Invex 2007

Jako každý rok, i letošní říjen byl ve znamení Invexu. A jako každý rok, byl Invex velkým zklamáním. Každý rok už několik let si stejně vezmu první den, kdy je Invex pro veřejnost, volno a na výstaviště se jdu podívat. Proč? Asi protože to je veletrh počítačů a věcí s tím spojených a že si domů donesu hromadu zbytečných letáků a zbytečných kabelí a občas i nějakou tu použitelnou propisku. Ne, tak letáky už nesbírám, už mi není patnáct, kdy jsem bral všechno co mi přišlo pod ruku a doma třídil stylem, že sem kromě dvou tří letáků, které jsem si prohlídl, všechno ostatní okamžitě vyházel...nebo odložil k pozdějšímu prohlédnutí do šuplíku, což bylo to stejné jak kdybych to okamžitě vyhodil, pouze jsem tomu udělil odklad.

Na letošní Invex jsem chtěl ale i z jiného důvodu. Už je to skoro rok co si kupuju časopis Chip a už skoro půl roku si říkám, že bych si ho měl konečně předplatit. Jednou mě k tomu motivoval přidaný headset, ale poté co jsem zjistil, že moje 'naslouchátko' k mobilu lze použít i pro telefonování přes Skype, upustil jsem od toho. Ale minulý měsíc bylo konečně rozhodnuto. S říjnovým časopisem dorazil i leták, kde jsem se dočetl, že dostanu k předplatnému flashku...nebo jinou blbost, ale já chtěl flashku. Je to taková pěkná, neprůstřelná flashka, kterou jsem koupil taťkovi k vánocům, protože byla naprosto luxusní a jako dárek byla prostě ideální. Moje skomírající pořád-někde-zašantročená 'pětsetdvanáctka' od Kingstonu už občas nestačí hlavně kapacitou, ale taky tím, že ji nemám vždy při ruce. A toto byla jasná volba. Na Invex bych stejně šel i přes to, že bývám každý rok zklamán (sakra proč já tam vlastně chodim...hm hm hm) a tady dostanu flashku a ještě deset procent slevu...což při 112,- korunách za číslo není úplně malá částka.

Týden před zahájení veletrhu byla na rádiu Krokodýl soutěž o lístek na Invex a k tomu antivir...vzhledem k tomu, že u Kasperskyho mi nedávno došla licence, tak se nějaký to ávégéčko šiklo. Hned první den, kdy soutěž byla oznámena, jsem slechy z rádia prakticky nepustil a už kolem půl šesté (kdy jsem byl btw ještě v práci) jsem zaslechl ten zvuk, který mi mohl vyhrát lístek. Nelenil jsem ani chvíli a lup už to zvonilo...čekám...čekám..."Halóóó..."...člověk si občas nedokáže představit, jak může taková blbost jako zavolání do rádia zvednout náladu...šéf totiž měl zase jeden z těch svých prima dní, kdy byste ho i s jeho stodvaceti kilama prohodili výlohou! Mno, tak to bychom měli...teď se jen dostat k tomu si to vyzvednout...což nebude tak jednoduché, vzhledem k tomu, že tam jsou jen do čtyř a já za posledních několik dní nekončil dřív jak o půl paté...ale tak i toto se zadařilo a tak návštěvě nestálo nic v cestě...

Je čtvrtek ráno a my, ač nemusíme, vstáváme, abychom se tam dostali tak nějak před zavřením. Po úspěšném překonání několika front a prodraní se davem jsme se ocitli 'vnútri' areálu. První co nám padlo do oka, tam jsme šli...byl to pavilon kde nebylo nic, akorát druhý vchod...dobrý...deme dál. Tak si to tak šineme těma pavilonama, prodíráme se davy lidí a vůbec si 'užíváme' tu atmosféru. Po hodině a půl jsme našli stánek Chipu, respektive Vogel Burdy a během několika očních mžiků jsem si v kabele táhl 'vysněný' přívěšek. Nyní po takové strastiplné cestě nás čekalo něco pozivního...veletržní bufál. Mno...zas tolik pozitivní to nebylo, ale aspoň pivko tam bylo dobrý, to zas jako jo. Teď už jen najít druhý stánek Vogelu a dát si tam zdarma jako předplatitel další pivo zdarma a vytočit si jednu z 'hodnotných' cen. Vytočil jsem skvělé DVD Korsický případ s Jeanem Renem, který má dost mizerné hodnocení, ale tak za ty prachy...

