Unable to connect...!!!

Opět se mi nezadařilo napsat nějaký článek dřív, i když jsem se k tomu chystal už skoro čtyři dny ;-) Každopádně hlavní problém, který mě posledních pár dní tíží, čistě proto, že už to chcu mít za sebou, je operátor T-Mobile. Už nějaký ten pátek mi nefunguje na telefonu připojení k internetu. Vzhledem k tomu, že se to týká pouze mé druhé karty, kterou prakticky nepoužívám, tak mě to až tak na mozek netlačí, ale ještě minulý týden jsem potřeboval právě T-Mobile kvůli roamingu. Vodafone stále dělal drahoty a tak při našich cestách po světě byla tato simka jediným zdrojem. Každopádně jsem občas potřeboval i v zahraničí připojit telefon k internetu...vlastně co se týče T-mobilu, tak ten jsem potřeboval připojit k internetu POUZE v zahraničí, jindy mi posloužil náš nejmladší a nejčervenější operátor. Nicméně problém je ten, že od doby asi před půl rokem, možná dýl, mi přestalo fungovat připojení přes APN internet. Není důležité o co přesně jde, někteří z vás třeba vědí, ale hlavní rozdíl mezi APN intenet a APN wap je v účtování. WAP je asi 6krát dražší než internet a když to je navíc v zahraničí, tak se to rozhodně vyplatí.
No ale o porovnávání cen jsem mluvit nechtěl, to oč tu běží je snaha tento stav změnit a napravit, abych si v případě nouze mohl v klídečku serfovat po Pavučině snů zvané internet, případně se pouštět mezi hromadu přátel a známých na icq, ikdyž se nacházím daleko od své rodné ledničky. Začalo to minulý týden, kdy jsem se poprvé pustil do (pouze verbálního!!!) kontaktu s jednou příjemnou slečnou na infolince. Vzhledem k tomu, že jsem v té době měl simku v telefonu  , který T-mobile standardně nedodává a proto pro něj standardně nemá nastavovací SMS , tak jsme se přesunuli přímo k druhé části, která měl následovat až po odeslání SMS, nastavení, odzkoušení, zjištění, že to stále nefunguje a opětovnému zavolání, a sice k vyplnění dotazníku a odeslání to technikům. Trvalo to 'pouhé' tři pracovní dny (ve čtvrtek jsem volal, v pondělí se někdo ozval) a už se mi na telefonu ukazovalo protekční číslo T-mobilu (+420603604605 nebo tak nějak). Zrovna jsem stál ve středovým pruhu na dálnici na Rajhrad (respektive na Mikulov), takže to byla opravda tichá debata. První problém nastal, když pan techik nebyl s to pochopit o co mi vlastně jde. Pořád se mi snažil vnutit jestli mám dobře spojení s počítačem a jak se připojuju a tak...když jsem mu řekl, že se nesnažím propojit počítač a dostat se přes mobil na net, ale, že mobil jako takový se nedokáže na internet připojit, tak mi řekl, že neví o čem mluvím. Hlavou mi problesklo, že to asi nebude tak jednoduchý jak jsem myslel a že představa, že technik o tom bude vědět víc než kolegyně za telefonem, se nakonec ukázala jako mylná. Bohužel. Z jeho hlasu byla už od začátku slyšel lehká arogance a zcela určitě měl na práci lepší věci, než se 'otravovat s nějakým blbcem co si koupil smartfoun a neví jak s ním zacházet'. To nebyla doslovná citace, ale má schopnost číst myšlenky :-) Mno každopádně já vyjádřil svůj názor, že by třeba mohla být chyba v hardwaru simkarty a on se mi téměř vysmál. I tato teorie se nakonec ukázalo jako slepá, protože ani po výměně simkarty se nic nezměnilo, ale v úvahu ji vzít mohl. Ale zpátky k technikovi. I po tom, co jsem mu řekl, že mi připojení nejde ani v mým 'hloupým' telefonu, který normálně nabízejí a ve kterým jsem jinak nikdy neměl problém, mi nepomohl jinak, než že mi poslal nastavovací SMSku pro MPxko a když jsem mu oznámil, že to stejně nefunguje, tak mě poslal ať si teda zkusím vyměnit tu SIMku (a dám mu pokoj). Inu, ani toto nepomohlo. Den na to jsme byli se šéfem v Carrefouru a já procházel kolem pobočky a řekl si že teda zkusím vyměnit tu simku. T-mobile pravděpodobně zaměstnává příjemné lidi pouze na infolince, protože ani tento se netvářil dvakrát nadšeně, že ho otravuju. Vysvětlil jsem co tíží mé mobilní srdéčko, vysvětlil mu svou teorii o vadné simce (na kterou odvětil, 'to těžko') a dali jsme se do práce. První věc, kterou udělal bylo pro změnu poslání konfigurační SMSky, neboť jak se mylně domníval, mohla být včera poslaná špatná. Kupodivu se nic nezměnilo a já se stále nemohl připojit. Po několika různých pokusech mi simku vyměnil a já šel s pocitem zabitých třiceti minut zpátky k autu. Tam jsem odzkoušel všechny možnosti ve všech (dvou) telefonech a došel k závěru, že ani toto nebylá cílová čára. Nu což, doma si zkusím půjčit bráchovu simku a odzkouším jestli náhodou nemám oba telefony vadný. Nemám...s bráchovým T-mobilem mobil chrlil jedno ajsíkjučkovský písmenko za druhým a načítal stránky pomalostí jemu vlastní. Nuže...vzhůru zpátky za operátorkama. Po vyslechnutí (bez možnosti přeskočení) hlášky, že nebude fungovat jakási informace o čemsi jsem se proťukal až na živého tvora. Slečna mě informovala, že pokud jsem si dnes vyměnil simkartu, tak může trvat až 24 hodin než jim to proteče systémem a vše bude fungovat. Budiž! Sice mi bylo jasné, že další den po uplynutí 24 hodin tam budu volat znovu, ale tak co už. Jak jsem řekl, tak se i stalo. Den v háji a připojení furt nikde. Tak dem volat...další nová operátorka, znovu vysvětlení problému, znovu omýlání těch samých věcí pořád dokola. Nyní jsem ale měl již jedno eso v rukávu, abych byl ušetřen dalších nastavovacích SMSek a sice, že mi telefon s jinou kartou stejného operátora funguje přesně tak, jak bych si přál i já s kartou svojí. Slečna byla opět příjemná, jako ostatně téměř všechny operátorky, a pustila mi do ucha hudbu...tu jejich znělku. Znáte z reklamy. Není nad to si to poslechnout třikrát dokola. Mezitím přišlo několik doplňujících otázek, rada ať si vyměním simkartu a má odpověď, že jsem to udělal včera ("...aha...tak ještě vydržte, zatím vám pustím hudbu...") a nakonec verdikt. Mé telefonní číslo bude odpojeno a znovu připojeno. Mám si vypnout telefon a zapnout za půl hodiny. Pokud to nepůjde, budeme to muset předat někam nahoru do Prahy a tam kvůli mně pravděpodobně na půl hodiny vypnou celý systém a nikdo se nikam nedovolá. Jééé...to by bylo nasraných zákazníků a ztracených peněz :-) Ne, ale vážně, prý to pak předají do Prahy. Tak fajn. Položil jsem to, vypnul, vyndal baterku, simku, téměř jsem rozebral telefon, aby byl T-mobil spokojen a nechal ho na několik dalších desítek minut svému osudu. Po necelé hodince, dobrým obědě a dvou dílech Přátel jsem telefon zapnul abych zjistil, že maraton ještě není u konce. Další telefonát, další volání na infolinku, další vysvětlování, ale tentokrát už jsem to zvládl vysvětlit na jedno nadechnutí. Slečna mi oznámila, že to předaj technikům. Jestli mi zas bude volat nějakej blbec, že mi pošle konfigurační smsku, tak už je fakt pošlu do řiti. No...to bylo předevčírem...nebo včera?? Jo, včera to bylo co jsem tam volal naposled a technik se zatím neozval...tak uvidíme jestli tenhle maraton někdy skončí...teda já to nutně potřebovat, tak už od nich odejdu...vlastně nemůžu, su vázanej smlouvou...proto jsem ještě neodešel...no, tak bych aspoň vyhrožoval, že odejdu :-) No nic, pokud jste dočetli až sem, tak gratuluju, jste tak o dva roky starší a vlastně jste se nic nedozvěděli...ale nebojte bude to mít pokračování, věřím, že s panem technikem se ještě hodně nasměju...nebo...možná ani ne...no uvidíme...dám vám vědět...;-)

