Po loňských zkušenostech s ne-all-inclusive, jsme si dali předsevzetí, že když na dovolenou, tak pouze all-inclusive. Evičce to dalo hodně práce, ale nakonec se jí podařilo najít na Krétě hotýlek, který splňoval všechny námi požadovaná kritéria. Byl pěkný, měl pěkné pokoje, blízko k moři i do města a samozřejmě byl all-inclusive. Hotel se jmenoval Eva Bay a z katalogu cestovní kanceláře Firo Tour vypadalo vše velice líbezně. Možná tušíte, že nakonec vše nebylo tak líbezné jak to vypadalo...ale skutečně bylo. Začněme ale od začátku...
Když jsme koupili zájezd, byli jsme unešeni tím, že letadlo odlítá i přilítá z/do Brna. Naše rozčarování přišlo, když jsme zjistili, že letadlo letí z Brna do Ostravy a odtam až na Krétu. Vzhledem k mé fóbii z létání, bylo toto naprosto nepřijatelné a proto jsme podnikli velice nelogickou cestu autobusem do Ostravy. Možná se vám to zdá jako pakárna, ano, souhlasím, ale v tomto případě nebyla jiná možnost. No a vzhledem k předchozí zkušenosti s loňským odletem, jsem se letos připravil na let jako profík...stačila na to plácačka Tullamore Dew. Sice jsem si na letišti připadal, jako největší notor, když jsem popíjel mocnými doušky další a další uklidňující prostředky, ale ve finále to velice pomohlo. Let jsem si téměř užíval...Pendolino hadr.
Když jsme přistáli, nečekala nás žádná další únavná a zdlouhavá odbavovací procedura jak loni v Tunisu, jen jsme si odchytili bagáž a vyrazili jsme hledat delegáty. Ti nás nasměrovali na správný autobus a čekala nás hodina a půl v moderním klimatizovaném autobusu, který nás vysadil přímo před hotelem. Tam nás uvítala neustále se usmívající, angličtinou hojně oplívající a během dalších dní i naše nejoblíbenější zaměstnankyně hotelu, recepční Sofia. Jako srovnání nám z loňského Tunisu vyvstal na mysl recepční, který vypadal, že mu hotel patří a hlavně, který nám dával jasně najevo jak moc ho otravujeme, když po něm náhodou něco chceme. Během mžiku oka jsme dostali klíč k pokoji, modrý náramek dokazující, že jsme tu all-inclusive a tudíž můžeme dosytosti debužírovat 24/7...teda...teoreticky, samozřejmě.
Snědý typan nám vzal kufry a dovedl nás na pokoj, kde nám ukázal jak použít jakýsi plastový přívěšek, který byl přidělán ke klíči. Vedle dveří byla totiž krabička, do které se přívěšek vložil a naskočily pojistky. Dobrý způsob jak ušetřit spoustu peněz za energii. Jinak pokoj samotný byl malý, ale opravdu tam bylo vše co bylo potřeba. Byl to jen jeden pokoj plus koupelna, vše o rozloze jen pár metrů čtverečních, ale vešla se tam postel, klimatizace, televize (LCD na stěně), lednice, no a sprchový kout se záchodem. To vše velice elegantně zařízené, prosté jakýchkoliv dekorací - žádné kytky, obrazy, nic (naše jediná výtka v dotazníku den před odjezdem)! No ale tak co, stejně tam moc času trávit nebudem.
Vzhledem k tomu, že byl zrovna čas večeře (což jsme se dozvěděli z materiálů obdržených na recepci), v rychlosti jsme vybalili a šli se kouknout jak vaří Kréťané. A vaří dobře. Zbóchali jsme co se do nás vešlo a hned poté co jsme se převlékli, vydali jsme se na bar vyzkoušet jak chutná chlast zdarma...a ten chutná taky dobře...mnohem líp, než když za něj musíte platit. No a narozdíl od jiných hotelů (jak nám bylo řečeno), tento nepoužívá pouze svoje vlastní, dětmi otročícími za dva centy na den vyrobený alkohol, ale používá normální flaškovaný, veřejně všude ve světě dostupný alkohol. Proto jsem za týden měl víc Baylies než jsem do té doby vypil za celý život. Kromě tohoto se zde nacházela i Tequilla, Vodka, Whiska (pěkně hnusná mýdlová voda značky VAT 69), Metaxa (samozřejmě) a spousta jiného podobného alkoholového nápojiva. Vzhledem k tomu, že jsme tam byli prozatím bažanti a ne mazáci jak někteří, dali jsme si jen pár piv (já), nějaké to vínko (Evička) a náš první koktejl, supersladkou Tequillu sunrise...
Poté co jsme zjistili, kdeže má ten náš jinak úžasný pokoj s výhledem na ulici hlavní nedostatek, když jsme oba vstávali asi v šest díky vysoké hladině automobilového ruchu na asi šedesát metrů vzdálené čtyřproudovce, vydali jsme se na snídani s tím, že potom nahlásíme reklamaci. Snídaně, narozdíl od reklamace, proběhla úspěšně a když jsme byli ujištěni, že jakmile bude volnej pokoj, budem prakticky první kdo se o tom dozví (rozuměj, že se máme zeptat po obědě), jsme se vydali pro slunící propriety (mezitím Evička zabrala jediná dvě volná lehátka) a vyrazili okusit bazén. Pak už si to vybavuju jen matně...ale bylo to asi takhle nějak...bazén, slunění, bazén, slunění, bar, slunění, bar, bazén, moře, bar, slunění, no...a tak dále...
