Jak lehce nakupovat na internetu...

Je tomu již nějaký pátek, co jsme se s kamošem rozhodli dělat něco pozitivního pro naše zdraví a začali se zajímat o badminton. Po dlouhém internetovém hledání jsme narazili na halu, která splňovala naše požadavky pro hraní této skotačivé zábavy. Není to daleko, je tam studentská sleva, mají až do jedenácti v noci a hlavně je tam několik hřišť přímo na badminton. Jakožto totální nevzdělanec v této hře jsem byl poměrně silně překvapen, když jsem zjistil, že síť je mnohem níž než normální síť třeba na volejball a že i hřiště samotné je celkově mrňavější. Vzhledem k tomu, že když jsme s historickýma pálkama lítali po zahradě, tak nás to nesmírně bavilo, čekali jsme podobný zážitek i zde. Nicméně jsme dostali zážitek mnohem silnější a byli jsme po hodině lítání naprosto v extázi s tím, že si musíme koupit vlastní pálky (přecejen dávat pořád kilo na hodinu za dvě pálky není úplně to pravé ořechové) a provozovat tuto super hru častěji. Ihned po prvním odehrání jsme to oslavili v nejbližší otevřené hospůdce a domů se dostali někdy kolem čtvrté...což vzhledem k tomu, že mě o třičtvrtě na osm čekal před barákem šéf bylo dost pozdě...

Jak jsem čekal, tak se i stalo a já solidně zaspal. Na šéfa mám jiné vyzvánění, abych byl okamžitě obeznámen, že se něco děje, a když uslyším z mobilu úvodní znělku z 'A je to', zvedne se mi tep na...teď bych sem napsal nějaký číslo vysokýho tepu, ale nevím ani jednu z těch dvou hodnot co znamená...jedno bude asi počet tepů za minutu...takže prostě jen zůstanu u toho, že se mi zvedne tep a očekávám co sem zase udělal špatně...protože i když náhodou něco udělá špatně můj šéf, dycky se to nějak hodí na mně...no nevadí, tak dál...šéfík mě vzbudil až v osm a já se ani nemusel koukat na displej, bylo mi jasný, že průser. Jen sem zvedl telefon a řekl, že už valím, že sem zaspal a za pět minut sem byl venku, oblečen ani nevim do čeho, bez pití, bez jídla, bez vyčištěnejch klováků (což je super po propařený noci, to tam máte jak v čekárně na sociálce) a s omluvou na rtech. Šéfík byl kupodivu dobře naladěn, ale historku o tom, že chodím do práce nažranej velice rád a často přidává k dobru. No, ale to jen tak mimochodem, chtěl sem mluvit o badmintonu...

Když jsme byli na badmintonu podruhé, rozhodli jsme se, že si koupíme vlastní rakety. Po první hodině tam kamoš potkal kamoša, kterej už to hraje delší dobu a ten nám poradil, že kupovat levný (původní plán byl do tří kil) je blbost, páč hliník se odstěhoval do Humpolce...teda...páč hliník nic nevydrží a akorát bychom si za tři měsíce kupovali novou. Proto jsme se rozhodli pro větší investici a já ještě ten den v pondělí před dvěma a půl týdnama dva kousky po osmisetpadesáti korunách objednal. A tady začíná náš příběh o jedné monopolní firmě a jedné nové supr-extra-special-moderní budově. Kdo neví, mluvím teď o naší krásné modré České poště.

Mé antipatie během posledních dvou týdnů vzrostly na totální maximum, ale tak já je nikdy neměl rád. Jde o toto...na stránkách firmy, kde jsem rakety objednával (jako správné moderní kybernetické dítě objednávám téměř vše přes internet) bylo napsáno, že mají skladem přes dvěstě kusů námi vyžadovaného exempláře a v podmínkách mají dobu dodání jeden až dva dny...laicky řečeno do čtvrtka přece rakety musí dorazit!! Ale bohužel tato pohádka je opravdu jen pohádkou... V pondělí dopoledne jsem volal na poštu, zda náhodou není na poště balík nesoucí na zádech či bříšku moje jméno...a vono ne. Tak jsem volal na firmu, odkud měly rakety dorazit. Tam napřed nemohli nic najít, ale nakonec se dobrali výsledku...balík byl vrácen. Zatím jste v obraze?? Dobrý. Takže z neznámého důvodu se balík prostě vrátil...do týdne...což je značně kratší čas, než jaký by měl balík strávit na poště i kdybych si ho nechtěl vyzvednout...budiž...nechápu, ale budiž. Domluvili jsme se proto na tom, že balík bude odeslán znovu, že podruhé se snad už nevrátí. Paní říkala, že ho odešlou okamžitě (rozuměj druhý den) a proto by měl dorazit do čtvrtka, maximálně pátku... "...i když vlastně vy tam máte tu novou poštovní halu, že? Tak to spíš až v pondělí...". Dobrá tedy, badminton máme až na čtvrtek, tak to není problém...

Když jsem v pátek večer psal na firmu, zda byl balík poslán a zda se náhodou opět nevrátil, dorazila mi téměř obratem odpověď, že balík byl odeslán v úterý a pod tím číslo balíku. V pondělí mě proto čekalo telefonování na poštu. 'Příjemný' hlas paní na druhém konci mě ujistil, že u nich teda nic s podobným číslem nečeká a ani tam nikdy nečekalo. Teda ne že bych čekal něco jinýho, ale krapet mě to rozhodilo. Nicméně o víkendu jsme s Evičkou lítali po obchodech a zháněli pro ni bundu a já narazil v jednom obchodě na rakety úplně stejný, akorát o necelý kilčo dražší. Rozhodl jsem se proto, že počkám do čtvrtka jestli rakety dorazí a když ne, pojedu je dráž koupit do Olympie. Dneska je středa a světe div se, rakety dorazily. Dnes ráno mi bylo oznámeno, že rakety dorazily k nám domů. Slogan 'Dnes podáte, zítra dodáme' se téměř vydařil...ovšem...musíte vypustit ten týden mezi úterkem, kdy šel balík na poštu a středou, kdy balík dorazil.

Dodatek: Je to už asi půl roku co v Brně otevřeli novou ultra-moderní, ultra-na-hovno poštovní halu, která teď vše dodává standardně se spožděním. Já třeba odebírám Level. Ten mi došel poprvé od otevření s dvoutýdenním (!) zpožděním...dokonce mi dřív došla reklamace (volal jsem na vydavatelství týdnu od té doby co měl časopis dojít a ti mi poslali nový výtisk) než původní časopis. Další měsíc to bylo už 'jen' asi deset dnů, pak týden, měsíc na to jenom den nebo dva, no a poslední číslo dorazilo opět s týdenním zpožděním. Tak nevim nakolik se to předplatné vyplatí. Samozřejmě chápu, že za to Vogel Burda nemůže, já jen naivně předpokládal, že za půl roku by Česká pošta mohla mít vychytaný všechny mouchy a doručovat zásilky v nějakým normálním termínu...ale to bych asi chtěl od postkomunistické společnosti moc...