Chorvatsko 'na otočku'...

Je neděle a já snad poprvé zvládnu napsat v tento den příspěvek. Bohužel v pátek na to nebyl čas jak v práci tak po ní, protože pátek byl kapku hektický. Rozhodli jsme se s Evičkou, že vyzkoušíme něco pro mně naprosto nového a sice jet k moři jen na otočku. Pravda, v autobuse jsme strávili dvakrát tolik času, než jsme si užívali u moře, ale když se za tím teď poohlédnu, tak toho vůbec nelituju.

Vše začalo jak bylo již zmíněno v pátek. Jeli jsme my dva a ještě jeden páreček s náma. Odjezd před šestou od Ústředního hřbitova a návrat na to samé místo o 37 hodin později. V práci jsem byl celý den venku a jak možná většina z vás ví, bylo vedro až k zdechnutí...představa slunění se u moře mi moc lukrativní nepřišla, ale po přibližně třinácti hodinách v klimatizovaném autobuse mi už sluníčko začalo scházet. Je fakt, že jen co jsme o půl osmé (!) vylezli poprvé ven když už slunce svítilo, tak nám bylo jasné, že tenhle den bude stát za to. Nicméně než jsme se dostali k tomuto místu, čekal nás dlouhý let v autobuse, hledání co nejméně nepohodlné polohy pro spánek, několik zastávek a dvouhodinové čekání na trajekt. Zezačátku to vypadalo, že na něj budeme čekat tak půl dne, fronta se zdála být minimálně desetkrát větší než je kapacita té kocábky, která nás měla převést na náš cílový ostrov Rab, ale nakonec to nebylo tak zlé. Taky proto, že začaly pendlovat kocábky dvě. A když už jsme byli uvnitř, tak jsme žasli kolik se tam těch aut vlastně vejde...a nebylo jich málo. Cesta přes vodu byla v klidu, nikdo nezvracel, nikdo neskákal přes palubu, ani mořskou vílu jsme nezamotali do lodního šroubu, prostě klídek. Pak už nás čekala jen asi hodinka a byli jsme na prvním výkladovém místě. Zde se vylidnil téměř celý autobus a zbylo nás asi deset, kteří jsme si to fičeli další půl hoďku do kempu. No a pak začalo to pravé veselí. Bylo něco po deváté a my se začli šněrovat do plavek, brali deky, ručníky, opalovací krémy, brýle, prostě vše co je potřeba na správné 'dolce far niente' (sladké nicnedělání) na pláži ;-) První část dne samozřejmě zahrnovala pouze válení se na dece a letmé prozkoumávání teploty vody, kvality pláže a hloubka respektive mělkost pobřeží. V našem případě to byla zaručeně mělkost, protože i když jsme byli skoro pul kiláku od pobřeží, tak voda sahala sotva po pás, takže pokud jsme si chtěli zaplavat, chtělo to vodní pochodové cvičení o několika stovkách metrů... Ale jelikož byl všude písek, bordel v podobě mušliček nalepených na řasách či co to bylo za humus se objevoval jen občas, tak nám pochod nevadil :-) Když už jsme se dostatečně nabažili válení se na dece, vydali jsme se k blízké hospůdce či co to bylo a tam se 'osvěžili' jedním Karlovačko pivem. Když pominu, že natočit ho pánům trvalo značně dlouho, tak větší problém byla teplota piva. Ani ta cena 15kn by mě tak neštvala jako to, že pivo bylo lehce vlažné...no, ale dopadl jsem ještě dobře, kamarád do toho dostal led. Ale nakonec jsme se shodli, že se třeba Karlovačko podává, podobně jak Pegas s citrónem, s ledem. Po úspěšném zdolání této kulinářské lahůdky nás napadlo, že si půjčíme kolo a pojedem se projet po blízkém okolí. Moc jsme toho nenajezdili a vrátili jsme se do stanu. Tam jsme zjistili, že se nám nic nechce a že teda nevíme co dělat...nakonec jsme se dokopali k tomu, že jsme si půjčili loďku a vydali se na asi kilometr vzdálenou oblázkovou plážičku. Jelikož jsme byli velice nesehraní, tak dostat se tam se podobalo marnému boji jít po chodníku s třemi promilemi v krvi bez zabrání celé šířky chodníku. Prostě řečeno, na určené místo jsme se dostávali tzv. cik-cak způsobem. Což je mnohem náročnější a taky mnohem delší než zvolená trasa. Takže jsme pravděpodobně ujeli mnohem víc než kilometr jen cestou tam :-) Na miniplážičce jsme nebyli sami, byla tam nějaká bandička mladých lidí na šlapadle a nějací dva nudisti na podobné loďce jakou jsme měli my. Právě kvůli přítomnosti jiných lidí jsme se tam dlouho nezdrželi a vydali se na cestu zpět. Díky změně v osazení lodě a taky díky tomu, že jsme měli vítr v zádech se nám plavilo mnohem lépe...myslím, že jsme to dokonce zvládli v rekordním čase :-) Když jsme přistáli, byl největší problém zjistit