Tento víkend se stalo spousta věcí. Byla zde oslava Eviččiných narozenin, proběhla svatba mé bývalé spolužačky, mnoho vína a mnoho jiných alkoholických nápojů se nechalo vypít, stovky kilometrů byly projety, minimálně dva dorty byly snězeny, kus pašíka a nějaký to kuřátko muselo být zamordováno, abychom nakrmili své hladové krky a jedna z nejdůležitějších věcí bylo, že začala Ametérská Volejbalová Liga, neboli AVL.
V sobotu se hrál tréningový turnaj, který jsem kvůli svatbě a narozeninám nestihl a jelikož se táhl až do sedmi večer, tak tomu jsem i rád. Nicméně v neděli jsme hráli první tři zápasy, které dopadly tak nějak všelijak. Začalo to pro nás zdrcující porážkou, pokračovalo to ještě více zdrcující porážkou, tentokrát pro našeho soupeře a skončilo to velice zajímavým fiaskem, kdy jsme prohráli první set 23:25, druhý vyhráli 25:14 a třetí nepředstavitelně prohráli 2:15, přičemž jsme nebyli daleko od kanára, jelikož první bod jsme dali až při snížení na 1:10. Tent
pondělí 20. října 2008
úterý 7. října 2008
Nezvratný osud 3 - KTA v3.0 (pokračování...)
Zkratka KTA znamená Kill Them All, neboli Zabij je všechny. Je to program, který používá filmová Smrt z Nezvratného osudu a ten jí pomáhá vytvářet co nejbizarnější a co nejvíce okulahodící druhy vraždění mládeže odsouzené k zániku. Je to samozřejmě blbost, kterou jsem si vymyslel, ale myslím, že možná producenti tohoto filmu něco takového používají.
Oblíbeným druhem srmti v tomto díle je rozmašírování nějaké části (či celého) lidského těla na naprostou maděru. A tím naprostou myslím opravdu naprostou. Týpek posilující břicho na posilovacím stroji, který je zkonstruován tak, že v případě selhání ocelových lan, které drží jednotlivá ramena (doteď nechápu jak ten stroj byl vlastně seskládán, aby to takto mohlo fungovat), bude hlava posilujícího rozmáčknuta jedním bezbolestým plácnutím. Další zajímavostí byla smrt dvou prudce inteligentních blondýnek, které byly prknem zablokovány v solárku vytopeném na šílenou teplotu snad dvou stovek Fahrenheitů a to vše díky kapce vody spadené na jakýsi kontrolor teploty či co to bylo za ptákovinu. Bohužel blondýnky nebyly dostatečně inteligentní, aby do prkna, které je šprajclo, mírně ťuknuly, čímž by se osvobodily a mohly by rozdávat inteligenci po dalších několik měsíců.
Zajímavá je i smrt jednoho naprosto vedlejšího hrdiny, který byl v soupravě s našimi teenage, ale byl tam naprosto nezávisle. Jeho hlava byla rozmašírovaná něčím co vypadalo jako kovový větrák chladící motor. Ten motor vyletěl z auta, když auto narazilo do kabrioletu mladíka, jenž vlastní rozmašírovanou hlavu. Nevím jak kdo, ale já nemám větrák připojen k motoru a zcela určitě není kovový. Ale proč ne, že...
Nemohu samozřejmě ani zapomenout na scénu, kdy bylo ve dvou vozících laxně ukotvených na travnatém plácku nastřádáno mnoho kusů zábavné pyrotechniky, která se samozřejmě, velmi nečekaně, obrátila proti skoromrtvým teenagerům. Technik zajišťující bezpečnost práce by zaručeně za takto zajištěnou pyrotechniku dostal medaili pro Blba roku! Na této akci byl nicméně přítomen i kůň, který pyrotechniku nesl velmi těžce. Logicky si na takovou akci vyberu koně, který není s hlasitými ranami smířen a nezůstane klidný ani při bubnování deště na plechovou střechu. A když už si vyberu koně, který se leká všeho co dělá zvuk, není nic inteligentnějšího než ho přivázat ke kolíku, který je v zemi zavrtán v hloubce neskutečných pěti centimetrů. Pak už se stačí jen divit, jak že je to možné, že se ten kůň z takto fikaného uvázání dostal.
Je také zajímavé, jaká že má ta nesmlouvavá smrt pravidla. Když jí totiž utečete z lopaty...tedy...hrobníkovi, když utečete z lopaty, jde po vás jak po škodné a vymýšlí zajímavé a vtipné způsoby jak vás dostat. Ovšem naši pubertání přátelé přišli se zajímavou teorií a sice, že pokud smrt obalamutíte podruhé, už vás nechá být. No není to skvělé? No není...je to blbost. Když vezmeme smrt jako zaměstnance nějakého vyššího zaměstnavatele, tak ten vás přece nenechá jen proto, že jste z něj již dvakrát udělali neschopného blba. Naopak, dokáže šéfovi, že je schopný dělat takto důležitou práci a zesměšní své skoromrtvé teenagery nějakou opravdu povedenou 'nehodou'. No a na konec scéna, kdy vykolejení metra způsobí krysa, protože nějak záhadně zkratuje přes sebe samu vyhýbku a ta se přehodí. Fakt nebezpečný metro...
Teda...tolik slov a vše kvůli špatné komedii považující se za dobrý thriller. Doporučuji vám se na tento zajímavý kousek podívat, pokud máte rádi špatné filmy. Protože tento je špatný, opravdu velmi velmi špatný, ale ne tolik špatný jako Pánská jízda, kterou jsme si dali hned po tomto...naštěstí jsem v půlce usnul, ale Evička, která to viděla poprvé a do konce říkala, že Kameňák je proti tomu skvělej film. Což je bohužel pravda...
Oblíbeným druhem srmti v tomto díle je rozmašírování nějaké části (či celého) lidského těla na naprostou maděru. A tím naprostou myslím opravdu naprostou. Týpek posilující břicho na posilovacím stroji, který je zkonstruován tak, že v případě selhání ocelových lan, které drží jednotlivá ramena (doteď nechápu jak ten stroj byl vlastně seskládán, aby to takto mohlo fungovat), bude hlava posilujícího rozmáčknuta jedním bezbolestým plácnutím. Další zajímavostí byla smrt dvou prudce inteligentních blondýnek, které byly prknem zablokovány v solárku vytopeném na šílenou teplotu snad dvou stovek Fahrenheitů a to vše díky kapce vody spadené na jakýsi kontrolor teploty či co to bylo za ptákovinu. Bohužel blondýnky nebyly dostatečně inteligentní, aby do prkna, které je šprajclo, mírně ťuknuly, čímž by se osvobodily a mohly by rozdávat inteligenci po dalších několik měsíců.
Zajímavá je i smrt jednoho naprosto vedlejšího hrdiny, který byl v soupravě s našimi teenage, ale byl tam naprosto nezávisle. Jeho hlava byla rozmašírovaná něčím co vypadalo jako kovový větrák chladící motor. Ten motor vyletěl z auta, když auto narazilo do kabrioletu mladíka, jenž vlastní rozmašírovanou hlavu. Nevím jak kdo, ale já nemám větrák připojen k motoru a zcela určitě není kovový. Ale proč ne, že...
Nemohu samozřejmě ani zapomenout na scénu, kdy bylo ve dvou vozících laxně ukotvených na travnatém plácku nastřádáno mnoho kusů zábavné pyrotechniky, která se samozřejmě, velmi nečekaně, obrátila proti skoromrtvým teenagerům. Technik zajišťující bezpečnost práce by zaručeně za takto zajištěnou pyrotechniku dostal medaili pro Blba roku! Na této akci byl nicméně přítomen i kůň, který pyrotechniku nesl velmi těžce. Logicky si na takovou akci vyberu koně, který není s hlasitými ranami smířen a nezůstane klidný ani při bubnování deště na plechovou střechu. A když už si vyberu koně, který se leká všeho co dělá zvuk, není nic inteligentnějšího než ho přivázat ke kolíku, který je v zemi zavrtán v hloubce neskutečných pěti centimetrů. Pak už se stačí jen divit, jak že je to možné, že se ten kůň z takto fikaného uvázání dostal.
Je také zajímavé, jaká že má ta nesmlouvavá smrt pravidla. Když jí totiž utečete z lopaty...tedy...hrobníkovi, když utečete z lopaty, jde po vás jak po škodné a vymýšlí zajímavé a vtipné způsoby jak vás dostat. Ovšem naši pubertání přátelé přišli se zajímavou teorií a sice, že pokud smrt obalamutíte podruhé, už vás nechá být. No není to skvělé? No není...je to blbost. Když vezmeme smrt jako zaměstnance nějakého vyššího zaměstnavatele, tak ten vás přece nenechá jen proto, že jste z něj již dvakrát udělali neschopného blba. Naopak, dokáže šéfovi, že je schopný dělat takto důležitou práci a zesměšní své skoromrtvé teenagery nějakou opravdu povedenou 'nehodou'. No a na konec scéna, kdy vykolejení metra způsobí krysa, protože nějak záhadně zkratuje přes sebe samu vyhýbku a ta se přehodí. Fakt nebezpečný metro...
Teda...tolik slov a vše kvůli špatné komedii považující se za dobrý thriller. Doporučuji vám se na tento zajímavý kousek podívat, pokud máte rádi špatné filmy. Protože tento je špatný, opravdu velmi velmi špatný, ale ne tolik špatný jako Pánská jízda, kterou jsme si dali hned po tomto...naštěstí jsem v půlce usnul, ale Evička, která to viděla poprvé a do konce říkala, že Kameňák je proti tomu skvělej film. Což je bohužel pravda...
pondělí 6. října 2008
Závratný Nezvratný osud...do třetice všeho osudného
Byl pátek večer a já, brácha a Evička jsme měli pohodičku. Všichni trochu nachrmlaní, ale pohoda vládla. Koukali jsme na S.W.A.T. a během reklam přepínali na různé jiné programy v naději, že zde objevíme něco co vyplní nudnou reklamní mezeru. Když už byla pravděpodobně poslední reklamní vsuvka, přepnuli jsme na HBO, kde zrovna začínal Nezvratný osud 3. Jelikož jsme to nikdo neviděl, řekli jsme si, že konec S.W.A.Tu vypustíme a necháme se vtáhnout do děje zvráceného osudu nešťastníků z filmu.
Už asi po deseti minutách nám bylo jasný, že toto je taková blbost, že to musíme vidět až do konce. No a jak jsme si řekli, tak se i stalo. Film začíná podobně jako jiné teenage komedie, záběrem na mladé lidi ledabyle švitořící ve své skupince. No dobře, možná přesně takto to nezačíná, ale jelikož si začátek přesně nepamatuji, bylo to asi velice tuctové a nezajímavé. Důležitá část přišla hned po začátku kdy se skupinka mladých lidí vydala na horskou dráhu do zábavního parku. Ti z vás, kteří ví o co se jedná v Nezvratných osudech již jistě ví k čemu dojde. A to k čemu následně došlo byla první věc, která nás přinutila, abychom se na tuto zvrácenou nelogickou komediální ptákovinu dodívali až do konce.
Pro ty, kteří neví o co v této trilogii jde, vysvětlím velice polopaticky. Parta lidí, velká havárka, všichni umřou, když umře 'hlavní hrdina' přesune se obraz zpět chvilku před havárkou, abychom zjistili, že se to 'hlavnímu hrdinovi' (HH) jen zdálo. Teda...spíš, že měl předtuchu. HH přinutí část party, že to nebyla jen tak ledajaká předtucha a oni vystoupí/nepokračují/vemou kramle. Část, která předtuše nevěří pokračuje/nevystoupí/neveme kramle a umře přesně tou smrtí jak předpověděl/a hlavní hrdina/ka. Smrt těm přeživším ovšem nedá pokoj, protože jejich osudem bylo zemřít a proto bizarním způsobem vraždí lidi postupně přesně v tom pořadí, ve kterém měli zemřít. Problém je v tom, že to je celé takové 'pofi'.
Budu se zde zabývat pouze třetím dílem této romantické komedie, která je označována jako horor a vrátím se zpět na horskou dráhu. Jak již jistě všichni tušíte/víte, horská dráha je ve velmi špatném stavu a proto se prakticky celá rozpadne a všichni umřou. To jak se celá souprava i ocelová konstrukce jako taková rozpadnou je opravdu humorné. Zpočátku začne kapat kapalina z trubičky jenž se uvolnila z vozíku. Po najetí na náhodně spadenou a následně velice kvalitně omotanou kameru právě kolem místa, kudy vozík za okamžik projede, přestaly 'bezpečnostní pásy' fungovat. Budiž, myslím, si, že takto rollercoaster nefunguje, ale dejme tomu, to by se ještě dalo. Kvůli přejetí kamery začnou odpadávat postupně kolečka. Tady už si rozumně uvažující jedinec začne říkat jestli není něco shnilého ve státě Dánském. Jako naprostý vrchol lze považovat, když se souprava zastaví přesně v horním ohybu loopingu. Čili je vozík vzhůru nohama. Pár postav popadá z mnohametrové výšky, kde následně pravděpodobně pomřou. Zbylých pár, kteří zůstanou a udrží se, má tolik duchapřítomnosti a inteligence, že se nesnaží vydrápat na stabilní ocelovou konstrukci a počkat až je sestřelí další souprava, nebo až je zachrání hasičský záchraný sbor, ale snaží se nestabilní a rozbitou soupravu dát do pohybu. Inteligentní tah, který je za chvíli bude stát život. Jelikož se jim to povedlo a vozík je nestabilní, povede se mu nějakým záhadným zbůsobem uvolnit část ocelové kostrukce tak, že vozík se řídí do zkázy. A ještě dodatek, ocelová konstrukce se chová a hlavně vypadá jako by to byly trubky podobné těm ze starého lešení. Čili železné a duté. Což považuji za ideální materiál pro stavbu horské dráhy.
Hlavní hrdince se toto celé samozřejmě jenom zdálo a tak se snaží histerickým křikem donutit ostatní aby dráhu opustili. Poslechnou jen někteří a ostatní se dožadují jízdy. Přítel hlavní hrdinky se bohužel ocitne proti své vůli zaklíněn do sedačky a nezbývá mu nic jiného než se nechat vozíkem vláčet vstříc smrti. Když pak své přítelkyni spadne před nohy, nemá z toho holka zrovna radost. Jelikož se ovšem jedná o nezvratný osud, nemůže vše skončit jen tím, že se polovina účastníků zachrání...ne ne ne. Samozřejmě v duchu předchozích dílů, i zde smrt postupuje čistě systematicky. To kdo je na řadě vyhodnotili hlavní hrdinové podle toho, kde kdo ve vozíku seděl. Čím víc vzadu (kam se nějakou náhodou dostala zrovna hlavní hrdinka), tím líp. Pokud se na to podíváte z hlediska logiky (ač je to pracné a prakticky nemožné), dalo by se s tímto počítat v případě, že by souprava vjela do obrovského superostrého mixéru, kde by z každého udělal kaši přesně v pořadí, ve kterém do mixéru vjedou. Jelikož ale oni postupně z vozíku odpadávají, po dopadu na zem mohou ještě nějakou dobu žít a podobně, je tento logický postup postavený na hlavu.
Další věcí, která je postavená na hlavu je fakt, že smrt se prakticky řídí tím co hlavní hrdinka nafotila, protože každá fotka dává hrdinům nápovědu, jak k následné vraždě dojde a to je pozitivní, protože se dá odhadnout kdy a kde k vraždě dalšího jednice dojde...fascinující...
Vidím, že článek je už teď zbytečně dlouhý a to jsem se ještě nedostal k jednotlivým druhům usmrcování...no nic, nechám si to na další článek...
Už asi po deseti minutách nám bylo jasný, že toto je taková blbost, že to musíme vidět až do konce. No a jak jsme si řekli, tak se i stalo. Film začíná podobně jako jiné teenage komedie, záběrem na mladé lidi ledabyle švitořící ve své skupince. No dobře, možná přesně takto to nezačíná, ale jelikož si začátek přesně nepamatuji, bylo to asi velice tuctové a nezajímavé. Důležitá část přišla hned po začátku kdy se skupinka mladých lidí vydala na horskou dráhu do zábavního parku. Ti z vás, kteří ví o co se jedná v Nezvratných osudech již jistě ví k čemu dojde. A to k čemu následně došlo byla první věc, která nás přinutila, abychom se na tuto zvrácenou nelogickou komediální ptákovinu dodívali až do konce.
Pro ty, kteří neví o co v této trilogii jde, vysvětlím velice polopaticky. Parta lidí, velká havárka, všichni umřou, když umře 'hlavní hrdina' přesune se obraz zpět chvilku před havárkou, abychom zjistili, že se to 'hlavnímu hrdinovi' (HH) jen zdálo. Teda...spíš, že měl předtuchu. HH přinutí část party, že to nebyla jen tak ledajaká předtucha a oni vystoupí/nepokračují/vemou kramle. Část, která předtuše nevěří pokračuje/nevystoupí/neveme kramle a umře přesně tou smrtí jak předpověděl/a hlavní hrdina/ka. Smrt těm přeživším ovšem nedá pokoj, protože jejich osudem bylo zemřít a proto bizarním způsobem vraždí lidi postupně přesně v tom pořadí, ve kterém měli zemřít. Problém je v tom, že to je celé takové 'pofi'.
Budu se zde zabývat pouze třetím dílem této romantické komedie, která je označována jako horor a vrátím se zpět na horskou dráhu. Jak již jistě všichni tušíte/víte, horská dráha je ve velmi špatném stavu a proto se prakticky celá rozpadne a všichni umřou. To jak se celá souprava i ocelová konstrukce jako taková rozpadnou je opravdu humorné. Zpočátku začne kapat kapalina z trubičky jenž se uvolnila z vozíku. Po najetí na náhodně spadenou a následně velice kvalitně omotanou kameru právě kolem místa, kudy vozík za okamžik projede, přestaly 'bezpečnostní pásy' fungovat. Budiž, myslím, si, že takto rollercoaster nefunguje, ale dejme tomu, to by se ještě dalo. Kvůli přejetí kamery začnou odpadávat postupně kolečka. Tady už si rozumně uvažující jedinec začne říkat jestli není něco shnilého ve státě Dánském. Jako naprostý vrchol lze považovat, když se souprava zastaví přesně v horním ohybu loopingu. Čili je vozík vzhůru nohama. Pár postav popadá z mnohametrové výšky, kde následně pravděpodobně pomřou. Zbylých pár, kteří zůstanou a udrží se, má tolik duchapřítomnosti a inteligence, že se nesnaží vydrápat na stabilní ocelovou konstrukci a počkat až je sestřelí další souprava, nebo až je zachrání hasičský záchraný sbor, ale snaží se nestabilní a rozbitou soupravu dát do pohybu. Inteligentní tah, který je za chvíli bude stát život. Jelikož se jim to povedlo a vozík je nestabilní, povede se mu nějakým záhadným zbůsobem uvolnit část ocelové kostrukce tak, že vozík se řídí do zkázy. A ještě dodatek, ocelová konstrukce se chová a hlavně vypadá jako by to byly trubky podobné těm ze starého lešení. Čili železné a duté. Což považuji za ideální materiál pro stavbu horské dráhy.
Hlavní hrdince se toto celé samozřejmě jenom zdálo a tak se snaží histerickým křikem donutit ostatní aby dráhu opustili. Poslechnou jen někteří a ostatní se dožadují jízdy. Přítel hlavní hrdinky se bohužel ocitne proti své vůli zaklíněn do sedačky a nezbývá mu nic jiného než se nechat vozíkem vláčet vstříc smrti. Když pak své přítelkyni spadne před nohy, nemá z toho holka zrovna radost. Jelikož se ovšem jedná o nezvratný osud, nemůže vše skončit jen tím, že se polovina účastníků zachrání...ne ne ne. Samozřejmě v duchu předchozích dílů, i zde smrt postupuje čistě systematicky. To kdo je na řadě vyhodnotili hlavní hrdinové podle toho, kde kdo ve vozíku seděl. Čím víc vzadu (kam se nějakou náhodou dostala zrovna hlavní hrdinka), tím líp. Pokud se na to podíváte z hlediska logiky (ač je to pracné a prakticky nemožné), dalo by se s tímto počítat v případě, že by souprava vjela do obrovského superostrého mixéru, kde by z každého udělal kaši přesně v pořadí, ve kterém do mixéru vjedou. Jelikož ale oni postupně z vozíku odpadávají, po dopadu na zem mohou ještě nějakou dobu žít a podobně, je tento logický postup postavený na hlavu.
Další věcí, která je postavená na hlavu je fakt, že smrt se prakticky řídí tím co hlavní hrdinka nafotila, protože každá fotka dává hrdinům nápovědu, jak k následné vraždě dojde a to je pozitivní, protože se dá odhadnout kdy a kde k vraždě dalšího jednice dojde...fascinující...
Vidím, že článek je už teď zbytečně dlouhý a to jsem se ještě nedostal k jednotlivým druhům usmrcování...no nic, nechám si to na další článek...
čtvrtek 2. října 2008
Sekt testing...
Úterý...den jako stvořený pro podniknutí něčeho nového, něčeho zajímavého...
Úterní den začal jako spousta jiných, odchodem do práce...pokračoval jako spousta jiných, pobýváním v práci a vrcholil pro změnu jako spousta jiných, návratem z práce. Hlavní vrchol ale měl teprve nastat. S bráchou jsme si pustili tradičně hokej a naši kvalitní sezónu a jelikož byla žízeň, otevřeli jsme si pivko. Evička, která pivo moc nemusí se nechala slyšet, že by si dala sekt. Náš špajz schovává nečekaná tajemství, a proto jsem se vydal ho pořádně prohlédnout.
Hned po nepatrném ohledání se mi zadařilo a jeden takový jsem našel. Po otevření jsme usoudili, že tento sekt není z nejkvalitnejších a já se vydal na hlubší ohledáni spíže. Po větším zapátrání jsem narazil na jedno Dorato Rosso zabalené v papíře...pravděpodobně dárek. Po optání se všech členů domácnosti a ujištění se, že se k této lahvi nikdo nemá, neboli že si nikdo nepamatuje, že by tento dárek byl směřován jim a že ho tedy můžem vypít, jsem se s tímto úlovkem vrátil, abychom zjistili co jsem to vyšmátral.
No popravdě to nebylo kdovíco, ale bylo to lepší než předešlé. Nicméně Evička se rozhodla zkusit ještě zašmátrat a po dvou minutách (a třech gólech) dotáhla třetinkovou Bohemku a nějaký další patok (teda tam se najde věcí). Obojí jsme otevřeli a zjistili, že Dorato je jasná volba...moc dobrý to sice nebylo, ale po dvou sklenkách jsme si s bráchou začali na to prošlý pití zvykat...jo já to neřek? No tak ono to všechno pití bylo kapánek prošlý...Dorato mělo datum spotřeby do roku 2003, Alliance do roku 2002, Chante Sekt do roku 2005 a Bohemka dokonce do roku 2001. Ale pít se dalo opravdu jen Dorato a po vypití to na nás mělo velice pozitivní a halasné účinky, z čehož Evička neměla příliš radost. Nicméně když si následně dala aspon višňové pivo, byla poněkud vstřícnější.
No a takto my jsme oslavili to standardní úterý, poslední zářijový den. Všechny zápasy jsme vyhráli, zranili jsme zase hromadu cizích hráčů a dokonce jsme si zkusili jeden vtipnej match proti sobě (standardně hrajeme spolu proti všem). No byl to prostě příjemně strávený večer až noc, protože jsme končili kolem půlnoci, kdy už účinky prošlého sektu přestávaly působit...
Úterní den začal jako spousta jiných, odchodem do práce...pokračoval jako spousta jiných, pobýváním v práci a vrcholil pro změnu jako spousta jiných, návratem z práce. Hlavní vrchol ale měl teprve nastat. S bráchou jsme si pustili tradičně hokej a naši kvalitní sezónu a jelikož byla žízeň, otevřeli jsme si pivko. Evička, která pivo moc nemusí se nechala slyšet, že by si dala sekt. Náš špajz schovává nečekaná tajemství, a proto jsem se vydal ho pořádně prohlédnout.
Hned po nepatrném ohledání se mi zadařilo a jeden takový jsem našel. Po otevření jsme usoudili, že tento sekt není z nejkvalitnejších a já se vydal na hlubší ohledáni spíže. Po větším zapátrání jsem narazil na jedno Dorato Rosso zabalené v papíře...pravděpodobně dárek. Po optání se všech členů domácnosti a ujištění se, že se k této lahvi nikdo nemá, neboli že si nikdo nepamatuje, že by tento dárek byl směřován jim a že ho tedy můžem vypít, jsem se s tímto úlovkem vrátil, abychom zjistili co jsem to vyšmátral.
No popravdě to nebylo kdovíco, ale bylo to lepší než předešlé. Nicméně Evička se rozhodla zkusit ještě zašmátrat a po dvou minutách (a třech gólech) dotáhla třetinkovou Bohemku a nějaký další patok (teda tam se najde věcí). Obojí jsme otevřeli a zjistili, že Dorato je jasná volba...moc dobrý to sice nebylo, ale po dvou sklenkách jsme si s bráchou začali na to prošlý pití zvykat...jo já to neřek? No tak ono to všechno pití bylo kapánek prošlý...Dorato mělo datum spotřeby do roku 2003, Alliance do roku 2002, Chante Sekt do roku 2005 a Bohemka dokonce do roku 2001. Ale pít se dalo opravdu jen Dorato a po vypití to na nás mělo velice pozitivní a halasné účinky, z čehož Evička neměla příliš radost. Nicméně když si následně dala aspon višňové pivo, byla poněkud vstřícnější.
No a takto my jsme oslavili to standardní úterý, poslední zářijový den. Všechny zápasy jsme vyhráli, zranili jsme zase hromadu cizích hráčů a dokonce jsme si zkusili jeden vtipnej match proti sobě (standardně hrajeme spolu proti všem). No byl to prostě příjemně strávený večer až noc, protože jsme končili kolem půlnoci, kdy už účinky prošlého sektu přestávaly působit...
středa 24. září 2008
Sobotní nestíhačka...
Sobotní den byl pro mně za posledních několik let asi nejhektičtějším co pamatuji. Čekalo mě toho hodně co musím stihnout a navíc spoustu jsem nestihl tak jak bych chtěl. Začalo to již brzy ráno, kdy jsem musel být o půl deváté na hřišti Salesiánů, kde nás čekal první letošní (školní rok) volejbalový turnaj. Jelikož jsem musel být v jednu ve Slavkově, nemohl jsem hrát celý turnaj, což mě pravda hodně mrzelo, ale nebýt na svatbě své kamarádky by mě mrzelo ještě víc a proto jsem odehrál dva zápasy a musel vypadnout. I když jsme hráli poměrně vyrovnané turnaje, nakonec jsme skončili předposlední. Nicméně jsme si zahráli, prakticky vyzkoušeli nové techniky, které jsme neměli ještě úplně zažité a příští turnaj už určitě dopadne mnohem lépe.
O půl dvanácté jsem tedy odklusal směr domov, kde jsem se nasoukal do obleku a vyrazili jsme ku Slavkovu. Obřad byl v miniaturním sále připomínajícím šalinu, kde chyběly už jen madla na držení. Vzhledem k mé celkové dobré náladě jsem komentoval vše co se okomentovat dalo, za což jsem byl nařčen vlastní ženou i kamarády, že dělám ostudu. Mno...možná trošku. Když však dorazil ženich s nevěstou a slečna schovaná v rohu začala zpívat Tři oříšky pro Popelku, připadal jsem si jako zpátky ve škole. Když máte to neuvěřitelné nutkání se smát, ale víte, že je to natolik nevhodné, že to v sobě prostě musíte dusit...určitě to znáte všichni...nebo aspoň všichni, kteří máte alespoň nějaký smysl pro humor. Já se dostal do fáze, kdy jsem tupě hleděl před sebe a kousal se do 'žgraně', abych nevybuchl. Což by se stalo, pokud bych se na někoho jen podíval. Naštěstí jsem tuto neovladatelnou potřebu nakonec pod kontrolu dostal a mohlo se oddávat. Bleskové ženichovo i nevěstino ANO svědčilo o tom, že už to chcou mít brzo za sebou a chcou se jít bavit.
Z pastí, které vždy kamarádi na novomanžele chystají, vyšli oba poměrně dobře, protože byli pouze přikšírování pravou nohou k levé a museli kopat balónem na branku, aby po následné trefě dostali jeden z klíčů a až naleznou ten pravý, můžou se odpoutat. Když si vzpomenu kolik různých ptákovin vymysleli kamarádi na mou kolegyni, bylo toto opravdu pohá(ů)dka. Po zjištění, že hlavní část obřadu již skončila jsme se vydali ku domovu, kde mě čekala změna oblečení a výjezd směr bandu lidí, které jsem neviděl snad deset let. Tam jsem mohl pobýt asi hodinu, protože o čtvrt na šest už nás čekal odvoz, do kterého jsme nasoukali dárek, sebe a vydali jsme se zpět do Slavkova na to pravý svatební mejdlo.
Po příjezdu jsme si vytáhli nevěstu se ženichem k autu, kde jsme jim představili dárek a jako nejhodnější hosté jim ho následně odvezli i domů, protože byl kapku objemnější. Po návratu do hospody jsme se konečně dostali k tomu co k takovýmu mejdanu patří...k alkoholu. Já se na pivko těšil celý den, protože jsem si nemohl dát ani jedno trávící po obědě a hodlal jsem si to teď večer vynahradit. Přecejen nevěsta by mi to neodpustila, kdybych se neopil na její počest. Byli jsme ženichem obeznámeni co vše si kde můžeme dát, a tak jsme nelenili a vyrazili si užívat pohostinosti připravené hospody. Dostatek byl všeho...jídla, pití, alka, nealka, obsluhy, hudby, záchodů, chodníku před hospodou kam se chodilo kouřit, jen toho místa k sezení nebylo moc, a proto (a nejen proto) se muselo občas chodit na plac, kde nás čekala velká spousta známějších i méně známých fláků. Z těch známějších jsem si přivodil poměrně luxusní chrapot, který bohužel do rána přešel a tak jsem nemohl další den 'machrovat' jakáže to byla akcička. Nicméně z headbangingu mě parádně bolelo za krkem ještě v pondělí...nebo spíš hlavně v pondělí.
Kromě tančení, popíjení, konzumování, likvidování veškerých rajčat co tam byly (to byla moje práce a tímto se všem, na které se nedostalo omlouvám, ale zkonzumoval jsem tam asi dvacítku cherry rajčátek, která byla naprosto luxusní) se dostalo ješte na zábavnější část a sice, když nevěsta měla poznat ženicha se zavázanýma očima podle pozadí (po hmatu samozřejmě) a následně ženich měl poznat nevěstu podle kotníku (taktéž se zavázanýma očima a po hmatu) a oba to zvládli na jedničku. Po tomto veselení jsme se opět vrátili k pití a tančení a pak už se mi to začíná mírně rozmazávat, paměť selhává a já se přesunu rovnou k asi jedné hodině ranní, kdy nám přijel odvoz a odvezl nás do pelechů.
Tak a takto vypadala celá moje sobota...byl to náročný a příjemný den, jen je škoda, že se svatba nekonala jiný den, abych si mohl v klidu vychutnat i volejbalový turnaj i slezinu, na které jsem mohl být pouze hodinu. Ale i tak to byl příjemný den a moc jsme si ho všichni užili. Další akce budou Eviččiny narozky v půlce října a na ty se musím pořadně připravit...už teď!
Fotodokumentace:
Dárek, který od nás dostali nevěsta s ženichem
Ženich s budoucí tchýní
Nevěstin bratr
Nevěsta s ženichovým budoucím tchánem
Šťastní novomanželé
První výkop k úspěšnému manželství
Tolik lidí přišlo...
...a nejvíc zářili právě tito dva
Nevěsta s mojí přítelkyní
Pánská část naší skvadry
Začalo se chlastat...
...aby se následně začalo tančit
Tančil každý...
...s každým
Nakonec nevěsta Nikolka hledala svého muže podle pozadí...
...pečlivě prohmatala...
...a nakonec našla toho svého
O půl dvanácté jsem tedy odklusal směr domov, kde jsem se nasoukal do obleku a vyrazili jsme ku Slavkovu. Obřad byl v miniaturním sále připomínajícím šalinu, kde chyběly už jen madla na držení. Vzhledem k mé celkové dobré náladě jsem komentoval vše co se okomentovat dalo, za což jsem byl nařčen vlastní ženou i kamarády, že dělám ostudu. Mno...možná trošku. Když však dorazil ženich s nevěstou a slečna schovaná v rohu začala zpívat Tři oříšky pro Popelku, připadal jsem si jako zpátky ve škole. Když máte to neuvěřitelné nutkání se smát, ale víte, že je to natolik nevhodné, že to v sobě prostě musíte dusit...určitě to znáte všichni...nebo aspoň všichni, kteří máte alespoň nějaký smysl pro humor. Já se dostal do fáze, kdy jsem tupě hleděl před sebe a kousal se do 'žgraně', abych nevybuchl. Což by se stalo, pokud bych se na někoho jen podíval. Naštěstí jsem tuto neovladatelnou potřebu nakonec pod kontrolu dostal a mohlo se oddávat. Bleskové ženichovo i nevěstino ANO svědčilo o tom, že už to chcou mít brzo za sebou a chcou se jít bavit.
Z pastí, které vždy kamarádi na novomanžele chystají, vyšli oba poměrně dobře, protože byli pouze přikšírování pravou nohou k levé a museli kopat balónem na branku, aby po následné trefě dostali jeden z klíčů a až naleznou ten pravý, můžou se odpoutat. Když si vzpomenu kolik různých ptákovin vymysleli kamarádi na mou kolegyni, bylo toto opravdu pohá(ů)dka. Po zjištění, že hlavní část obřadu již skončila jsme se vydali ku domovu, kde mě čekala změna oblečení a výjezd směr bandu lidí, které jsem neviděl snad deset let. Tam jsem mohl pobýt asi hodinu, protože o čtvrt na šest už nás čekal odvoz, do kterého jsme nasoukali dárek, sebe a vydali jsme se zpět do Slavkova na to pravý svatební mejdlo.
Po příjezdu jsme si vytáhli nevěstu se ženichem k autu, kde jsme jim představili dárek a jako nejhodnější hosté jim ho následně odvezli i domů, protože byl kapku objemnější. Po návratu do hospody jsme se konečně dostali k tomu co k takovýmu mejdanu patří...k alkoholu. Já se na pivko těšil celý den, protože jsem si nemohl dát ani jedno trávící po obědě a hodlal jsem si to teď večer vynahradit. Přecejen nevěsta by mi to neodpustila, kdybych se neopil na její počest. Byli jsme ženichem obeznámeni co vše si kde můžeme dát, a tak jsme nelenili a vyrazili si užívat pohostinosti připravené hospody. Dostatek byl všeho...jídla, pití, alka, nealka, obsluhy, hudby, záchodů, chodníku před hospodou kam se chodilo kouřit, jen toho místa k sezení nebylo moc, a proto (a nejen proto) se muselo občas chodit na plac, kde nás čekala velká spousta známějších i méně známých fláků. Z těch známějších jsem si přivodil poměrně luxusní chrapot, který bohužel do rána přešel a tak jsem nemohl další den 'machrovat' jakáže to byla akcička. Nicméně z headbangingu mě parádně bolelo za krkem ještě v pondělí...nebo spíš hlavně v pondělí.
