Koncert malých Kernů...

Obsah pátečního večeru byl jasný už několik dní dopředu. Vzhledem k tomu, že echo o koncertu Albandu, neboli malých Kernů, či oficiálně také Kronka a spol U Vrtule se ke mně dostalo už asi před měsícem, bylo téměř jasné co budeme tento pátek dělat. Vstupné bylo na velikost akce a délku koncertu poměrně vysoké, ale my co si dokážem spoustu věcí zařídit tak nějak jinak, jsme se tam dostali za cenu mnohem přijatelnější...

Akce začala v devět večer, ale my byli v hospodě už kolem osmé, abychom nezaháleli a osvěžili se a připravili už před samotným koncertem. Když jsme dorazili, kapela zrovna zkoušela, takže hudební zážitek jsme měli okamžitě po příchodu. V devět plus mínus se začalo hrát a po každé písničce následoval aplaus podporovaný naším pískotem a mlácením do stolu (to místo tleskání). Po druhé písničce nás frontman vyzval, abychom aplaus příště protáhli o pár vteřin, aby se kapela stihla napít a občerstvit a tak jsme si tleskání užívali čím dál víc. V druhé půlce koncertu jsme tleskali už u každé příležitosti, tedy když frontman zmínil jméno někoho z kapely, okamžitě začala salva potlesku. Jelikož jsme na to byli minimálně dva, byl to už dostatečný rachot, aby se přidali i ostatní. Ke konci jsme při představování dělali s kamošem i mexické vlny (ve dvou to sice není ten správný vizuální zážitek, ale pocit to byl dobrý) a chvilku před koncem jsem dokonce dostal zdrba od frontmana, že vyrušuju...což jsem mu vrátil tím, že vyrušuju proto, že mluví moc dlouho...což ví všichni, ale neradi to říkají...

No a nakonec je nutné podotknout, že to byl prostě fantastický zážitek a už teď se těším na další koncert, kde si zanotujem nějaký ty starý i nový fláky a hlavně se budeme celý večer dobře bavit...a to se nám tentokrát povedlo na jedničku!

Při koncertu

Evička s kapelou

Máňa, tatík a já

Máňa, Mira a já


Komplet osazenstvo, v popředí majitel Vrtule

Na rybách...

Teď o víkendu jsem byl za kamošem na Sokolnickým Balatonu na rybách...respektive on tam byl na rybách, ja tam byl spíš na pokec a na pivko. Což ovšem neznamená, že bych si nezažil nějakou tu první zkušenost s rybolovem. Skutečně to byla zkušenost k nezaplacení, dala by se několika slovy popsat jako "Kryjte si záda i na rybách...".

Abych nemluvil jen obecně, trošku to přiblížím a nakonec přidám i nějaké fotky, aby to přiblížení bylo ještě jasnější. V pátek vše probíhalo podle plánu, dorazil jsem na Balaton, zjistil, kde ma kamarád stanoviště a začali jsme popíjet. Poprvé v životě jsem držel v ruce podběrák (či jak se nadává té síťce, kterou se ty nebohé rybičky tahají z vody) a fakt mi to s ním šlo. Po dotazu, zda si chcu i nějakou rybku přitáhnout, jsem reagoval negativně, nicméně pak se mě již neptal, jen mi oznámil ať si ji jdu zkusit vytáhnout...to už jsem neprotestoval. Po pár pivech a pár malých rybách puštěných zpátky do vody, jsme se rozhodli pro grilovačku něčeho poněkud méně sladkovodního...jednalo se o pašíka (respektive jeho část), dovezeného spolu se stanem a pruty a jiným vybavením. Masíčko bylo výborné a my šli po čase spat...a kdežeje ta úžasná zkušenost? Ta přijde až v sobotu...