kolik je hodin. Mobily jsme měli všichni zašitý někde daleko, hodinky už nikdo nenosíme a tak jsme se začali rozhlížet koho bychom vyhmátli a vyžebrali informaci o čase. První pokus vyšel naprázdno, když jeden maník, který s náma byl v autobusu, hodinky neměl. Další pokus byl na mně. Viděl jsem asi tři lidi a všichny příliš daleko...minimálně sedmdesát metrů a to vzhledem k tomu jak moc se mi nechtělo bylo naprosto neakceptovatelné. Nakonec jsem zahlídl svoji oběť, která sice nešla k nám, ale přiblížila se tak na padesát metrů a já prostě musel využít příležitosti. Byl to týpek s děckem v náruči a mou anglickou otázku vyrozumněl a i odpověděl...takže jsem vybral dobře :-) Zjistili jsme, že máme asi tři hodiny do odjezdu autobusu. Takže plán byl jasný, opalovat se ještě pár minut (navrhovaná hodina byla zamítnuta třemi ze čtyř hlasů), pak odnesem loď, hodíme sprchu, zajdem se najíst, dáme si pověstnou Chorvatskou zmrzlinu a akorát nám to vyjde na odjezd. Jak jsme řekli, tak jsme udělali. Ve sprše jsme si užívali sladkou vodu (nebo aspoň já), sbalili se a vyrazili do městečka na oběd. Na třetí pokus jsme vybrali restauračku, která nám vyhovovala. Peněz nebylo přehršel a další se nám už rozměňovat nechtěly, takže jsme vybírali také podle ceny. S Evičkou jsme si každý dali Lazaně, které byly naprosto výborné a Peťka s Liborem si dali makrelu a pizzu. Ti taky vypadali celkem spokojeně a tak jsme zaplatili a hrnuli to zpátky do našeho přístavu. Tam jsme vyzvěděli kdeže to mají tu nejlepší zmrzlinu a ano, bylo to půl kiláku zpátky do městečka, asi sto metrů od místa, kde jsme obědvali (nebo večeřeli??). Ale tak co, času máme dost, tak proč ne. No a i tady jsme dostali zmrzlinu tolik nepodobnou té naší. Hlavně co se týče nabírání kopečků. Jeden kopeček 3kn, ale ten měl velikost asi tak tří kopečků v Brně...nebo kdekoliv jinde v ČR troufám si říct. A chuťově to taky byla prostě hitparáda. No, ale čas se nám krátí a tak 'letíme' zpátky k busu, kde už jen naložíme věci, dáme s Liborem pivko (není nic lepší na lazaně a zmrzlinu :-D) a za prudce oddechujícího větru odjíždíme směr trajekt, se zastávkou pro lidi z prvního kempu. Když jsme po osmé dorazili k trajektu, vítr foukal ještě silněji a po několika historkách od delegáta v našem kempu, jsem měl trošku obavu, aby nás pustili. Totiž vzhledem k tomu, že jim už jednou při pořádným fičáku jedna loďka řachla a pár lidí tam zůstalo, tak když se jim zdál vítr moc silný, tak prostě přestali jezdit...v tom případě bychom byli ještě teďka na Rabu. Nicméně jak jsem se následně dozvěděl od našeho řidiče, to co foukalo byl sice vítr, ale ten byl teplý z jihu a byl v pohodě...takže...o půl deváté jsme mohli vyplout. A dál? Dál už je jen film Účastníci zájezdu v jehož polovině jsem usnul a s občasnýma přestávkama jsem spal celou cestu. Takže teďka su sice solidně dolámanej, ale relativně vyspanej...dnešní beach teda asi nebude taková katastrofa jak jsem myslel. Každopádně zažitek to byl parádní a už se těšim na další pokračování...


Fotodokumentace:

Tak tuhle frontu jsme čekali taky...

...a tady vesele pokračuje!!

To vzadu nalevo není bójka, ale policajt, měřící nám rychlost!!

Takto nějak vypadá i ta kocábka, na které právě stojíme...

Peťka a Libor

Evička a já

Někde tam vzadu napravo se schovává ta oblázková pláž...

Profesionální deformace - geodetický bod!!

Eliška!!!

Včera jsem se výjimečně díval na zprávy, dokonce i na zprávy z Regionu a tam jsem se dozvěděl jednu zajímavou věc a jen co jsem ji viděl, bylo mi jasné, že právě o tom bude můj dnešní článek.
Tato zpráva byla o tom, kdeže budou milí hlavouni z Améru a z našeho hradu trávit pátečni poledne u oběda. Jak již možná podle nadpisu víte, tak smetánka našeho světa v čele s doktorem ingenyrem profesorem Bushem CSc. bude obědvat ve Vinárně u královny Elišky. Výborná volba, řekl by si někdo, kdo tam ještě nebyl...nebo tam byl někdy za komančů. Jak totiž správně vystihl jeden článek, u královny Elišky se zastavil čas! Vzhledem k tomu, že už to je pár měsíců, co jsem měl možnost s Evičkou, Máňou a jeho přítelkyní tam jít na 'romantickou' večeři ve čtyřech, tak sem zkopíruju mírně poupravenou reakci, která je napsaná pod již zmíněným článkem.

Je to již nějaký ten pátek co jsme taky měli to 'štěstí', že jsme na tuto 'nóbl' vinárnu dostali tip...pravděpodobně od týpka, který tam nikdy nebyl :-) Nicméně vzhledem k tomu, že jsme se sem přesunuli z hospody (kde bysme zaručeně dostali mnohem lepší jídlo než tady), tak jsme byli ve správně veselé náladě a tento zážitek tuto náladu nijak nepokazil, spíše naopak. Je sice fakt, že na nóbl podnik se nesluší se smát tak, že nemůžete dýchat, natož jíst, ale vzhledem k tomu, že si tento podnik na nóbl už jen hraje a že kolem moc lidí nebylo a hlavně, že celá tato vinárna JE k smíchu, tak nám to nevhodné vůbec nepřipadlo. Celou dobu co jsme hladoví seděli a čekali, zda aspoň jídlo bude stát za to, jsme se dobře bavili. Jak nám donesli jídlo, tak veselá nálada na chvíli opadla, ale jakmile kamarád prohlásil, že to je hnusný jak p*del, tak byla nálada zase zpátky v 'normálu' :-) Bohužel jsme kromě toho, že nám toto zařízení prodloužilo život díky smíchu o několik let, nenašli na tomto podniku zajímavého vůbec nic...snad jen účet, který mám vystavený nad počítačem, kde částky v něm obsažené naprosto nevystihují kvalitu, kterou by jídlo za tu cenu mělo mít. Každopádně možná naplánujeme další návštěvu, protože takhle jsme se opravdu už hodně dlouho nepobavili ;-)

Zežerte Shreka!!

Dneska když jsem jel do práce, tak v rádiu říkali velice zajímavou zprávu. Jedna pohádková postava je (kde jinde než) v Americe lynčována za to, že je obézní. Vlastně je spíš lynčována za to, že je špatným příkladem pro děti a prakticky může za obezitu některých dětí v Americe. Věřím, že jen v Americe, protože v této 'Zemi splněných přání' je možné naprosto všechno. Stejně jako spousta jiných hovadin, které se v této pohádkové zemi zrodily, mi i tato přijde dostatečně praštěná. 'Děti se nam cpou hambáčama a kynou před televizí, hodíme to na někoho kdo se nemůže bránit a komu to neublíží...Shrek...jasná volba!'. Bojím se, že až zas bude nějaký pako vylízaný střílet do spolužáků, že to dají za vinu kocourovi, protože je značně agresivní, když se ohání svým kordem. Také mám obavu, že vzhledem k americkému soudnictví je možný, že se bude čtvrtý díl Shreka odehrávat v odtučňovacím táboře a společně s Fionou se z nich stanou krásní zelení hubení ogři, co jí jenom zdravé housenky a pijí nízkotučný sliz. V pátém díle se z nich pravděpodobně stanou zapřísáhlí vegetariáni a budou bojovat proti požírání hamburgrů v bažině a proti výstavbě McDonalda na oblíbeném vřesovišti a jejich každodenní stravou budou nízkotučné jogurty. V šestém díle se všichni hromadně napijou elixíru lidskosti, stanou se z nich skorolidi a budou do krve propagovat Bushe...a to už teda bude finále. Jen doufám, že v Americe ušetří Karlulku a neobviní ji z vlkovraždy případně napomáhání k vlkovraždě...
Prostě...pohádkové postavy všech zemí, spojte se a bojujte proti byrokracii a 'ynteligenci' amerického lidu...howgh...

Technika Brno - Draci Brno (4:5)

Foto použito ze stránek Draků Brno
Tak jsem si včera konečně na ostro 'vyzkoušel' městský baseballový stadion. Byl sem na něm s bráchou a Evičkou a byl to od začátku velice zajímavý zážitek. Odjezd z domu byl o čtvrt na devět, protože samotný zápas začínal padesát. To pro nás všechny byla novinka, protože baseball je denní sport a moc stadiónů s umělým osvětlením v ČR nenajdete. Na stránkách Draků dokonce psali, že to byl první televizní přenos s umělým osvětlením v ČR...vzhledem k tomu, že baseball u nás vysílá akorát ČT4 Sport a to jen někdy, tak se není moc čemu divit. Počasí nám přálo a díky tomu byla účast opravdu uchvancancující. Pršet začalo pro jistotu už hodinu před odjezdem a přestalo během zápasu asi dvakrát...na deset a na patnáct minut...nebo možná ani to ne. Tudíž slušnou účastí myslím asi dvacet, možná třicet lidí pod plachtou vedle hospody, nás tři na 'kvalitních' sedačkách a pak ještě asi dalších pět lidí, kteří si na těch modrých nesmyslech ničili pozadí a následně i záda. Sedačky jsou, abyste věděli, totiž řešeny tak geniálně, že podezřívám architekta, designera nebo prostě to hovado, který tento novodobý mučící nástroj vynalezlo, že má u svého rýsovacího prkna (rozuměj počítače) židli asi tak za dvacet, možná třicet tisíc a bere aktivně drogy, nebo se aspoň snaží jistou měrou přispět k tomu, aby na tribunách bylo dostatek místa, protože tam lidi nebudou chodit. Pokud by se náhodou totiž toto hlediště zaplnilo, tak by nastal nejeden problém. Respektive takhle, první problém nastane i když budete v hledišti sami a tím je, že se nemáte kde opřít. Takže jediný co vám zbývá je být pořád zohnutí. Bezva zábava, aspoň jsem dneska nemusel do práce, jak mě ku*evsky bolí záda! Druhý problém nastane při návštěvnosti vyšší než je padesátiprocentní vytížení sedaček. Museli byste si totiž začít sedat za sebe...a proč je to takovej problém, ptáte se? Protože ať chcete nebo ne, tak budete mít hlavu mezi nohama souseda nad váma. Imho je tato tribuna udělaná tak debilně, že debilněji by to udělal málokdo. No nic, já si musel postěžovat, protože nechápu jak může mít stadion za bezmála sedmdesát miliónů tak sadisticky a nepřátelsky navržený sicny. Co se odehrávalo za celý večer by se dalo popsat třemi slovy: Výkřik do tmy. Připadli sme si, že sme tam jediní fanoušci techniky, nebo aspoň jediní, kteří fandili. Pravda to určitě nebyla, ale s přehledem bychom se mohli považovat za nejhlasitější ;-) Provokativně (nebo spíš náhodou) jsme si sedli blíž ke střídačce Draků, možná aby si to naše fandění víc užili ;-) Co se týče zápasu samotného, tak ten byl provázen deštěm, jak jsem již říkal, spoustou smůly, nalepené na paty Techniky a samozřejmě podplaceným rozhodčím, který při každém 'dobrém' balónu hozeném Dračím nadhazovačem ukázal směrem na trenéra, čímž si říkal o další petitisícovku do své kapsy ;-) Jednu chvílu ho Mrazík (trenér Techniky) svojí nabídkou přebil, ale vzápětí asi Draci dali finance dohromady a přebili nás :-) Tak ne no :-) Rozhodčí to řek bych 'pískal' dobře, leč bohužel, stejně to nestačilo. Ale teda zápas to byl super a napínavej až do samýho konce...škoda jen, že sem si ten konec neužil, páč mě celkem pekelně bodlo v zádech a doteď to nechtělo přejít...a to je celkem problém...tenhle víkend v plánu spousta akcí, měli sme jet do Ruprechtova na Kerny a zítra musím na Rio de Riviera takže se mi to fakt nehodí, ale tak snad to přejde... Co říci závěrem...dnešní zápas sledovat nejspíš nebudu, ale pokud by někdo chtěl, tak začátek je ve 20:00 hod. na Městském baseballovém hřišti v Brně. Ač to nebudu mít online, doufám, že je konečně porazíme, aby jim aspoň trochu spadl hřebínek...

