovu), je tato tragédie zastíněna tragédií mnohem větší a sice všem velice dobře známou havárií vlaku ve Studénce, kde již bohužel oběti na životech byly a nebylo jich málo. Ani o této tragédii se nebudu rozepisovat, protože už o tom bylo navykládáno víc než dost a ani jeden život to zpátky nevrátí.

No a teď k pozitivnějším věcem. Jedna z nejdiskutovanějších věcí, které se za poslední dva měsíce v sekci mobilní telefonie urodily je zcela jistě začátek prodeje legendárního iPhonu 3G. Pokud jste o něm nějakou náhodou neslyšeli, jedná se o poměrně pěkný kvádřík s revolučním dotykovým ovládáním. Což je asi tak veškerý výčet pozitiv, která si tato nafouknutá bublina zaslouží. Telefon je prodáván se speciálními tarify, za směšně vysoké ceny, Apple si ho hlídá jak oko v hlavě, nutí operátory k absurdním krokům (jeden z nejabsurdnějších je nutnost mít telefon ve výloze tak, aby kolem něj v okruhu jednoho metru nebyl žádný jiný přístroj, který by případně iPhone zastiňoval) a vůbec je to taková fanatická pakárna. Je to takový další produkt, kvůli kterému se většina světa rozdělila na dvě půlky, ty co ho milují a ty co ho nenávidí...a musím říct, že sledovat na fórech jak se tyto dvě naprosto zaslepené strany štěkají je fakt sranda. Já zůstávám někde uprostřed, blíže ke skupině která iPhone nenávidí, protože je to pro mě pouze předražená krabička, která má něco do sebe, ale mnohem víc toho má od sebe, takže pro mně jasná volba...nebrat!

Stalo se toho určitě hodně, ale jelikož moje skoro stařecká paměť už nemá takovou kapacitu jak bych chtěl aby měla, tak se mi vše vykouřilo z hlavy, ale tak když si na něco o čem by stálo za to napsat vzpomenu, určitě to sem hodím. Teď už snad jen nutné, že opět začala škola (ano, dva týdny dozadu to je, ale jak říkám, nějak jsem nestíhal), že minulý víkend proběhl CIAF (který jsme sledovali ze Sokolnického Balatonu, kde jsme byli na rybách...nebo spíš na pivku, ale pruty jsme táhli taky), že se naše skupinka, se kterou hrajeme volejbal, přihlásila do nejnižší skupiny AVL, že jsem si před třemi týdny rozsekl prst o víčko od Červeného Draka, čili jsem poprvé hrál volejbal po třech týdnech předevčírem...a pravda, nebylo to ono. No ale když je někdo gramlavej, tak to se nedá nic dělat... Dále že mé mobilní maniakální vnitřní dítě si vybralo další telefon, který se dost pravděpodobně stane na podzim nástupcem mého Kaisera a sice opět Sony Ericsson, tentokrát C905. Nicméně musím počkat až se začne prodávat, až ho někdo zrecenzuje a až na něj vydělám, takže podzim až zima to jistí...

No a to bude tak nějak pomalu vše. Čekal jsem jak to bude krásně krátký článek a zase se mi povedlo se rozkecat a natáhnout ho na délku pro některé lidi naprosto nečitelnou...mno, snad se najde pár šílenců, kteří to dají až do konce...

Tak se všichni mějte co nejlíp a já doufám, že se mi podaří dostat se zase do formy a mrskat sem jeden zajímavý článek za druhým...