No a pokračujem...dalším místem, které jsem chtěl navštívit byla Mobility Hall...což bylo pro mně asi největší zklamání. Nějakých šestnáct mobilů nebo kolik, z nichž všechny jsou už v prodeji, to teda nebyl žádný zázrak. Tak maximálně Mobility zdarma...to mě jako předplatitele nechávalo chladným...taky na co bych měl doma dva stejné časopisy...ale tak na to konto, byli tam i takoví experti, kteří si brali ještě nerozdělaný balík (čítající asi deset kusů) stejného čtení a to jen proto, že to je zdarma...by mě zajímalo na co to pánové použijou...jasně...vyhodí to.

Každopádně to k čemu se chcu celou dobu dostat je, co že mě na celém Invexu nejvíce zaujalo...a paradoxně to s počítačem nemá vůbec nic společného. Je to Ford Mustang ze sedmašedesátýho, kterej byl naprosto nádhernej. No...a tím asi skončím. Celkový dojem z Invexu byl nic moc. Celé se to nějak zmenšilo (pavilon Z, který bývá nejzajímavější, vůbec nebyl obsazen) a pocit z toho, že kdybyste tam nebyli, vůbec byste o nic nepřišli, se od loňska ještě zvýšil. Tak zase za rok...a já mám obavu, že tam zase půjdu...některý věci prostě nezměníš...

Jak lehce nakupovat na internetu...

Je tomu již nějaký pátek, co jsme se s kamošem rozhodli dělat něco pozitivního pro naše zdraví a začali se zajímat o badminton. Po dlouhém internetovém hledání jsme narazili na halu, která splňovala naše požadavky pro hraní této skotačivé zábavy. Není to daleko, je tam studentská sleva, mají až do jedenácti v noci a hlavně je tam několik hřišť přímo na badminton. Jakožto totální nevzdělanec v této hře jsem byl poměrně silně překvapen, když jsem zjistil, že síť je mnohem níž než normální síť třeba na volejball a že i hřiště samotné je celkově mrňavější. Vzhledem k tomu, že když jsme s historickýma pálkama lítali po zahradě, tak nás to nesmírně bavilo, čekali jsme podobný zážitek i zde. Nicméně jsme dostali zážitek mnohem silnější a byli jsme po hodině lítání naprosto v extázi s tím, že si musíme koupit vlastní pálky (přecejen dávat pořád kilo na hodinu za dvě pálky není úplně to pravé ořechové) a provozovat tuto super hru častěji. Ihned po prvním odehrání jsme to oslavili v nejbližší otevřené hospůdce a domů se dostali někdy kolem čtvrté...což vzhledem k tomu, že mě o třičtvrtě na osm čekal před barákem šéf bylo dost pozdě...

Jak jsem čekal, tak se i stalo a já solidně zaspal. Na šéfa mám jiné vyzvánění, abych byl okamžitě obeznámen, že se něco děje, a když uslyším z mobilu úvodní znělku z 'A je to', zvedne se mi tep na...teď bych sem napsal nějaký číslo vysokýho tepu, ale nevím ani jednu z těch dvou hodnot co znamená...jedno bude asi počet tepů za minutu...takže prostě jen zůstanu u toho, že se mi zvedne tep a očekávám co sem zase udělal špatně...protože i když náhodou něco udělá špatně můj šéf, dycky se to nějak hodí na mně...no nevadí, tak dál...šéfík mě vzbudil až v osm a já se ani nemusel koukat na displej, bylo mi jasný, že průser. Jen sem zvedl telefon a řekl, že už valím, že sem zaspal a za pět minut sem byl venku, oblečen ani nevim do čeho, bez pití, bez jídla, bez vyčištěnejch klováků (což je super po propařený noci, to tam máte jak v čekárně na sociálce) a s omluvou na rtech. Šéfík byl kupodivu dobře naladěn, ale historku o tom, že chodím do práce nažranej velice rád a často přidává k dobru. No, ale to jen tak mimochodem, chtěl sem mluvit o badmintonu...