V sobotu mě čekala cesta zpátky do Brna, kde jsem nabral Evičku a jeli jsme zpátky na Balaton. Začali jsme pomaličku popíjet, u toho jsme se váleli různě po matračkách a lehátkách a tak podobně. Já jsem si vybral lehátko a v jednu chvíli jsem fascinovaně sledoval návnadu, která se pomaličku blížila k mé hlavě, když chtěl kamarád nahazovat, aby se nakonec zastavila asi půl metru ode mně. Je to dobrý, nemusím se nikam stěhovat, ukrývat či bránit před háčkem upevněným u návnady. Bohužel jsem nečekal, že těsně před tím než nahodí se ještě rozmáchne, takže má teorie, že výška, ve které se návnada/háček nachází je konečná, byla mylná. Kamarád udělal rychlý pohyb směrem dolů a než jsem stačil cokoliv udělat, silon na jeho prutu vzal za své...to co totiž kamarád zachytil před nahozením bylo moje lýtko.

Háček, který je opatřen zpětným trhákem (jak to kamarád nazval...možná oficiální název, nevím), aby se to totiž rybičce z tlamičky nevyháklo, byl poměrně důležitý problém. A tak jsem seděl, koukal na svůj nedobrovolný piercing a čekal co s tim kamarád (jakožto zkušený rybář, kterému se něco podobného ještě nikdy nestalo) udělá. Říkal, že vzhledem k tomu zpětnému háčku to asi bude dost bolet. Tím jsem si poručil Ouzo, které jsem mu z Řecka dovezl a dal si pár doušků a kousek hodil taky do rány. Když jsem čekal asi půl minuty a bolest se nedostávala, bylo mi oznámeno, že to prostě nemůže udělat...že u někoho jinýho neví jak s tím škubnout a netroufá si s tím něco dělat, aby nenadělal víc škody než užitku. Tak jsme začali konzultovat co s tim.

Já si všiml, že háček je poměrně blízko pod kůží a tak by bylo asi nejšetrnější dostat ho skrz, tedy prorvat kůži a zpětný háček ucvaknout...to se ale lépe řekne než udělá...ona totiž ta kůže je celkem potvora tvrdá a nešla propíchnout tak snadno. Trvalo to pár minut, pár rejpnutí nožem respektive nůžkami, ale nakonec se mi povedlo dostat se skrz. Další plán byl háček 'zamáčknout', a celé to provléci zpět. To se také řeklo jednoduše, ale hůře dělalo. Hlavně s náčiním, které jsme měli k dispozici...jakožto kripl jsem tedy vyslal své dva ochránce sehnat štípačky, abych mohl špičku odstranit...po pár minutách byli zpět a vítězoslavně drželi rezavějící chirurgické nářadí nad hlavou. Pak už to šlo ráz na ráz, chytnout, zabrat, ucvaknout a špička byla v tahu...protáhnout to ven už byl ten nejednodušší úkol.

Výsledkem bylo jedno téměř vypité Ouzo (byly toho jen dvě deci, takže to nebylo tak hrozný), jedno děravé lýtko vypadající jak po útoku kobry, jeden zničený háček a jedna narušená suverenita...kamarádovi se potom podařilo zachytit ještě lehátko, stolek a znovu lehatko (to vše hned po sobě...prostě se mu nedařilo nahodit)...tak si radši dal pauzu. Až se vše uklidnilo (po pár desitkách minut), tak zas nahazoval jak profík... A proto rada na závěr, kryjte si záda i/nejen na rybách, nikdy nevíte kdy z vás někdo bude chtít udělat návnadu...

Můj nedobrovolný piercing

Šťastný přeživší s chirurgickým nástrojem a anestetiky

Český Kocourkov...

Další z novinek, které postihly naší krásnou republiku, je odsouhlasení zákona o (!) ochraně zvířat, který obsahuje i část o pokutě až padesát tisíc při venčení zvířete bez vodítka...nevím zda nakonec vyměnili zvíře za psa, ale každopádně co mě fascinuje na tomto zákoně (když samozřejmě nepočítám tu vtipnou výši finančního postihu) je to, že je to obsaženo v Zákoně o ochraně zvířat. Prý když se vám zatoulá pes, tak bude strádat...zato na vodítku je zcela určitě celej odvařenej a spokojenej, když má pohyb omezen na dva až pět metrů od svýho páníčka. Mno...jako by mě snad ještě mělo něco překvapit, když vezmeme v potaz jaký paka máme ve vládě...

