Tento víkend se stalo spousta věcí. Byla zde oslava Eviččiných narozenin, proběhla svatba mé bývalé spolužačky, mnoho vína a mnoho jiných alkoholických nápojů se nechalo vypít, stovky kilometrů byly projety, minimálně dva dorty byly snězeny, kus pašíka a nějaký to kuřátko muselo být zamordováno, abychom nakrmili své hladové krky a jedna z nejdůležitějších věcí bylo, že začala Ametérská Volejbalová Liga, neboli AVL.
V sobotu se hrál tréningový turnaj, který jsem kvůli svatbě a narozeninám nestihl a jelikož se táhl až do sedmi večer, tak tomu jsem i rád. Nicméně v neděli jsme hráli první tři zápasy, které dopadly tak nějak všelijak. Začalo to pro nás zdrcující porážkou, pokračovalo to ještě více zdrcující porážkou, tentokrát pro našeho soupeře a skončilo to velice zajímavým fiaskem, kdy jsme prohráli první set 23:25, druhý vyhráli 25:14 a třetí nepředstavitelně prohráli 2:15, přičemž jsme nebyli daleko od kanára, jelikož první bod jsme dali až při snížení na 1:10. Tent
pondělí 20. října 2008
úterý 7. října 2008
Nezvratný osud 3 - KTA v3.0 (pokračování...)
Zkratka KTA znamená Kill Them All, neboli Zabij je všechny. Je to program, který používá filmová Smrt z Nezvratného osudu a ten jí pomáhá vytvářet co nejbizarnější a co nejvíce okulahodící druhy vraždění mládeže odsouzené k zániku. Je to samozřejmě blbost, kterou jsem si vymyslel, ale myslím, že možná producenti tohoto filmu něco takového používají.
Oblíbeným druhem srmti v tomto díle je rozmašírování nějaké části (či celého) lidského těla na naprostou maděru. A tím naprostou myslím opravdu naprostou. Týpek posilující břicho na posilovacím stroji, který je zkonstruován tak, že v případě selhání ocelových lan, které drží jednotlivá ramena (doteď nechápu jak ten stroj byl vlastně seskládán, aby to takto mohlo fungovat), bude hlava posilujícího rozmáčknuta jedním bezbolestým plácnutím. Další zajímavostí byla smrt dvou prudce inteligentních blondýnek, které byly prknem zablokovány v solárku vytopeném na šílenou teplotu snad dvou stovek Fahrenheitů a to vše díky kapce vody spadené na jakýsi kontrolor teploty či co to bylo za ptákovinu. Bohužel blondýnky nebyly dostatečně inteligentní, aby do prkna, které je šprajclo, mírně ťuknuly, čímž by se osvobodily a mohly by rozdávat inteligenci po dalších několik měsíců.
Zajímavá je i smrt jednoho naprosto vedlejšího hrdiny, který byl v soupravě s našimi teenage, ale byl tam naprosto nezávisle. Jeho hlava byla rozmašírovaná něčím co vypadalo jako kovový větrák chladící motor. Ten motor vyletěl z auta, když auto narazilo do kabrioletu mladíka, jenž vlastní rozmašírovanou hlavu. Nevím jak kdo, ale já nemám větrák připojen k motoru a zcela určitě není kovový. Ale proč ne, že...
Nemohu samozřejmě ani zapomenout na scénu, kdy bylo ve dvou vozících laxně ukotvených na travnatém plácku nastřádáno mnoho kusů zábavné pyrotechniky, která se samozřejmě, velmi nečekaně, obrátila proti skoromrtvým teenagerům. Technik zajišťující bezpečnost práce by zaručeně za takto zajištěnou pyrotechniku dostal medaili pro Blba roku! Na této akci byl nicméně přítomen i kůň, který pyrotechniku nesl velmi těžce. Logicky si na takovou akci vyberu koně, který není s hlasitými ranami smířen a nezůstane klidný ani při bubnování deště na plechovou střechu. A když už si vyberu koně, který se leká všeho co dělá zvuk, není nic inteligentnějšího než ho přivázat ke kolíku, který je v zemi zavrtán v hloubce neskutečných pěti centimetrů. Pak už se stačí jen divit, jak že je to možné, že se ten kůň z takto fikaného uvázání dostal.