Když jsme byli na badmintonu podruhé, rozhodli jsme se, že si koupíme vlastní rakety. Po první hodině tam kamoš potkal kamoša, kterej už to hraje delší dobu a ten nám poradil, že kupovat levný (původní plán byl do tří kil) je blbost, páč hliník se odstěhoval do Humpolce...teda...páč hliník nic nevydrží a akorát bychom si za tři měsíce kupovali novou. Proto jsme se rozhodli pro větší investici a já ještě ten den v pondělí před dvěma a půl týdnama dva kousky po osmisetpadesáti korunách objednal. A tady začíná náš příběh o jedné monopolní firmě a jedné nové supr-extra-special-moderní budově. Kdo neví, mluvím teď o naší krásné modré České poště.

Mé antipatie během posledních dvou týdnů vzrostly na totální maximum, ale tak já je nikdy neměl rád. Jde o toto...na stránkách firmy, kde jsem rakety objednával (jako správné moderní kybernetické dítě objednávám téměř vše přes internet) bylo napsáno, že mají skladem přes dvěstě kusů námi vyžadovaného exempláře a v podmínkách mají dobu dodání jeden až dva dny...laicky řečeno do čtvrtka přece rakety musí dorazit!! Ale bohužel tato pohádka je opravdu jen pohádkou... V pondělí dopoledne jsem volal na poštu, zda náhodou není na poště balík nesoucí na zádech či bříšku moje jméno...a vono ne. Tak jsem volal na firmu, odkud měly rakety dorazit. Tam napřed nemohli nic najít, ale nakonec se dobrali výsledku...balík byl vrácen. Zatím jste v obraze?? Dobrý. Takže z neznámého důvodu se balík prostě vrátil...do týdne...což je značně kratší čas, než jaký by měl balík strávit na poště i kdybych si ho nechtěl vyzvednout...budiž...nechápu, ale budiž. Domluvili jsme se proto na tom, že balík bude odeslán znovu, že podruhé se snad už nevrátí. Paní říkala, že ho odešlou okamžitě (rozuměj druhý den) a proto by měl dorazit do čtvrtka, maximálně pátku... "...i když vlastně vy tam máte tu novou poštovní halu, že? Tak to spíš až v pondělí...". Dobrá tedy, badminton máme až na čtvrtek, tak to není problém...

Když jsem v pátek večer psal na firmu, zda byl balík poslán a zda se náhodou opět nevrátil, dorazila mi téměř obratem odpověď, že balík byl odeslán v úterý a pod tím číslo balíku. V pondělí mě proto čekalo telefonování na poštu. 'Příjemný' hlas paní na druhém konci mě ujistil, že u nich teda nic s podobným číslem nečeká a ani tam nikdy nečekalo. Teda ne že bych čekal něco jinýho, ale krapet mě to rozhodilo. Nicméně o víkendu jsme s Evičkou lítali po obchodech a zháněli pro ni bundu a já narazil v jednom obchodě na rakety úplně stejný, akorát o necelý kilčo dražší. Rozhodl jsem se proto, že počkám do čtvrtka jestli rakety dorazí a když ne, pojedu je dráž koupit do Olympie. Dneska je středa a světe div se, rakety dorazily. Dnes ráno mi bylo oznámeno, že rakety dorazily k nám domů. Slogan 'Dnes podáte, zítra dodáme' se téměř vydařil...ovšem...musíte vypustit ten týden mezi úterkem, kdy šel balík na poštu a středou, kdy balík dorazil.