Černý výlep...

Jak jste si jistě mnozí z vás všimli, po městě Brně se nám mocně rozmáhá kampaň potápějícího se rádia Kiss Hády. Vzhledem k antipatiím, které k tomuto rádiu chovám, mi mé svědomí nedovolí jinak a musím to zde trošku rozmáznout.

Pokud někdo nevíte o co jde, tak jde o oblepování sloupů veřejného osvětlení, případně pouze sloupů jako takových, reklamními letáky o velikosti asi dvacet na dvacet (plus minus), případně asi deset na sedm. Toto samozřejmě žádná instituce vlastnící zmíněné sloupy nepovolila (jinak by to už dávno udělala hromadně a veřejně a pochybuju, že by zrovna Kiss dostal nějakou výjimku). Všechny tyto informace mám od poměrně kvalitního zdroje a přihodím k tomu ještě finanční bonusy za každý nalepený plakát (plakátovači si dělají fotky) a pokud by snad někdo měl s výlepem problém, je možno sáhnout do rezerv určených právě na pokuty.

Vzhledem k tomu, že Kissu odpadávají posluchači rychlostí s jakou na technopárty odpadají účastníci omylem zaslechnuvší Evu a Vaška, není se co divit, že sáhl k nouzovému řešení, protože přecejen reklama je to co nás (= je) živí. Což mi připomíná, že vám ještě dlužím hitparádu nejdebilnějších reklam...no...je to poměrně psychicky namáhavý výzkum a nevím zda budu schopen ho dokončit...ale pokusím se, tak mi držte palce. No a když uvidíte Kissácký leták na sloupu, tak místo 'tlačítka pro štěstí' chytněte leták za horní okraj a plynule posuňte ruku směrem dolů, až z letáku nezbude ani to tlačítko...poté z tohoto plakátu vytvořte co nejkvalitnější kuličku a tu vhoďte do nejbližšího ohně, tancujíc při tom kolem a zpívaje rituální chvalozpěvy...nebo to prostě narvěte do koše, jak chcete... Ale s rituálními tanci je větší sranda...

Dovolená na Krétě...

Je to právě tři dny co jsme se vrátili s Evičkou z dovolené. Byli jsme se podívat na otočku (rozuměj sedm dní) na Krétu.

Po loňských zkušenostech s ne-all-inclusive, jsme si dali předsevzetí, že když na dovolenou, tak pouze all-inclusive. Evičce to dalo hodně práce, ale nakonec se jí podařilo najít na Krétě hotýlek, který splňoval všechny námi požadovaná kritéria. Byl pěkný, měl pěkné pokoje, blízko k moři i do města a samozřejmě byl all-inclusive. Hotel se jmenoval Eva Bay a z katalogu cestovní kanceláře Firo Tour vypadalo vše velice líbezně. Možná tušíte, že nakonec vše nebylo tak líbezné jak to vypadalo...ale skutečně bylo. Začněme ale od začátku...

Když jsme koupili zájezd, byli jsme unešeni tím, že letadlo odlítá i přilítá z/do Brna. Naše rozčarování přišlo, když jsme zjistili, že letadlo letí z Brna do Ostravy a odtam až na Krétu. Vzhledem k mé fóbii z létání, bylo toto naprosto nepřijatelné a proto jsme podnikli velice nelogickou cestu autobusem do Ostravy. Možná se vám to zdá jako pakárna, ano, souhlasím, ale v tomto případě nebyla jiná možnost. No a vzhledem k předchozí zkušenosti s loňským odletem, jsem se letos připravil na let jako profík...stačila na to plácačka Tullamore Dew. Sice jsem si na letišti připadal, jako největší notor, když jsem popíjel mocnými doušky další a další uklidňující prostředky, ale ve finále to velice pomohlo. Let jsem si téměř užíval...Pendolino hadr.