Kromě tančení, popíjení, konzumování, likvidování veškerých rajčat co tam byly (to byla moje práce a tímto se všem, na které se nedostalo omlouvám, ale zkonzumoval jsem tam asi dvacítku cherry rajčátek, která byla naprosto luxusní) se dostalo ješte na zábavnější část a sice, když nevěsta měla poznat ženicha se zavázanýma očima podle pozadí (po hmatu samozřejmě) a následně ženich měl poznat nevěstu podle kotníku (taktéž se zavázanýma očima a po hmatu) a oba to zvládli na jedničku. Po tomto veselení jsme se opět vrátili k pití a tančení a pak už se mi to začíná mírně rozmazávat, paměť selhává a já se přesunu rovnou k asi jedné hodině ranní, kdy nám přijel odvoz a odvezl nás do pelechů.
Tak a takto vypadala celá moje sobota...byl to náročný a příjemný den, jen je škoda, že se svatba nekonala jiný den, abych si mohl v klidu vychutnat i volejbalový turnaj i slezinu, na které jsem mohl být pouze hodinu. Ale i tak to byl příjemný den a moc jsme si ho všichni užili. Další akce budou Eviččiny narozky v půlce října a na ty se musím pořadně připravit...už teď!
Fotodokumentace:
Dárek, který od nás dostali nevěsta s ženichem
Ženich s budoucí tchýní
Nevěstin bratr
Nevěsta s ženichovým budoucím tchánem
Šťastní novomanželé
První výkop k úspěšnému manželství
Tolik lidí přišlo...
...a nejvíc zářili právě tito dva
Nevěsta s mojí přítelkyní
Pánská část naší skvadry
Začalo se chlastat...
...aby se následně začalo tančit
Tančil každý...
...s každým
Nakonec nevěsta Nikolka hledala svého muže podle pozadí...
...pečlivě prohmatala...
úterý 16. září 2008
Nic než fraška...
Jako každé úterý už třetí týden usedám s bráchou a s Evičkou k televizi kolem čtvrt na deset a jdeme se kochat, copak že to ti naši inteligentní čehůni na sebe zase vyklopí. A jako každé úterý už tři týdny se mi u každé této hodinové seance nazvané 'Nic než pravda' zvedne adrenalin podobně, jak když rozmazlený komisař Rex sežere někomu beztrestně housku se salámem, jenž je zřejmě jeho jediným přísunem potravy. Proč se na to teda dívám? Těžko říct...tak jako spoustu lidí i mně zajímá lidské neštěstí (v takové té bezpečné míře) a taková správně položená otázka (kterých je v tomto pořadu jako populárního šafránu) následována těžce vytlačenou odpovědí, v lepším případem pravdou, v tom horším samozřejmě lží, dokáže nezúčastněného člověka potěšit. Je pravda, že občas se do pořadu dostane člověk jehož je vám spíš líto než že byste se u jeho odpovědí královsky bavili, ale naštěstí to není pravidlem. Já se včera rozhodl, že o tomto pořadu napíšu článek, protože největším 'tahákem' (aspoň si myslím, že by měl být hlavním tahákem) a slabinou zároveň je jeho moderátor. Pan Šiška je snad nejhorší moderátor od dob Petra Novotného, který byl vystřídán né tolik trapným, ale bohužel mírně slizkým Petrem Lesákem.
Tento pořad byl původně myslím americký a z něj mělo být vycházeno, nevybavuji si ale, že by se v americké verzi jednalo o talkshow, bohužel ale pod taktovkou pana Šišky se právě o talk show jedná. Je možné, že má pokyny aby hru natahoval, dokonce má možná i z režije pokyny, aby po každém schodku nutil hráčům peníze, aby náhodou neodešli s prázdnou, ale nás jako diváky to nezajímá. Nezajímá nás všechna ta vatáž kolem, nechceme proniknout do života někoho koho vidíme poprvé v životě, nechceme slyšet jeho životní příběh...pokud ano, máme na to internet, kde jsou tragických/komických životních příběhů dva anální otvory. Co nás zajímá je co zase za pikantnost na sebe daný člověk prozradí. Proto to každé úterý trpíme, proto posloucháme jak bezmozek Šiška vykládá matematické hádanky ("Věděla jste, že 15 otázek plus pravda rovná se pět milionů?", na to brácha reagoval "Víte, že plešoun mínus mozek rovná se Šiška?"), jak sedí na okraji židle aby byl soutěžícímu co nejblíž, proto každé pondělí doufáme, že z té židle spadne, protože chcemě vědět co to mezi námi žije za lidičky, kteří dělají věci, které sice dělá spousta z nás, ale nikdo s tím nepůjde do televize...tedy...skoro nikdo. Čemu ale opravdu nerozumím je kdo vymýšlí otázky a proč jsou koncipované tak, že by na ně mohl odpovídat klidně Franta Zábradlí z Horní Dolní, protože jsou tak obecné a tak nicneříkající o soutěžícím, že to je až do Novyvolající.
Další věcí kterou nechápu je ta, na kterou už jsem upozorňoval, proč Petr Šiška (myslíte, že Prima úmyslně najímá na role moderátrů samé Petry?) pořád každýmu cpe peníze. I když se rozhodne přejít do dalšího kola, tedy když odpoví na první otázku třeba za sto tisíc (a další tři ho ještě čekají) se ho ptá, fakt nechcete penízky a sebrat se a táhnout domů? Co? Z cizího krev neteče, Zunovi to vadit nebude... Když už se soutěžící rozhodne odpovědět na první otázku vyšší sumy, proč by to měnil po odpovězení první ze čtyř otázek? To nechápu, ale Šiška to takhle vede a možná se snaží tajně zruinovat Primu, protože to je špeh z České televize odkud ho údajně vyhodili...kdoví jak to je... Co je ještě zvláštnější jsou otázky na kterých lidé vypadávají. Když nepočítám ty vyloženě lživé, jako ta, na které vypadl včerejší první soutěžící, kdy i laické oko poznalo že lže (všichni v místnosti jsme se na tom shodli), tak jsou otázky, které jsou tak teoretické a všelijak pochopitelné, že na ně můžete podle vás odpovědět pravdivě, ale vzhledem k tomu, že podvědomě cítíte, že to je jinak, odpovíte podle mašinky lživě. Třeba včera to byla otázka jestli se soutěžící seznamuje s dívkami na internetu. Já osobně na seznamky nechodím, ale tuto otázku jsem pochopil tak, jestli jsem se prostě někdy seznámil s nějakou ženou na internetu. Odpověď je jasně ano. Pokud jsem někdy mluvil s nějakou cizí ženou přes internet, tak jsem se s ní vlastně seznámil. Nebo ne? Proto i když má být otázka koncipovaná jako 'Jste osamělý trapák, který je tak zoufalý, že shání masíčko na netu?', já jsem ji pochopil jako 'Mluvil jste někdy na internetu s ženou, kterou jste předtím neznal?' a to už je poměrně velký rozdíl.
A takových otázek je tam přehršel...více je tam sice otázek, které nic neříkají o soutěžícím, ale na ty aspoň lehce odpovídá. Třeba takové 'Uhodil jste někdy někoho a měl z toho radost?' je fakt brutální otázka. Takto vytržená z konceptu vypadá, že jste člověk, který mlátí lidi pro radost...jenže každý kdo měl jakéhokoliv sourozence ho v mládí nebo spíše dětství uhodil a měl z toho radost...nebo se mezi vámi najdou výjimky? Pochybuji. No a takových otázek je tam více než takových, které by opravdu nějak 'poškodili' soutěžícího. A ruku na srdce, lidi se na něco takového dívají právě proto aby na něj moderátor vytáhl špínu a né abychom se dozvěděli, že přítomný je světec, který si myslí, že bůh je muž, že by se chtěl setkat se svým biologickým otcem, že ho matka nenavštěvovala ve vězení, že má výhody protože pracuje na Ministerstvu vnitra (na to nepotřebuju detektor lži aby mi to bylo jasný), že se bojí smrti, že je podle něj islám k ženám nespravedlivý (to je jak dotazník a né jak soutěž o peníze), že někdy lhal protože z toho měl prospěch (a kdo ne, že?...vetšinou lžeme právě proto, že z toho máme i kdyby minimální prospěch) a tak dále a tak dále...proč já na to vlastně koukám? Asi mám sklony k sebetríznění, nebo možná to je občas sranda, když se na to dívá kolektiv lidí...to mi připomíná VyVolený, na ty se dalo taky koukat jen po sklince něčeho alkoholického a s dobrou partou lidí, která si z toho dělá srandu.
No, sice jsem to sem nenapsal tak pěkně jak by se mi to povedlo včera hned po pořadu, který mě obzvláště iritoval, ale i tak se mi ulevilo...tak se na to koukněte jestli jste to ještě neudělali, ať víte o co 'přicházíte'...
Tento pořad byl původně myslím americký a z něj mělo být vycházeno, nevybavuji si ale, že by se v americké verzi jednalo o talkshow, bohužel ale pod taktovkou pana Šišky se právě o talk show jedná. Je možné, že má pokyny aby hru natahoval, dokonce má možná i z režije pokyny, aby po každém schodku nutil hráčům peníze, aby náhodou neodešli s prázdnou, ale nás jako diváky to nezajímá. Nezajímá nás všechna ta vatáž kolem, nechceme proniknout do života někoho koho vidíme poprvé v životě, nechceme slyšet jeho životní příběh...pokud ano, máme na to internet, kde jsou tragických/komických životních příběhů dva anální otvory. Co nás zajímá je co zase za pikantnost na sebe daný člověk prozradí. Proto to každé úterý trpíme, proto posloucháme jak bezmozek Šiška vykládá matematické hádanky ("Věděla jste, že 15 otázek plus pravda rovná se pět milionů?", na to brácha reagoval "Víte, že plešoun mínus mozek rovná se Šiška?"), jak sedí na okraji židle aby byl soutěžícímu co nejblíž, proto každé pondělí doufáme, že z té židle spadne, protože chcemě vědět co to mezi námi žije za lidičky, kteří dělají věci, které sice dělá spousta z nás, ale nikdo s tím nepůjde do televize...tedy...skoro nikdo. Čemu ale opravdu nerozumím je kdo vymýšlí otázky a proč jsou koncipované tak, že by na ně mohl odpovídat klidně Franta Zábradlí z Horní Dolní, protože jsou tak obecné a tak nicneříkající o soutěžícím, že to je až do Novyvolající.
Další věcí kterou nechápu je ta, na kterou už jsem upozorňoval, proč Petr Šiška (myslíte, že Prima úmyslně najímá na role moderátrů samé Petry?) pořád každýmu cpe peníze. I když se rozhodne přejít do dalšího kola, tedy když odpoví na první otázku třeba za sto tisíc (a další tři ho ještě čekají) se ho ptá, fakt nechcete penízky a sebrat se a táhnout domů? Co? Z cizího krev neteče, Zunovi to vadit nebude... Když už se soutěžící rozhodne odpovědět na první otázku vyšší sumy, proč by to měnil po odpovězení první ze čtyř otázek? To nechápu, ale Šiška to takhle vede a možná se snaží tajně zruinovat Primu, protože to je špeh z České televize odkud ho údajně vyhodili...kdoví jak to je... Co je ještě zvláštnější jsou otázky na kterých lidé vypadávají. Když nepočítám ty vyloženě lživé, jako ta, na které vypadl včerejší první soutěžící, kdy i laické oko poznalo že lže (všichni v místnosti jsme se na tom shodli), tak jsou otázky, které jsou tak teoretické a všelijak pochopitelné, že na ně můžete podle vás odpovědět pravdivě, ale vzhledem k tomu, že podvědomě cítíte, že to je jinak, odpovíte podle mašinky lživě. Třeba včera to byla otázka jestli se soutěžící seznamuje s dívkami na internetu. Já osobně na seznamky nechodím, ale tuto otázku jsem pochopil tak, jestli jsem se prostě někdy seznámil s nějakou ženou na internetu. Odpověď je jasně ano. Pokud jsem někdy mluvil s nějakou cizí ženou přes internet, tak jsem se s ní vlastně seznámil. Nebo ne? Proto i když má být otázka koncipovaná jako 'Jste osamělý trapák, který je tak zoufalý, že shání masíčko na netu?', já jsem ji pochopil jako 'Mluvil jste někdy na internetu s ženou, kterou jste předtím neznal?' a to už je poměrně velký rozdíl.
A takových otázek je tam přehršel...více je tam sice otázek, které nic neříkají o soutěžícím, ale na ty aspoň lehce odpovídá. Třeba takové 'Uhodil jste někdy někoho a měl z toho radost?' je fakt brutální otázka. Takto vytržená z konceptu vypadá, že jste člověk, který mlátí lidi pro radost...jenže každý kdo měl jakéhokoliv sourozence ho v mládí nebo spíše dětství uhodil a měl z toho radost...nebo se mezi vámi najdou výjimky? Pochybuji. No a takových otázek je tam více než takových, které by opravdu nějak 'poškodili' soutěžícího. A ruku na srdce, lidi se na něco takového dívají právě proto aby na něj moderátor vytáhl špínu a né abychom se dozvěděli, že přítomný je světec, který si myslí, že bůh je muž, že by se chtěl setkat se svým biologickým otcem, že ho matka nenavštěvovala ve vězení, že má výhody protože pracuje na Ministerstvu vnitra (na to nepotřebuju detektor lži aby mi to bylo jasný), že se bojí smrti, že je podle něj islám k ženám nespravedlivý (to je jak dotazník a né jak soutěž o peníze), že někdy lhal protože z toho měl prospěch (a kdo ne, že?...vetšinou lžeme právě proto, že z toho máme i kdyby minimální prospěch) a tak dále a tak dále...proč já na to vlastně koukám? Asi mám sklony k sebetríznění, nebo možná to je občas sranda, když se na to dívá kolektiv lidí...to mi připomíná VyVolený, na ty se dalo taky koukat jen po sklince něčeho alkoholického a s dobrou partou lidí, která si z toho dělá srandu.
No, sice jsem to sem nenapsal tak pěkně jak by se mi to povedlo včera hned po pořadu, který mě obzvláště iritoval, ale i tak se mi ulevilo...tak se na to koukněte jestli jste to ještě neudělali, ať víte o co 'přicházíte'...
pátek 12. září 2008
Zpátky do lavic...
Až neuvěřitelné mi přijde jak dlouho už jsem zde nevyplodil žádný článek. Pracně nashromáždění čtenáři postupně upadávají a já s tím nic nedělám...až doteď. Konečně jsem se dostal k tomu, abych zde něco načmáral. Nemám sice ještě úplně jasnou představu o čem budu přesně mluvit, ale chtěl bych to pojmout jako takové zamyšlení nad tím co všechno se stalo během těch dvou měsíců, kdy si děti a mládež užívali sladké svobody, nedostatku peněz a občasné nudy a zevlu. Tomuto období se jak všichni jistě dobře víte říká prázdniny a to i mezi lidmi, kteří prakticky význam slova prázdniny neznají. Jako třeba já...nebo jako prakticky každý pracující člověk, který nemá dostatečně rozjetý podnik, aby mu vydělával i bez jeho přítomnosti a může se proto na dva měsíce zavřít do baru na Havaji nebo v jiné exotické destinaci. Vzal jsem to opravdu zeširoka to shrnutí, ale teď už opravdu k tomu podstatnému...
Jednou z nejšokovanějších zpráv, které proběhly nějakým tím televizním či novinovým plátkem byl pro mně požár Ranče Loučka, jelikož ty lidi tam znám a jelikož, jak jsem se včera dozvěděl, byl požár způsoben úmyslně! Nebudu se tu o tom více rozepisovat, protože vzhledem k tomu, že se nikomu nic nestalo a ztráty jsou 'pouze' na majetku (odhadovaná cena dvanáct milionů pravděpodobně nebude konečná, když se musí vše udělat znovu), je tato tragédie zastíněna tragédií mnohem větší a sice všem velice dobře známou havárií vlaku ve Studénce, kde již bohužel oběti na životech byly a nebylo jich málo. Ani o této tragédii se nebudu rozepisovat, protože už o tom bylo navykládáno víc než dost a ani jeden život to zpátky nevrátí.
No a teď k pozitivnějším věcem. Jedna z nejdiskutovanějších věcí, které se za poslední dva měsíce v sekci mobilní telefonie urodily je zcela jistě začátek prodeje legendárního iPhonu 3G. Pokud jste o něm nějakou náhodou neslyšeli, jedná se o poměrně pěkný kvádřík s revolučním dotykovým ovládáním. Což je asi tak veškerý výčet pozitiv, která si tato nafouknutá bublina zaslouží. Telefon je prodáván se speciálními tarify, za směšně vysoké ceny, Apple si ho hlídá jak oko v hlavě, nutí operátory k absurdním krokům (jeden z nejabsurdnějších je nutnost mít telefon ve výloze tak, aby kolem něj v okruhu jednoho metru nebyl žádný jiný přístroj, který by případně iPhone zastiňoval) a vůbec je to taková fanatická pakárna. Je to takový další produkt, kvůli kterému se většina světa rozdělila na dvě půlky, ty co ho milují a ty co ho nenávidí...a musím říct, že sledovat na fórech jak se tyto dvě naprosto zaslepené strany štěkají je fakt sranda. Já zůstávám někde uprostřed, blíže ke skupině která iPhone nenávidí, protože je to pro mě pouze předražená krabička, která má něco do sebe, ale mnohem víc toho má od sebe, takže pro mně jasná volba...nebrat!
Stalo se toho určitě hodně, ale jelikož moje skoro stařecká paměť už nemá takovou kapacitu jak bych chtěl aby měla, tak se mi vše vykouřilo z hlavy, ale tak když si na něco o čem by stálo za to napsat vzpomenu, určitě to sem hodím. Teď už snad jen nutné, že opět začala škola (ano, dva týdny dozadu to je, ale jak říkám, nějak jsem nestíhal), že minulý víkend proběhl CIAF (který jsme sledovali ze Sokolnického Balatonu, kde jsme byli na rybách...nebo spíš na pivku, ale pruty jsme táhli taky), že se naše skupinka, se kterou hrajeme volejbal, přihlásila do nejnižší skupiny AVL, že jsem si před třemi týdny rozsekl prst o víčko od Červeného Draka, čili jsem poprvé hrál volejbal po třech týdnech předevčírem...a pravda, nebylo to ono. No ale když je někdo gramlavej, tak to se nedá nic dělat... Dále že mé mobilní maniakální vnitřní dítě si vybralo další telefon, který se dost pravděpodobně stane na podzim nástupcem mého Kaisera a sice opět Sony Ericsson, tentokrát C905. Nicméně musím počkat až se začne prodávat, až ho někdo zrecenzuje a až na něj vydělám, takže podzim až zima to jistí...
No a to bude tak nějak pomalu vše. Čekal jsem jak to bude krásně krátký článek a zase se mi povedlo se rozkecat a natáhnout ho na délku pro některé lidi naprosto nečitelnou...mno, snad se najde pár šílenců, kteří to dají až do konce...
Tak se všichni mějte co nejlíp a já doufám, že se mi podaří dostat se zase do formy a mrskat sem jeden zajímavý článek za druhým...
Jednou z nejšokovanějších zpráv, které proběhly nějakým tím televizním či novinovým plátkem byl pro mně požár Ranče Loučka, jelikož ty lidi tam znám a jelikož, jak jsem se včera dozvěděl, byl požár způsoben úmyslně! Nebudu se tu o tom více rozepisovat, protože vzhledem k tomu, že se nikomu nic nestalo a ztráty jsou 'pouze' na majetku (odhadovaná cena dvanáct milionů pravděpodobně nebude konečná, když se musí vše udělat znovu), je tato tragédie zastíněna tragédií mnohem větší a sice všem velice dobře známou havárií vlaku ve Studénce, kde již bohužel oběti na životech byly a nebylo jich málo. Ani o této tragédii se nebudu rozepisovat, protože už o tom bylo navykládáno víc než dost a ani jeden život to zpátky nevrátí.
No a teď k pozitivnějším věcem. Jedna z nejdiskutovanějších věcí, které se za poslední dva měsíce v sekci mobilní telefonie urodily je zcela jistě začátek prodeje legendárního iPhonu 3G. Pokud jste o něm nějakou náhodou neslyšeli, jedná se o poměrně pěkný kvádřík s revolučním dotykovým ovládáním. Což je asi tak veškerý výčet pozitiv, která si tato nafouknutá bublina zaslouží. Telefon je prodáván se speciálními tarify, za směšně vysoké ceny, Apple si ho hlídá jak oko v hlavě, nutí operátory k absurdním krokům (jeden z nejabsurdnějších je nutnost mít telefon ve výloze tak, aby kolem něj v okruhu jednoho metru nebyl žádný jiný přístroj, který by případně iPhone zastiňoval) a vůbec je to taková fanatická pakárna. Je to takový další produkt, kvůli kterému se většina světa rozdělila na dvě půlky, ty co ho milují a ty co ho nenávidí...a musím říct, že sledovat na fórech jak se tyto dvě naprosto zaslepené strany štěkají je fakt sranda. Já zůstávám někde uprostřed, blíže ke skupině která iPhone nenávidí, protože je to pro mě pouze předražená krabička, která má něco do sebe, ale mnohem víc toho má od sebe, takže pro mně jasná volba...nebrat!
Stalo se toho určitě hodně, ale jelikož moje skoro stařecká paměť už nemá takovou kapacitu jak bych chtěl aby měla, tak se mi vše vykouřilo z hlavy, ale tak když si na něco o čem by stálo za to napsat vzpomenu, určitě to sem hodím. Teď už snad jen nutné, že opět začala škola (ano, dva týdny dozadu to je, ale jak říkám, nějak jsem nestíhal), že minulý víkend proběhl CIAF (který jsme sledovali ze Sokolnického Balatonu, kde jsme byli na rybách...nebo spíš na pivku, ale pruty jsme táhli taky), že se naše skupinka, se kterou hrajeme volejbal, přihlásila do nejnižší skupiny AVL, že jsem si před třemi týdny rozsekl prst o víčko od Červeného Draka, čili jsem poprvé hrál volejbal po třech týdnech předevčírem...a pravda, nebylo to ono. No ale když je někdo gramlavej, tak to se nedá nic dělat... Dále že mé mobilní maniakální vnitřní dítě si vybralo další telefon, který se dost pravděpodobně stane na podzim nástupcem mého Kaisera a sice opět Sony Ericsson, tentokrát C905. Nicméně musím počkat až se začne prodávat, až ho někdo zrecenzuje a až na něj vydělám, takže podzim až zima to jistí...
No a to bude tak nějak pomalu vše. Čekal jsem jak to bude krásně krátký článek a zase se mi povedlo se rozkecat a natáhnout ho na délku pro některé lidi naprosto nečitelnou...mno, snad se najde pár šílenců, kteří to dají až do konce...
Tak se všichni mějte co nejlíp a já doufám, že se mi podaří dostat se zase do formy a mrskat sem jeden zajímavý článek za druhým...
středa 16. července 2008
Dabing rulez!
Tak je to tu, další hranice českého dabingu překročena. Jediný film za posledního půl roku - Hancock, na který jsem chtěl jít (vzhledem k hodnocení na ČSFD je možná dobře, že jsem nešel), se dostal do českých multikin pouze ve dvou dabovaných verzích. Teda alespoň v Brně. V Praze jsou asi více anglofonní a proto tam (minimálně do jednoho ze tří Palace Cinemas) dodali jeden dabovaný a jeden s titulky. Proč? To já nevím, ale celkem by mě to zajímalo, protože já na dabované filmy chodit odmítám...byl jsem pouze na jednom, bylo to omylem a hlavně to byl Ratatouille a jelikož snad všechny animáky které jsem viděl a to většinou v pořádí nejprve anglicky a až poté česky byly nadabovány velmi dobře, tak je to trošku něco jiného...narozdíl totiž většina hraných filmů, které jsem viděl dabované, se nedali sledovat...když jste magor jako já, kterému ničení původního znění vadí, tak nejste schopni si film vychutnat pokud v něm jsou postavy, které mají hlasy naprosto neodpovídající postavě. Takovej Aleš Procházka dabující Toma Hankse je naprostý peklo... Chápu, že Aleš potřebuje prachy, a proto bere polovinu reklam, který se vůbec v naší zemičce vysílají (a že jich je požehnaně...jedna blbější jak druhá...ale o tom až jindy), ale ten jeho hlas mi sedl snad jednou jedinkrát, když mluvil v Harry Potterovi Alana Rickmana.
Když to shrnu, tak pokud lidi, kteří stojí za dodáváním filmů do kin, budou pokračovat dále, tak za chvílu asi nebudu do kina chodit vůbec a budu muset na všechny filmy čekat do videopůjčovny, pokud to ovšem nedopadne jako v případě Deníku Bridget Jonesové, který jsem si z půjčovny půjčil na DVD a tam byla pouze dabovaná česká stopa...to se pak lidi nemůžete divit, že vám ty filmy kradou přes internet, když ani nejste schopni zabezpečit dvě verze. Zcela určite ve svém okolí nejsu jediný kdo se na filmy dívá raději v originálním znění...ale možná kolem sebe shrocuji jen samé anglofonní šílence shrocující se každou neděli na čaj o páté diskutujíc o princi Charlesovi a počasí na Britských ostrovech...no, to asi ne, americká angličtina je mi bližší než anglická, takže tak možná se shrocujem nad kafem, donutem a hromadou hranolků a hamburgerů...ale to taky ne, to bych asi vypadal jinak, takže to bude asi jen tím, že originální znění zní ve většině případů líp a proto ho preferuji...nebo možná spíš vyžaduji.
Třeba se ale nakonec vše obrátí k lepšímu a dočkáme se, podobně jako ve Finsku, že budeme mít skoro vše s titulky, nebo alespoň s nástupem digitální televize s možností výběru. Což mi připomíná, že jsem po dlouhé době viděl Věčný svit neposkvrněné mysli, tentokrát v televizi a jelikož je to trošku kontroverzní film, tak byl na ČT2 a v původním znění s titulky...poněkud rozpačitými občas, ale v originále to bylo...velmi zajímavý film, můžu jen doporučit... No a co vy si myslíte o dabovaných filmech? Máte radši originál, nebo českou alternativu?
Hancock trailer:
Když to shrnu, tak pokud lidi, kteří stojí za dodáváním filmů do kin, budou pokračovat dále, tak za chvílu asi nebudu do kina chodit vůbec a budu muset na všechny filmy čekat do videopůjčovny, pokud to ovšem nedopadne jako v případě Deníku Bridget Jonesové, který jsem si z půjčovny půjčil na DVD a tam byla pouze dabovaná česká stopa...to se pak lidi nemůžete divit, že vám ty filmy kradou přes internet, když ani nejste schopni zabezpečit dvě verze. Zcela určite ve svém okolí nejsu jediný kdo se na filmy dívá raději v originálním znění...ale možná kolem sebe shrocuji jen samé anglofonní šílence shrocující se každou neděli na čaj o páté diskutujíc o princi Charlesovi a počasí na Britských ostrovech...no, to asi ne, americká angličtina je mi bližší než anglická, takže tak možná se shrocujem nad kafem, donutem a hromadou hranolků a hamburgerů...ale to taky ne, to bych asi vypadal jinak, takže to bude asi jen tím, že originální znění zní ve většině případů líp a proto ho preferuji...nebo možná spíš vyžaduji.
Třeba se ale nakonec vše obrátí k lepšímu a dočkáme se, podobně jako ve Finsku, že budeme mít skoro vše s titulky, nebo alespoň s nástupem digitální televize s možností výběru. Což mi připomíná, že jsem po dlouhé době viděl Věčný svit neposkvrněné mysli, tentokrát v televizi a jelikož je to trošku kontroverzní film, tak byl na ČT2 a v původním znění s titulky...poněkud rozpačitými občas, ale v originále to bylo...velmi zajímavý film, můžu jen doporučit... No a co vy si myslíte o dabovaných filmech? Máte radši originál, nebo českou alternativu?
Hancock trailer:
neděle 29. června 2008
Koncert malých Kernů...
Obsah pátečního večeru byl jasný už několik dní dopředu. Vzhledem k tomu, že echo o koncertu Albandu, neboli malých Kernů, či oficiálně také Kronka a spol U Vrtule se ke mně dostalo už asi před měsícem, bylo téměř jasné co budeme tento pátek dělat. Vstupné bylo na velikost akce a délku koncertu poměrně vysoké, ale my co si dokážem spoustu věcí zařídit tak nějak jinak, jsme se tam dostali za cenu mnohem přijatelnější...
Akce začala v devět večer, ale my byli v hospodě už kolem osmé, abychom nezaháleli a osvěžili se a připravili už před samotným koncertem. Když jsme dorazili, kapela zrovna zkoušela, takže hudební zážitek jsme měli okamžitě po příchodu. V devět plus mínus se začalo hrát a po každé písničce následoval aplaus podporovaný naším pískotem a mlácením do stolu (to místo tleskání). Po druhé písničce nás frontman vyzval, abychom aplaus příště protáhli o pár vteřin, aby se kapela stihla napít a občerstvit a tak jsme si tleskání užívali čím dál víc. V druhé půlce koncertu jsme tleskali už u každé příležitosti, tedy když frontman zmínil jméno někoho z kapely, okamžitě začala salva potlesku. Jelikož jsme na to byli minimálně dva, byl to už dostatečný rachot, aby se přidali i ostatní. Ke konci jsme při představování dělali s kamošem i mexické vlny (ve dvou to sice není ten správný vizuální zážitek, ale pocit to byl dobrý) a chvilku před koncem jsem dokonce dostal zdrba od frontmana, že vyrušuju...což jsem mu vrátil tím, že vyrušuju proto, že mluví moc dlouho...což ví všichni, ale neradi to říkají...
No a nakonec je nutné podotknout, že to byl prostě fantastický zážitek a už teď se těším na další koncert, kde si zanotujem nějaký ty starý i nový fláky a hlavně se budeme celý večer dobře bavit...a to se nám tentokrát povedlo na jedničku!
Při koncertu
Evička s kapelou
Máňa, tatík a já
Máňa, Mira a já
Komplet osazenstvo, v popředí majitel Vrtule
Akce začala v devět večer, ale my byli v hospodě už kolem osmé, abychom nezaháleli a osvěžili se a připravili už před samotným koncertem. Když jsme dorazili, kapela zrovna zkoušela, takže hudební zážitek jsme měli okamžitě po příchodu. V devět plus mínus se začalo hrát a po každé písničce následoval aplaus podporovaný naším pískotem a mlácením do stolu (to místo tleskání). Po druhé písničce nás frontman vyzval, abychom aplaus příště protáhli o pár vteřin, aby se kapela stihla napít a občerstvit a tak jsme si tleskání užívali čím dál víc. V druhé půlce koncertu jsme tleskali už u každé příležitosti, tedy když frontman zmínil jméno někoho z kapely, okamžitě začala salva potlesku. Jelikož jsme na to byli minimálně dva, byl to už dostatečný rachot, aby se přidali i ostatní. Ke konci jsme při představování dělali s kamošem i mexické vlny (ve dvou to sice není ten správný vizuální zážitek, ale pocit to byl dobrý) a chvilku před koncem jsem dokonce dostal zdrba od frontmana, že vyrušuju...což jsem mu vrátil tím, že vyrušuju proto, že mluví moc dlouho...což ví všichni, ale neradi to říkají...
No a nakonec je nutné podotknout, že to byl prostě fantastický zážitek a už teď se těším na další koncert, kde si zanotujem nějaký ty starý i nový fláky a hlavně se budeme celý večer dobře bavit...a to se nám tentokrát povedlo na jedničku!
Při koncertu
Evička s kapelou
Máňa, tatík a já
Máňa, Mira a já
Komplet osazenstvo, v popředí majitel Vrtulepátek 27. června 2008
Na rybách...
Teď o víkendu jsem byl za kamošem na Sokolnickým Balatonu na rybách...respektive on tam byl na rybách, ja tam byl spíš na pokec a na pivko. Což ovšem neznamená, že bych si nezažil nějakou tu první zkušenost s rybolovem. Skutečně to byla zkušenost k nezaplacení, dala by se několika slovy popsat jako "Kryjte si záda i na rybách...".
Abych nemluvil jen obecně, trošku to přiblížím a nakonec přidám i nějaké fotky, aby to přiblížení bylo ještě jasnější. V pátek vše probíhalo podle plánu, dorazil jsem na Balaton, zjistil, kde ma kamarád stanoviště a začali jsme popíjet. Poprvé v životě jsem držel v ruce podběrák (či jak se nadává té síťce, kterou se ty nebohé rybičky tahají z vody) a fakt mi to s ním šlo. Po dotazu, zda si chcu i nějakou rybku přitáhnout, jsem reagoval negativně, nicméně pak se mě již neptal, jen mi oznámil ať si ji jdu zkusit vytáhnout...to už jsem neprotestoval. Po pár pivech a pár malých rybách puštěných zpátky do vody, jsme se rozhodli pro grilovačku něčeho poněkud méně sladkovodního...jednalo se o pašíka (respektive jeho část), dovezeného spolu se stanem a pruty a jiným vybavením. Masíčko bylo výborné a my šli po čase spat...a kdežeje ta úžasná zkušenost? Ta přijde až v sobotu...
V sobotu mě čekala cesta zpátky do Brna, kde jsem nabral Evičku a jeli jsme zpátky na Balaton. Začali jsme pomaličku popíjet, u toho jsme se váleli různě po matračkách a lehátkách a tak podobně. Já jsem si vybral lehátko a v jednu chvíli jsem fascinovaně sledoval návnadu, která se pomaličku blížila k mé hlavě, když chtěl kamarád nahazovat, aby se nakonec zastavila asi půl metru ode mně. Je to dobrý, nemusím se nikam stěhovat, ukrývat či bránit před háčkem upevněným u návnady. Bohužel jsem nečekal, že těsně před tím než nahodí se ještě rozmáchne, takže má teorie, že výška, ve které se návnada/háček nachází je konečná, byla mylná. Kamarád udělal rychlý pohyb směrem dolů a než jsem stačil cokoliv udělat, silon na jeho prutu vzal za své...to co totiž kamarád zachytil před nahozením bylo moje lýtko.
Háček, který je opatřen zpětným trhákem (jak to kamarád nazval...možná oficiální název, nevím), aby se to totiž rybičce z tlamičky nevyháklo, byl poměrně důležitý problém. A tak jsem seděl, koukal na svůj nedobrovolný piercing a čekal co s tim kamarád (jakožto zkušený rybář, kterému se něco podobného ještě nikdy nestalo) udělá. Říkal, že vzhledem k tomu zpětnému háčku to asi bude dost bolet. Tím jsem si poručil Ouzo, které jsem mu z Řecka dovezl a dal si pár doušků a kousek hodil taky do rány. Když jsem čekal asi půl minuty a bolest se nedostávala, bylo mi oznámeno, že to prostě nemůže udělat...že u někoho jinýho neví jak s tím škubnout a netroufá si s tím něco dělat, aby nenadělal víc škody než užitku. Tak jsme začali konzultovat co s tim.
Já si všiml, že háček je poměrně blízko pod kůží a tak by bylo asi nejšetrnější dostat ho skrz, tedy prorvat kůži a zpětný háček ucvaknout...to se ale lépe řekne než udělá...ona totiž ta kůže je celkem potvora tvrdá a nešla propíchnout tak snadno. Trvalo to pár minut, pár rejpnutí nožem respektive nůžkami, ale nakonec se mi povedlo dostat se skrz. Další plán byl háček 'zamáčknout', a celé to provléci zpět. To se také řeklo jednoduše, ale hůře dělalo. Hlavně s náčiním, které jsme měli k dispozici...jakožto kripl jsem tedy vyslal své dva ochránce sehnat štípačky, abych mohl špičku odstranit...po pár minutách byli zpět a vítězoslavně drželi rezavějící chirurgické nářadí nad hlavou. Pak už to šlo ráz na ráz, chytnout, zabrat, ucvaknout a špička byla v tahu...protáhnout to ven už byl ten nejednodušší úkol.