Dodatek: Je to už asi půl roku co v Brně otevřeli novou ultra-moderní, ultra-na-hovno poštovní halu, která teď vše dodává standardně se spožděním. Já třeba odebírám Level. Ten mi došel poprvé od otevření s dvoutýdenním (!) zpožděním...dokonce mi dřív došla reklamace (volal jsem na vydavatelství týdnu od té doby co měl časopis dojít a ti mi poslali nový výtisk) než původní časopis. Další měsíc to bylo už 'jen' asi deset dnů, pak týden, měsíc na to jenom den nebo dva, no a poslední číslo dorazilo opět s týdenním zpožděním. Tak nevim nakolik se to předplatné vyplatí. Samozřejmě chápu, že za to Vogel Burda nemůže, já jen naivně předpokládal, že za půl roku by Česká pošta mohla mít vychytaný všechny mouchy a doručovat zásilky v nějakým normálním termínu...ale to bych asi chtěl od postkomunistické společnosti moc...

Györ

Je sobota ráno a my po příjemně stráveným pátku ve Whisky baru, s tatarákem a Hoegaardenem musíme vstávat v nekřesťanskych pět hodin a čtyřicet minut. Proč? Důvod je jasný...dobrovolně jsme se k tomu upsali...jedem totiž do Maďarska do lázní...

Vstáváni byla jedna z nejtěžších věcí ten den, možná dokonce i nejtěžší. Čekalo na nás pěkné uplakané studené ráno a cesta několik minut studeným autem k divadlu, kde už na nás čekal dvoupatrový autobus modro-zelené barvy, který nás měl během několika hodin dopravit do místa vegetu. Když pomineme cestu přes dé dvojku, která, stejně jako všechny český starý dálnice, je v příšerným stavu, byla cesta naprosto v pohodě. Na hranicích s Maďarskem jsme měli prvni zastávku a zde jsme také konecne přišli k pořádné místní hotovosti a zjistili že venku je pořád kosa. Navíc začínalo pršet, což nás ovšem nijak zvlášť netrápilo vzhledem k tomu jak jsme měli dnešní den strávit.

Ovšem po příjezdu na misto, zjištění že nejbližší keška je osm kilometrů daleko, vložení hotovosti do místní lázeňské instituce rukou našeho průvodce, vyfasovani hodinek (vysvětlím později), nálezu skříňky která nám na dalších pár hodin říkala pane, převlečení do plavek a prvni smočení v léčivých lázeňskych vodách, se obloha vyčistila a krome pár kouřových efektů z letadel byla obloha dokonale modrá. Vzhledem k tomu ze tyto lázně, stejně jako asi všechny, mají propojeny vnitřní bazény s venkovníma, nebyl problém vyhnout se studenému větru a v teplé vodě se kochat krásou podzimního slunečného dne.

Během dne jsme jen tak vegetili, jezdili na tobogánu, případně si dávali nejaky drink na baru, který byl přímo v bazénu. Byl to krásně proflákany den a když jsme o pul desáté dorazili domů, přišlo nám že den utekl poněkud rychle...což se dá očekávat, když se člověk dobře baví.

Ještě než tento výlet ukončím, vratim se k hodinkám. Při zaplacení dostanete naramek s čipem, a to celé vypada jak hodinky bez ciferniku. Toto slouží pro přístup k bazénu, pro otevření skříňky a tak podobně...a nejlepší na tom je, ze vam to vůbec nezavazí, nemusíte se tahat s klíčem, nemusíte nikoho otravovat pokaždé když ve skříňce něco chcete, prostě totálně uživatelsky přívětivé.

A tímto tuto pouť ukončím a jen vám doporučím, když budete mit možnost, jeďte...

Tak nám začínají vánoce...

Ač to podle aktivity na těchto stránkách tak nevypadá, za posledních několik dní se toho stalo dost o čem by se dalo psát, ale vzhledem k tomu, že

Tak nám začínají vánoce...

