Tak zase jezdím...

Dnes se stala jedna velice důležitá věc v mém momentálním životě...vyzvedl jsem si svého nemocného miláčka...teda...jako že mám opravený auto a dneska jsem si ho vyzvedl...bylo to až překvapivě rychle (naposled když jsem měl auto v servisu, tak tam bylo asi půl roku) a překvapivě levně...teda vzhledem k očekávání, jinak to samozřejmě úplně za pusu nebylo. No ale důležité je to, že zas můžu jezdit, naplňovat naší ohřívající se matičku Zemi smogem a výfukovými plyny, nemusím se s důchodcema hádat o místo k sezení, můžu si to šórat pět kiláků za hodinu v koloně (to sem mohl aji v trolejáku, ale tam to není tak vzrušující...teda pokud není troleják narvanej k prasknutí a vedle vás není namáčklej zrovna nějakej bezďák pochybného zevření a vůně, to se pak ta kolonka pěkně protáhne), nemusím mrznout na zastávce s kuřákama se špinkou v držce schovanýma za cedulkou zákaz kouření, můžu pořádně šlápnout na plyn a legálně hrčet až padesát kilometrů za hodinu přeplněným městem a nakonec konečně zase můžu ráno škrabat auto přibližně stejnou dobu jako mi trvá se do práce dostat...no není to krása co všechno zase můžu dělat?

No a to je vše děti moje takřka vlastní, jen toto jsem vám potřeboval sdělit, tak se běžte zase učit, pracovat, nebo nějakou jinou tvůrčí činnost vykonávat a neseďte pořád za tim počítačem, protože pak vám ani kýbl mrkve denně nepomůže...naopak...kýbl mrkve...to už zavání předávkováním se nějakým vitamínem...naštěstí jsem zapomněl jakým...takže...lovu zdar a fotbalu zvlášť...nebo...tak nějak...

Kam v zimě na pláž? Do Brna...

Určitě se vám už letošní zimu stalo, že jste chtěli být někde kde je teplo. Například někde na sluncem vyhřáté pláži, svěží vítr by se vám proháněl po nohách až po kotníky zabořených v rozehřátém písku, osvěžovali byste se nějakým dobrým alko nebo nealkoholickým nápojem a koukali na šplouchající moře...teda...taky bych si hned dal říct. Nám se něco matně připomínající právě tuto pohodu poštěstilo v sobotu.

Mně velice blízká putika nesoucí název Whisky Bar, se (přibližně) stopadesáti druhy whisky, výborným tatarákem a vynikajícím Hoegaardenem, pořádal tuto sobotu Beach party se vším co k tomu patří. Bylo teplo (topení), bylo slunko (všude tma a jen malé žárovičky svítily jak hormada malých sluníček), byla pláž (plná hospoda písku), bylo moře (nafukovací bazének plný vody), byly míchané nápoje (míchané nápoje), byli kamarádi (hromada cizích lidí oblečených taktéž plážově, stejně jako my) a byla hudba (z repráků linoucí se plážové rytmy). V pátek jsme si velice uvědoměle (Eviččin nápad) zarezervovali místa k sezení a k našemu překvapení byla volná poslední dvě místečka. Vesele jsme si je zabrali a začali vymýšlet, cože to všechno na zítřek potřebujem. U Evičky jakožto u osoby něžnějšího pohlaví to nebylo tak jednoduché, protože...no...však znáte ženský, ale každopádně ani u mně to nebylo nejjednodušší, protože toho doma zas tolik nemám a takové ty typické havajské věci, jako pestrobarevné košile a naprosto šílené kraťasy bych na sebe dobrovolně se vší vážností asi nikdy nedal...no, ale jak by se momentálně šikly. Nicméně Evička mi sehnala bermudy s květinovým vzorem a ač to nebyla typická Hawai, použít se to dalo...

Doma jsem pak už potřeboval doladit poslední úpravy, sehnat triko, najít brýle a nějakou pokrývku hlavy...tam mě nakonec zachránila opět Evička, když mi půjčila svůj slamák (který bych btw taky dobrovolně a ve vší vážnosti na hlavu nedal). Když jsem to na sebe oblíkl, dodal i ťapky (nebo žabky, nebo jak se nadává těm nebytelným ochráncům spodní části chodidla, které většinou nosíme právě ve dnech slunných, teplých a nejlépe k vodě), vypadal jsem jak solidní exot takhle v zimě...i když...ani v létě bych moc neuspěl. Ještěže to máme tak blízko. Nakonec když bylo vše hotovo, sešla se rada starších a rozhodla, že bermudy je potřeba vyměnit...zalovil jsem proto hluboko v tatíkově šatníku a vytáhl jedny luxusní supervolné červené, které byly naprosto dokonalé k doladění už tak dost extravagantního vzhledu.