Když jsme přistáli, nečekala nás žádná další únavná a zdlouhavá odbavovací procedura jak loni v Tunisu, jen jsme si odchytili bagáž a vyrazili jsme hledat delegáty. Ti nás nasměrovali na správný autobus a čekala nás hodina a půl v moderním klimatizovaném autobusu, který nás vysadil přímo před hotelem. Tam nás uvítala neustále se usmívající, angličtinou hojně oplívající a během dalších dní i naše nejoblíbenější zaměstnankyně hotelu, recepční Sofia. Jako srovnání nám z loňského Tunisu vyvstal na mysl recepční, který vypadal, že mu hotel patří a hlavně, který nám dával jasně najevo jak moc ho otravujeme, když po něm náhodou něco chceme. Během mžiku oka jsme dostali klíč k pokoji, modrý náramek dokazující, že jsme tu all-inclusive a tudíž můžeme dosytosti debužírovat 24/7...teda...teoreticky, samozřejmě.

Snědý typan nám vzal kufry a dovedl nás na pokoj, kde nám ukázal jak použít jakýsi plastový přívěšek, který byl přidělán ke klíči. Vedle dveří byla totiž krabička, do které se přívěšek vložil a naskočily pojistky. Dobrý způsob jak ušetřit spoustu peněz za energii. Jinak pokoj samotný byl malý, ale opravdu tam bylo vše co bylo potřeba. Byl to jen jeden pokoj plus koupelna, vše o rozloze jen pár metrů čtverečních, ale vešla se tam postel, klimatizace, televize (LCD na stěně), lednice, no a sprchový kout se záchodem. To vše velice elegantně zařízené, prosté jakýchkoliv dekorací - žádné kytky, obrazy, nic (naše jediná výtka v dotazníku den před odjezdem)! No ale tak co, stejně tam moc času trávit nebudem.

Vzhledem k tomu, že byl zrovna čas večeře (což jsme se dozvěděli z materiálů obdržených na recepci), v rychlosti jsme vybalili a šli se kouknout jak vaří Kréťané. A vaří dobře. Zbóchali jsme co se do nás vešlo a hned poté co jsme se převlékli, vydali jsme se na bar vyzkoušet jak chutná chlast zdarma...a ten chutná taky dobře...mnohem líp, než když za něj musíte platit. No a narozdíl od jiných hotelů (jak nám bylo řečeno), tento nepoužívá pouze svoje vlastní, dětmi otročícími za dva centy na den vyrobený alkohol, ale používá normální flaškovaný, veřejně všude ve světě dostupný alkohol. Proto jsem za týden měl víc Baylies než jsem do té doby vypil za celý život. Kromě tohoto se zde nacházela i Tequilla, Vodka, Whiska (pěkně hnusná mýdlová voda značky VAT 69), Metaxa (samozřejmě) a spousta jiného podobného alkoholového nápojiva. Vzhledem k tomu, že jsme tam byli prozatím bažanti a ne mazáci jak někteří, dali jsme si jen pár piv (já), nějaké to vínko (Evička) a náš první koktejl, supersladkou Tequillu sunrise...

Poté co jsme zjistili, kdeže má ten náš jinak úžasný pokoj s výhledem na ulici hlavní nedostatek, když jsme oba vstávali asi v šest díky vysoké hladině automobilového ruchu na asi šedesát metrů vzdálené čtyřproudovce, vydali jsme se na snídani s tím, že potom nahlásíme reklamaci. Snídaně, narozdíl od reklamace, proběhla úspěšně a když jsme byli ujištěni, že jakmile bude volnej pokoj, budem prakticky první kdo se o tom dozví (rozuměj, že se máme zeptat po obědě), jsme se vydali pro slunící propriety (mezitím Evička zabrala jediná dvě volná lehátka) a vyrazili okusit bazén. Pak už si to vybavuju jen matně...ale bylo to asi takhle nějak...bazén, slunění, bazén, slunění, bar, slunění, bar, bazén, moře, bar, slunění, no...a tak dále...

Po obědě a informaci, že vstávat brzo budeme minimálně ještě jednou, jsme se vydali na nákup...ten spočíval v nafukovacím lehátku a dvou balených vodách...na pokoj...do ledničky...na noc...jasný?! Utratili jsme naše první Eura a spokojení z úspěšného nákupu jsme se vrátili do bazénu.

