Abych nemluvil jen obecně, trošku to přiblížím a nakonec přidám i nějaké fotky, aby to přiblížení bylo ještě jasnější. V pátek vše probíhalo podle plánu, dorazil jsem na Balaton, zjistil, kde ma kamarád stanoviště a začali jsme popíjet. Poprvé v životě jsem držel v ruce podběrák (či jak se nadává té síťce, kterou se ty nebohé rybičky tahají z vody) a fakt mi to s ním šlo. Po dotazu, zda si chcu i nějakou rybku přitáhnout, jsem reagoval negativně, nicméně pak se mě již neptal, jen mi oznámil ať si ji jdu zkusit vytáhnout...to už jsem neprotestoval. Po pár pivech a pár malých rybách puštěných zpátky do vody, jsme se rozhodli pro grilovačku něčeho poněkud méně sladkovodního...jednalo se o pašíka (respektive jeho část), dovezeného spolu se stanem a pruty a jiným vybavením. Masíčko bylo výborné a my šli po čase spat...a kdežeje ta úžasná zkušenost? Ta přijde až v sobotu...
V sobotu mě čekala cesta zpátky do Brna, kde jsem nabral Evičku a jeli jsme zpátky na Balaton. Začali jsme pomaličku popíjet, u toho jsme se váleli různě po matračkách a lehátkách a tak podobně. Já jsem si vybral lehátko a v jednu chvíli jsem fascinovaně sledoval návnadu, která se pomaličku blížila k mé hlavě, když chtěl kamarád nahazovat, aby se nakonec zastavila asi půl metru ode mně. Je to dobrý, nemusím se nikam stěhovat, ukrývat či bránit před háčkem upevněným u návnady. Bohužel jsem nečekal, že těsně před tím než nahodí se ještě rozmáchne, takže má teorie, že výška, ve které se návnada/háček nachází je konečná, byla mylná. Kamarád udělal rychlý pohyb směrem dolů a než jsem stačil cokoliv udělat, silon na jeho prutu vzal za své...to co totiž kamarád zachytil před nahozením bylo moje lýtko.
Háček, který je opatřen zpětným trhákem (jak to kamarád nazval...možná oficiální název, nevím), aby se to totiž rybičce z tlamičky nevyháklo, byl poměrně důležitý problém. A tak jsem seděl, koukal na svůj nedobrovolný piercing a čekal co s tim kamarád (jakožto zkušený rybář, kterému se něco podobného ještě nikdy nestalo) udělá. Říkal, že vzhledem k tomu zpětnému háčku to asi bude dost bolet. Tím jsem si poručil Ouzo, které jsem mu z Řecka dovezl a dal si pár doušků a kousek hodil taky do rány. Když jsem čekal asi půl minuty a bolest se nedostávala, bylo mi oznámeno, že to prostě nemůže udělat...že u někoho jinýho neví jak s tím škubnout a netroufá si s tím něco dělat, aby nenadělal víc škody než užitku. Tak jsme začali konzultovat co s tim.
Já si všiml, že háček je poměrně blízko pod kůží a tak by bylo asi nejšetrnější dostat ho skrz, tedy prorvat kůži a zpětný háček ucvaknout...to se ale lépe řekne než udělá...ona totiž ta kůže je celkem potvora tvrdá a nešla propíchnout tak snadno. Trvalo to pár minut, pár rejpnutí nožem respektive nůžkami, ale nakonec se mi povedlo dostat se skrz. Další plán byl háček 'zamáčknout', a celé to provléci zpět. To se také řeklo jednoduše, ale hůře dělalo. Hlavně s náčiním, které jsme měli k dispozici...jakožto kripl jsem tedy vyslal své dva ochránce sehnat štípačky, abych mohl špičku odstranit...po pár minutách byli zpět a vítězoslavně drželi rezavějící chirurgické nářadí nad hlavou. Pak už to šlo ráz na ráz, chytnout, zabrat, ucvaknout a špička byla v tahu...protáhnout to ven už byl ten nejednodušší úkol.
Výsledkem bylo jedno téměř vypité Ouzo (byly toho jen dvě deci, takže to nebylo tak hrozný), jedno děravé lýtko vypadající jak po útoku kobry, jeden zničený háček a jedna narušená suverenita...kamarádovi se potom podařilo zachytit ještě lehátko, stolek a znovu lehatko (to vše hned po sobě...prostě se mu nedařilo nahodit)...tak si radši dal pauzu. Až se vše uklidnilo (po pár desitkách minut), tak zas nahazoval jak profík... A proto rada na závěr, kryjte si záda i/nejen na rybách, nikdy nevíte kdy z vás někdo bude chtít udělat návnadu...
Můj nedobrovolný piercing
Šťastný přeživší s chirurgickým nástrojem a anestetiky
Žádné komentáře:
Okomentovat