Ježíšek neexistuje...!!!

Tuto hroznou zprávu jsem se dneska dočetl z velice důvěrných a hlavně důvěryhodných zdrojů...totiž...bylo to napsaný křídou na baráku, ale několik kolemjdoucích mi tuto úděsnou zprávu potvrdilo s tím, že už se to nějakou dobu ví a že převážně kvůli tomu stoupla cena ropy a tudíž i benzínu. Nevím jak je možné, že toto šlo mimo mně. Nejspíš se to provalilo v tom týdnu kdy jsem nesledoval zprávy a servery jako aktualne.cz mi také unikly. Nevím jak se mám teď s touto zprávou smířit...tim se všechno mění...veškeré mé bytí, věechno stoupalo a klesalo právě s touto jistotou...teda...všechno ne, sou věci, na který je i Santa krátkej ;-) Teda...vlastne byl by krátkej, kdyby existoval...ale on neexistuje a tím padá i má víra...čemu pak má člověk věřit, když na nic se nedá spolehnout. Jednou řekli, že Země je placatá, a tak cestovky začaly nabízet zájezdy 'Na oslovi na konec světa'...kolik lidí takhle bylo napáleno, kolik lidí prodalo všechny své děti kromě jednoho, toho nejoblíbenějšího, aby si mohli dovolit osla nebo mulu, která je na konec světa bezpečně dopraví. Od místního malíře či natěrače si nechali namalovat mapu a pak jen bloumali pořád dokola po tom kulatým nesmyslu, na kterým všichni vegetíme. Nakonec si nohy uchodili, mulu utopili nebo zmrzli několik desítek kiláků od tučňáků nebo polárních medvědů...záleží kterou 'nejlepší' cestu jim místní šarlatán za nemalý poplatek doporučil. Zaručeně jim taky tvrdil, že na konci světa byl a že je tam dřevěnej plot a krásný výhled na hvězdy a taky týpek, kterej si říká Spasitel a za drobný poplatek dvou zlatých z vás smyje všechny hříchy. No, to sem od původního tématu kapku odbočil, ale chtěl sem poukázat ještě na jednu krpu...co takhle, že se Země točí...kolik lidí to stálo kejhák když to tvrdili...no nebylo jich málo...minimálně jeden... No, ale proč o tom mluvim? Co když se sekli i v tomhle? Kdo vůbec přišel s tím, že Ježíšek neexistuje? Vite to někdo? Ja to chtěl vygooglit a nenašel sem nic. Vůbec nechápu kdo tuhle fámu vypustil...ano, fáma! Má víra je neotřesitelná a dokud mi někdo nedokáže, že opravdu není, nebudu tomu věřit. A ani potom možná ne...

Vejšlap v údolí Wachau...

Jak jsem včera slíbil, tak i dnes plním a píšu sem nový článeček. Je to opět tři dny od posledního příspěvku a jak to tak vypadá, tak to tak bude většinou, jelikož přes víkend nějak není čas...případně chuť, jak kdy. Dneska se zaměřím na náš (můj a mé přítelkyně) vejšlap do údolí Wachau . Začalo to velice krvelačným vstáváním kolem páté ráno, jelikož za deset šest už jsme se museli nalodit do autobusu. Vzhledem k tomu, že spát jsme šli kolem jedné, tak si asi dokážete představit jak jsme vypadali. Bohužel v autobuse jsem zas byl už dostatečně čilý na to abych nemohl usnout a tak jsem sledoval Přátele v mobilu O:-) I to mě po čase omrzelo a tak jsem jen sledoval probíhající cestu a poslouchal rádio. Netrvalo dlouho a dostali jsme se do našeho prvního stanoviště...do Melku . Tam na nás čekal pěkný parčík, pěkný klášter, ale hlavně spousta divně mluvících převážně alienů (rozuměj důchodců). Parčík jsme prolítli stejně jako klášter a jelikož naše skupina se rozpadla, tak jsme se vraceli k autobusu, protože žádné info o odjezdu se k nám jaksi nedostalo. U autobusu nikdo nebyl až na Evžena (našeho řidiče). Nu což, já se převlíkl do něčeho kratšího a pohodlnějšího, protože slunko nám začínalo ukazovat, že dneska to teda potepe. A jak jsme se měli zanedlouho přesvědčit, tak mělo pravdu. Dali jsme si teda druhou snídani a po příletu naší průvodkyně s tím, že odjedem až za hodinu jsme se vydali do městečka. Tam jsme si dali zmrzlinu, která sice stála osmdesát pencí, ale styl, kterým to mistrná paní rakouská naběračka nabírala by vydal za minimálně dva a půl kopečku kydnutý do kornoutu u nás. Zmrzlina to byla dobrá a po zhlídnutí, že městečko nám nemá co nabídnout jsme si to štrádovali zpátky k busu. Před odjezdem se nám stala jedna velice zvláštní věc. Došla k nám mrňavá japonská panička a velice lámanou pseudo-angličtinou se nám snažila cosi vysvětlit. Po mylném dojmu, že oni chcou, abychom je my vyfotili, jsme se nakonec dopracovali k tomu, že dvě japonky se chcou vyfotit s nama. Nechápali jsme se, ale podařilo se nám na fotku vyloudit co nejpřirozenější výraz jakého jsme byli v dané situaci schopní :-) Ještě jsme se utvrdili v tom, že dámy nemaj tucha co myslíme tím, že jsme z 'Ček repablik', potvrdili japonskýmu týpkovi, že 'Čekoslovakia' je téměř to místo, ze kterého jsme se tu objevili a už jsme si to šinuli pryč, směrem k našemu prvnímu výstupu a k naší první zřícenině...

