Kerni v Rosicích...

Je pátek ráno a mé zalepené oči začínají přivykat rannímu slunci proudícímu do našeho pokoje. Nacházíme se na Eviččině chatě plné různě pobíhajícího příbuzenstva...vlastně...eště to tak moc nepobíhá, jelikož ten hlavní dětský nápor přijede až odpoledne. Celý den se nese v duchu flákání se, kecání a pro mně tak do čtvrté odpolední zlehka i chlastání. O půl deváté bylo totiž nutné skočit do přibližovadla a příblížit se směrem ku Rosicím, tudíž chlastat jsem nemohl zas tak moc. Asi kolem páté se začala zábava pořádně rozjíždět a my se prakticky začali připravovat na odjezd...no je tohle spravedlivý?? Po odehrání partičky Scrrablu, dopití třetího Birellu a pořádnýho nachálování jsme byli připraveni k odjezdu...

O čtvrt na devět jsme sedli do auta a frčeli si to do Rosic. Během cesty mi přišla smska od taťky, že tam prakticky nikdo neví kdy mají začít a že před nima mají být ještě asi dvě kapely, tudíž asi dvě hodiny hraní. Takže původní plán v deset hodin se přesunul na jedenátou, respektive kousek po ní... Vzhledem k tomu, že jsme měli moře času, stavili jsme se na benzinku načerpat nějaké síly v podobě kafe, pití a nějakého jídla na ráno. Dál už cesta probíhala v klídku, jen se zjištěním, že dálnice D1 je mnohem MNOHEM horší než okrsky případně stará dálnice... Fotbalové hřiště, kde se koncert měl konat jsme našli v pohodě a místo k zaparkování kupodivu taky. Taťka nás protáhl dovnitř a hned ze začátku nám oznámil, že tato kapela není poslední, ale že bude ještě jedna. Chvílu jsme teda poslouchali a když začalo pršet, přesunuli jsme se s kapelou do šatny. Tam jsme kecali, Jara (zpěvák) začínal být nervózní protože čas už se přehoupnul přes jednáctou a vyřvaní panáčkové se ještě úplně nevyřvali. Netrvalo dlouho a i tato kapela skončila a Kerni se začali chystat.

Přesunuli jsme se k pódiu a očekávali rockový nářez. Trvalo to dlouho a hrát začali chvílu před dvanáctou, což mělo za následek, že ty ožralý baldy pod pódiem byly eště ožralejší. To byl asi tak největší zádrhel celého koncertu. Kerni hráli na pohodu, vlastně víc než na pohodu, hráli prostě dobře, ale neustále snášet jak do vás někdo vráží, šlape vám po nohách, případně vám dá omylem hlavičku, to není úplně ideálka...zpočátku byly baldy celkem mírumilovný, ke konci, když už nás to začalo fakt srat, začaly být někteří i hustí. Nicméně přežili jsme bez ztráty kytičky, koncert si i přes tyto drobné komplikace užili a chvilku před půl druhou jsme čapli taťku a vyrazili ku domovu.

Brno i cesta k němu probíhala v naprosté pohodě, protože aut bylo opravdu minimálně a vzhledem k tomu, že byl prodlouženej víkend, tak i v tuto hodinu nebyl naprostý problém zaparkovat. S hukotem v uších kvůli hlasité hudbě, ale hlavně kvůli nepochopitelným 'zvukovým efektům', které představovaly petardy umístěné na pódiu, jsme se rozloučili a každý jsme šli do svého příbytku. Ráno bylo potřeba celkem brzo vstávat, nicméně usnout se nám podařilo až kolem třetí, takže nevyspaní jsme se v sobotu dostali zpátky na chatu, kde jsme pokračovali tam kde jsme skončili...akorát, že já už nepařil Birella, ale dobrý točený...

Mno, podtrženo a sečteno, byl to fakt dost dobrej prodlouženej víkend...teda...až na to, že se mě někde chytla rýma a bolest v krku, ale tak to už se tak holt někdy stává...

Fotodokumentace:

Tak to jsou Kerni...


Jaroslav Albert Kronek


Sice rozmázlá, ale přehled kolik tam bylo lidí si udělat můžete...