Další den, další auta, další bezesné ráno. No ale jelikož Evička obhlídla terén, zjistila, které pokoje bychom chtěli a pak si u jednoho z vyčíhnutých všimla zapsané brzké snídaně (což dost často znamená odjezd domů), vydali jsme se na obhlídku...a měli jsme okamžitého vítěze. Věci jsme přenesli jen přes uličku a těšili se, že se konečně ráno vyspíme...teda...že nás vzbudí až budík, jinak bychom byli bez snídaně...což se taky dvakrát stalo... Dnešní den se tvářil jako každý jiný, jen večer byl trošku odlišný...a sice, že já jsem experimetoval co všechno jsem schopen vypít, ale hlavně co všechno nám místní bar mohl nabídnout... Nabídl toho poměrně dost a já si potom ráno připadal tak trošku...no...jak to říci...nebylo mi dvakrát volno...žaludek trošku na vodě, ale po drobné snídani a pozdním obědě už bylo vše zase v normálu.

V sobotu nás čekal příjemný zážitek ve formě fotbalového utkání Česká Republika - Švýcarsko...fotbal to byl hrozný, ale alespoň jsme se seznámili s některými čechy a i obsluha hotelu byla od té doby taková ještě více přívětivější. Z dalších dnů už vyčnívá pouze pondělí, kdy jsme se rozhodli vydat do nedalekého Rethymna. Na recepci jsme si vyžádali jízdní řád, který byl popravdě ku...tomu...ničemu... Mělo to jet od hotelu každou půhodinu (vždy v celou a o půl) a my vyrazili asi pět minut po celé a autobus se milostivě ráčil přiřítit asi tak padesát...to se může jít Brněnská MHD bodnout se svými spožděními. Jedna zajímavost, na cestu kamkoliv po trase Rethymno - hotely - něco něco něco, teď nemůžu najít ten papír s jízdníma řádama, takže nevím co to bylo za vísku, ale každopádně kdekoliv po této trase vás to stálo 1,20 euro...je jedno kolik jste jeli zastávek...prostě vše za euro dvacet...zajímavé.

Cesta do Rethymna trvala asi dvacet minut a ven jsme šli standardně s davem...do uliček jsme se taky vlekli s davem a následný průlet uličkama jsme už zvládli sami. Většina suvenýrů, které jsme skoupili byl chlast, protože jsme ani na nic moc zajímavého Řeckého (nebo přímo Krétského) nenarazili. Uličky vypadaly jako uličky Prahy a tak po zkušenosti z Tuniska jsem byl poměrně klidný...ale na věci jsem si stejně dával zvýšený pozor. Po nákupu byl už pak jediný problém dostat se zpět. Naštěstí domluvit se tu s někým anglicky nebyl žádný problém, a proto jsme se po čase dostali na správnou ulici a zastávku, kde jsme vyčkávali, již s přibývající tmou, na příjezd autobusu...který opět měl asi třičtvrtěhodinové zpoždění. Do hotelu jsme se dostali jen tak tak na večeři a následoval standardní večer s pitím, mluvením a muzikou na baru.

Když jsme se probudili do úterý, s hrůzou jsme zjistili, že zítra odlítáme domů. Těch sedm dní uteklo tak rychle a bylo to tam tak úžasné, že se nám samozřejmě nechtělo. Pro nějakou tu památku jsme vyfotili více snímků než předešlé dny, snědli ještě více jídla a strávili ještě víc času v bazénu. Večer na baru jsem se zabýval tím jak dostat nenápadně hnusnou VAT 69 do plácačky, aby i let zpět byl v pohodě a jinak jsme prováděli to co každý večer...bavili se. Když jsme dorazili na pokoj a začali balit, začalo nám z toho všeho být nějak posmutno a proto jsme vesele vyplnili dotazník o tom jak se nám tam ten týden líbilo...