Po obědě a informaci, že vstávat brzo budeme minimálně ještě jednou, jsme se vydali na nákup...ten spočíval v nafukovacím lehátku a dvou balených vodách...na pokoj...do ledničky...na noc...jasný?! Utratili jsme naše první Eura a spokojení z úspěšného nákupu jsme se vrátili do bazénu.
Další den, další auta, další bezesné ráno. No ale jelikož Evička obhlídla terén, zjistila, které pokoje bychom chtěli a pak si u jednoho z vyčíhnutých všimla zapsané brzké snídaně (což dost často znamená odjezd domů), vydali jsme se na obhlídku...a měli jsme okamžitého vítěze. Věci jsme přenesli jen přes uličku a těšili se, že se konečně ráno vyspíme...teda...že nás vzbudí až budík, jinak bychom byli bez snídaně...což se taky dvakrát stalo... Dnešní den se tvářil jako každý jiný, jen večer byl trošku odlišný...a sice, že já jsem experimetoval co všechno jsem schopen vypít, ale hlavně co všechno nám místní bar mohl nabídnout... Nabídl toho poměrně dost a já si potom ráno připadal tak trošku...no...jak to říci...nebylo mi dvakrát volno...žaludek trošku na vodě, ale po drobné snídani a pozdním obědě už bylo vše zase v normálu.
V sobotu nás čekal příjemný zážitek ve formě fotbalového utkání Česká Republika - Švýcarsko...fotbal to byl hrozný, ale alespoň jsme se seznámili s některými čechy a i obsluha hotelu byla od té doby taková ještě více přívětivější. Z dalších dnů už vyčnívá pouze pondělí, kdy jsme se rozhodli vydat do nedalekého Rethymna. Na recepci jsme si vyžádali jízdní řád, který byl popravdě ku...tomu...ničemu... Mělo to jet od hotelu každou půhodinu (vždy v celou a o půl) a my vyrazili asi pět minut po celé a autobus se milostivě ráčil přiřítit asi tak padesát...to se může jít Brněnská MHD bodnout se svými spožděními. Jedna zajímavost, na cestu kamkoliv po trase Rethymno - hotely - něco něco něco, teď nemůžu najít ten papír s jízdníma řádama, takže nevím co to bylo za vísku, ale každopádně kdekoliv po této trase vás to stálo 1,20 euro...je jedno kolik jste jeli zastávek...prostě vše za euro dvacet...zajímavé.
Cesta do Rethymna trvala asi dvacet minut a ven jsme šli standardně s davem...do uliček jsme se taky vlekli s davem a následný průlet uličkama jsme už zvládli sami. Většina suvenýrů, které jsme skoupili byl chlast, protože jsme ani na nic moc zajímavého Řeckého (nebo přímo Krétského) nenarazili. Uličky vypadaly jako uličky Prahy a tak po zkušenosti z Tuniska jsem byl poměrně klidný...ale na věci jsem si stejně dával zvýšený pozor. Po nákupu byl už pak jediný problém dostat se zpět. Naštěstí domluvit se tu s někým anglicky nebyl žádný problém, a proto jsme se po čase dostali na správnou ulici a zastávku, kde jsme vyčkávali, již s přibývající tmou, na příjezd autobusu...který opět měl asi třičtvrtěhodinové zpoždění. Do hotelu jsme se dostali jen tak tak na večeři a následoval standardní večer s pitím, mluvením a muzikou na baru.
Když jsme se probudili do úterý, s hrůzou jsme zjistili, že zítra odlítáme domů. Těch sedm dní uteklo tak rychle a bylo to tam tak úžasné, že se nám samozřejmě nechtělo. Pro nějakou tu památku jsme vyfotili více snímků než předešlé dny, snědli ještě více jídla a strávili ještě víc času v bazénu. Večer na baru jsem se zabýval tím jak dostat nenápadně hnusnou VAT 69 do plácačky, aby i let zpět byl v pohodě a jinak jsme prováděli to co každý večer...bavili se. Když jsme dorazili na pokoj a začali balit, začalo nám z toho všeho být nějak posmutno a proto jsme vesele vyplnili dotazník o tom jak se nám tam ten týden líbilo...
Ráno jsme vstávali o půl páté, dobalili poslední drobnosti, nasnídali se, rozloučili se, nasedli do autobusu, odcestovali na letiště, trpěli při konzumaci komplet celé plácačky VAT 69 (ještě nikdy nebylo požívání alkoholu takovým utrpením), naletadlili se (rozuměj nalodili do letadla), přistáli v Brně, oklepali se odporem z počasí a smogu, snědli oběd, prospali dvě hodinky, skoukli fotbal a zítra zase do práce...ach jo...
Pár slov na závěr. Hotel Eva Bay můžu opravdu vřele doporučit. Vše tam klapalo jako hodinky, nebyl naprostý problém se na něčem domluvit a pokud na to příští rok vyjdou penízky, pojedeme tam znovu. Opravdu to byl nádherný zážitek...jen těch dní tam bude potřeba být víc...
 |
| Fotoalbum |
Pohled na hotel s popisky
Zvětšit mapu
Cestování a bloudění po Rethymnu
Zvětšit mapu
Žádné komentáře:
Okomentovat