Výsledkem bylo jedno téměř vypité Ouzo (byly toho jen dvě deci, takže to nebylo tak hrozný), jedno děravé lýtko vypadající jak po útoku kobry, jeden zničený háček a jedna narušená suverenita...kamarádovi se potom podařilo zachytit ještě lehátko, stolek a znovu lehatko (to vše hned po sobě...prostě se mu nedařilo nahodit)...tak si radši dal pauzu. Až se vše uklidnilo (po pár desitkách minut), tak zas nahazoval jak profík... A proto rada na závěr, kryjte si záda i/nejen na rybách, nikdy nevíte kdy z vás někdo bude chtít udělat návnadu...
Můj nedobrovolný piercing
Šťastný přeživší s chirurgickým nástrojem a anestetiky
Abych nemluvil jen obecně, trošku to přiblížím a nakonec přidám i nějaké fotky, aby to přiblížení bylo ještě jasnější. V pátek vše probíhalo podle plánu, dorazil jsem na Balaton, zjistil, kde ma kamarád stanoviště a začali jsme popíjet. Poprvé v životě jsem držel v ruce podběrák (či jak se nadává té síťce, kterou se ty nebohé rybičky tahají z vody) a fakt mi to s ním šlo. Po dotazu, zda si chcu i nějakou rybku přitáhnout, jsem reagoval negativně, nicméně pak se mě již neptal, jen mi oznámil ať si ji jdu zkusit vytáhnout...to už jsem neprotestoval. Po pár pivech a pár malých rybách puštěných zpátky do vody, jsme se rozhodli pro grilovačku něčeho poněkud méně sladkovodního...jednalo se o pašíka (respektive jeho část), dovezeného spolu se stanem a pruty a jiným vybavením. Masíčko bylo výborné a my šli po čase spat...a kdežeje ta úžasná zkušenost? Ta přijde až v sobotu...
V sobotu mě čekala cesta zpátky do Brna, kde jsem nabral Evičku a jeli jsme zpátky na Balaton. Začali jsme pomaličku popíjet, u toho jsme se váleli různě po matračkách a lehátkách a tak podobně. Já jsem si vybral lehátko a v jednu chvíli jsem fascinovaně sledoval návnadu, která se pomaličku blížila k mé hlavě, když chtěl kamarád nahazovat, aby se nakonec zastavila asi půl metru ode mně. Je to dobrý, nemusím se nikam stěhovat, ukrývat či bránit před háčkem upevněným u návnady. Bohužel jsem nečekal, že těsně před tím než nahodí se ještě rozmáchne, takže má teorie, že výška, ve které se návnada/háček nachází je konečná, byla mylná. Kamarád udělal rychlý pohyb směrem dolů a než jsem stačil cokoliv udělat, silon na jeho prutu vzal za své...to co totiž kamarád zachytil před nahozením bylo moje lýtko.
Háček, který je opatřen zpětným trhákem (jak to kamarád nazval...možná oficiální název, nevím), aby se to totiž rybičce z tlamičky nevyháklo, byl poměrně důležitý problém. A tak jsem seděl, koukal na svůj nedobrovolný piercing a čekal co s tim kamarád (jakožto zkušený rybář, kterému se něco podobného ještě nikdy nestalo) udělá. Říkal, že vzhledem k tomu zpětnému háčku to asi bude dost bolet. Tím jsem si poručil Ouzo, které jsem mu z Řecka dovezl a dal si pár doušků a kousek hodil taky do rány. Když jsem čekal asi půl minuty a bolest se nedostávala, bylo mi oznámeno, že to prostě nemůže udělat...že u někoho jinýho neví jak s tím škubnout a netroufá si s tím něco dělat, aby nenadělal víc škody než užitku. Tak jsme začali konzultovat co s tim.
Já si všiml, že háček je poměrně blízko pod kůží a tak by bylo asi nejšetrnější dostat ho skrz, tedy prorvat kůži a zpětný háček ucvaknout...to se ale lépe řekne než udělá...ona totiž ta kůže je celkem potvora tvrdá a nešla propíchnout tak snadno. Trvalo to pár minut, pár rejpnutí nožem respektive nůžkami, ale nakonec se mi povedlo dostat se skrz. Další plán byl háček 'zamáčknout', a celé to provléci zpět. To se také řeklo jednoduše, ale hůře dělalo. Hlavně s náčiním, které jsme měli k dispozici...jakožto kripl jsem tedy vyslal své dva ochránce sehnat štípačky, abych mohl špičku odstranit...po pár minutách byli zpět a vítězoslavně drželi rezavějící chirurgické nářadí nad hlavou. Pak už to šlo ráz na ráz, chytnout, zabrat, ucvaknout a špička byla v tahu...protáhnout to ven už byl ten nejednodušší úkol.
Výsledkem bylo jedno téměř vypité Ouzo (byly toho jen dvě deci, takže to nebylo tak hrozný), jedno děravé lýtko vypadající jak po útoku kobry, jeden zničený háček a jedna narušená suverenita...kamarádovi se potom podařilo zachytit ještě lehátko, stolek a znovu lehatko (to vše hned po sobě...prostě se mu nedařilo nahodit)...tak si radši dal pauzu. Až se vše uklidnilo (po pár desitkách minut), tak zas nahazoval jak profík... A proto rada na závěr, kryjte si záda i/nejen na rybách, nikdy nevíte kdy z vás někdo bude chtít udělat návnadu...
Můj nedobrovolný piercing
Šťastný přeživší s chirurgickým nástrojem a anestetikyčtvrtek 19. června 2008
Český Kocourkov...
Další z novinek, které postihly naší krásnou republiku, je odsouhlasení zákona o (!) ochraně zvířat, který obsahuje i část o pokutě až padesát tisíc při venčení zvířete bez vodítka...nevím zda nakonec vyměnili zvíře za psa, ale každopádně co mě fascinuje na tomto zákoně (když samozřejmě nepočítám tu vtipnou výši finančního postihu) je to, že je to obsaženo v Zákoně o ochraně zvířat. Prý když se vám zatoulá pes, tak bude strádat...zato na vodítku je zcela určitě celej odvařenej a spokojenej, když má pohyb omezen na dva až pět metrů od svýho páníčka. Mno...jako by mě snad ještě mělo něco překvapit, když vezmeme v potaz jaký paka máme ve vládě...
středa 18. června 2008
Černý výlep...
Jak jste si jistě mnozí z vás všimli, po městě Brně se nám mocně rozmáhá kampaň potápějícího se rádia Kiss Hády. Vzhledem k antipatiím, které k tomuto rádiu chovám, mi mé svědomí nedovolí jinak a musím to zde trošku rozmáznout.
Pokud někdo nevíte o co jde, tak jde o oblepování sloupů veřejného osvětlení, případně pouze sloupů jako takových, reklamními letáky o velikosti asi dvacet na dvacet (plus minus), případně asi deset na sedm. Toto samozřejmě žádná instituce vlastnící zmíněné sloupy nepovolila (jinak by to už dávno udělala hromadně a veřejně a pochybuju, že by zrovna Kiss dostal nějakou výjimku). Všechny tyto informace mám od poměrně kvalitního zdroje a přihodím k tomu ještě finanční bonusy za každý nalepený plakát (plakátovači si dělají fotky) a pokud by snad někdo měl s výlepem problém, je možno sáhnout do rezerv určených právě na pokuty.
Vzhledem k tomu, že Kissu odpadávají posluchači rychlostí s jakou na technopárty odpadají účastníci omylem zaslechnuvší Evu a Vaška, není se co divit, že sáhl k nouzovému řešení, protože přecejen reklama je to co nás (= je) živí. Což mi připomíná, že vám ještě dlužím hitparádu nejdebilnějších reklam...no...je to poměrně psychicky namáhavý výzkum a nevím zda budu schopen ho dokončit...ale pokusím se, tak mi držte palce. No a když uvidíte Kissácký leták na sloupu, tak místo 'tlačítka pro štěstí' chytněte leták za horní okraj a plynule posuňte ruku směrem dolů, až z letáku nezbude ani to tlačítko...poté z tohoto plakátu vytvořte co nejkvalitnější kuličku a tu vhoďte do nejbližšího ohně, tancujíc při tom kolem a zpívaje rituální chvalozpěvy...nebo to prostě narvěte do koše, jak chcete... Ale s rituálními tanci je větší sranda...
Pokud někdo nevíte o co jde, tak jde o oblepování sloupů veřejného osvětlení, případně pouze sloupů jako takových, reklamními letáky o velikosti asi dvacet na dvacet (plus minus), případně asi deset na sedm. Toto samozřejmě žádná instituce vlastnící zmíněné sloupy nepovolila (jinak by to už dávno udělala hromadně a veřejně a pochybuju, že by zrovna Kiss dostal nějakou výjimku). Všechny tyto informace mám od poměrně kvalitního zdroje a přihodím k tomu ještě finanční bonusy za každý nalepený plakát (plakátovači si dělají fotky) a pokud by snad někdo měl s výlepem problém, je možno sáhnout do rezerv určených právě na pokuty.
Vzhledem k tomu, že Kissu odpadávají posluchači rychlostí s jakou na technopárty odpadají účastníci omylem zaslechnuvší Evu a Vaška, není se co divit, že sáhl k nouzovému řešení, protože přecejen reklama je to co nás (= je) živí. Což mi připomíná, že vám ještě dlužím hitparádu nejdebilnějších reklam...no...je to poměrně psychicky namáhavý výzkum a nevím zda budu schopen ho dokončit...ale pokusím se, tak mi držte palce. No a když uvidíte Kissácký leták na sloupu, tak místo 'tlačítka pro štěstí' chytněte leták za horní okraj a plynule posuňte ruku směrem dolů, až z letáku nezbude ani to tlačítko...poté z tohoto plakátu vytvořte co nejkvalitnější kuličku a tu vhoďte do nejbližšího ohně, tancujíc při tom kolem a zpívaje rituální chvalozpěvy...nebo to prostě narvěte do koše, jak chcete... Ale s rituálními tanci je větší sranda...
sobota 14. června 2008
Dovolená na Krétě...
Je to právě tři dny co jsme se vrátili s Evičkou z dovolené. Byli jsme se podívat na otočku (rozuměj sedm dní) na Krétu.
Po loňských zkušenostech s ne-all-inclusive, jsme si dali předsevzetí, že když na dovolenou, tak pouze all-inclusive. Evičce to dalo hodně práce, ale nakonec se jí podařilo najít na Krétě hotýlek, který splňoval všechny námi požadovaná kritéria. Byl pěkný, měl pěkné pokoje, blízko k moři i do města a samozřejmě byl all-inclusive. Hotel se jmenoval Eva Bay a z katalogu cestovní kanceláře Firo Tour vypadalo vše velice líbezně. Možná tušíte, že nakonec vše nebylo tak líbezné jak to vypadalo...ale skutečně bylo. Začněme ale od začátku...
Když jsme koupili zájezd, byli jsme unešeni tím, že letadlo odlítá i přilítá z/do Brna. Naše rozčarování přišlo, když jsme zjistili, že letadlo letí z Brna do Ostravy a odtam až na Krétu. Vzhledem k mé fóbii z létání, bylo toto naprosto nepřijatelné a proto jsme podnikli velice nelogickou cestu autobusem do Ostravy. Možná se vám to zdá jako pakárna, ano, souhlasím, ale v tomto případě nebyla jiná možnost. No a vzhledem k předchozí zkušenosti s loňským odletem, jsem se letos připravil na let jako profík...stačila na to plácačka Tullamore Dew. Sice jsem si na letišti připadal, jako největší notor, když jsem popíjel mocnými doušky další a další uklidňující prostředky, ale ve finále to velice pomohlo. Let jsem si téměř užíval...Pendolino hadr.
Když jsme přistáli, nečekala nás žádná další únavná a zdlouhavá odbavovací procedura jak loni v Tunisu, jen jsme si odchytili bagáž a vyrazili jsme hledat delegáty. Ti nás nasměrovali na správný autobus a čekala nás hodina a půl v moderním klimatizovaném autobusu, který nás vysadil přímo před hotelem. Tam nás uvítala neustále se usmívající, angličtinou hojně oplívající a během dalších dní i naše nejoblíbenější zaměstnankyně hotelu, recepční Sofia. Jako srovnání nám z loňského Tunisu vyvstal na mysl recepční, který vypadal, že mu hotel patří a hlavně, který nám dával jasně najevo jak moc ho otravujeme, když po něm náhodou něco chceme. Během mžiku oka jsme dostali klíč k pokoji, modrý náramek dokazující, že jsme tu all-inclusive a tudíž můžeme dosytosti debužírovat 24/7...teda...teoreticky, samozřejmě.
Snědý typan nám vzal kufry a dovedl nás na pokoj, kde nám ukázal jak použít jakýsi plastový přívěšek, který byl přidělán ke klíči. Vedle dveří byla totiž krabička, do které se přívěšek vložil a naskočily pojistky. Dobrý způsob jak ušetřit spoustu peněz za energii. Jinak pokoj samotný byl malý, ale opravdu tam bylo vše co bylo potřeba. Byl to jen jeden pokoj plus koupelna, vše o rozloze jen pár metrů čtverečních, ale vešla se tam postel, klimatizace, televize (LCD na stěně), lednice, no a sprchový kout se záchodem. To vše velice elegantně zařízené, prosté jakýchkoliv dekorací - žádné kytky, obrazy, nic (naše jediná výtka v dotazníku den před odjezdem)! No ale tak co, stejně tam moc času trávit nebudem.
Vzhledem k tomu, že byl zrovna čas večeře (což jsme se dozvěděli z materiálů obdržených na recepci), v rychlosti jsme vybalili a šli se kouknout jak vaří Kréťané. A vaří dobře. Zbóchali jsme co se do nás vešlo a hned poté co jsme se převlékli, vydali jsme se na bar vyzkoušet jak chutná chlast zdarma...a ten chutná taky dobře...mnohem líp, než když za něj musíte platit. No a narozdíl od jiných hotelů (jak nám bylo řečeno), tento nepoužívá pouze svoje vlastní, dětmi otročícími za dva centy na den vyrobený alkohol, ale používá normální flaškovaný, veřejně všude ve světě dostupný alkohol. Proto jsem za týden měl víc Baylies než jsem do té doby vypil za celý život. Kromě tohoto se zde nacházela i Tequilla, Vodka, Whiska (pěkně hnusná mýdlová voda značky VAT 69), Metaxa (samozřejmě) a spousta jiného podobného alkoholového nápojiva. Vzhledem k tomu, že jsme tam byli prozatím bažanti a ne mazáci jak někteří, dali jsme si jen pár piv (já), nějaké to vínko (Evička) a náš první koktejl, supersladkou Tequillu sunrise...
Poté co jsme zjistili, kdeže má ten náš jinak úžasný pokoj s výhledem na ulici hlavní nedostatek, když jsme oba vstávali asi v šest díky vysoké hladině automobilového ruchu na asi šedesát metrů vzdálené čtyřproudovce, vydali jsme se na snídani s tím, že potom nahlásíme reklamaci. Snídaně, narozdíl od reklamace, proběhla úspěšně a když jsme byli ujištěni, že jakmile bude volnej pokoj, budem prakticky první kdo se o tom dozví (rozuměj, že se máme zeptat po obědě), jsme se vydali pro slunící propriety (mezitím Evička zabrala jediná dvě volná lehátka) a vyrazili okusit bazén. Pak už si to vybavuju jen matně...ale bylo to asi takhle nějak...bazén, slunění, bazén, slunění, bar, slunění, bar, bazén, moře, bar, slunění, no...a tak dále...
Po obědě a informaci, že vstávat brzo budeme minimálně ještě jednou, jsme se vydali na nákup...ten spočíval v nafukovacím lehátku a dvou balených vodách...na pokoj...do ledničky...na noc...jasný?! Utratili jsme naše první Eura a spokojení z úspěšného nákupu jsme se vrátili do bazénu.
Další den, další auta, další bezesné ráno. No ale jelikož Evička obhlídla terén, zjistila, které pokoje bychom chtěli a pak si u jednoho z vyčíhnutých všimla zapsané brzké snídaně (což dost často znamená odjezd domů), vydali jsme se na obhlídku...a měli jsme okamžitého vítěze. Věci jsme přenesli jen přes uličku a těšili se, že se konečně ráno vyspíme...teda...že nás vzbudí až budík, jinak bychom byli bez snídaně...což se taky dvakrát stalo... Dnešní den se tvářil jako každý jiný, jen večer byl trošku odlišný...a sice, že já jsem experimetoval co všechno jsem schopen vypít, ale hlavně co všechno nám místní bar mohl nabídnout... Nabídl toho poměrně dost a já si potom ráno připadal tak trošku...no...jak to říci...nebylo mi dvakrát volno...žaludek trošku na vodě, ale po drobné snídani a pozdním obědě už bylo vše zase v normálu.
V sobotu nás čekal příjemný zážitek ve formě fotbalového utkání Česká Republika - Švýcarsko...fotbal to byl hrozný, ale alespoň jsme se seznámili s některými čechy a i obsluha hotelu byla od té doby taková ještě více přívětivější. Z dalších dnů už vyčnívá pouze pondělí, kdy jsme se rozhodli vydat do nedalekého Rethymna. Na recepci jsme si vyžádali jízdní řád, který byl popravdě ku...tomu...ničemu... Mělo to jet od hotelu každou půhodinu (vždy v celou a o půl) a my vyrazili asi pět minut po celé a autobus se milostivě ráčil přiřítit asi tak padesát...to se může jít Brněnská MHD bodnout se svými spožděními. Jedna zajímavost, na cestu kamkoliv po trase Rethymno - hotely - něco něco něco, teď nemůžu najít ten papír s jízdníma řádama, takže nevím co to bylo za vísku, ale každopádně kdekoliv po této trase vás to stálo 1,20 euro...je jedno kolik jste jeli zastávek...prostě vše za euro dvacet...zajímavé.
