Včera, když jsme po dvou badmintonově-abstinenčních týdnech byli už druhý den po sobě na badmintonu, mi bylo vyčteno, že zde není žádný článek o tomto famózním sportu...pokusím se to tedy napravit teď, i když popravdě zatím stále nevím kudy se budu ubírat, aby byl článek smysluplný a čitelný...
Začněme pěkně od začátku, jak se na správnou slohovou práci sluší a patří. Začalo to jeden letní podvečer, kdy jsme po pěkně propařené noci sbírali síly na odjezd domů a čas si krátili právě pinkáním do košíčku dvěma velice dřevěnýma, velice těžkýma a nutno dodat i velice neprofesionálníma pálkama. Účinek to ale splnilo, my se před odjezdem poměrně vyřádili a shodli se na tom, že by se toto pinkání dalo provozovat na o něco vyšší úrovni, s pořádným hřištěm, pálkama a samozřejmě i cenou... Den se sešel se dnem a my konečně našli to správné misto na vybití naší nahromaděné energie. Jakožto informacechtiví mladí muži jsme si i mírně pročetli pravidla, abychom na kurty nepřišli jako naprostí badmintonoví nevzdělanci a exoti.
Domluvili jsme si termín, dostavili se s řádným předstihem, vyřídili všechny formality, jako zřízení studentské slevy, zakoupení míčku (oficiálně se tomu neříká košíček, ale míček), vypůjčení raket a nakonec i zaplacení toho všeho. V šatně jsme zjistili nedostatky které ještě musíme v případných budoucích návštěvách vychytat, převlíkli jsme se a vydali se na kurt číslo 5 (slovy pět).
Naše neobratné mlácení do míčku půjčenými raketami se stávalo stále více obratné a koordinované a my zjistili, že tento sport je přesně to, co nám v našem, jinak poměrně spokojeném, životě chybělo. Tento den se nám vryl do paměti jako začátek naší budoucí badmintonové kariéry...no tak dobře, to asi ne, ale tak nějakou pralesní ligu bychom časem třeba hrát mohli.
A když nic jiného, tak já si tento den budu pamatovat jako den, kdy Máňa poprvé a zatím naposled vyhrál (to 'naposled' je důležité!)...třeba včera pukl krásných 6:1, přičemž těch jeho rádoby jedna byl zkrácený zápas, tudíž pouze do jedenácti, který nakonec vyhrál až 16:14! Většina z vás předpokládám ví, že třeba volejbal se hraje na minimální rozdíl dvou bodů při dosažení vítězného bodu a u badmintonu je to stejné, takže při dosažení jedenáctého bodu, kdy já měl deset, jsme se přetahovali neustále o jeden bod a výbornou výměnu jsme kazili většinou velice groteskníma chybama...ale match to byl úžasnej...ostatně...jako celá tahle hra...
Zkuste si to někdy, určitě přijdete o předsudky, které jsme i my o této 'rekreační' až 'rodinně-dovolenkové' hře také měli...
A ještě drobné info k fotce...je asi dva týdny stará a vy to nevidíte, ale jeho raketa je v tom koši za ním, páč to nějak nezvládl to naše pinkání a kapku vynervil...
Žádné komentáře:
Okomentovat