Ač to podle aktivity na těchto stránkách tak nevypadá, za posledních několik dní se toho stalo dost o čem by se dalo psát, ale vzhledem k tomu, že

Nechejte se obrat...

Vzhledem k tomu, že v neděli oslavila Evička narozeniny a v sobotu jsme strávili celý den mimo republiku, bylo nutné nakoupit poslední drobnosti, jako třeba víno případně kytku už v pátek. Poněvadž jsem měl vybraný ještě jeden dárek nacházející se v Tescu v Avionu, víno jsem koupil tam...a právě tady začíná můj příběh...

Naše oblíbená značka Rulandské šedé od Templářů byla v Tescu za krásných 79,- Kč, což je cena za toto vino více než dobrá. Vzhledem k mé nedůvěře ve veškeré obchody jsem si po zaplacení účtu zkontroloval jednotlivé položky a u výše zmíněného vína narazil na poněkud rozdílnou cenu 119.90,-. Původně sem se rozmýšlel jestli to mám nechat být nebo ne, protože bylo pět a já potřeboval ve městě koupit kytku v obchodě kde mají do šesti. Nakonec jsem se rozhodl nenechat to být...

Odvezl jsem si věci do auta, protože jsem byl už na půli cesty a rychlým krokem si to valil k informacím. Zde mi bylo oznámeno, že je nutná zakoupená láhev... K regálu to bylo blíž než k autu a proto jsem se vydal tam, kde jsem láhev vzal. Cenovky tam byly stále stejné a tak sem si je pro jistotu vyfotil i s lahví a s viditelným ean kódem. Jednu láhev jsem vzal a mířil si to zpátky...pro jistotu jsem se cestou stavil k jedné z těch čteček čárových kódů, která vam oznámí kolik za zboží zaplatíte. Vyskočilo opět necelých stodvacet korun a já proto pokračoval na info. Tam mi arogantní osoba oznámila, že potřebuje tu láhev kterou mám já v autě. Přesvědčování že to je ta stejná láhev nepomohlo a proto jsem změnil taktiku. Zajímalo mě jako zákazníka, proč mi jejich čtečka ukazuje stodvacet když mají pod lahví napsáno 79. Na toto mi semetrika nedokázala nic odpovědět, vzala si láhev a kamsi telefonovala. Dostala stoprocenti informace z velína že su idiot, nebo něco v tom smyslu a že chtěla jit na večeři ale kvůli tomuhle se musela vrátit či co. Tak sem do ní pořád valil že to maj blbě a že mě nezajímá co ji řekl nějakej přítel na telefonu...tak oslovila nejakyho pičusa co stál opodál a řekla mu že se tam má jít podívat. Tak vzal flašku a vydal se k akční nabídce, která je přímo u vchodu a kde opravdu bylo 119.90,-. Řek sem mu že mě to nezajímá že tam já sem to nebral a tak sme se vydali dozadu. Cestou se ptal nějaký ochechule jestli má špatně naceněný zboží, ona že ne a šlo se dál. Došli jsme na místo, kde mi týpek oznámil, že na lístku je polosuché, kdežto to vino je suché a na mou otázku jaktože mají stejnej ean kód odpověděl, že můžou mít klidně všechny stejný a že ta mašina to pozná...což je imho kravina velikosti mexického dolaru. Tak jsem mu řek že to je nějaký divný, ale že teda už snad radši půjdu. Pak sem se koukl na lístek, který jsem dostal u pokladny a kde byl úplně stejný název a sice polosuché. Donesl jsem mu to ukázat. Už ani nevim co mi na to řekl, neměl jsem čas, bylo skoro půl šesté, ale myslim že brblal něco ve smyslu že se mnou o tom nehodlá diskutovat...což je poslední štace když někomu dojdou argumenty...

Musím říct, že teď mě mrzí že jsem ten čas neměl, klidně bych se do auta pro tu flašku vrátil a dohadal se s nima do krve, protože pravda byla evidentně na mé straně, ale bohužel. No a nejsmutnější na tom je to, že jediný o co mi šlo bylo uznání chyby, omluva a náprava. Mně je jedno, že jsem to víno koupil za tuto cenu, stejně bych ho koupil, jenom mě nasral přístup těch lidí, že nejsou schopní uznat vinu a tím ušetřit sobě i mně několik desítek minut.

