Back to schooool...

Tak tu mame prvni školní den. Je třeba se ohlédnout za prázdninovými úspěchy, letními láskami, propitými nocemi i pracovními odpoledni. Začíná vam to zase nanovo. Předpokládám, že většina z vás je již volnými dny znuděna a do školy se těšila, ostatně jako jsem to měl i já když jsem si ještě užíval prázdnin jako dítko školou povinné. Tak dobře, není tak úplně pravda, že bych se do školy vyloženě těšil, vzhledem k tomu, že jsem většinu prázdninového času strávil na brigádě, abych si mohl pořádně užít školní kantýnu a bohatství v ní ukrytá. Taktéž první dny, kdy se ještě učení nebralo tak vážně, jsme většinou strávili v hospodě a jak je všem dobře známo, bez peněz do hospody nelez...proto bylo nutné nějaký ten pětník naspořit během prázdninové brigády.

Někdy se ovšem stalo, že za mizerně placenou otročinou stály vyšší cíle...třeba nákup nového mobilního telefonu...respektive nákup prvního mobilního telefonu za vlastní peníze. Krásny, v pořadí již třetí kousek v začínající a postupně se rozrůstající se řadě koupených a následně prodaných nebo darovaných mobilů... Nakonec jsem ho těsně před prodejem odstřelil elektřinou a oprava mě stála skoro patnáct stovek, ale vzpomínám na něj pouze v dobrém... Jinak, kdyby to někoho zajímalo, byl to Ericsson T65...

No, vraťme se k problematice návratu do školních lavic po prázdninách. Tam mě lákalo jediné...kamarádi. Je sice fakt, že během prázdnin jsem si užíval s jinou sortou lidí, ale přecejen spolužáci jsou spolužáci... Navíc ta pohoda domluvit se na nějaké akci, to bylo něco úžasnýho. Teďka když se chceme sejít, chce to nějakýho blbce kterej všechno dostatečně včas obvolá, vybere misto, vybere datum, které se nikdy nehodí všem a neustále apeluje na bývalý spolužáky, aby se zúčastnili a když potvrdí účast, aby to dodrželi...zatím jsem ten blbec byl vždy, kromě jednoho případu, já a ne vždy z toho má člověk pocit zadostiučinění... Ale tak tento vikend ten pocit snad mit budu, vzhledem k tomu kolik práce, času, potažmo i peněz mě to stálo...ale to uvidime az v sobotu...

Jak to tak vypadá, tak nejsu schopnej udržet se tématu, které začalo jako vzpomínka na začátky školního roku, tak možná ještě vyměním titulek :-) A vzhledem k tomu, že doba přemýšlení o čem se mám rozpovídat dál přesáhla půl minuty, tak článek ukončím, abych nezačal vařit nejakou slohovou břečku, vyznačující se značnou nečitelností. Takže děti...hurá do školy...