Je také zajímavé, jaká že má ta nesmlouvavá smrt pravidla. Když jí totiž utečete z lopaty...tedy...hrobníkovi, když utečete z lopaty, jde po vás jak po škodné a vymýšlí zajímavé a vtipné způsoby jak vás dostat. Ovšem naši pubertání přátelé přišli se zajímavou teorií a sice, že pokud smrt obalamutíte podruhé, už vás nechá být. No není to skvělé? No není...je to blbost. Když vezmeme smrt jako zaměstnance nějakého vyššího zaměstnavatele, tak ten vás přece nenechá jen proto, že jste z něj již dvakrát udělali neschopného blba. Naopak, dokáže šéfovi, že je schopný dělat takto důležitou práci a zesměšní své skoromrtvé teenagery nějakou opravdu povedenou 'nehodou'. No a na konec scéna, kdy vykolejení metra způsobí krysa, protože nějak záhadně zkratuje přes sebe samu vyhýbku a ta se přehodí. Fakt nebezpečný metro...
Teda...tolik slov a vše kvůli špatné komedii považující se za dobrý thriller. Doporučuji vám se na tento zajímavý kousek podívat, pokud máte rádi špatné filmy. Protože tento je špatný, opravdu velmi velmi špatný, ale ne tolik špatný jako Pánská jízda, kterou jsme si dali hned po tomto...naštěstí jsem v půlce usnul, ale Evička, která to viděla poprvé a do konce říkala, že Kameňák je proti tomu skvělej film. Což je bohužel pravda...
Oblíbeným druhem srmti v tomto díle je rozmašírování nějaké části (či celého) lidského těla na naprostou maděru. A tím naprostou myslím opravdu naprostou. Týpek posilující břicho na posilovacím stroji, který je zkonstruován tak, že v případě selhání ocelových lan, které drží jednotlivá ramena (doteď nechápu jak ten stroj byl vlastně seskládán, aby to takto mohlo fungovat), bude hlava posilujícího rozmáčknuta jedním bezbolestým plácnutím. Další zajímavostí byla smrt dvou prudce inteligentních blondýnek, které byly prknem zablokovány v solárku vytopeném na šílenou teplotu snad dvou stovek Fahrenheitů a to vše díky kapce vody spadené na jakýsi kontrolor teploty či co to bylo za ptákovinu. Bohužel blondýnky nebyly dostatečně inteligentní, aby do prkna, které je šprajclo, mírně ťuknuly, čímž by se osvobodily a mohly by rozdávat inteligenci po dalších několik měsíců.
Zajímavá je i smrt jednoho naprosto vedlejšího hrdiny, který byl v soupravě s našimi teenage, ale byl tam naprosto nezávisle. Jeho hlava byla rozmašírovaná něčím co vypadalo jako kovový větrák chladící motor. Ten motor vyletěl z auta, když auto narazilo do kabrioletu mladíka, jenž vlastní rozmašírovanou hlavu. Nevím jak kdo, ale já nemám větrák připojen k motoru a zcela určitě není kovový. Ale proč ne, že...
Nemohu samozřejmě ani zapomenout na scénu, kdy bylo ve dvou vozících laxně ukotvených na travnatém plácku nastřádáno mnoho kusů zábavné pyrotechniky, která se samozřejmě, velmi nečekaně, obrátila proti skoromrtvým teenagerům. Technik zajišťující bezpečnost práce by zaručeně za takto zajištěnou pyrotechniku dostal medaili pro Blba roku! Na této akci byl nicméně přítomen i kůň, který pyrotechniku nesl velmi těžce. Logicky si na takovou akci vyberu koně, který není s hlasitými ranami smířen a nezůstane klidný ani při bubnování deště na plechovou střechu. A když už si vyberu koně, který se leká všeho co dělá zvuk, není nic inteligentnějšího než ho přivázat ke kolíku, který je v zemi zavrtán v hloubce neskutečných pěti centimetrů. Pak už se stačí jen divit, jak že je to možné, že se ten kůň z takto fikaného uvázání dostal.
Je také zajímavé, jaká že má ta nesmlouvavá smrt pravidla. Když jí totiž utečete z lopaty...tedy...hrobníkovi, když utečete z lopaty, jde po vás jak po škodné a vymýšlí zajímavé a vtipné způsoby jak vás dostat. Ovšem naši pubertání přátelé přišli se zajímavou teorií a sice, že pokud smrt obalamutíte podruhé, už vás nechá být. No není to skvělé? No není...je to blbost. Když vezmeme smrt jako zaměstnance nějakého vyššího zaměstnavatele, tak ten vás přece nenechá jen proto, že jste z něj již dvakrát udělali neschopného blba. Naopak, dokáže šéfovi, že je schopný dělat takto důležitou práci a zesměšní své skoromrtvé teenagery nějakou opravdu povedenou 'nehodou'. No a na konec scéna, kdy vykolejení metra způsobí krysa, protože nějak záhadně zkratuje přes sebe samu vyhýbku a ta se přehodí. Fakt nebezpečný metro...