Tam se nic moc zajímavýho nestalo. Vyšlápli jsme směr zbouranina, místní domorodec nám poradil dvě cesty, my si vybrali tu strmější a netrvalo dlouho a už jsme obdivovali Dunaj z výšky několika desítek metrů.

Další zastávka byla ta, která byla téměř poslední a hlavně nejnáročnější. Dostali jsme dvě hoďky pro fóra a šli jsme se kouknout kamže nám toho Lvího krále zavřeli. Vejšlap to byl masnej jak prase, protože stínu se nedostávalo, konec taky v nedohlednu a slunko nám to teda dalo pěkně zežrat. Nakonec jsme se i přes počáteční kyslíkové, tekutinové i tepelné problémy dostali až nahoru. Bohužel zde přišel problém. Měli jsme najitou kešku, která se ukazovala být ještě dvěstě metrů za hrad. Mno...cesta nevypadala nejbezpečněji, na netu k této kešce psali, že má obtížnost terénu čtyři z pěti, ale že není potřeba horolezecké vybavení, akorát dobré boty. To co jsem měl já by se jako dobré boty dalo označit s přivřenýma očima, ale Eviččiny běžecké boty s prakticky žádným vzorkem a prakticky žádným držením kotníku, už jen stěží. Nicméně touha po dalším zdolaném státu nás táhla (nebo tlačila?) vpřed. Občasné problémy s tím, že jsme se dost často nacházeli pár centimetrů od srázu, kde bysme těžko rozcházeli případný pád, Evičče moc nepomáhal, vzhledem k její akrofóbii (strach z výšek). Ale nakonec jsme se prodrali k nějakým horolezcům, pozdravili je a asi deset metrů od nich odlovili naši asi nejcennější kešku . Tak...první část, cesta nahoru, byla řádně dokončena, teď budem muset nějak dolů. Jako nejjednodušší řešení se nám jevilo plachtění, ale kvůli možným následkům jsme se rozhodli pro opatrné sklouzávání zpátky na cestu.

Ta hrudka vlevo je hrad a jak jsou asi uprostred fotky takovy dva zuby,
tak u toho pravyho se nachazela ta keska;-)

Nyní už nás nic zásadního nečekalo...vlastně ano, čekalo...už od té doby co jsme se plahočili strmo vzhůru jsem se těšil až doklušem do autobusu a dám si pěkně vychlazenýho Kozla. A takhle zasloužený pivo jsem neměl už dlouho...aspoň týden ;-) Když teda nepočítám páteční výlet s kamošem na motokáry...ale tak o tom možná zase příště ;-)


Fotodokumentace:

Park před klášterem v Melku...

Klášter v Melku, nazývaný též Stift Melk (EN)

Ale divný sochy tam měli :-)

Tak to jsou pravděpodobně ty dámy co se s náma fotily, ale je to pořízené před tím, takže težko říct...

Tímle parníkem jsme nejeli...

Toto podivné zvíře viselo nad radnicí v Melku...

Pohled z první zříceniny, na kterou jsme se vydrápali...v tom zadním autobusu jsme přijeli...

Nutné karikaturní foto v zrcadle na 'frekventované' křižovatce...

Pohled na Dunaj z hradu...

...nebo spíš z toho co z něj zbylo...

Tak tady se potvůrka schovávala...

...a skrývala tyto poklady...

...a ten velkej sutr co je uplne vpravo uplne nahore, tak ten kešku schovával...

Příroda rulezz...

Je tomu uz par miliónů let co se Země tak jak ji známe začala vyvyjet...rozpadla se Pangea, dinosauři se nadýchali popela a chcípli (coz v te době jeste nikdo nevedel, ale do budoucna je to dobre, protoze bychom pravděpodobně my delali domácí mazlíčky jim a v tom pripade bych dost pochyboval ze bychom se zvládli rozvinout do podoby Homo Erektus, natož něčeho chytřejšího), několikrát byla na Zemi fakt ku*evska kosa, ze by i kdejakej Rus nezachápal a vubec se stala spousta věcí. Dneska, dávno po tom co sme slezli ze stromu (bohuzel i v dnesni době narazíte na Homo Habilis...sou jich plny úřady) se veškerý vývoj posouvá stále vpřed a souhra lidi a zvířat je cim dal větší. Jak můžete videt na přiložené fotografii, tak zvířata se stále zdokonalují v oblasti chirurgie a tim se nam přibližují vic nez čímkoli jiným. Amputace se běžně mezi zvířatama dělaj, mají v lesích mobilní nemocnice... Mno, možná jsem se do toho všeho kapku zamotal, ale tak to nevadi, snad si z tohoto článku odnesete kazdy aspon neco...a kdo ne tak taková malá otázka nakonec. Přemýšleli jste nekdy nad tim, proc je člověk jediny savec, ktery bez cizí pomoci nedokáže jeste několik let po porodu vubec nic? Přemýšlejte o tom...

Czmelaczek...