Ráno jsme vstávali o půl páté, dobalili poslední drobnosti, nasnídali se, rozloučili se, nasedli do autobusu, odcestovali na letiště, trpěli při konzumaci komplet celé plácačky VAT 69 (ještě nikdy nebylo požívání alkoholu takovým utrpením), naletadlili se (rozuměj nalodili do letadla), přistáli v Brně, oklepali se odporem z počasí a smogu, snědli oběd, prospali dvě hodinky, skoukli fotbal a zítra zase do práce...ach jo...

Pár slov na závěr. Hotel Eva Bay můžu opravdu vřele doporučit. Vše tam klapalo jako hodinky, nebyl naprostý problém se na něčem domluvit a pokud na to příští rok vyjdou penízky, pojedeme tam znovu. Opravdu to byl nádherný zážitek...jen těch dní tam bude potřeba být víc...

Fotoalbum

Pohled na hotel s popisky

Zvětšit mapu

Cestování a bloudění po Rethymnu

Zvětšit mapu

Lost - final episode (ouscuc)

Milí čtenáři, v pátek jsem měl to 'štěstí', že jsem společně s bratrem a Evičkou shlédl poslední díl zatím poslední (čtvrté) série seriálu Lost. Jedná se o dvoudíl a tudíž má celý díl délku jednoho středně krátkého filmu. Jelikož kvalita tohoto dílu byla více méně mizerná, dá se shrnout celý děj do několika bodů...a to je přesně to, co teď udělám...

!!Upozorňuji, že zde bude vyzrazena spousta tajemství a ještě větší spousta jich bude vytvořena, jak je dobrým zvykem u tohoto seriálu. Kdo tedy nechce přijít o napínavé okamžiky u posledního dílu, ať dál raději nečte...já už se s tím nějak poperu!!

- v předchozím díle našli naši hrdinové bombu v podpalubí...jedná se o strašnou hromadu TNT nebo něčeho podobného, ještě větší hromadu drátků a nějaké ty ostatní věci jako akési rádio a autobaterii. Na začátku tohoto dílu se budou snažit přijít na to, jak ji zneškodnit. Desmond nastíní situaci stylem, že to vypadá, že ať udělaj cokoliv, tak to bouchne...

- Benovi lidi obelstili Widmorovy lidi, pár jich postříleli a Bena jim šlohli. Hlavní záporák se tluče s Iráckým mučitelem (Saidem), dostane ho na lopatky, když v tom ho odbouchne zezadu do neprůstřelné vesty Benův člověk. Záporák se tváří mrtvě a nikoho nenapadne si tuto teorii ověřit...

- v budoucnu za Hurlym do psychárny došel Walt s babičkou a chvílu spolu bezmyšlenkovitě plkali...

- Jack se Sawyerem na záchrané misi nazvané 'ulov si svého Hurlyho' nachytají právě zmiňovaného Hurlyho jak močí v zakázané oblasti. Společně se prokoušou až k Orchidei, kde se Lock snaží překecat Jacka, aby zůstal na ostrově, že je to tam boží...

- na lodi mezitím vymysleli, že když budou tekutým dusíkem dusit baterku, tak to do vzduchu nevyletí...zajímavá teorie...

- Ben s Lockem sjedou mnoho pater pod zem do Orchidei, kde si Lock pouští poučné video o teleportační kabině, do které se nesmí dávat žádný kov...

- Ben láduje teleportační kabinu až po vrch různými kovovými předměty...

- záporák střelený do zad do neprůstřelné vesty se mezitím probral a loví Bena v Orchidei...

- Lock se snaží zachránit situaci a se záporákem konverzuje...během jeho rozmluvy se Ben rozodne záporáka ubodat doneseným nožíkem...

- záporák má na ruce udělátko, které vyšle signál jakmile mu přestane být srdce...Lock Bena obviní, že právě zabil hromadu nevinných lidí...Ben projeví lítost jednoduchým 'So?' (česky: "No a?")