Teď už stačilo jen počkat až odbije osmá hodina a hurá, valíme na koktejl. Jakmile jsme dorazili, praštilo nás do obličeje omračující vedro, které se během večera muselo několikrát intenzivně ředit vzduchem z venku (který teda na toto období nebyl nijak zvlášť studený), taky nás málem praštil slunečník, akčně zaparkovaný přesně před vchodem...ale tak nakonec proč ne. Nalezli jsme svoje místečko a začali párty jedním vychlazeným Hoegaardenem...pak následovaly koktejly, další koktejly, více koktejlů a nakonec to všechno završily zase koktejly... No ale večírek to byl parádní a já jsem ze sebe zase jednou mohl naprosto veřejně a naprosto beztrestně udělat magora...ale teda eštěže jsme nakonec na tu Bláhovku nešli...to by možná tak beztrestně nedopadlo...

Tak trochu jiný čtvrtek...

Dnešek začal poměrně tradičně už v jednu ráno, kdy jsme po volejbale, velmi lehké večeři a samozřejmě koupeli (jak jinak po volejbale) zalehli a nechali se uklimbat do dalšího pracovního dne. Ráno kolem sedmé vypadalo taky naprosto stejně jako jindy, těžké vstávání, několikeré típnutí budíku, blesková hygiena a cesta do prace...ani zde nebylo rozdílu oproti jiným pracovním dnům...změna nastala až po příchodu do práce.

Kolem deváté, respektive asi tři minuty před devátou dorazil šéfík s tím, že máme být v devět v Řečkovicích...byl to takový jeho tradiční ftípek. Začal jsem se převlíkat a když už jsem byl plně vybaven pro přežití v krutých českých mrazech, auto bylo napakováno haraburdím potřebném k úspěšnému zaměření či vytyčení čehokoliv co si klient usmyslí a my toho budem fyzicky schopni a já už stepoval u auta, šéfík si mě zavolal na kobereček a chtěl jestli nemůžu klíčem od své skříňky zkusit otevřít tu jeho...nemohl totiž najít svůj klíček. Tak touto zábavou jsme strávili asi další půl hodinku a bez násilí se nám prostě skříňku otevřít nepodařilo. Problém byl v tom, že on tam měl pracovní boty a nás čekalo vytyčování na stavbě a to je hodně špinavá práce...asi tak špinavá, že pokud máte boty, které nejsou pracovní, tak po jednom měření na stavbě v blátě se pracovními stávají ať chcete nebo ne.

Když jsme se nedostali do skříňky, spásný nápad mého šéfa jet si pro boty domů byl zmařen asi v půli cesty k němu, když ho napadlo, že by si mohl vzít nové boty, které má v kanclu a nemá je ve skříňce...otočili jsme tedy auto a po krátkém čekání před kanclem se vrátil s botami ještě jinými než těmi o kterých mluvil a mohli jsme vyrazit vstříc práci. Tam už vše probíhalo dle plánu, až na to, že se během měření šéfovi bota sundala a on šlápl bosou nohou do bahna...tato akce se neobešla bez jeho...mmm...klení není zrovna to správné slovo...myslím, že...no...každej si doplňte své oblíbené sprosté slovo a utvořte z něj sloveso, ať se vyvarujeme vulgarismů.

Zbytek dne až do oběda byl takový jako vždy. Na obědě jsme měli takovou jemnou výměnu názorů, při které jsem opět zjistil jak 'humánní' člověk můj šéf je. Ví to o něm všichni, možná i on sám, ale vzhledem k jeho sebestřednosti ho to nijak netrápí. Vyrazili jsme na druhé 'místo činu', kde jsme měli zaměřit již dvakrát odloženou zahradu...a ona byla zamčená. Volali jsme proto majiteli a ten to nebral...sebrali jsme se proto a jeli do kanclu...myslel jsem, že už mám pro dnešek (bylo asi půl druhé) měření hotovo a ono ne...jak jsme zaparkovali před kanclem, ozval se telefon...hádejte kdo...jasně, majitel, že tam hned dojede...tak jsme se zase otočili a jeli tam, kde jsme už třikrát za poslední dva dny byli. Pak už následovalo měření, nudné, zdlouhavé, nepřehledné, prostě jako obvykle. Skončili jsme kolem čtvrté a odjezd do kanclu se zdál být jako krásný konec poměrně náročného dne, ale opak měl býti pravdou...následuje totiž něco co mě donutilo tento článek napsat...

