CIAF 2007

Sobotní odpoledne mělo byt vyplněné akcí na Brněnském Tuřanském letišti s názvem Czech International Air Fest 2007. Je to jedna z největších (pokud ne největší) akci tohoto druhu u nás. Listek s cenou 300,- na osobu se nam povedlo vyhrát na rádiu Krokodýl a diky tomu jsme tam vůbec šli. Jinak nam to přide jako dost drahá sranda, ale tak po shlédnutí jsme na to názor trosku změnili.

Vzhledem k tomu ze víkendy mají tu podivnou moc zrychlovat ubíhající čas, tak než jsme se na autobus dostali, byly dvě hodiny. Jeli jsme prakticky posledním posilovym spojem a dorazili jsme na to nejlepší. Tim byl francouzský Breitling Jet Team čítající šest Albatrosů provádějící všelijaké prvky na obloze, u kterých člověk jen stěží brzdí slinu pomalu směřující ke koutku, jenz y vás rázem udělá slintajícího idiota. Jinými slovy, bylo to prostě dechberoucí! Během jejich letu jsme se dostali az do samého centra dění, kde teda bylo pěkně narváno. Po shlédnutí tohoto týmu jsme si vykročili na prohlídku celého areálu a tim i ostatních přelétavých strojů...a že teda bylo na co koukat!

Po levé straně hned vedle vchodu bylo velké letadlo E3-A AWACS s klobouckem, diky kterému je letadlo schopno zachytit letadla vzdálená až 300 km. Do tohoto letadla byl umožněn přístup, ale vzhledem k tomu ze fronta by mohla směle soupeřit s populární frontou na maso respektive banány z dob totáče, nechali jsme si to ujít. Vedle byla naskládaná hromada podobných (alespoň pro mně) F-16 nebo 15 nebo podobného balastu. Na konci řady byl pro mně zajímavý kousek a sice fotogrammetricke letadlo, neboli letadlo dělající snímky v urcite výšce s následným zpracováním nejpravděpodobněji v Geodisu. Z těchto snímků poté vznikají mapy. Ty můžete videt například na mapy.cz nebo amapy.cz.

Hned naproti tomuto geodetickemu letadlu stál skvost, ktery dal pořadatelům prý nejvic zabrat. Byl to bombardér B-1B Lancer, ktery vypadal opravdu pěkně. Cestou zpět od bombardéru se do vzduchu vznesl pro mně naprosto nepochopitelný úkaz. Tím úkazem bylo letadlo C-17 Globemaster, což je letadlo na převážení všelijaké techniky, je laicky řečeno velký jako prase a dokáže vzduchem létat až nepochopitelně pomalu. Navíc je uděláno tak, aby zvládlo přistát i na nerovném terénu na co nejkratší vzdálenosti, což nám pilot samozřejmě hnedka předvedl a zastavil prakticky na pětníku. Toto byl asi druhý nejsilnější zážitek hned po francouzském Breitling Jet Teamu{.

My si to pomaličku šněrovali zjišťovat co nám ještě letecký den může nabídnout, a tak jsme za ukázky hasícího vrtulníku dorazili k pochutinám. Zde na nás samozřejmě čekaly vysokohorské přirážky, ač jsme příliš vysoko nebyli. Pravděpodobně to bylo způsobeno tím, že letadla samotná byla hodně vysoko a tím se přirážka zvládla vytvořit. Stejně jsme si něco dali...když to tak udělá každej, tak si človíčči pěkně namastí kapsu, to já poznám. S pivem a né moc dobrou kukuřicí jsme si vybrali místečko k vegetění a koukali do mraků. Tam nás než jsme odešli uchvátili pouze dvě věci. První byl srb (jehož jméno si samozřejmě už nepamatuju) na Super Galebu G4 a následně Očovškí Bačovia ze Slovenska se svými větroni.

Pak už jsme se vydali pomaličku k domovu stejně jako hromada dalších lidí, jelikož začlo krápat. Autobusy se rychle plnili, ale my jako správně drzí skorodůchodci jsme si ukořistili místo k sezení a nechali se unášet řvoucím busem směrem k domovu. Doma jsme pojedli co lednice dala, na chvilku se natáhli a já už se pak šel chystat na slezinu se svými geodetickými ex-spolužáky...ale to je zas jiná pohádka...