Teda...tolik slov a vše kvůli špatné komedii považující se za dobrý thriller. Doporučuji vám se na tento zajímavý kousek podívat, pokud máte rádi špatné filmy. Protože tento je špatný, opravdu velmi velmi špatný, ale ne tolik špatný jako Pánská jízda, kterou jsme si dali hned po tomto...naštěstí jsem v půlce usnul, ale Evička, která to viděla poprvé a do konce říkala, že Kameňák je proti tomu skvělej film. Což je bohužel pravda...
pondělí 6. října 2008
Závratný Nezvratný osud...do třetice všeho osudného
Byl pátek večer a já, brácha a Evička jsme měli pohodičku. Všichni trochu nachrmlaní, ale pohoda vládla. Koukali jsme na S.W.A.T. a během reklam přepínali na různé jiné programy v naději, že zde objevíme něco co vyplní nudnou reklamní mezeru. Když už byla pravděpodobně poslední reklamní vsuvka, přepnuli jsme na HBO, kde zrovna začínal Nezvratný osud 3. Jelikož jsme to nikdo neviděl, řekli jsme si, že konec S.W.A.Tu vypustíme a necháme se vtáhnout do děje zvráceného osudu nešťastníků z filmu.
Už asi po deseti minutách nám bylo jasný, že toto je taková blbost, že to musíme vidět až do konce. No a jak jsme si řekli, tak se i stalo. Film začíná podobně jako jiné teenage komedie, záběrem na mladé lidi ledabyle švitořící ve své skupince. No dobře, možná přesně takto to nezačíná, ale jelikož si začátek přesně nepamatuji, bylo to asi velice tuctové a nezajímavé. Důležitá část přišla hned po začátku kdy se skupinka mladých lidí vydala na horskou dráhu do zábavního parku. Ti z vás, kteří ví o co se jedná v Nezvratných osudech již jistě ví k čemu dojde. A to k čemu následně došlo byla první věc, která nás přinutila, abychom se na tuto zvrácenou nelogickou komediální ptákovinu dodívali až do konce.
Pro ty, kteří neví o co v této trilogii jde, vysvětlím velice polopaticky. Parta lidí, velká havárka, všichni umřou, když umře 'hlavní hrdina' přesune se obraz zpět chvilku před havárkou, abychom zjistili, že se to 'hlavnímu hrdinovi' (HH) jen zdálo. Teda...spíš, že měl předtuchu. HH přinutí část party, že to nebyla jen tak ledajaká předtucha a oni vystoupí/nepokračují/vemou kramle. Část, která předtuše nevěří pokračuje/nevystoupí/neveme kramle a umře přesně tou smrtí jak předpověděl/a hlavní hrdina/ka. Smrt těm přeživším ovšem nedá pokoj, protože jejich osudem bylo zemřít a proto bizarním způsobem vraždí lidi postupně přesně v tom pořadí, ve kterém měli zemřít. Problém je v tom, že to je celé takové 'pofi'.
Budu se zde zabývat pouze třetím dílem této romantické komedie, která je označována jako horor a vrátím se zpět na horskou dráhu. Jak již jistě všichni tušíte/víte, horská dráha je ve velmi špatném stavu a proto se prakticky celá rozpadne a všichni umřou. To jak se celá souprava i ocelová konstrukce jako taková rozpadnou je opravdu humorné. Zpočátku začne kapat kapalina z trubičky jenž se uvolnila z vozíku. Po najetí na náhodně spadenou a následně velice kvalitně omotanou kameru právě kolem místa, kudy vozík za okamžik projede, přestaly 'bezpečnostní pásy' fungovat. Budiž, myslím, si, že takto rollercoaster nefunguje, ale dejme tomu, to by se ještě dalo. Kvůli přejetí kamery začnou odpadávat postupně kolečka. Tady už si rozumně uvažující jedinec začne říkat jestli není něco shnilého ve státě Dánském. Jako naprostý vrchol lze považovat, když se souprava zastaví přesně v horním ohybu loopingu. Čili je vozík vzhůru nohama. Pár postav popadá z mnohametrové výšky, kde následně pravděpodobně pomřou. Zbylých pár, kteří zůstanou a udrží se, má tolik duchapřítomnosti a inteligence, že se nesnaží vydrápat na stabilní ocelovou konstrukci a počkat až je sestřelí další souprava, nebo až je zachrání hasičský záchraný sbor, ale snaží se nestabilní a rozbitou soupravu dát do pohybu. Inteligentní tah, který je za chvíli bude stát život. Jelikož se jim to povedlo a vozík je nestabilní, povede se mu nějakým záhadným zbůsobem uvolnit část ocelové kostrukce tak, že vozík se řídí do zkázy. A ještě dodatek, ocelová konstrukce se chová a hlavně vypadá jako by to byly trubky podobné těm ze starého lešení. Čili železné a duté. Což považuji za ideální materiál pro stavbu horské dráhy.