Tak si tak merime kousek od Pohořelic a ja přemýšlím o čem dneska budu psat...a najednou...letadlo...žlutý...hlasitý...odsouzený ke spadnutí...a v tom se to stalo...ja ho vyfotil a hned mi bylo jasný ze tohle bude moje tema...a víte co dal? Nic! Naprosto netusim o čem bych měl co se tyce toho letadla napsat...jediny co vím, ze sou údajně bezpečnější nez auta (coz je imho relativní vzhledem k tomu kolik je aut a kolik letadel) a ze dost často nestojí kolama na zemi...a to je pro mne důležitý a proto nejsou pro mne letadla zajimavy,protoze se drží několik kiláků nad zemí...takze dost o nich a zpatky do prace...;-)

No neříkal sem to???

Teda ne, že bych byl moc spokojenej, ale já to říkal :-) Až na to, že nebyli schopní dát ani jeden gól, to sem jim teda věřil víc. Ale zas je fakt, že ta potvora v jejich kase byla fakt všude. Nicméně těch chyb co chlapci natropili, to až bolelo...hlavně ten třetí gól, to si víc než zasloužili. No a na druhou stranu ten čtvrtej gól rusů (když nepočítám prudce neprofesionální/nesportovní chování před naší střídačkou), to byla parádička ;-) Tak chlapi...zase za rok...

PS: Kdo to neví, tak sme pukli 4:0...


A ještě jedna drobnost...pokud byste si chtěli spravit chuť jedním známým rusákem, máte možnost :-)

Freaky wednesday...

'Dneska je ňákej divnej den...'. Tak tuhle větu z pusy nejednou vypustil muj neséf (vysvětlím pozdeji). I ja mam s dneškem menší problémy. Začalo to tim, že jsem měl rano kafovej absťák. Behem toho se mi podařilo zbytečně se nas*at při stavění mašiny (pracovní pomůcka, ne motorka!), kterou jsem se pro jistotu blbého dne praštil do hlavy. Předpokladu, že by se středa ještě trošku zlepšila urcite nepomohlo to, že jsem si doma nechal noťál, na kterym jsem chtěl v praci sledovat hokej (pozdeji napraveno drobnou zajížďkou ke mně domů). Dále se nad nama venku stále vznášela hrozba neukázněných řidičů, kterých dneska bylo zřejmě víc než jindy. Možná jsou nějaké erekce na slunci, tezko říct, nicméne zatim bych dnesek ohodnotil tak trema z deseti (jeden bod za to, že nemam zatim žádné zraneni, jeden že nemam hlad a jeden že se mi nechce na záchod...takze jeste může byt hůř). Bohužel ani misto kde se momentalne nacházím mi na náladě nijak nepřidáva. Je to v blizkosti hospody několikáté cenové s názvem 'Osvěžovna posledni pomoci', kde i v tuto dobu (11:07) sedí hromada lidi a nezřízeně chlastá...což je koneckonců jejich věc, mně spis vadí něco jinyho a sice standardní reakce civilistů na naše měřické pomůcky. Hlášky typu 'Tady povede dálnice? Hahaha' nebo 'Ty kemo, můžeš nás taky vyblejsknout? Hahaha' případně již né tak časté 'Ty vole, tady budou něco natáčet' směřující ke kolegovi u vedlejšího piva mi vtipné už dávno nepřijdou. Vím ze si to asi většina lidi, z jejichž úst tato moudra plynou, mysli, ale ono to fakt není vtipný, vzhledem k tomu, že to slyšíme asi tak dvakrat do týdne. Bývá to vtipný když měříme v Břeclavi obchvat a na otázku, 'co tady povede, dálnice?' následovanou huronským smíchem je mu odpovězeno, 'jo, dálnice', na což typek většinou odvěti strohé 'aha' nebo vubec nic, zmlkne a jde 'bavit' zase někoho jiného. Ale tak kazdé povolání má svá pro a proti a tohle je jedno z nich...nekdy pro a nekdy proti ;-) Tak to bude o civilistech asi vše a vrátím se zpět k tématu...vlastně už ani o freaky wednesday toho moc nenapíšu, snad jen že doufam že dnešek přestane byt 'freaky' s tím jak skončí hokej...a bohužel dnešní výsledek tipuju na 5:2 pro domácí...a kdo to aspon letmo zahlídl tak ví že my domácí nejsme. Nicméně i přesto klukům držím palec a když nic, tak doufam, že to bude aspoň pěknej hokej...

Added by Sony Ericsson K800i

Pondělí...

Je to už tři dny co jsem sem nic nenapsal. Je to trošku stresující, protože jsem chtěl dodržet aspoň pár týdnů, že sem hodím novej příspěvek každý den, maximálně obden...mno...dlouho to nevydrželo, ale mám pro to velice jednoduchý vysvětlení...nebyl čas. Tak jako na spoustu věcí poslední dobou...třeba design webovek pro jednu firmu mám na krku už asi měsíc a už týden jsem předpokládál, že budou hotový...aspoň v základu. Leč bohužel jsem vyplácal drahocených deset hodin na to, abych zjistil, že nejsu schopnej udělat webovky, který mají barvu pozadí takovou tmavší modrou. Je to totiž barva té firmy, respektive logo mají v této barvě a měli přání ať se té modré držím...bohužel jsem to vzal za špatný konec a nebyl schopen vytvořit něco co by se mi líbilo a mělo tmavěmodrý pozadí...nejtěžší bylo přijít na to, proč sou všechny ty designy tak nepěkný...takže jsem se pustil do bílé s lehkým nádechem modré a zjistil, že tudy cesta snad už povede. Zatím se drbu s blogem, takže na to mám málo času, ale postupně se snad dopracuju k dalšímu designu, kterej bude stát za to...

O nas pracujících...