Cesta do Rethymna trvala asi dvacet minut a ven jsme šli standardně s davem...do uliček jsme se taky vlekli s davem a následný průlet uličkama jsme už zvládli sami. Většina suvenýrů, které jsme skoupili byl chlast, protože jsme ani na nic moc zajímavého Řeckého (nebo přímo Krétského) nenarazili. Uličky vypadaly jako uličky Prahy a tak po zkušenosti z Tuniska jsem byl poměrně klidný...ale na věci jsem si stejně dával zvýšený pozor. Po nákupu byl už pak jediný problém dostat se zpět. Naštěstí domluvit se tu s někým anglicky nebyl žádný problém, a proto jsme se po čase dostali na správnou ulici a zastávku, kde jsme vyčkávali, již s přibývající tmou, na příjezd autobusu...který opět měl asi třičtvrtěhodinové zpoždění. Do hotelu jsme se dostali jen tak tak na večeři a následoval standardní večer s pitím, mluvením a muzikou na baru.
Když jsme se probudili do úterý, s hrůzou jsme zjistili, že zítra odlítáme domů. Těch sedm dní uteklo tak rychle a bylo to tam tak úžasné, že se nám samozřejmě nechtělo. Pro nějakou tu památku jsme vyfotili více snímků než předešlé dny, snědli ještě více jídla a strávili ještě víc času v bazénu. Večer na baru jsem se zabýval tím jak dostat nenápadně hnusnou VAT 69 do plácačky, aby i let zpět byl v pohodě a jinak jsme prováděli to co každý večer...bavili se. Když jsme dorazili na pokoj a začali balit, začalo nám z toho všeho být nějak posmutno a proto jsme vesele vyplnili dotazník o tom jak se nám tam ten týden líbilo...
Ráno jsme vstávali o půl páté, dobalili poslední drobnosti, nasnídali se, rozloučili se, nasedli do autobusu, odcestovali na letiště, trpěli při konzumaci komplet celé plácačky VAT 69 (ještě nikdy nebylo požívání alkoholu takovým utrpením), naletadlili se (rozuměj nalodili do letadla), přistáli v Brně, oklepali se odporem z počasí a smogu, snědli oběd, prospali dvě hodinky, skoukli fotbal a zítra zase do práce...ach jo...
Pár slov na závěr. Hotel Eva Bay můžu opravdu vřele doporučit. Vše tam klapalo jako hodinky, nebyl naprostý problém se na něčem domluvit a pokud na to příští rok vyjdou penízky, pojedeme tam znovu. Opravdu to byl nádherný zážitek...jen těch dní tam bude potřeba být víc...
Pohled na hotel s popisky
Zvětšit mapu
Cestování a bloudění po Rethymnu
Zvětšit mapu
Po loňských zkušenostech s ne-all-inclusive, jsme si dali předsevzetí, že když na dovolenou, tak pouze all-inclusive. Evičce to dalo hodně práce, ale nakonec se jí podařilo najít na Krétě hotýlek, který splňoval všechny námi požadovaná kritéria. Byl pěkný, měl pěkné pokoje, blízko k moři i do města a samozřejmě byl all-inclusive. Hotel se jmenoval Eva Bay a z katalogu cestovní kanceláře Firo Tour vypadalo vše velice líbezně. Možná tušíte, že nakonec vše nebylo tak líbezné jak to vypadalo...ale skutečně bylo. Začněme ale od začátku...
Když jsme koupili zájezd, byli jsme unešeni tím, že letadlo odlítá i přilítá z/do Brna. Naše rozčarování přišlo, když jsme zjistili, že letadlo letí z Brna do Ostravy a odtam až na Krétu. Vzhledem k mé fóbii z létání, bylo toto naprosto nepřijatelné a proto jsme podnikli velice nelogickou cestu autobusem do Ostravy. Možná se vám to zdá jako pakárna, ano, souhlasím, ale v tomto případě nebyla jiná možnost. No a vzhledem k předchozí zkušenosti s loňským odletem, jsem se letos připravil na let jako profík...stačila na to plácačka Tullamore Dew. Sice jsem si na letišti připadal, jako největší notor, když jsem popíjel mocnými doušky další a další uklidňující prostředky, ale ve finále to velice pomohlo. Let jsem si téměř užíval...Pendolino hadr.
Když jsme přistáli, nečekala nás žádná další únavná a zdlouhavá odbavovací procedura jak loni v Tunisu, jen jsme si odchytili bagáž a vyrazili jsme hledat delegáty. Ti nás nasměrovali na správný autobus a čekala nás hodina a půl v moderním klimatizovaném autobusu, který nás vysadil přímo před hotelem. Tam nás uvítala neustále se usmívající, angličtinou hojně oplívající a během dalších dní i naše nejoblíbenější zaměstnankyně hotelu, recepční Sofia. Jako srovnání nám z loňského Tunisu vyvstal na mysl recepční, který vypadal, že mu hotel patří a hlavně, který nám dával jasně najevo jak moc ho otravujeme, když po něm náhodou něco chceme. Během mžiku oka jsme dostali klíč k pokoji, modrý náramek dokazující, že jsme tu all-inclusive a tudíž můžeme dosytosti debužírovat 24/7...teda...teoreticky, samozřejmě.
Snědý typan nám vzal kufry a dovedl nás na pokoj, kde nám ukázal jak použít jakýsi plastový přívěšek, který byl přidělán ke klíči. Vedle dveří byla totiž krabička, do které se přívěšek vložil a naskočily pojistky. Dobrý způsob jak ušetřit spoustu peněz za energii. Jinak pokoj samotný byl malý, ale opravdu tam bylo vše co bylo potřeba. Byl to jen jeden pokoj plus koupelna, vše o rozloze jen pár metrů čtverečních, ale vešla se tam postel, klimatizace, televize (LCD na stěně), lednice, no a sprchový kout se záchodem. To vše velice elegantně zařízené, prosté jakýchkoliv dekorací - žádné kytky, obrazy, nic (naše jediná výtka v dotazníku den před odjezdem)! No ale tak co, stejně tam moc času trávit nebudem.
Vzhledem k tomu, že byl zrovna čas večeře (což jsme se dozvěděli z materiálů obdržených na recepci), v rychlosti jsme vybalili a šli se kouknout jak vaří Kréťané. A vaří dobře. Zbóchali jsme co se do nás vešlo a hned poté co jsme se převlékli, vydali jsme se na bar vyzkoušet jak chutná chlast zdarma...a ten chutná taky dobře...mnohem líp, než když za něj musíte platit. No a narozdíl od jiných hotelů (jak nám bylo řečeno), tento nepoužívá pouze svoje vlastní, dětmi otročícími za dva centy na den vyrobený alkohol, ale používá normální flaškovaný, veřejně všude ve světě dostupný alkohol. Proto jsem za týden měl víc Baylies než jsem do té doby vypil za celý život. Kromě tohoto se zde nacházela i Tequilla, Vodka, Whiska (pěkně hnusná mýdlová voda značky VAT 69), Metaxa (samozřejmě) a spousta jiného podobného alkoholového nápojiva. Vzhledem k tomu, že jsme tam byli prozatím bažanti a ne mazáci jak někteří, dali jsme si jen pár piv (já), nějaké to vínko (Evička) a náš první koktejl, supersladkou Tequillu sunrise...
Poté co jsme zjistili, kdeže má ten náš jinak úžasný pokoj s výhledem na ulici hlavní nedostatek, když jsme oba vstávali asi v šest díky vysoké hladině automobilového ruchu na asi šedesát metrů vzdálené čtyřproudovce, vydali jsme se na snídani s tím, že potom nahlásíme reklamaci. Snídaně, narozdíl od reklamace, proběhla úspěšně a když jsme byli ujištěni, že jakmile bude volnej pokoj, budem prakticky první kdo se o tom dozví (rozuměj, že se máme zeptat po obědě), jsme se vydali pro slunící propriety (mezitím Evička zabrala jediná dvě volná lehátka) a vyrazili okusit bazén. Pak už si to vybavuju jen matně...ale bylo to asi takhle nějak...bazén, slunění, bazén, slunění, bar, slunění, bar, bazén, moře, bar, slunění, no...a tak dále...
Po obědě a informaci, že vstávat brzo budeme minimálně ještě jednou, jsme se vydali na nákup...ten spočíval v nafukovacím lehátku a dvou balených vodách...na pokoj...do ledničky...na noc...jasný?! Utratili jsme naše první Eura a spokojení z úspěšného nákupu jsme se vrátili do bazénu.
Další den, další auta, další bezesné ráno. No ale jelikož Evička obhlídla terén, zjistila, které pokoje bychom chtěli a pak si u jednoho z vyčíhnutých všimla zapsané brzké snídaně (což dost často znamená odjezd domů), vydali jsme se na obhlídku...a měli jsme okamžitého vítěze. Věci jsme přenesli jen přes uličku a těšili se, že se konečně ráno vyspíme...teda...že nás vzbudí až budík, jinak bychom byli bez snídaně...což se taky dvakrát stalo... Dnešní den se tvářil jako každý jiný, jen večer byl trošku odlišný...a sice, že já jsem experimetoval co všechno jsem schopen vypít, ale hlavně co všechno nám místní bar mohl nabídnout... Nabídl toho poměrně dost a já si potom ráno připadal tak trošku...no...jak to říci...nebylo mi dvakrát volno...žaludek trošku na vodě, ale po drobné snídani a pozdním obědě už bylo vše zase v normálu.
V sobotu nás čekal příjemný zážitek ve formě fotbalového utkání Česká Republika - Švýcarsko...fotbal to byl hrozný, ale alespoň jsme se seznámili s některými čechy a i obsluha hotelu byla od té doby taková ještě více přívětivější. Z dalších dnů už vyčnívá pouze pondělí, kdy jsme se rozhodli vydat do nedalekého Rethymna. Na recepci jsme si vyžádali jízdní řád, který byl popravdě ku...tomu...ničemu... Mělo to jet od hotelu každou půhodinu (vždy v celou a o půl) a my vyrazili asi pět minut po celé a autobus se milostivě ráčil přiřítit asi tak padesát...to se může jít Brněnská MHD bodnout se svými spožděními. Jedna zajímavost, na cestu kamkoliv po trase Rethymno - hotely - něco něco něco, teď nemůžu najít ten papír s jízdníma řádama, takže nevím co to bylo za vísku, ale každopádně kdekoliv po této trase vás to stálo 1,20 euro...je jedno kolik jste jeli zastávek...prostě vše za euro dvacet...zajímavé.
Cesta do Rethymna trvala asi dvacet minut a ven jsme šli standardně s davem...do uliček jsme se taky vlekli s davem a následný průlet uličkama jsme už zvládli sami. Většina suvenýrů, které jsme skoupili byl chlast, protože jsme ani na nic moc zajímavého Řeckého (nebo přímo Krétského) nenarazili. Uličky vypadaly jako uličky Prahy a tak po zkušenosti z Tuniska jsem byl poměrně klidný...ale na věci jsem si stejně dával zvýšený pozor. Po nákupu byl už pak jediný problém dostat se zpět. Naštěstí domluvit se tu s někým anglicky nebyl žádný problém, a proto jsme se po čase dostali na správnou ulici a zastávku, kde jsme vyčkávali, již s přibývající tmou, na příjezd autobusu...který opět měl asi třičtvrtěhodinové zpoždění. Do hotelu jsme se dostali jen tak tak na večeři a následoval standardní večer s pitím, mluvením a muzikou na baru.
Když jsme se probudili do úterý, s hrůzou jsme zjistili, že zítra odlítáme domů. Těch sedm dní uteklo tak rychle a bylo to tam tak úžasné, že se nám samozřejmě nechtělo. Pro nějakou tu památku jsme vyfotili více snímků než předešlé dny, snědli ještě více jídla a strávili ještě víc času v bazénu. Večer na baru jsem se zabýval tím jak dostat nenápadně hnusnou VAT 69 do plácačky, aby i let zpět byl v pohodě a jinak jsme prováděli to co každý večer...bavili se. Když jsme dorazili na pokoj a začali balit, začalo nám z toho všeho být nějak posmutno a proto jsme vesele vyplnili dotazník o tom jak se nám tam ten týden líbilo...
Ráno jsme vstávali o půl páté, dobalili poslední drobnosti, nasnídali se, rozloučili se, nasedli do autobusu, odcestovali na letiště, trpěli při konzumaci komplet celé plácačky VAT 69 (ještě nikdy nebylo požívání alkoholu takovým utrpením), naletadlili se (rozuměj nalodili do letadla), přistáli v Brně, oklepali se odporem z počasí a smogu, snědli oběd, prospali dvě hodinky, skoukli fotbal a zítra zase do práce...ach jo...
Pár slov na závěr. Hotel Eva Bay můžu opravdu vřele doporučit. Vše tam klapalo jako hodinky, nebyl naprostý problém se na něčem domluvit a pokud na to příští rok vyjdou penízky, pojedeme tam znovu. Opravdu to byl nádherný zážitek...jen těch dní tam bude potřeba být víc...
 |
| Fotoalbum |
Pohled na hotel s popisky
Zvětšit mapu
Cestování a bloudění po Rethymnu
Zvětšit mapu
pondělí 2. června 2008
Lost - final episode (ouscuc)
Milí čtenáři, v pátek jsem měl to 'štěstí', že jsem společně s bratrem a Evičkou shlédl poslední díl zatím poslední (čtvrté) série seriálu Lost. Jedná se o dvoudíl a tudíž má celý díl délku jednoho středně krátkého filmu. Jelikož kvalita tohoto dílu byla více méně mizerná, dá se shrnout celý děj do několika bodů...a to je přesně to, co teď udělám...
!!Upozorňuji, že zde bude vyzrazena spousta tajemství a ještě větší spousta jich bude vytvořena, jak je dobrým zvykem u tohoto seriálu. Kdo tedy nechce přijít o napínavé okamžiky u posledního dílu, ať dál raději nečte...já už se s tím nějak poperu!!
- v předchozím díle našli naši hrdinové bombu v podpalubí...jedná se o strašnou hromadu TNT nebo něčeho podobného, ještě větší hromadu drátků a nějaké ty ostatní věci jako akési rádio a autobaterii. Na začátku tohoto dílu se budou snažit přijít na to, jak ji zneškodnit. Desmond nastíní situaci stylem, že to vypadá, že ať udělaj cokoliv, tak to bouchne...
- Benovi lidi obelstili Widmorovy lidi, pár jich postříleli a Bena jim šlohli. Hlavní záporák se tluče s Iráckým mučitelem (Saidem), dostane ho na lopatky, když v tom ho odbouchne zezadu do neprůstřelné vesty Benův člověk. Záporák se tváří mrtvě a nikoho nenapadne si tuto teorii ověřit...
- v budoucnu za Hurlym do psychárny došel Walt s babičkou a chvílu spolu bezmyšlenkovitě plkali...
- Jack se Sawyerem na záchrané misi nazvané 'ulov si svého Hurlyho' nachytají právě zmiňovaného Hurlyho jak močí v zakázané oblasti. Společně se prokoušou až k Orchidei, kde se Lock snaží překecat Jacka, aby zůstal na ostrově, že je to tam boží...
- na lodi mezitím vymysleli, že když budou tekutým dusíkem dusit baterku, tak to do vzduchu nevyletí...zajímavá teorie...
- Ben s Lockem sjedou mnoho pater pod zem do Orchidei, kde si Lock pouští poučné video o teleportační kabině, do které se nesmí dávat žádný kov...
- Ben láduje teleportační kabinu až po vrch různými kovovými předměty...
- záporák střelený do zad do neprůstřelné vesty se mezitím probral a loví Bena v Orchidei...
- Lock se snaží zachránit situaci a se záporákem konverzuje...během jeho rozmluvy se Ben rozodne záporáka ubodat doneseným nožíkem...
- záporák má na ruce udělátko, které vyšle signál jakmile mu přestane být srdce...Lock Bena obviní, že právě zabil hromadu nevinných lidí...Ben projeví lítost jednoduchým 'So?' (česky: "No a?")
- vrtulník, který se odlepil na ostrově od země a nyní se probíjí směrem ku lodi, na palubě s Jackem, Hurlym, Linusem pilotem, Sawyerem, Kate a Saidem, byl postřelen během osvobozování Bena a utíká mu palivo. Nemůžou najít loď. Potřebujou být lehčí. Sawyer se obětuje a v nestřeženém okamžiku vyskočí z vrtulníku (celej Sawyer, vždycky mu záleželo víc na ostatních než na sobě). Hurley si všimne lodi (je to pašák) a už se snaží přistát. Desmond se jim v tom snaží zabránit, páč je na lodi bomba.
- když už dochází tekutý dusík na dušení baterky, začnou se z kajuty všichni evakuovat, jen Michael stále dusíkuje baterku. Dusík stále dochází, kupodivu nepomáhá ani poklepání na tlakoměr nádoby, ve které se dusík nachází. Když dusík úplně dojde, objeví se v kajutě Jackův otec a řekne Michaelovi, že už může jít. Ten nechápe, ale jen chvilku, protože hned potom loď vybouchne. Během dusíkování probíhá na palubě evakuace do vrtulníku. Tam už jsou všichni co už tam byli plus Desmond a Sun s Aaronem. Sun stále postrádá Jina. Když loď vybuchne, dostane hysterický záchvat, jelikož se obává, že Jinova zranění nebudou sloučitelná se životem...
- Sun se v budoucnu setkává s Widmorem a povídají si jako dva obchodní přátelé...
- jakmile Ben odpálí dostatek kovových věcí v teleportační kapsli, projde kamsi do zimy a hodlá přemístit ostrov. Z Locka se stává velitel kdysi Benových lidí...s Benovým požehnáním samozřejmě...
- vrtulník s hlavními hrdiny se vrací na ostrov, když ten náhle zmizí. Vrtulník časem havaruje, protože mu dojde šípek (palivo)...
- všichni přežili a vegetí na člunu...
- Kate se v budoucnu potká ve snu s Claire...ta je na ni ošklivá a klade jí na srdce, že se nesmí vrátit zpět (těžko říct, jak to myslela)...