Hlavní hrdince se toto celé samozřejmě jenom zdálo a tak se snaží histerickým křikem donutit ostatní aby dráhu opustili. Poslechnou jen někteří a ostatní se dožadují jízdy. Přítel hlavní hrdinky se bohužel ocitne proti své vůli zaklíněn do sedačky a nezbývá mu nic jiného než se nechat vozíkem vláčet vstříc smrti. Když pak své přítelkyni spadne před nohy, nemá z toho holka zrovna radost. Jelikož se ovšem jedná o nezvratný osud, nemůže vše skončit jen tím, že se polovina účastníků zachrání...ne ne ne. Samozřejmě v duchu předchozích dílů, i zde smrt postupuje čistě systematicky. To kdo je na řadě vyhodnotili hlavní hrdinové podle toho, kde kdo ve vozíku seděl. Čím víc vzadu (kam se nějakou náhodou dostala zrovna hlavní hrdinka), tím líp. Pokud se na to podíváte z hlediska logiky (ač je to pracné a prakticky nemožné), dalo by se s tímto počítat v případě, že by souprava vjela do obrovského superostrého mixéru, kde by z každého udělal kaši přesně v pořadí, ve kterém do mixéru vjedou. Jelikož ale oni postupně z vozíku odpadávají, po dopadu na zem mohou ještě nějakou dobu žít a podobně, je tento logický postup postavený na hlavu.
Další věcí, která je postavená na hlavu je fakt, že smrt se prakticky řídí tím co hlavní hrdinka nafotila, protože každá fotka dává hrdinům nápovědu, jak k následné vraždě dojde a to je pozitivní, protože se dá odhadnout kdy a kde k vraždě dalšího jednice dojde...fascinující...
Vidím, že článek je už teď zbytečně dlouhý a to jsem se ještě nedostal k jednotlivým druhům usmrcování...no nic, nechám si to na další článek...
Už asi po deseti minutách nám bylo jasný, že toto je taková blbost, že to musíme vidět až do konce. No a jak jsme si řekli, tak se i stalo. Film začíná podobně jako jiné teenage komedie, záběrem na mladé lidi ledabyle švitořící ve své skupince. No dobře, možná přesně takto to nezačíná, ale jelikož si začátek přesně nepamatuji, bylo to asi velice tuctové a nezajímavé. Důležitá část přišla hned po začátku kdy se skupinka mladých lidí vydala na horskou dráhu do zábavního parku. Ti z vás, kteří ví o co se jedná v Nezvratných osudech již jistě ví k čemu dojde. A to k čemu následně došlo byla první věc, která nás přinutila, abychom se na tuto zvrácenou nelogickou komediální ptákovinu dodívali až do konce.
Pro ty, kteří neví o co v této trilogii jde, vysvětlím velice polopaticky. Parta lidí, velká havárka, všichni umřou, když umře 'hlavní hrdina' přesune se obraz zpět chvilku před havárkou, abychom zjistili, že se to 'hlavnímu hrdinovi' (HH) jen zdálo. Teda...spíš, že měl předtuchu. HH přinutí část party, že to nebyla jen tak ledajaká předtucha a oni vystoupí/nepokračují/vemou kramle. Část, která předtuše nevěří pokračuje/nevystoupí/neveme kramle a umře přesně tou smrtí jak předpověděl/a hlavní hrdina/ka. Smrt těm přeživším ovšem nedá pokoj, protože jejich osudem bylo zemřít a proto bizarním způsobem vraždí lidi postupně přesně v tom pořadí, ve kterém měli zemřít. Problém je v tom, že to je celé takové 'pofi'.
