Skončily nám šipky...

Včera se konalo poslední šipkové klání v této sezóně. Jelikož bylo krajně zajímavé, jak co do zápasu samotného, tak hlavně kvůli prostředí, ve kterém se hrálo, rozhodl jsem se zde o něm kapku rozepsat.

Večer začal cestou do Zastávky, která byla naprosto v pohodě a již o třičtvrtě na šest jsme byli našlapaní v klubu, kde se náš poslední zápas měl odehrávat. A když říkám našlapaní, tak to myslím doslova, protože klub oplýval velikostí asi tří průměrně velkých záchodů a to nemyslím ty veřejné, které mají i několik metrů čtverečních, mám na mysli takové ty co máte doma. Tři proto, že tam byly právě tři místnosti. V té nejzadnější, kde jsme my měli stůl, se hrálo. Šipky byly narvaný úplně v rohu, kdy z jedné strany byla zeď a z druhé byl stůl. Přístup od stolu domácích, respektive jejich odchod od šipek znamenal, že jste museli počkat až opravdu odejdou až ke svému stolu, jinak se tam nedalo hýbat, natož aby se tam dalo hrát. No ale vezmu to ještě trošku obecněji co se týče klubu. Do něj mají vstup pouze členi jakéhosi spolku, kteří se prokáží jakousi kartičkou...my jakožto soupeři jsme samozřejmě nic takového nepotřebovali a nejsu si jistej, jestli toto 'pravidlo' opravdu platí, ale tak bylo to nalepené na dveřích, tak by to snad mělo býti svaté. Klub After Dark by měl být, aspoň podle toho jak vypadá a vůbec jak je prezentován, klub šipkový...na to je tam ale trošku moc věcí, které člověka, nebo alespoň mně šíleně znérvózňují. První věc je, že se tam během turnaje pouští jukebox hlasitě jak kráva, což zrovna při některých nevhodně zvolených písniček mi hrozně vadí, ale budiž, hrajem hospodskou ligu, tak co bychom chtěli. Pořád lepší jukebox než když kolem osmé jukebox přestal hrát přestal hrát a začaly se z vedlejšího 'záchodku' linout zvuky telenovely 'Místo v životě' či jak se tomu nadává...no, horší by už byla jen Ošklivka Katka, ale kdo se má u takové kraviny soustředit? To už si radši pustím Kelly Family v tanečním mixu s Lunetikama v pozadí s rytmickým hlaholením Evy a Vaška než toto! No a aby toho nebylo malo, tak část tohoto týmu, jejichž odnož hraje druhou ligu, jaksi nezná nebo nectí šipkařské dekórum, které zahrnuje, aby nehrající hráči neokouněli mezi hrajícím hráčem a terčem...nevím jak komu, ale mně osobně tohle vadilo asi nejvíc, kdyz periferně, nebo ani ne tak periferně jako spíš přímo, vidíte hejbajícíse hráče čučící střídavě na vás a na terč, s tichou modlitbičkou na rtech.

Když odečtu všechny tyto nešvary včerejšího večera, zůstane mi na patře pocit toho, že hrát takto doma, možná bychom si z letošní sezóny odnesli aspoň jeden bod...ano...nemáme ani boda. Nepovedlo se nám ani alespoň remízovat, ač jsme od toho párkrát byli opravdu kousek. No ale zpět ke včerejšku... Jelikož jsme jeli až do Zastávky, bylo nutno najmout řidiče...této neoblíbené profese jsem se tentokrát dobrovolně zhostil já, abych zjistil jak mi to jde za střizliva. Nejde! Chyběl mi můj panák na uklidnění, aby se mnou adrenalin při našem vítězném kriketu necloumal jak při zimnici. Zjistil jsem jak hrozný rozdíl je při pohodovém házení doma, nebo v hospodě s kamarády a až o něco jde. Vždy jsem věděl, že ten rozdíl tam je, ale včera jsem se dostal do stavu, kdy jsem při házení na střed (abychom zavřeli a vyhráli) trefil i asfalt pod terčem. Nakonec jsem se dokázal uklidnit a trefit dva středy, který nakonec teamová kolegyně dokázala posledním středem zavřít a my si tak vydobili ani ne tak nejdůležitejší jako spíš nejnapínavější kriket v naší historii...samozřejmě jsme z toho měli taky náležitou radost, ale k vítězství nám to nakonec stejně nepomohlo a prohra 11:7 nás mrzela víc než obvykle.

No ale i přes naše příšerné výsledky jsme se rozhodli hrát i příští sezónu a nastoupit na ně s vervou a touhou po vítězství, což je přesně způsob jakým jsme hráli posledních pár matchů a bylo to poznat. Tak snad příští rok nahrajem nějaké bodíky a já budu moct udělat nějaké pozitivní statistiky.

No ale ještě se vrátím ke včerejšímu večeru, kdy jsme po návratu do Brna šli ještě nutně na pivo, protože já jich měl samozřejmě nedostatek. Dostali jsme se do nonstopu, kde byla ruleta a hráli ji tam dva 'profíci'. Kdyz jsme dorazili, tak ja, protoze ruleta a tuplem elektronicka, me nechava chladnym, jsem se poměrně nudil. Ostatní si hráli, případně aspoň tipovali co padne a ja se začal bavit tím, že jsem poslouchal ty dva experty. Jejich hlody typu, 'to se dalo čekat' (mít rejpavou náladu, tak se zeptám proč na to nevsadil, když se to dalo čekat), 'teď by měla padnout čtverka', 'nula po třináctce? to asi ne' případně 'já se pořád bojím, že to veme zpátky. ty vole on to fakt vzal zpátky' mě opravdu bavily. Chlápci měli papíry popsaný čísly který už padly a vypadali, že si fakt myslí, že rozumí principu podle kterýho ta ruleta hraje...ruleta, která je sestrojena za účelem obírání lidí...je to stroj a podle mně je nastaven tak aby občas pustil občas ne...stejně jako všechny 'výherní' mašinky. Věděli jste třeba, že automat s jeřábem, ze kterého se vám občas povede vytáhnout plyšáka je nastaven na určitý počet tažení a určitou sílu? Takže pokud nejste zrovna ten desátý, dvanáctý nebo prostě tolikátý na kolik je nastavena černá mašinka uvnitř, nemáte šanci něco z něj dostat.

Tak jsem se úspěšně dostal od šipek až k automatům a teď se vrátím zpět k šipkám a to konečným verdiktem, že se na další sezónu opravdu těším a hodlám pro získání nějakých bodů udělat maximum, což znamená trénovat, trénovat a do třetice pro změnu...no...hrát zápasy...správně...určitě jste to všichni měli na jazyku. Tak mi držte palce ať mi to vydrží...