- trosečníky na člunu najde loď, které šéfuje Penny...
- trosečníci se domluví, že budou všem lhát a proto se musí přemístit tři tisíce mil jinam k ostrovu, kde se našel údajný vrak letadla Oceanic 815. Tam je najdou domorodci...
- na konci třetí sezóny, kdy jsme se poprvé setkali s jevem zvaným flashforward (opak flashbacku, kdy se dozvídáme o minulosti našich hrdinů), kdy jsme Jacka viděli jako sebevražedného trosečníka závislého na jakémsi léku, se Jack dozvěděl o pohřbu zatím neznámé postavy. Tato postava se jmenuje, jak se během tohoto dílu dozvíme, Jeremy Bentham. Zatím stále nevíme o koho jde. Jack se ale na konci mnou popisovaného dílu vrátí do márnice a chce se kouknout na mrtvolku (je to divnej panáček). Než ji ukáže kamera nám, dorazí Ben a chvílu spolu debatujou o tom, že ostrov potřebuje, aby se všichni vrátili (očekávám zápletku, kdy se v páté sezóně všichni budou snažit vrátit na ostrov, ze kterého se tak dlouho snažili dostat). No a když myslí všichni, tak i ta mrtvolka v krabici...kamera se naklání...naše srdce buší touhou po zjištění této záhady...snad si to nenechají scénaristé až na září...ach ne...už to vypadá, že z toho zase nic nebude...a nakonec...ano, je to Lock...uáááá...nuda...dem spat...
A to je vše přátelé...
Tomuto dílu bych dal tak třicet procent a to jen proto, že ten zápornej voják (hraje ho Kevin Durand) s neprůstřelnou vestou má tak brutální hlas (je mi líto vás všech, kteří jste odsouzeni se na Lost...ehm...Ztraceny dívat v češtině). Byl to naprosto nejhorší finální díl ze všech čtyř...přeji příjemný večer a pusťte si něco zajímavějšího. Doporučuji začít seriálem How I Met Your Mother, pokračovat přes The Big Bang Theory, IT Crowd, Scrubs, Desperate Housewives a zakončit to třeba Dr. Housem...ale občas se utrhněte a jděte taky ven, dokud je tam tak pěkně...
!!Upozorňuji, že zde bude vyzrazena spousta tajemství a ještě větší spousta jich bude vytvořena, jak je dobrým zvykem u tohoto seriálu. Kdo tedy nechce přijít o napínavé okamžiky u posledního dílu, ať dál raději nečte...já už se s tím nějak poperu!!
- v předchozím díle našli naši hrdinové bombu v podpalubí...jedná se o strašnou hromadu TNT nebo něčeho podobného, ještě větší hromadu drátků a nějaké ty ostatní věci jako akési rádio a autobaterii. Na začátku tohoto dílu se budou snažit přijít na to, jak ji zneškodnit. Desmond nastíní situaci stylem, že to vypadá, že ať udělaj cokoliv, tak to bouchne...
- Benovi lidi obelstili Widmorovy lidi, pár jich postříleli a Bena jim šlohli. Hlavní záporák se tluče s Iráckým mučitelem (Saidem), dostane ho na lopatky, když v tom ho odbouchne zezadu do neprůstřelné vesty Benův člověk. Záporák se tváří mrtvě a nikoho nenapadne si tuto teorii ověřit...
- v budoucnu za Hurlym do psychárny došel Walt s babičkou a chvílu spolu bezmyšlenkovitě plkali...
- Jack se Sawyerem na záchrané misi nazvané 'ulov si svého Hurlyho' nachytají právě zmiňovaného Hurlyho jak močí v zakázané oblasti. Společně se prokoušou až k Orchidei, kde se Lock snaží překecat Jacka, aby zůstal na ostrově, že je to tam boží...
- na lodi mezitím vymysleli, že když budou tekutým dusíkem dusit baterku, tak to do vzduchu nevyletí...zajímavá teorie...
- Ben s Lockem sjedou mnoho pater pod zem do Orchidei, kde si Lock pouští poučné video o teleportační kabině, do které se nesmí dávat žádný kov...
- Ben láduje teleportační kabinu až po vrch různými kovovými předměty...
- záporák střelený do zad do neprůstřelné vesty se mezitím probral a loví Bena v Orchidei...
- Lock se snaží zachránit situaci a se záporákem konverzuje...během jeho rozmluvy se Ben rozodne záporáka ubodat doneseným nožíkem...
- záporák má na ruce udělátko, které vyšle signál jakmile mu přestane být srdce...Lock Bena obviní, že právě zabil hromadu nevinných lidí...Ben projeví lítost jednoduchým 'So?' (česky: "No a?")
- vrtulník, který se odlepil na ostrově od země a nyní se probíjí směrem ku lodi, na palubě s Jackem, Hurlym, Linusem pilotem, Sawyerem, Kate a Saidem, byl postřelen během osvobozování Bena a utíká mu palivo. Nemůžou najít loď. Potřebujou být lehčí. Sawyer se obětuje a v nestřeženém okamžiku vyskočí z vrtulníku (celej Sawyer, vždycky mu záleželo víc na ostatních než na sobě). Hurley si všimne lodi (je to pašák) a už se snaží přistát. Desmond se jim v tom snaží zabránit, páč je na lodi bomba.
- když už dochází tekutý dusík na dušení baterky, začnou se z kajuty všichni evakuovat, jen Michael stále dusíkuje baterku. Dusík stále dochází, kupodivu nepomáhá ani poklepání na tlakoměr nádoby, ve které se dusík nachází. Když dusík úplně dojde, objeví se v kajutě Jackův otec a řekne Michaelovi, že už může jít. Ten nechápe, ale jen chvilku, protože hned potom loď vybouchne. Během dusíkování probíhá na palubě evakuace do vrtulníku. Tam už jsou všichni co už tam byli plus Desmond a Sun s Aaronem. Sun stále postrádá Jina. Když loď vybuchne, dostane hysterický záchvat, jelikož se obává, že Jinova zranění nebudou sloučitelná se životem...
- Sun se v budoucnu setkává s Widmorem a povídají si jako dva obchodní přátelé...
- jakmile Ben odpálí dostatek kovových věcí v teleportační kapsli, projde kamsi do zimy a hodlá přemístit ostrov. Z Locka se stává velitel kdysi Benových lidí...s Benovým požehnáním samozřejmě...
- vrtulník s hlavními hrdiny se vrací na ostrov, když ten náhle zmizí. Vrtulník časem havaruje, protože mu dojde šípek (palivo)...
- všichni přežili a vegetí na člunu...
- Kate se v budoucnu potká ve snu s Claire...ta je na ni ošklivá a klade jí na srdce, že se nesmí vrátit zpět (těžko říct, jak to myslela)...
- trosečníky na člunu najde loď, které šéfuje Penny...
- trosečníci se domluví, že budou všem lhát a proto se musí přemístit tři tisíce mil jinam k ostrovu, kde se našel údajný vrak letadla Oceanic 815. Tam je najdou domorodci...
- na konci třetí sezóny, kdy jsme se poprvé setkali s jevem zvaným flashforward (opak flashbacku, kdy se dozvídáme o minulosti našich hrdinů), kdy jsme Jacka viděli jako sebevražedného trosečníka závislého na jakémsi léku, se Jack dozvěděl o pohřbu zatím neznámé postavy. Tato postava se jmenuje, jak se během tohoto dílu dozvíme, Jeremy Bentham. Zatím stále nevíme o koho jde. Jack se ale na konci mnou popisovaného dílu vrátí do márnice a chce se kouknout na mrtvolku (je to divnej panáček). Než ji ukáže kamera nám, dorazí Ben a chvílu spolu debatujou o tom, že ostrov potřebuje, aby se všichni vrátili (očekávám zápletku, kdy se v páté sezóně všichni budou snažit vrátit na ostrov, ze kterého se tak dlouho snažili dostat). No a když myslí všichni, tak i ta mrtvolka v krabici...kamera se naklání...naše srdce buší touhou po zjištění této záhady...snad si to nenechají scénaristé až na září...ach ne...už to vypadá, že z toho zase nic nebude...a nakonec...ano, je to Lock...uáááá...nuda...dem spat...
A to je vše přátelé...
Tomuto dílu bych dal tak třicet procent a to jen proto, že ten zápornej voják (hraje ho Kevin Durand) s neprůstřelnou vestou má tak brutální hlas (je mi líto vás všech, kteří jste odsouzeni se na Lost...ehm...Ztraceny dívat v češtině). Byl to naprosto nejhorší finální díl ze všech čtyř...přeji příjemný večer a pusťte si něco zajímavějšího. Doporučuji začít seriálem How I Met Your Mother, pokračovat přes The Big Bang Theory, IT Crowd, Scrubs, Desperate Housewives a zakončit to třeba Dr. Housem...ale občas se utrhněte a jděte taky ven, dokud je tam tak pěkně...
pondělí 26. května 2008
Chipmaster.fr
Ačkoliv mám v plánu trošku rozebrat náš geniální právní systém, kde máte možnost dostat padesát tisíc pokuty za venčení zvířete bez vodítka (zvířete, tudíž když vám utečou slépky, tož to bude teda mastný), kde můžete za pěstování Marihuany dostat až deset let, kdežto za vraždu dostanete osm a za čtyři vás pustí, budu se nyní velice zběžně věnovat jedné žetonové soutěži, ve které figuruje i můj bratr. Jedná se o francouzskou soutěž, kterou naleznete na www.chipmaster.fr, kde můžete přímo hlasovat. Předtím je samozřejmě lepší se podívat na video, které je přímo na stránkách nelogicky třikrát po dvaceti vteřinách...na YouTube je video komplet i s podkladovou hudbou a vůbec s mnohem lepším zážitkem...podívejte se proto pod článek a pokud se vám video bude líbit, můžete na www.chipmaster.fr hlasovat pro MAC012 (levá spodní tabulka - 5 je nejlepší, 1 je nejhorší).
pátek 16. května 2008
Jak zahodit vyhraný zápas, aneb jak jsem koučoval Český tým!
Včera pro nás skončilo mistrovství světa v hokeji a ke mně se dostalo pár zásadních stránek z 'Deníku Aloize Hadamčika' a chtěl bych se s vámi o něj podělit...
"...
1.5.2008
Můj milý Deníčku, tak už to zítra začne. Je první máj a já místo abych se proháněl s milenkama po svých rodných Kravařích, tak se musím zajímat o to co mě tolik nebaví a co už takovou dobu dělám pouze pro lidi! No ano, pro lidi, přece nemůžu nechat ty naše kluky zlatý (to už vlastně dávno ne) nechat padnout do nemilosrdného bahna světového hokeje. Sice je zas tak moc nekoučuju, ale dyť oni to vlastně ani nepotřebujou, takže proč se namáhat...no nic, už na mně hulákaj, že dem na trénink, tak tam bych asi taky měl být...
2.5.2008
11:18
Člověk se jenom ráno probudí a už by ho hnali na nějakej zápas. A to hned po snídani...ve dvě nám totiž začíná první zápas a to s Dánskem...jako by bylo nutný to vůbec hrát, měli by radši sami odstoupit, třeba že jim je všem špatně, aby si ušetřili ten masakr, kterej jim moji kluci hodlaj uštědřit...já bych se mohl v klidu dospat a snídat bych mohl tradičně po poledni...tak já du Deníčku, oni by beze mně byli úplně nemožní...
18:59
Tak přesně jak jsem říkal, bylo to Dánské fiasko...vyklepli jsme je 5:2 a to ty dva góly byly jen takové náplasti, aby neodešli úplně zničení...navíc se náš brankář zrovna nedíval, takže myslím, že to nebylo úplně fér, no ale tak dyť je to jedno. Tak my jdem slavit, máme objednaný nějaký kanadský jídlo a holky a bude veselo...tak se tu měj pěkně Deníčku, já napíšu zase zítra.
3.5.2008
...ta bolest...hlava...můj mylý debníčku, teda tobila párty...sme pily a jedli a ty holki co tam bili...fjuuu...no ale já musim zas jit...to toziš...no...ježiš....du dělat něco tajnýho...čau deňýčku...
4.5.2008
13:10
Teda to je zápiseček z toho včerejška, škoda, že to neumim smazat. Za chvilku nás čeká silný soupeř, na kterýho určitě kluci nemají, protože některým je špatně ještě ze včerejška...ani se nedivím, byla to hrozná noc. Tak my dem na to ať máme tu hrůzu rychle a sebou...
19:54
Jsem poněkud rozpoložen, protože včerejší výkon mých svěřenců byl více než pozoruhodný. Hráli dobře panáčci, to se musí nechat, opravdu jsem to nečekal, ale nebylo to nic platný, když mě vůbec neposlouchají a pak to tak dopadne...říkám jim pořád, základ je nenechat si dát gól a naopak dát gól jim...copak je to tak těžký. Tak vemu hokejku, obhodím si toho rusáka a mrsknu jim tam fíka do kasy...né, oni se s tim budou srat až to dopadne tak jak to dopadlo...sem se zase nasštval...du na panáka...
5.5.2008
15:01
Klidné nedělní odpoledne...milý deníčku, dneska nebudu nic dělat!!
20:10
Tak prej ne...zase jsme měli trénink...jako by to bylo něčemu platný, když ten sokol v kase stejně chytí úplný kulový...
6.5.2008
17:28
Dneska nás čeká velmi 'těžký' soupeř a proto musím zkusit toho druhýho sokolíka do branky...nemůžu mu přijít na jméno, ale na soupisce to je někde napsaný, tak to bude snad v pohodě...
23:29
Tak to byla teda dneska sada...v osm po úvodním hvizdu jsem usnul a vzbudil se až těsně před posledním gólem na 7:2...dobrej zápas...ale ten šlofík byl asi zajímavější.
7.5.2008
...trénink...trénik...trénink...by mě zajímalo koho napadla tato náplň dne, když hrajem až zítra!
8.5.2008
12:54
Dnešní zápas je, milý deníčku, velice důležitý, protože hrajeme s prvníma z tabulky...nevim sice o koho jde, ale už teď mi běhá Mrazík po zádech (baseballový ftípek, pozn. autora).
23:12
...ale jo, dobrý, dostali kanára 5:0 a já se mohl tvářit spokojeně, také proto, že jsem dohrál třetí level v hadovi!
9.5.2008
Už mě to tu nebaví...co kdybychom se sbalili deníčku a utekli do Vegas?
10.5.2008
10:12
Dneska to bude pohodička...cítím to v kostech...
17:44
Ti šu[píp] za[píp], jak si mohli dovolit nám dát dva góly, já toho magora v masce, co nám hlídá kasu asi nechám veřejně lynčovat! Ale vyhráli jsme...
11.5.2008
10:02
Rozhodl jsem se vzít dnešní zápas vážně a na tréninku jsem začal všechny komandovat tak, jak by to správnej kouč dělal...a oni mě vypískali! Prej kdo si myslím, že su a ať táhnu do haj[píp]!
23:56
Já jim to říkal...oni mě neposlouchali a pak to tak dopadlo...prohráli jsme 5:3...na ten poslední gól dokonce ani nikdo nebyl v brance...nechápu kde jako byl...fakt ho nechám zlynčovat!
12.5.2008
Tak sem si naštudoval pravidla hokeje a on tam ten brankář asi nebyl schválně...kvůli nějaké početní převaze...že to fakt pomohlo...
13.5.2008
10:33
Kvůli tomu nedělnímu fiasku máme dneska v plánu trénink...a prej mě kluci budou víc poslouchat, takže zítra je máme v kapse...ať už to bude kdokoliv!
21:22
Budou to Švédi...zase...to na tom mistrovství jako nejsou jiný týmy??
14.5.2008
13:35
Tak za půl hoďky nám začíná zásadní zápas...když prohrajeme, tak pojedem domů...to je divný, tak dobře se nám vedlo a po jednom zápase bychom měli jet domů...tak to ne...dneska kluky přes ty Švédy přetáhnu...
20:30
Tak se mi to nepovedlo...ale měli jsme to pěkně našlápnutý...v druhé půlce poslední třetiny jsme zvýšili na 2:1 a už to bylo prakticky vyhraný...tak sem klukům řekl, ať se drží jistoty a jenom si tak pinkaj u naší kasy...tak nám vzali puk a dali gól...kdo by to byl řek! No a pak bylo prodloužení a vzhledem k tomu, že ta naše obrana má i s brankářem ještě drobné trhlinky, tak nám dali takovej fakt moc pěkněj gól...měl jsem chuť jim zatleskat, ale myslím, že se to nehodí, tak jsem se udržel...no nic, nevadí deníčku, stejně mě ta hra s gumovým vdolkem nikdy nebavila...asi toho koučingu nechám a pudu zase vydělávat milióny. Nic, kucí mě lákaj do šatny, že budem hrát obušku z pytle ven...mám být hlavní aktér...těžko říct co tím myslí, takže to jdu zjistit...
..."
Tolik z 'Deníku Aloize Hadamčika' a nyní pár vlastních slov. Název tohoto článku jsem přebral bráchovi, který ho na konci třetí třetiny nebo někdy v té době vyřkl a kromě toho, že je to krásnej nadpis, tak je to i smutná pravda, protože ihned po vstřelení branky a zvýšení na 2:1 (do té doby dobrá šance na výhru) naši začli hrát jako naprostí ko[píp]ti, nevyjížděli dál než na hranici naší obranné třetiny a tím se prakticky (s neuvěřitelně nemožným Hniličkou v kase a celkem laxní obranou před ním) odsoudili k vyrovnání a následné prohře...a jak jsme si tipli, tak se i stalo...je škoda, že jsme vypadli, ale neměli jsme na to, abychom bojovali o medaile...párkrát (proti Rusům a proti Švýcarům) to byl moc krásný hokej a hráli jsme naprosto skvěle, ale Hnilička byl naprosto nejslabší článek a ani poměrně kvalitní útok na celkové slabosti 'řetězu' nic nezměnil. Škoda...třeba to vyjde příští rok...
"...
