Mně velice blízká putika nesoucí název Whisky Bar, se (přibližně) stopadesáti druhy whisky, výborným tatarákem a vynikajícím Hoegaardenem, pořádal tuto sobotu Beach party se vším co k tomu patří. Bylo teplo (topení), bylo slunko (všude tma a jen malé žárovičky svítily jak hormada malých sluníček), byla pláž (plná hospoda písku), bylo moře (nafukovací bazének plný vody), byly míchané nápoje (míchané nápoje), byli kamarádi (hromada cizích lidí oblečených taktéž plážově, stejně jako my) a byla hudba (z repráků linoucí se plážové rytmy). V pátek jsme si velice uvědoměle (Eviččin nápad) zarezervovali místa k sezení a k našemu překvapení byla volná poslední dvě místečka. Vesele jsme si je zabrali a začali vymýšlet, cože to všechno na zítřek potřebujem. U Evičky jakožto u osoby něžnějšího pohlaví to nebylo tak jednoduché, protože...no...však znáte ženský, ale každopádně ani u mně to nebylo nejjednodušší, protože toho doma zas tolik nemám a takové ty typické havajské věci, jako pestrobarevné košile a naprosto šílené kraťasy bych na sebe dobrovolně se vší vážností asi nikdy nedal...no, ale jak by se momentálně šikly. Nicméně Evička mi sehnala bermudy s květinovým vzorem a ač to nebyla typická Hawai, použít se to dalo...
Doma jsem pak už potřeboval doladit poslední úpravy, sehnat triko, najít brýle a nějakou pokrývku hlavy...tam mě nakonec zachránila opět Evička, když mi půjčila svůj slamák (který bych btw taky dobrovolně a ve vší vážnosti na hlavu nedal). Když jsem to na sebe oblíkl, dodal i ťapky (nebo žabky, nebo jak se nadává těm nebytelným ochráncům spodní části chodidla, které většinou nosíme právě ve dnech slunných, teplých a nejlépe k vodě), vypadal jsem jak solidní exot takhle v zimě...i když...ani v létě bych moc neuspěl. Ještěže to máme tak blízko. Nakonec když bylo vše hotovo, sešla se rada starších a rozhodla, že bermudy je potřeba vyměnit...zalovil jsem proto hluboko v tatíkově šatníku a vytáhl jedny luxusní supervolné červené, které byly naprosto dokonalé k doladění už tak dost extravagantního vzhledu.
Teď už stačilo jen počkat až odbije osmá hodina a hurá, valíme na koktejl. Jakmile jsme dorazili, praštilo nás do obličeje omračující vedro, které se během večera muselo několikrát intenzivně ředit vzduchem z venku (který teda na toto období nebyl nijak zvlášť studený), taky nás málem praštil slunečník, akčně zaparkovaný přesně před vchodem...ale tak nakonec proč ne. Nalezli jsme svoje místečko a začali párty jedním vychlazeným Hoegaardenem...pak následovaly koktejly, další koktejly, více koktejlů a nakonec to všechno završily zase koktejly... No ale večírek to byl parádní a já jsem ze sebe zase jednou mohl naprosto veřejně a naprosto beztrestně udělat magora...ale teda eštěže jsme nakonec na tu Bláhovku nešli...to by možná tak beztrestně nedopadlo...
Žádné komentáře:
Okomentovat