Po obvyklých krocích, které dělám po návratu z terénu jsem se konečně vydal domů. Kolem půl páté už je kolem mého obydlí místa na parkování asi jako kontejnerů na pet lahve a proto následovalo hledání místa. Místo jsem našel...vlastně dvě, jedno větší, jedno menší, obě odděleny (naštěstí) pouze jedním autem. Při letmém zacouvání na první místo a zjištění, že tam se asi fakt nevlezu jsem vyrazil kupředu levá na místo prakticky hned před mým autem...a stalo se toto...ozvala se rána, zastavil jsem auto, vylezl, obhlídl okolí, zjistil, že nikde není žádný šrám (eště aby byl, když jsem měl všude přes třicet čísel místa), nasedl proto zpět do auta s tím, že se mi třeba jen urval výfuk, že to zaparkuju a uvidím...ale viděl jsem hned záhy, když jsem zařadil, přidal plyn a lehce povolil spojku, že to výfuk určitě nebude...auto se ani nehlo, ale pronikavé klepání mi dalo jasně napovědět, že se někde stala chyba...vypadá to jako pěkně na hovno zakončení celkem pěkně na hovno dne...ale stalo se něco co mi spálilo mou nervící pojistku v mé hlavě a vrátilo mě do dobré nálady...celkem paradoxně.

Vzhledem k tomu, že auto nejelo a parkovací místo bylo hned přede mnou, bylo nutné tam auto dostat. Jenže ulice, na které jsem stál byla mírně do kopečka, přesně tak, jak jsem to nepotřeboval...sám v autě...no...zkusím to...asi dvě minuty jsem se snažil rychlostí přibližně jeden centimetr za čtvrt minuty (0,024 km/h) dostrkat auto tak, aby nezavazelo, protože jednosměrka z obou stran obsetá zaparkovanými auty, to už vypadá, že se nedá jinudy projet...a taky že ne. No a teď konečně nastává ten okamžik slávy, který budu vykládak každému na pokládání. Jak jsem se tam mordoval s tím autem, za mnou se pomaličku tvořila kolona a po dvou minutách co jsem se snažil (celkem marně) auto alespoň mírně zaparkovat se za mnou naskládalo asi patnáct aut a věřte tomu nebo ne, jediný člověk, který mému marnému boji pomohl, byla mladá slečna, která šla kolem. Možná jsem až zbytečně naivní, ale tak jsem si říkal, že by to bylo ku prospěchu všech 'zúčastněných', kdyby někdo zvedl tu prdel ze sededadla a přišel mi pomoct...ale ne...nikdo...fakt sranda...zajímalo by mě, jestli by se nikdo nezvedl ani kdybych začal volat (což už sem měl v plánu těsně před tím, než přišla pomocná ruka) bráchovi, který by tam tak do dalších dvou minut dorazil a pomohl mě, nebo by tam opravdu všichni seděli a čekali...no aspoň, že nikdo nezatroubil..teda..kromě mně, když jsem se blbě opřel o volant...

No, byla to sranda...auto v háji a opět jsmem se poučil o laskavosti lidského plémě...tak to bude chtít zase vyplivnout nějaký ten peníz za auto...a to jsem teď dal nemalý peníz za novej mobil...ale o tom jsem vám ještě nevykládal, co?? Tak příště...

Novoroční článeček...

Tak a je to tady...365 dní uteklo jako voda a letos nás čeká spousta velkých změn. Kromě toho, že nás letos čeká dnů 366, takže všichni šťastlivci narození 29.února budou moci opět oslavit své řídké narozeniny, se v České Republice dějou změny mnohem podstatnější jako třeba změna DPH a šulínkovo úspěšně prosazené zpoplatnění doktorů...