Budu se zde zabývat pouze třetím dílem této romantické komedie, která je označována jako horor a vrátím se zpět na horskou dráhu. Jak již jistě všichni tušíte/víte, horská dráha je ve velmi špatném stavu a proto se prakticky celá rozpadne a všichni umřou. To jak se celá souprava i ocelová konstrukce jako taková rozpadnou je opravdu humorné. Zpočátku začne kapat kapalina z trubičky jenž se uvolnila z vozíku. Po najetí na náhodně spadenou a následně velice kvalitně omotanou kameru právě kolem místa, kudy vozík za okamžik projede, přestaly 'bezpečnostní pásy' fungovat. Budiž, myslím, si, že takto rollercoaster nefunguje, ale dejme tomu, to by se ještě dalo. Kvůli přejetí kamery začnou odpadávat postupně kolečka. Tady už si rozumně uvažující jedinec začne říkat jestli není něco shnilého ve státě Dánském. Jako naprostý vrchol lze považovat, když se souprava zastaví přesně v horním ohybu loopingu. Čili je vozík vzhůru nohama. Pár postav popadá z mnohametrové výšky, kde následně pravděpodobně pomřou. Zbylých pár, kteří zůstanou a udrží se, má tolik duchapřítomnosti a inteligence, že se nesnaží vydrápat na stabilní ocelovou konstrukci a počkat až je sestřelí další souprava, nebo až je zachrání hasičský záchraný sbor, ale snaží se nestabilní a rozbitou soupravu dát do pohybu. Inteligentní tah, který je za chvíli bude stát život. Jelikož se jim to povedlo a vozík je nestabilní, povede se mu nějakým záhadným zbůsobem uvolnit část ocelové kostrukce tak, že vozík se řídí do zkázy. A ještě dodatek, ocelová konstrukce se chová a hlavně vypadá jako by to byly trubky podobné těm ze starého lešení. Čili železné a duté. Což považuji za ideální materiál pro stavbu horské dráhy.
Hlavní hrdince se toto celé samozřejmě jenom zdálo a tak se snaží histerickým křikem donutit ostatní aby dráhu opustili. Poslechnou jen někteří a ostatní se dožadují jízdy. Přítel hlavní hrdinky se bohužel ocitne proti své vůli zaklíněn do sedačky a nezbývá mu nic jiného než se nechat vozíkem vláčet vstříc smrti. Když pak své přítelkyni spadne před nohy, nemá z toho holka zrovna radost. Jelikož se ovšem jedná o nezvratný osud, nemůže vše skončit jen tím, že se polovina účastníků zachrání...ne ne ne. Samozřejmě v duchu předchozích dílů, i zde smrt postupuje čistě systematicky. To kdo je na řadě vyhodnotili hlavní hrdinové podle toho, kde kdo ve vozíku seděl. Čím víc vzadu (kam se nějakou náhodou dostala zrovna hlavní hrdinka), tím líp. Pokud se na to podíváte z hlediska logiky (ač je to pracné a prakticky nemožné), dalo by se s tímto počítat v případě, že by souprava vjela do obrovského superostrého mixéru, kde by z každého udělal kaši přesně v pořadí, ve kterém do mixéru vjedou. Jelikož ale oni postupně z vozíku odpadávají, po dopadu na zem mohou ještě nějakou dobu žít a podobně, je tento logický postup postavený na hlavu.
Další věcí, která je postavená na hlavu je fakt, že smrt se prakticky řídí tím co hlavní hrdinka nafotila, protože každá fotka dává hrdinům nápovědu, jak k následné vraždě dojde a to je pozitivní, protože se dá odhadnout kdy a kde k vraždě dalšího jednice dojde...fascinující...
Vidím, že článek je už teď zbytečně dlouhý a to jsem se ještě nedostal k jednotlivým druhům usmrcování...no nic, nechám si to na další článek...
čtvrtek 2. října 2008
Sekt testing...
Úterý...den jako stvořený pro podniknutí něčeho nového, něčeho zajímavého...
Úterní den začal jako spousta jiných, odchodem do práce...pokračoval jako spousta jiných, pobýváním v práci a vrcholil pro změnu jako spousta jiných, návratem z práce. Hlavní vrchol ale měl teprve nastat. S bráchou jsme si pustili tradičně hokej a naši kvalitní sezónu a jelikož byla žízeň, otevřeli jsme si pivko. Evička, která pivo moc nemusí se nechala slyšet, že by si dala sekt. Náš špajz schovává nečekaná tajemství, a proto jsem se vydal ho pořádně prohlédnout.
