"V životě lidském nachází se několik světlých momentů..." jak by řekl Šimek nebo možná Grossmann... A taky "Pořád se něco děje" jak by řekl Miroslav Donutil, ale tento a minulý týden byl jak na zajímavé události tak na čas, který bych mohl nebo chtěl na tvorbu článků využít, velice skoupý. Ačkoli mě to značně irituje, nemůžu s tím nic moc dělat protože psát články za každou cenu moc nechcu. Nicméně jak sami vidíte, nakonec jsem se do toho stejně pustil, protože tento článek není ničím jiným než vařením z vody a také autopitváním autora (tedy mně), proč mám vlastě blog, když do něj většinou nemám co napsat...
Odpověď je velice jednoduchá, příliš sebepitvání nebylo potřeba. Jakožto tvor v určitém směru kreativní se potřebuju někde prezentovat a internet jako největší a nejednodušeji dostupné médium na světě mi přijde jako ideální. Ve škole jsem byl průměrný az podprůměrný student, ale jedna z mála věcí, které mi šly, na které jsem nepotřeboval prakticky žádnou přípravu a která mi příjemně zvedla jinak žalostný známkový průměr, byl vedle matiky právě sloh. Jako jeden z mála lidí jsem se na slohovky těšil, protože mi nikdy nedělalo problém nějakou vytvořit, pokud jsem měl téma... Toto je až doteď pro mně největší problém...vymyslet téma. Když už ho mám, většinou mi nedělá problém začít o něm nějakým způsobem psát...pokud to ovšem není hovadina největšího kalibru. Nicméně i v těchto případech se dá zplodit čtivý článek například za použití odbíhání od tématu. Jako příklad mi taťka vždycky dával ucho. "Když seš u tabule, musíš pořád mluvit. Když nevíš stejně musíš mluvit. Tak třeba ucho...ucho je jedním ze základních smyslů stejně jako třeba oko. Oko se skládá..." A takto úspěšně odvedete pozornost od tématu. Že to většinou nefunguje je jiná věc, ale na tomto příkladu jsem pochopil jak se dá úspěšně vařit z vody a odejít zpátky do lavice aspoň se čtyřkou s tím, že o daném tématu jste zopakovali pouze to co těsně před vámi řekl učitel, když pokládal otázku.
Tak to vidíte, z původního tématu o tom jak se sice pořád něco děje, ale nestojí zato o tom psát jsem se přesunul zpátky do školy. Ale tak něco se za těch deset dní skutečně stalo. Byl jsem už podruhé za krátkou dobu na houbách a to jsem tuto rodinnou činnost neprovozoval už více jak deset let a hlavně mě před těmi více než deseti lety tato činnost hrozně nebavila. Ale tak časy se změnily, i když to občas nevypadá, i já jsem kapku dozrál a některé činnosti mi už nedělají takový problém jak kdysi... Kdysi... To slovíčko má velice blízko k frázím typu 'za mých mladých let' nebo 'to za nás nebývalo' a těch se chcu ještě nějaké to desetiletí vyvarovat, takže pryč pryč od tohoto důchodového naříkání...
A vůbec, už takhle je to delší než jsem čekal, takže to ukončím komplet...
Žádné komentáře:
Okomentovat