Dnešní téma na článek sem nechal na kamarádovi... Položil jsem jednoduchou otázku, o čem mám dneska napsat a on stejně jednoduše a hlavne velice bleskurychle odpověděl, 'o tom, že chudák Máňa (viz. foto) musí být v tak krásným počasí v práci ... a ze všeci sou lojzové!!!!'. Toť doslovná citace Nebudu se zabývat tím koncem, to si každej přeberte jak chcete, ale jinak s ním fakt soucítím. Misto kde on pracuje (jako barman) se velikostí může směle měřit s kobkama třídy C, což jsou ty nejmenší kam se vlezou pouze nejnutnější končetiny těch nejchudších rolníků. Kromě toho, že co do velikosti je menší snad jen WC ve vlaku, tak co do frekventovanosti hostů je navštěvovanější i automat na kondomy ve Vatikánu. A víte co je stejně otravný jak otravná práce? Práce, ve které se nudíte...a proto mu touto cestou přeju příjemný zbytek šichty (dělá do osmi) a já se du opalovat dokud to slunko ešte svítí...teda já su taky v práci, ale jako geodet to mám v teplých měsících značně výhodnější...zato v zimě...no, ale to je zase jiná pohádka...

Added by Sony Ericsson K800i

Parkování...

Kdyz sem dneska dorazil domů, tak mi hned bylo jasný o čem budu psát. Je to o tom, o čem jsem už vyhrožoval v článku Resurrection, a sice úroveň řidičů a hlavně jejich inteligence při parkování. Tady kolem baráku se mi to stává prakticky denně, že někdo stojí tak, že zabírá dvě místa. V době, kdy místo k parkování aby člověk pohledal, je to celkem sebestředný (seru na vás, hlavně když já stojím). O víkendu se mi stalo, že sem tlemil z okna a koukám na ulici místa jak prase...jedno, kam by se vlezl asi jen smart a pak další flek, kam by v pohodě zaparkovaly dvě auta... během okamžiku už tam bylo místo jen na toho smarta, protože přijel tatínek s rodinou, nechal si před sebou asi metr a půl, asi aby se mu dobře vyjíždělo a za sebou vytvořil místo na dalšího Smarta. Marně jsem doufal... vlastně ne, ja nedoufal, protože s tímto řidičem jsem měl zkušenost už předtím, rád takhle parkuje, aby se za něj případně před něj už nikdo nevlezl. Tak mi to nedalo a šel jsem přeparkovat...na jazyku spoustu perpných nadávek, ironických poznámek a podobně, leč když sem dojel, významně si stoupnul k té mezeře, kterou tam vytvořil, jakože jestli se tam vlezu, pak jsem popojel k předku jeho auta a ještě významněji jsem se koukl na toho místa před ním a začal sem couvat...na což mi jeho manželka, ještě než jsem stihl stahnout okýnko oznamovala, že popojede...tím mi vzala vítr z plachet a já všechny nadávky a ironické poznámky spolkl a šel zpátky domů s pocitem špatně odvedené práce, protože tenhle ferda si určitě příště neuvědomí, že by se mohl zajímat o to, kam tu svou bílou krabici cpe a jestli by ji nemohl nastrkat trošku šikovněji. Mno, je to problém celosvětový, setkáváme se s tím dnes a denně a lepší už to nebude...spíš naopak...míst bude ubývat a blbců beztak přibývat...tak se s tím asi smířím...

Květééééén...

Tak tu máme další měsíc. Květen začal krásným, lehce mrazivým počasím a každej s ním určitě naložil dle svého nejlepšího vědomí a svědomí (omluva pracujícím, ti asi ne tak docela)...vzhledem k tomu, že prigl byl přímo poset hromadou lidí, tak předpokládám, že většina z vás vyrazila za sluníčkem někam ven (opět omluva pracujícím...teda pokud nejste geodeti nebo podobná havěť pracující venku). Já s přítelkyní jsme šli na lov právě na prigl. Nedaleko od hráze se totiž jedna ta keška taky schovává a tak jsme se rozhodli ji odlovit jako první v tento den. Vzhledem k tomu, že se nacházela na značně zarostlém místě, tak jsme šli spíše po čuchu než pomocí moderních přístrojů. Trvalo to kapku déle, nechtěla se dát najít žádná přístupová cesta, ale nakonec jsme se nenechali odradit a prodrali jsme se k ní (až ji vydoluju z telefonu, tak sem dam i fotku ). Po odlovu se prigl už začal cekem rychle vyprazdňovat, protože se blížila šestá hodina a s ní i začátek souboje našich hokejistů s týpky z améru...v tu chvíli to ještě nebylo jasné, ale vyhráli jsme 4:3 golem z 59té minuty
Jinak doufám, že jste všichni stihli oblíbat své drahé polovičky, nejlépe dřív, než jsme to stihli my a sice asi v jedenáct večer..ale i v tuto hodinu to stálo za to

Mince

Tak takhle například může vypadat keška...

Added by Sony Ericsson K800i

Resurrection...part II.

Tak, mám chvilku čas a tak dokončím co sem včera začal. Takže jde asi tak o toto... Geocaching je hra, při které na zajímavých místech hledáte 'kešky' (z angl. Cache - skrýš), což jsou podle velikosti různé krabičky. Od micro, což jsou různé obaly od filmů od tic-tacu a podobně, přes malé až střední, takovéty plastové obaly na jídlo, plechovky, krabice od Nesquiku například a další až po velké...žádnou takovou jsem zatím nenašel, takže z vlastní zkušenosti nevím jaká krabice se používá pro velikost 'Big'. Kešky hledáte většinou pomocí GPS (Global Position System) zařízení a samozřejmě souřadnic, které získáte na stránkách geocaching.com. Druhů keší je několik. Nejvíc jich je tradičních, což jsou ty, kdy dostanete souřadnice a na tomto místě také najdete kešku. Pak jsou druhé nejčastější což jsou tzv. Multi-cache. U těch dostanete souřadnice, které vás dovedou na místo, na kterém se keš neschovává, ale schovávají se tam souřadnice k dalšímu místu. Tím místem může být již schovaná krabička, nebo pouze další souřadnice vedoucí k dalšímu místu...kapku složité, že?!:-) Toto jsou asi nejčastější druhy keší...pokud se chcete dozvědět více, opět doporučuji článek pana Lutonského na Navigovat.cz. Takže ve skratce jde o to, že se vydáte na výlet a při tom zažijete vzrušení z hledání a případného nálezu...dokud to nezkusíte, nemůžete pochopit jak je to úžasný zážitek najít 'schovanou krabicu'.
Bylo to tu popsáno velice ve zkratce, celé 'geokačerství' je mnohem rozmanitější a věřím, že jak to jednou zkusíte, už nebudete schtít přestat ;-)