Hned po nepatrném ohledání se mi zadařilo a jeden takový jsem našel. Po otevření jsme usoudili, že tento sekt není z nejkvalitnejších a já se vydal na hlubší ohledáni spíže. Po větším zapátrání jsem narazil na jedno Dorato Rosso zabalené v papíře...pravděpodobně dárek. Po optání se všech členů domácnosti a ujištění se, že se k této lahvi nikdo nemá, neboli že si nikdo nepamatuje, že by tento dárek byl směřován jim a že ho tedy můžem vypít, jsem se s tímto úlovkem vrátil, abychom zjistili co jsem to vyšmátral.
No popravdě to nebylo kdovíco, ale bylo to lepší než předešlé. Nicméně Evička se rozhodla zkusit ještě zašmátrat a po dvou minutách (a třech gólech) dotáhla třetinkovou Bohemku a nějaký další patok (teda tam se najde věcí). Obojí jsme otevřeli a zjistili, že Dorato je jasná volba...moc dobrý to sice nebylo, ale po dvou sklenkách jsme si s bráchou začali na to prošlý pití zvykat...jo já to neřek? No tak ono to všechno pití bylo kapánek prošlý...Dorato mělo datum spotřeby do roku 2003, Alliance do roku 2002, Chante Sekt do roku 2005 a Bohemka dokonce do roku 2001. Ale pít se dalo opravdu jen Dorato a po vypití to na nás mělo velice pozitivní a halasné účinky, z čehož Evička neměla příliš radost. Nicméně když si následně dala aspon višňové pivo, byla poněkud vstřícnější.
No a takto my jsme oslavili to standardní úterý, poslední zářijový den. Všechny zápasy jsme vyhráli, zranili jsme zase hromadu cizích hráčů a dokonce jsme si zkusili jeden vtipnej match proti sobě (standardně hrajeme spolu proti všem). No byl to prostě příjemně strávený večer až noc, protože jsme končili kolem půlnoci, kdy už účinky prošlého sektu přestávaly působit...
Úterní den začal jako spousta jiných, odchodem do práce...pokračoval jako spousta jiných, pobýváním v práci a vrcholil pro změnu jako spousta jiných, návratem z práce. Hlavní vrchol ale měl teprve nastat. S bráchou jsme si pustili tradičně hokej a naši kvalitní sezónu a jelikož byla žízeň, otevřeli jsme si pivko. Evička, která pivo moc nemusí se nechala slyšet, že by si dala sekt. Náš špajz schovává nečekaná tajemství, a proto jsem se vydal ho pořádně prohlédnout.
Hned po nepatrném ohledání se mi zadařilo a jeden takový jsem našel. Po otevření jsme usoudili, že tento sekt není z nejkvalitnejších a já se vydal na hlubší ohledáni spíže. Po větším zapátrání jsem narazil na jedno Dorato Rosso zabalené v papíře...pravděpodobně dárek. Po optání se všech členů domácnosti a ujištění se, že se k této lahvi nikdo nemá, neboli že si nikdo nepamatuje, že by tento dárek byl směřován jim a že ho tedy můžem vypít, jsem se s tímto úlovkem vrátil, abychom zjistili co jsem to vyšmátral.
No popravdě to nebylo kdovíco, ale bylo to lepší než předešlé. Nicméně Evička se rozhodla zkusit ještě zašmátrat a po dvou minutách (a třech gólech) dotáhla třetinkovou Bohemku a nějaký další patok (teda tam se najde věcí). Obojí jsme otevřeli a zjistili, že Dorato je jasná volba...moc dobrý to sice nebylo, ale po dvou sklenkách jsme si s bráchou začali na to prošlý pití zvykat...jo já to neřek? No tak ono to všechno pití bylo kapánek prošlý...Dorato mělo datum spotřeby do roku 2003, Alliance do roku 2002, Chante Sekt do roku 2005 a Bohemka dokonce do roku 2001. Ale pít se dalo opravdu jen Dorato a po vypití to na nás mělo velice pozitivní a halasné účinky, z čehož Evička neměla příliš radost. Nicméně když si následně dala aspon višňové pivo, byla poněkud vstřícnější.
No a takto my jsme oslavili to standardní úterý, poslední zářijový den. Všechny zápasy jsme vyhráli, zranili jsme zase hromadu cizích hráčů a dokonce jsme si zkusili jeden vtipnej match proti sobě (standardně hrajeme spolu proti všem). No byl to prostě příjemně strávený večer až noc, protože jsme končili kolem půlnoci, kdy už účinky prošlého sektu přestávaly působit...
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)