Doufám, že se v brzké době dokopu k tomu, abych napsal některému vyššímu oddělení Tesca stížnost na chování jejich zaměstnanců a taky čoice kvůli klamání spotřebitele. Sice předpokládám že to bude jen plácnutí do vody, ale já si na tom aspoň zchladím žáhu. Teda...vždycky když to znovu popisuju tak mě to tak vytočí...a přitom stačilo říct, "jo, soráč, sme tam zapomněli vyměnit cedulu..." a já bych byl spokojenej...že by mě potom pomluvili by mi už bylo jedno...ach jo...

Hloubání...

"V životě lidském nachází se několik světlých momentů..." jak by řekl Šimek nebo možná Grossmann... A taky "Pořád se něco děje" jak by řekl Miroslav Donutil, ale tento a minulý týden byl jak na zajímavé události tak na čas, který bych mohl nebo chtěl na tvorbu článků využít, velice skoupý. Ačkoli mě to značně irituje, nemůžu s tím nic moc dělat protože psát články za každou cenu moc nechcu. Nicméně jak sami vidíte, nakonec jsem se do toho stejně pustil, protože tento článek není ničím jiným než vařením z vody a také autopitváním autora (tedy mně), proč mám vlastě blog, když do něj většinou nemám co napsat...

Odpověď je velice jednoduchá, příliš sebepitvání nebylo potřeba. Jakožto tvor v určitém směru kreativní se potřebuju někde prezentovat a internet jako největší a nejednodušeji dostupné médium na světě mi přijde jako ideální. Ve škole jsem byl průměrný az podprůměrný student, ale jedna z mála věcí, které mi šly, na které jsem nepotřeboval prakticky žádnou přípravu a která mi příjemně zvedla jinak žalostný známkový průměr, byl vedle matiky právě sloh. Jako jeden z mála lidí jsem se na slohovky těšil, protože mi nikdy nedělalo problém nějakou vytvořit, pokud jsem měl téma... Toto je až doteď pro mně největší problém...vymyslet téma. Když už ho mám, většinou mi nedělá problém začít o něm nějakým způsobem psát...pokud to ovšem není hovadina největšího kalibru. Nicméně i v těchto případech se dá zplodit čtivý článek například za použití odbíhání od tématu. Jako příklad mi taťka vždycky dával ucho. "Když seš u tabule, musíš pořád mluvit. Když nevíš stejně musíš mluvit. Tak třeba ucho...ucho je jedním ze základních smyslů stejně jako třeba oko. Oko se skládá..." A takto úspěšně odvedete pozornost od tématu. Že to většinou nefunguje je jiná věc, ale na tomto příkladu jsem pochopil jak se dá úspěšně vařit z vody a odejít zpátky do lavice aspoň se čtyřkou s tím, že o daném tématu jste zopakovali pouze to co těsně před vámi řekl učitel, když pokládal otázku.

Tak to vidíte, z původního tématu o tom jak se sice pořád něco děje, ale nestojí zato o tom psát jsem se přesunul zpátky do školy. Ale tak něco se za těch deset dní skutečně stalo. Byl jsem už podruhé za krátkou dobu na houbách a to jsem tuto rodinnou činnost neprovozoval už více jak deset let a hlavně mě před těmi více než deseti lety tato činnost hrozně nebavila. Ale tak časy se změnily, i když to občas nevypadá, i já jsem kapku dozrál a některé činnosti mi už nedělají takový problém jak kdysi... Kdysi... To slovíčko má velice blízko k frázím typu 'za mých mladých let' nebo 'to za nás nebývalo' a těch se chcu ještě nějaké to desetiletí vyvarovat, takže pryč pryč od tohoto důchodového naříkání...

A vůbec, už takhle je to delší než jsem čekal, takže to ukončím komplet...