- vrtulník, který se odlepil na ostrově od země a nyní se probíjí směrem ku lodi, na palubě s Jackem, Hurlym, Linusem pilotem, Sawyerem, Kate a Saidem, byl postřelen během osvobozování Bena a utíká mu palivo. Nemůžou najít loď. Potřebujou být lehčí. Sawyer se obětuje a v nestřeženém okamžiku vyskočí z vrtulníku (celej Sawyer, vždycky mu záleželo víc na ostatních než na sobě). Hurley si všimne lodi (je to pašák) a už se snaží přistát. Desmond se jim v tom snaží zabránit, páč je na lodi bomba.

- když už dochází tekutý dusík na dušení baterky, začnou se z kajuty všichni evakuovat, jen Michael stále dusíkuje baterku. Dusík stále dochází, kupodivu nepomáhá ani poklepání na tlakoměr nádoby, ve které se dusík nachází. Když dusík úplně dojde, objeví se v kajutě Jackův otec a řekne Michaelovi, že už může jít. Ten nechápe, ale jen chvilku, protože hned potom loď vybouchne. Během dusíkování probíhá na palubě evakuace do vrtulníku. Tam už jsou všichni co už tam byli plus Desmond a Sun s Aaronem. Sun stále postrádá Jina. Když loď vybuchne, dostane hysterický záchvat, jelikož se obává, že Jinova zranění nebudou sloučitelná se životem...

- Sun se v budoucnu setkává s Widmorem a povídají si jako dva obchodní přátelé...

- jakmile Ben odpálí dostatek kovových věcí v teleportační kapsli, projde kamsi do zimy a hodlá přemístit ostrov. Z Locka se stává velitel kdysi Benových lidí...s Benovým požehnáním samozřejmě...

- vrtulník s hlavními hrdiny se vrací na ostrov, když ten náhle zmizí. Vrtulník časem havaruje, protože mu dojde šípek (palivo)...

- všichni přežili a vegetí na člunu...

- Kate se v budoucnu potká ve snu s Claire...ta je na ni ošklivá a klade jí na srdce, že se nesmí vrátit zpět (těžko říct, jak to myslela)...

- trosečníky na člunu najde loď, které šéfuje Penny...

- trosečníci se domluví, že budou všem lhát a proto se musí přemístit tři tisíce mil jinam k ostrovu, kde se našel údajný vrak letadla Oceanic 815. Tam je najdou domorodci...

- na konci třetí sezóny, kdy jsme se poprvé setkali s jevem zvaným flashforward (opak flashbacku, kdy se dozvídáme o minulosti našich hrdinů), kdy jsme Jacka viděli jako sebevražedného trosečníka závislého na jakémsi léku, se Jack dozvěděl o pohřbu zatím neznámé postavy. Tato postava se jmenuje, jak se během tohoto dílu dozvíme, Jeremy Bentham. Zatím stále nevíme o koho jde. Jack se ale na konci mnou popisovaného dílu vrátí do márnice a chce se kouknout na mrtvolku (je to divnej panáček). Než ji ukáže kamera nám, dorazí Ben a chvílu spolu debatujou o tom, že ostrov potřebuje, aby se všichni vrátili (očekávám zápletku, kdy se v páté sezóně všichni budou snažit vrátit na ostrov, ze kterého se tak dlouho snažili dostat). No a když myslí všichni, tak i ta mrtvolka v krabici...kamera se naklání...naše srdce buší touhou po zjištění této záhady...snad si to nenechají scénaristé až na září...ach ne...už to vypadá, že z toho zase nic nebude...a nakonec...ano, je to Lock...uáááá...nuda...dem spat...

A to je vše přátelé...

Tomuto dílu bych dal tak třicet procent a to jen proto, že ten zápornej voják (hraje ho Kevin Durand) s neprůstřelnou vestou má tak brutální hlas (je mi líto vás všech, kteří jste odsouzeni se na Lost...ehm...Ztraceny dívat v češtině). Byl to naprosto nejhorší finální díl ze všech čtyř...přeji příjemný večer a pusťte si něco zajímavějšího. Doporučuji začít seriálem How I Met Your Mother, pokračovat přes The Big Bang Theory, IT Crowd, Scrubs, Desperate Housewives a zakončit to třeba Dr. Housem...ale občas se utrhněte a jděte taky ven, dokud je tam tak pěkně...