Už máte všechny dárky???

Ač to tak některým možná nepřipadá, třeba mně, Vánoce jsou tu za necelý týden. Touto dobou už budeme uzobávat ze zbylého cukroví, na oběd budou zbytky kapra a bramborový salát a poprvé si všimnete, že stromek, ať už umělý, začíná schnout a zavazet. Dárky pod ním už letos neuvidíte a tak jeho význam je už pouze dekorativní. A když si vezmete minimálně metr a půl na výšku a nějaký ten metřík na šířku, tak většina z vás mi dá za pravdu, že to je dekorace poměrně rozměrná...ale nechejme na chvilku ještě vánoční stromek, který má každý vyřešen po svém a vraťme se k událostem posledních čtyř týdnů...

Dnes jsem s hrůzou zjistil, že pokud do zítřka nenapíšu článek, na který se chystám už v podstatě ty zmíněné čtyři týdny, dostanu se na hranici měsíce od napsání poslední hromádky znaků věnující se badmintonu. Měl jsem spoustu námětů, stala se spousta věcí, ale za ty, které si vzpomínám, můžu vyjmenovat akorát skončení reality show VyVolení, kterou jsem chtěl okomentovat hned ten večer nebo maximálně v den následující. Bohužel časová tíseň, ale hlavně také tíseň inspirační mi to nedovolila. Je to škoda, protože myslím, že jsem měl na jazyku a hlavně na konečcích prstů, kterými mačkám jednotlivé klávesy na klávesnici, spoustu zajímavých témat, které se samozřejmě nedotknou každého, ale aspoň by někomu ušetřily pár minut nudy. I teď, když píšu, tak zjišťuji, že přebíhání od písmenka k písmenku a od slova ke slovům dalším není tak elegantní jako naposled a trošku mě to děsí. Možná to je tím, že jsem před chvílou vstával...ehm...ano...vstával...mám totiž dovolenou...představte si, že vstáváte s pocitem, že nemusíte do práce a hned další pocit, který následuje prakticky okamžitě po tom prvním, je, že máte vlastně tolik práce, že byste snad i radši do té práce šli.

Když nepočítám, že se mi tu už týden válí šrot (čti počítačové komponenty), které je potřeba naskládat do úhledné krabičky, tak mám do zítřka udělat alespoň návrh stránek, o kterých vím asi od neděle a samozřejmě nemám ani ň, do čtvrtka mám mít vymyšlen a udělán kalendář a nejlépe ho ještě ten den mít vytisknutý (v grafickém studiu, ne u mně doma na tiskárně pochybných kvalit) a dodaný objednateli, že jsem slíbil ohromnou aktualizaci stránek udělat do Vánoc, protože přece budu mít týden předtím volno, tak to musím všechno perfektně stihnout, musím uklidit ten svůj hroznej bordel v pokoji, protože zrovna tady se odehraje největší slavnost letošního (a i každého jiného) prosince, no a pak bych si měl ještě projít co mi chybí za dárky a něco s tím udělat...jo a ještě jedny stránky mi tu vysí ve vzduchu...tak nevim...neměl jsem jít radši do práce, co říkáte??

No ale tak necháme to prozatím koňovi, ten má prý větší hlavu, a vrátíme se k Vánocům jako takovým. Každý rok pozoruji větší a větší komerčnost tohoto svátku a taky si jistě všichni můžeme všimnout, že reklamy na vánoční zboží, na baňky a adventní kalendáře už nám téměř sahají do teplých letních měsíců. Myslím, že do několika málo let se můžeme setkat s úplně novým trendem a sice reklamy na další Vánoce hned po skončení těch aktuálních. No ale přejděme k dárkům, tématu, které na nás kouká z titulku tohoto článku. Nevím jak jste na tom letos vy, ale já letos Vánoce zdatně bojkotuju...nebo...bojkotuju je asi silný slovo, ale nechávají mě tak nějak chladným.

Trošku mě to rozhodilo, když jsem na Mikuláša (tak nevim jestli si zaslouží být s velkým 'M', kdyžtak mi to Milčo napiš do diskuze, děkuji) byl Evičce kupovat nějakou dobrou flašku nějakého dobrého vínka a jak se tak procházím mezi těma regálama, tak mě napadá, že nemám pro nikoho nic a mělo by se s tím něco dělat...a tím celé zamyšlení nad Vánocemi skončilo a já se dál bezcílně producíroval mezi regálama...a to mě trošku vyděsilo jak strašně laxní mám k těmto svátkům přístup. No, ale den se sešel se dnem, v neděli na Evropě 2 nějakej magor úplně nahlas řekl, že Vánoce (které mají hlavní středobod ve Štědrém dnu) jsou už za osm dnů...myslím, že takové věci by se nahlas ani říkat neměly...a já se k tomu tudíž postavil trošku zodpovědněji. A co že to znamená? Znamená to, že jsme s Evičkou brouzdali po Olympii v neděli téměř sedm hodin...z naprosté nevrlosti, vyčerpanosti a vánoční agónie mě dostal až Hoegaarden a dobré jídlo.

A hlavní otázka dne zní...kam až toto všechno zajde? Taky Vám připadá, že jen co vyrostete z krásného dětského věku, že se pro vás Vánoce stávají svátkem shonu, deprese a nákupního šílenství? Možná ne každý to takhle cítí, já se třeba těmto stavům snažím vyhýbat a jelikož doma nepečeme cukroví (což je imho jeden z největších zprostředkovatelů hádek a nervozit), tak se mi to i celkem daří. Ale mám kolem sebe spoustu lidí, kteří mají doma rodiče jenž jsou ochotni přistoupit k fyzickému násilí, možná i likvidaci při špatně odvedené práci při vyrábění cukroví. Jasně, trošku to přeháním, ale už je dávno pryč čas, kdy byly Vánoce něčím na co se strašně těším protože su dítě a dostanu dárky. Teď už je to jen čas, kdy si koupíme něco drahého, protože Vánoce jsou přece od toho...nebo ne?