Ano ano, všichni (včetně mně), kteří dokory vídali zřídka, se budou muset naučit se s nimi vídat častěji, protože podle Murphyho zákonů, které fungují téměř se s tejnou spolehlivostí jako zákony fyzikální, je jasné, že dokud to bylo zadarmo, tak jsme to (alespoň někteří - ti šťastnější) nepotřebovali, ale jak se to zpoplatní, tak tam budeme jako doma...nebo v hospodě...možná i častěji než v hospodě...ale tak zase dáte za lístek maximálně šedesát korun, takže oproti hospodě je tu na první pohled viditelná finanční výhoda, nicméně i některé nevýhody by se v tomto systému daly najít...a není jich málo. Nebudu se o nich rozepisovat, snad jen jednu bych poznamenal a to když upadnete do komatu, tak vám sestřičky každý den vyloupnou z peněženky šest pětek nebo kolik, takže nezapomeňte instruovat příbuzné, aby byla vaše peněženka neustále naditá, jinak vás odpojí ani nemrknete!

No ale nechme zdraví zdravím, s tím holohlavým magorem se jménem, které zavání rodičovskou pomstou (no řekněte, dát dítěti jméno Tomáš, když má příjmení Julínek to už hraničí s týráním, nemyslíte?) stejně nic neuděláme, tak se zamyslíme nad další novinkou, tentokrát brněnskou. V Brně jsou od 1.7.2004 stejné ceny jízdenek v MHD. A vzhledem k tomu, že dražší bude letos vše (ano, VŠE!!), tak DPMB se rozhodlo, že ceny taky zvedne. Inu, dalo se to čekat...horší je to, že lístky co platily včera, dnes už neplatí a co je ještě horší, ty které dnes platí, nikde nemají. Dokonce ani v automatech, kde si myslím není takový problém změnu provést. No, tak tohle městská hromadná trošku prokoučovala, nicméně již zítra by mělo být vše v oukeju a lístky by měly být dostupné...tak uvidíme.

Asi se přestanu rozplývat nad věcmi budoucími a trošku si zakoketujeme s dobami minulými a sice se zmizelým rokem 2007...co se v tomto roce stalo převratného...teda...jako co se stalo mně převratného...odpověď...nic...vlastně jo, něco jo...poprvé jsem zakusil ten magický pocit v dopravním letadle deset kilometrů nad zemí (kdy v případě pádu je smrt jistá a zaručená) a teda nic moc...pevná půda pod nohama je pevná půda pod nohama. Taky jsem si po dlooouhéééé době užil dovolenou a...no...a to bude asi tak všechno...myslím, že snad už nic neobvyklého se mi nestalo...ale třeba na něco ještě přijdu. Nicméně ale vám všem přeju, ať ten nový rok, který nás čeká, je ještě ostřejší, vykreslený v sytějších a plnějších barvách a nejlépe v HD...prostě ať je ještě lepší.

Jo a teď mě napadala ještě jedna věc, která se loni stala a je dosti zásadní a kvůli které jsem právě vytvořil nový odstavec...viděl jsem film Dům voskových figurín, kterému hned jak dopíšu článek dám krásnou jednu hvězdičku (dejme tomu za to jak dostala Paris Hilton přímej zásah tyčí mezi bulvy) a to byl teda panečku opravdu zážitek. Větší kravinu jsem už dlouho neviděl...teda...ještě Mlčení šunek byla značná hovadina, na tu jsem jaksi neměl žaludek zpracovat celou, ale ta si aspoň hrála na parodii, kdežto vážně se tvářící horor...pardor "horor"...s voskem byl opravdu luxusní hovadina...ale tak možná su jen náročnej...no ale řekněte sami, když už se mě někdo pokusí dvakrát zabít, já ho sejmu dvouma šípama (kdy jeden btw vypadal, že de přímo přes kost v paži a týpek si ho pak i s tím chmířím na konci šípu vytáhl) a on vypadá mrtvě, nenapadlo by vás se ujistit jestli je fakt tuhej, nebo ho tam necháte, aby ten film mohl ztratit další hvězdičku tím, že zařídí zmrtvýchvstání hlavního záporáka? Asi si to moc beru...tak já už snad radši půjdu spát, nebo se o tom rozepíšu, naseru se a budu si muset dát na uklidnění něco dobrýho...třeba How I Met Your Mother což je luxusní seriál ne nepodobnej Přátelům, na kterým momentálně (vedle Dextra) ujíždím.

Tak já se loučím a do nového roku jen to nej!!

Novoroční článeček...