1.5.2008
Můj milý Deníčku, tak už to zítra začne. Je první máj a já místo abych se proháněl s milenkama po svých rodných Kravařích, tak se musím zajímat o to co mě tolik nebaví a co už takovou dobu dělám pouze pro lidi! No ano, pro lidi, přece nemůžu nechat ty naše kluky zlatý (to už vlastně dávno ne) nechat padnout do nemilosrdného bahna světového hokeje. Sice je zas tak moc nekoučuju, ale dyť oni to vlastně ani nepotřebujou, takže proč se namáhat...no nic, už na mně hulákaj, že dem na trénink, tak tam bych asi taky měl být...
2.5.2008
11:18
Člověk se jenom ráno probudí a už by ho hnali na nějakej zápas. A to hned po snídani...ve dvě nám totiž začíná první zápas a to s Dánskem...jako by bylo nutný to vůbec hrát, měli by radši sami odstoupit, třeba že jim je všem špatně, aby si ušetřili ten masakr, kterej jim moji kluci hodlaj uštědřit...já bych se mohl v klidu dospat a snídat bych mohl tradičně po poledni...tak já du Deníčku, oni by beze mně byli úplně nemožní...
18:59
Tak přesně jak jsem říkal, bylo to Dánské fiasko...vyklepli jsme je 5:2 a to ty dva góly byly jen takové náplasti, aby neodešli úplně zničení...navíc se náš brankář zrovna nedíval, takže myslím, že to nebylo úplně fér, no ale tak dyť je to jedno. Tak my jdem slavit, máme objednaný nějaký kanadský jídlo a holky a bude veselo...tak se tu měj pěkně Deníčku, já napíšu zase zítra.
3.5.2008
...ta bolest...hlava...můj mylý debníčku, teda tobila párty...sme pily a jedli a ty holki co tam bili...fjuuu...no ale já musim zas jit...to toziš...no...ježiš....du dělat něco tajnýho...čau deňýčku...
4.5.2008
13:10
Teda to je zápiseček z toho včerejška, škoda, že to neumim smazat. Za chvilku nás čeká silný soupeř, na kterýho určitě kluci nemají, protože některým je špatně ještě ze včerejška...ani se nedivím, byla to hrozná noc. Tak my dem na to ať máme tu hrůzu rychle a sebou...
19:54
Jsem poněkud rozpoložen, protože včerejší výkon mých svěřenců byl více než pozoruhodný. Hráli dobře panáčci, to se musí nechat, opravdu jsem to nečekal, ale nebylo to nic platný, když mě vůbec neposlouchají a pak to tak dopadne...říkám jim pořád, základ je nenechat si dát gól a naopak dát gól jim...copak je to tak těžký. Tak vemu hokejku, obhodím si toho rusáka a mrsknu jim tam fíka do kasy...né, oni se s tim budou srat až to dopadne tak jak to dopadlo...sem se zase nasštval...du na panáka...
5.5.2008
15:01
Klidné nedělní odpoledne...milý deníčku, dneska nebudu nic dělat!!
20:10
Tak prej ne...zase jsme měli trénink...jako by to bylo něčemu platný, když ten sokol v kase stejně chytí úplný kulový...
6.5.2008
17:28
Dneska nás čeká velmi 'těžký' soupeř a proto musím zkusit toho druhýho sokolíka do branky...nemůžu mu přijít na jméno, ale na soupisce to je někde napsaný, tak to bude snad v pohodě...
23:29
Tak to byla teda dneska sada...v osm po úvodním hvizdu jsem usnul a vzbudil se až těsně před posledním gólem na 7:2...dobrej zápas...ale ten šlofík byl asi zajímavější.
7.5.2008
...trénink...trénik...trénink...by mě zajímalo koho napadla tato náplň dne, když hrajem až zítra!
8.5.2008
12:54
Dnešní zápas je, milý deníčku, velice důležitý, protože hrajeme s prvníma z tabulky...nevim sice o koho jde, ale už teď mi běhá Mrazík po zádech (baseballový ftípek, pozn. autora).
23:12
...ale jo, dobrý, dostali kanára 5:0 a já se mohl tvářit spokojeně, také proto, že jsem dohrál třetí level v hadovi!
9.5.2008
Už mě to tu nebaví...co kdybychom se sbalili deníčku a utekli do Vegas?
10.5.2008
10:12
Dneska to bude pohodička...cítím to v kostech...
17:44
Ti šu[píp] za[píp], jak si mohli dovolit nám dát dva góly, já toho magora v masce, co nám hlídá kasu asi nechám veřejně lynčovat! Ale vyhráli jsme...
11.5.2008
10:02
Rozhodl jsem se vzít dnešní zápas vážně a na tréninku jsem začal všechny komandovat tak, jak by to správnej kouč dělal...a oni mě vypískali! Prej kdo si myslím, že su a ať táhnu do haj[píp]!
23:56
Já jim to říkal...oni mě neposlouchali a pak to tak dopadlo...prohráli jsme 5:3...na ten poslední gól dokonce ani nikdo nebyl v brance...nechápu kde jako byl...fakt ho nechám zlynčovat!
12.5.2008
Tak sem si naštudoval pravidla hokeje a on tam ten brankář asi nebyl schválně...kvůli nějaké početní převaze...že to fakt pomohlo...
13.5.2008
10:33
Kvůli tomu nedělnímu fiasku máme dneska v plánu trénink...a prej mě kluci budou víc poslouchat, takže zítra je máme v kapse...ať už to bude kdokoliv!
21:22
Budou to Švédi...zase...to na tom mistrovství jako nejsou jiný týmy??
14.5.2008
13:35
Tak za půl hoďky nám začíná zásadní zápas...když prohrajeme, tak pojedem domů...to je divný, tak dobře se nám vedlo a po jednom zápase bychom měli jet domů...tak to ne...dneska kluky přes ty Švédy přetáhnu...
20:30
Tak se mi to nepovedlo...ale měli jsme to pěkně našlápnutý...v druhé půlce poslední třetiny jsme zvýšili na 2:1 a už to bylo prakticky vyhraný...tak sem klukům řekl, ať se drží jistoty a jenom si tak pinkaj u naší kasy...tak nám vzali puk a dali gól...kdo by to byl řek! No a pak bylo prodloužení a vzhledem k tomu, že ta naše obrana má i s brankářem ještě drobné trhlinky, tak nám dali takovej fakt moc pěkněj gól...měl jsem chuť jim zatleskat, ale myslím, že se to nehodí, tak jsem se udržel...no nic, nevadí deníčku, stejně mě ta hra s gumovým vdolkem nikdy nebavila...asi toho koučingu nechám a pudu zase vydělávat milióny. Nic, kucí mě lákaj do šatny, že budem hrát obušku z pytle ven...mám být hlavní aktér...těžko říct co tím myslí, takže to jdu zjistit...
..."
Tolik z 'Deníku Aloize Hadamčika' a nyní pár vlastních slov. Název tohoto článku jsem přebral bráchovi, který ho na konci třetí třetiny nebo někdy v té době vyřkl a kromě toho, že je to krásnej nadpis, tak je to i smutná pravda, protože ihned po vstřelení branky a zvýšení na 2:1 (do té doby dobrá šance na výhru) naši začli hrát jako naprostí ko[píp]ti, nevyjížděli dál než na hranici naší obranné třetiny a tím se prakticky (s neuvěřitelně nemožným Hniličkou v kase a celkem laxní obranou před ním) odsoudili k vyrovnání a následné prohře...a jak jsme si tipli, tak se i stalo...je škoda, že jsme vypadli, ale neměli jsme na to, abychom bojovali o medaile...párkrát (proti Rusům a proti Švýcarům) to byl moc krásný hokej a hráli jsme naprosto skvěle, ale Hnilička byl naprosto nejslabší článek a ani poměrně kvalitní útok na celkové slabosti 'řetězu' nic nezměnil. Škoda...třeba to vyjde příští rok...
úterý 6. května 2008
Co se stalo za posledních pár dnů...?!
Tak tu máme květen. Měsíc lásky prý...no...uvidíme... Co se ale vše stalo od té doby co jsem sem psal naposled? Je to už nějaká doba, takže si to vezmeme pěkně popořádku...
Poté co jsem dostal šipky začal jsem poměrně pilně trénovat a bohužel zatím to není moc vidět, ale tak uvidíme časem, snad to bude jen lepší...
V Rakousku odhalili inteligentní postarší stvůru, která měla ke své dveři poněkud důvěrnější vztah než je standardní otcovská láska.
V neděli jsme odlovili naši jubilejní stou kešku a pro jistotu jsme cestou z Rousínova do Brna odlovili ještě další dvě.
Začal jsem sestavovat žebříček nejstupidnějších (a psychicky nejvíc vyčerpávajících) reklam...čekejte tuto hitparádu každým dnem...
Včerejším dnem se rozjel krásný krátký týden, následovaný dlouhým volnem...pokud teda čtyři dny můžeme považovat za dlouhé volno...
Máme už zaplacenou dovolenou a 4. června s Evičkou vyrážíme do Řecka pořádně se vyválet v jihoevropském písku...
Ještě nemám přezuté pneu, ale už jsem stačil vyhodit další dva litry za novou baterku, která prostě praskla a začala téct...
Mám za sebou první kanárkoidní vítězství v badmintonu...4:0 ovšem s tím, že většina zápasů byla velice vyrovnaná a největší radost mi udělalo vítězství, kde jsem prohrával 13:20 a povedlo se mi tento výsledek zvrátit...
Samovolně se mi smazalo pár adresářů a souborů na paměťové kartě v telefonu a včera mi dokonce zmizely oba adresáře s hudbou...asi to bude chtít tvrdej formát...
Podlehl jsem kouzlu Lightscribe...
Dokončil jsem další stránky a sice stránky 1.Vyškovské stavební společnosti...
Můj bratr začal publikovat do internetového pokerového webu Poker24.cz, kde začal vyučovat triky se žetony...
Dočetl jsem Zahradu bestií od Jefferyho Deavera a začal jsem hrát UFO: Aftermath...
Vyšla hra GTA IV...
Zjistil jsem, že nám doma schází Kaleidoskop od Raye Bradburyho...došlo na něj, když jsem viděl upoutávku na nějaký film, který našel inspiraci v povídce Burácení hromu. Ta pojednává o cestách do minulosti a jejich rizicích obsažených v tzv. butterfly effectu (efektu motýlích křídel)...
Prohráli jsem s Ruskem na mistroství světa v hokeji konaném v Kanadě v krásném špílu končícím náhlou smrtí v naší kase...výsledek 5:4...
Vyhráli jsme (Brno) nad Spartou, protože Řepka je magor a nechal si dát červenou už v krásné první minutě (26 vteřin po začátku) a to tak, že hodil balón do obličeje protihráče...ten to sice značně přefilmoval, ale výsledek byl jasný...celý zápas jsme hráli jedenáct na deset a nakonec vyhráli 0:2!
Na AXN proběhl dvoudenní Dr. House marathon...věřte, že po pěti šesti dílech toho už máte plné zuby...
Nova spustila portál TN.cz, kde jsou vlastně jen zprávy jak slovem, tak videem...nic převratného řek bych...jen ten humbuk kolem byl značný...
Prima přesunula svoje hlavní zprávy zpět na devatenáctou hodinu a snaží se konkurovat Nově pomocí seriálu Přátelé...dobrý tah! (my co máme Přátele komplet jak v češtině, tak v originále, nás to asi nechá chladným, ale jinak...mohlo by to fungovat...
Pondělek jsme zvolili za den, kdy je v televizi úplný h...teda...za den, kdy v televizi v hlavním vysílacím čase nic není...nebo myslíte, že Dobrá čtvrť, Kobra 11, či snad Ošklivka Katka jsou kvalitní pořady?? A btw Ošklivku Katku jsme zvolili za nejdebilnější seriál všech dob! Přemýšlel jsem jak to napsat slušně, leč bohužel žádné slušné slůvko vyjadřující kvalitu tohoto seriálu není...
ČSOB vytvořila službu díky níž můžete platit na internetu, něco na způsob PayPal, ale v tomto případě je služba směřována na mladší zákazníky...podle jejich názvu PaySec (čti pejsek) a reklam a šotů vůbec bych to viděl, že jejich hlavní zákazníci budou sedmileté děti...nebo možná nebudou, ale vypadá to, že původně byla služba se svým značně infantilním nádechem směřována právě k této věkové hranici...
Na stránky Kernu a Albandu začal přispívat týpek, který si říká Kernátor, a který otřesným způsobem vraždí češtinu...
Živě.cz má nový web, který je...zajímavý...
Já novou grafiku blogu nemám, ale už jsem o tom přemýšlel a zjistil jsem, že jsem zde nenašel žádnou šablonu, která by se mi líbila víc než je tato moje nynější...takže zatím zůstanu u okoukané hnědé verze...
No a nakonec musím napsat, že se stydím a je mi líto, že sem píšu tak málo, ale nějak není velkých témat a hlavně mi nějak poslední dobou chybí ta správná psací nálada...no ale zkusím se polepšit...
Tak se v máji mějte pěkně, obcházejte majálesy a hlavně užívejte života...
Poté co jsem dostal šipky začal jsem poměrně pilně trénovat a bohužel zatím to není moc vidět, ale tak uvidíme časem, snad to bude jen lepší... V Rakousku odhalili inteligentní postarší stvůru, která měla ke své dveři poněkud důvěrnější vztah než je standardní otcovská láska. V neděli jsme odlovili naši jubilejní stou kešku a pro jistotu jsme cestou z Rousínova do Brna odlovili ještě další dvě. Začal jsem sestavovat žebříček nejstupidnějších (a psychicky nejvíc vyčerpávajících) reklam...čekejte tuto hitparádu každým dnem... Včerejším dnem se rozjel krásný krátký týden, následovaný dlouhým volnem...pokud teda čtyři dny můžeme považovat za dlouhé volno... Máme už zaplacenou dovolenou a 4. června s Evičkou vyrážíme do Řecka pořádně se vyválet v jihoevropském písku... Ještě nemám přezuté pneu, ale už jsem stačil vyhodit další dva litry za novou baterku, která prostě praskla a začala téct... Mám za sebou první kanárkoidní vítězství v badmintonu...4:0 ovšem s tím, že většina zápasů byla velice vyrovnaná a největší radost mi udělalo vítězství, kde jsem prohrával 13:20 a povedlo se mi tento výsledek zvrátit... Samovolně se mi smazalo pár adresářů a souborů na paměťové kartě v telefonu a včera mi dokonce zmizely oba adresáře s hudbou...asi to bude chtít tvrdej formát... Podlehl jsem kouzlu Lightscribe... Dokončil jsem další stránky a sice stránky 1.Vyškovské stavební společnosti... Můj bratr začal publikovat do internetového pokerového webu Poker24.cz, kde začal vyučovat triky se žetony... Dočetl jsem Zahradu bestií od Jefferyho Deavera a začal jsem hrát UFO: Aftermath... Vyšla hra GTA IV... Zjistil jsem, že nám doma schází Kaleidoskop od Raye Bradburyho...došlo na něj, když jsem viděl upoutávku na nějaký film, který našel inspiraci v povídce Burácení hromu. Ta pojednává o cestách do minulosti a jejich rizicích obsažených v tzv. butterfly effectu (efektu motýlích křídel)... Prohráli jsem s Ruskem na mistroství světa v hokeji konaném v Kanadě v krásném špílu končícím náhlou smrtí v naší kase...výsledek 5:4... Vyhráli jsme (Brno) nad Spartou, protože Řepka je magor a nechal si dát červenou už v krásné první minutě (26 vteřin po začátku) a to tak, že hodil balón do obličeje protihráče...ten to sice značně přefilmoval, ale výsledek byl jasný...celý zápas jsme hráli jedenáct na deset a nakonec vyhráli 0:2! Na AXN proběhl dvoudenní Dr. House marathon...věřte, že po pěti šesti dílech toho už máte plné zuby... Nova spustila portál TN.cz, kde jsou vlastně jen zprávy jak slovem, tak videem...nic převratného řek bych...jen ten humbuk kolem byl značný... Prima přesunula svoje hlavní zprávy zpět na devatenáctou hodinu a snaží se konkurovat Nově pomocí seriálu Přátelé...dobrý tah! (my co máme Přátele komplet jak v češtině, tak v originále, nás to asi nechá chladným, ale jinak...mohlo by to fungovat... Pondělek jsme zvolili za den, kdy je v televizi úplný h...teda...za den, kdy v televizi v hlavním vysílacím čase nic není...nebo myslíte, že Dobrá čtvrť, Kobra 11, či snad Ošklivka Katka jsou kvalitní pořady?? A btw Ošklivku Katku jsme zvolili za nejdebilnější seriál všech dob! Přemýšlel jsem jak to napsat slušně, leč bohužel žádné slušné slůvko vyjadřující kvalitu tohoto seriálu není... ČSOB vytvořila službu díky níž můžete platit na internetu, něco na způsob PayPal, ale v tomto případě je služba směřována na mladší zákazníky...podle jejich názvu PaySec (čti pejsek) a reklam a šotů vůbec bych to viděl, že jejich hlavní zákazníci budou sedmileté děti...nebo možná nebudou, ale vypadá to, že původně byla služba se svým značně infantilním nádechem směřována právě k této věkové hranici... Na stránky Kernu a Albandu začal přispívat týpek, který si říká Kernátor, a který otřesným způsobem vraždí češtinu... Živě.cz má nový web, který je...zajímavý... Já novou grafiku blogu nemám, ale už jsem o tom přemýšlel a zjistil jsem, že jsem zde nenašel žádnou šablonu, která by se mi líbila víc než je tato moje nynější...takže zatím zůstanu u okoukané hnědé verze...No a nakonec musím napsat, že se stydím a je mi líto, že sem píšu tak málo, ale nějak není velkých témat a hlavně mi nějak poslední dobou chybí ta správná psací nálada...no ale zkusím se polepšit...
Tak se v máji mějte pěkně, obcházejte majálesy a hlavně užívejte života...
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)