Fiza's blog: Sobotní nestíhačka...

Sobotní den byl pro mně za posledních několik let asi nejhektičtějším co pamatuji. Čekalo mě toho hodně co musím stihnout a navíc spoustu jsem nestihl tak jak bych chtěl. Začalo to již brzy ráno, kdy jsem musel být o půl deváté na hřišti Salesiánů, kde nás čekal první letošní (školní rok) volejbalový turnaj. Jelikož jsem musel být v jednu ve Slavkově, nemohl jsem hrát celý turnaj, což mě pravda hodně mrzelo, ale nebýt na svatbě své kamarádky by mě mrzelo ještě víc a proto jsem odehrál dva zápasy a musel vypadnout. I když jsme hráli poměrně vyrovnané turnaje, nakonec jsme skončili předposlední. Nicméně jsme si zahráli, prakticky vyzkoušeli nové techniky, které jsme neměli ještě úplně zažité a příští turnaj už určitě dopadne mnohem lépe.

O půl dvanácté jsem tedy odklusal směr domov, kde jsem se nasoukal do obleku a vyrazili jsme ku Slavkovu. Obřad byl v miniaturním sále připomínajícím šalinu, kde chyběly už jen madla na držení. Vzhledem k mé celkové dobré náladě jsem komentoval vše co se okomentovat dalo, za což jsem byl nařčen vlastní ženou i kamarády, že dělám ostudu. Mno...možná trošku. Když však dorazil ženich s nevěstou a slečna schovaná v rohu začala zpívat Tři oříšky pro Popelku, připadal jsem si jako zpátky ve škole. Když máte to neuvěřitelné nutkání se smát, ale víte, že je to natolik nevhodné, že to v sobě prostě musíte dusit...určitě to znáte všichni...nebo aspoň všichni, kteří máte alespoň nějaký smysl pro humor. Já se dostal do fáze, kdy jsem tupě hleděl před sebe a kousal se do 'žgraně', abych nevybuchl. Což by se stalo, pokud bych se na někoho jen podíval. Naštěstí jsem tuto neovladatelnou potřebu nakonec pod kontrolu dostal a mohlo se oddávat. Bleskové ženichovo i nevěstino ANO svědčilo o tom, že už to chcou mít brzo za sebou a chcou se jít bavit.

Z pastí, které vždy kamarádi na novomanžele chystají, vyšli oba poměrně dobře, protože byli pouze přikšírování pravou nohou k levé a museli kopat balónem na branku, aby po následné trefě dostali jeden z klíčů a až naleznou ten pravý, můžou se odpoutat. Když si vzpomenu kolik různých ptákovin vymysleli kamarádi na mou kolegyni, bylo toto opravdu pohá(ů)dka. Po zjištění, že hlavní část obřadu již skončila jsme se vydali ku domovu, kde mě čekala změna oblečení a výjezd směr bandu lidí, které jsem neviděl snad deset let. Tam jsem mohl pobýt asi hodinu, protože o čtvrt na šest už nás čekal odvoz, do kterého jsme nasoukali dárek, sebe a vydali jsme se zpět do Slavkova na to pravý svatební mejdlo.

Po příjezdu jsme si vytáhli nevěstu se ženichem k autu, kde jsme jim představili dárek a jako nejhodnější hosté jim ho následně odvezli i domů, protože byl kapku objemnější. Po návratu do hospody jsme se konečně dostali k tomu co k takovýmu mejdanu patří...k alkoholu. Já se na pivko těšil celý den, protože jsem si nemohl dát ani jedno trávící po obědě a hodlal jsem si to teď večer vynahradit. Přecejen nevěsta by mi to neodpustila, kdybych se neopil na její počest. Byli jsme ženichem obeznámeni co vše si kde můžeme dát, a tak jsme nelenili a vyrazili si užívat pohostinosti připravené hospody. Dostatek byl všeho...jídla, pití, alka, nealka, obsluhy, hudby, záchodů, chodníku před hospodou kam se chodilo kouřit, jen toho místa k sezení nebylo moc, a proto (a nejen proto) se muselo občas chodit na plac, kde nás čekala velká spousta známějších i méně známých fláků. Z těch známějších jsem si přivodil poměrně luxusní chrapot, který bohužel do rána přešel a tak jsem nemohl další den 'machrovat' jakáže to byla akcička. Nicméně z headbangingu mě parádně bolelo za krkem ještě v pondělí...nebo spíš hlavně v pondělí.

Kromě tančení, popíjení, konzumování, likvidování veškerých rajčat co tam byly (to byla moje práce a tímto se všem, na které se nedostalo omlouvám, ale zkonzumoval jsem tam asi dvacítku cherry rajčátek, která byla naprosto luxusní) se dostalo ješte na zábavnější část a sice, když nevěsta měla poznat ženicha se zavázanýma očima podle pozadí (po hmatu samozřejmě) a následně ženich měl poznat nevěstu podle kotníku (taktéž se zavázanýma očima a po hmatu) a oba to zvládli na jedničku. Po tomto veselení jsme se opět vrátili k pití a tančení a pak už se mi to začíná mírně rozmazávat, paměť selhává a já se přesunu rovnou k asi jedné hodině ranní, kdy nám přijel odvoz a odvezl nás do pelechů.

Tak a takto vypadala celá moje sobota...byl to náročný a příjemný den, jen je škoda, že se svatba nekonala jiný den, abych si mohl v klidu vychutnat i volejbalový turnaj i slezinu, na které jsem mohl být pouze hodinu. Ale i tak to byl příjemný den a moc jsme si ho všichni užili. Další akce budou Eviččiny narozky v půlce října a na ty se musím pořadně připravit...už teď!

Fotodokumentace: