Odjezdu před čtvrtou hodinou předcházela ještě posilující svačinka ve formě vepříka v sýrovém těstíčku s nivovou omáčkou. Ano, svačinka celkem ostrého rázu, ale musím upřesnit, že svačinka to byla jen pro mně, protože jsem měl už po obědě a u tohoto jsen jen paběrkoval...to Evička to měla jako oběd. Před odjezdem jsme se převlékli, pobrali vše potřebné, hlavně lístky a vyrazili na dálnici. Na mobilu jsem spustil iGo 8, nastavil potřebné údaje k úspěšnému dosažení cíle a vyrazili jsme.
Cesta z Brna probíhala v pohodě až asi ku Valmezu, kde nás stihla první vlna sněžné bouře. Před ní nás však zdržela ještě honička kamiónů, která trvala snad deset kilometrů, kdy vedle sebe jeli dva kamiony a vypadali, že jejich vzdálenost je naprosto konstantní. Naše tempo pak lehce kleslo právě při oné sněhové bouři a my se s naplno puštěnými stěrači prodírali bílou tmou...což je výraz který přesně odpovídal stavu, který nastal. Kolem šero, částečně kvůli pozdním hodinám, ale spíše kvůli černým mrakům obklopujicím celou dálnici a miliónům vloček komíhajících se v prudkých nárazech větru.
Další zdržení nastalo při zastávce na benzince z důvodů čistě přirodních. Dále pak cesta pokračovala už jen pět kilometrů po dálnici a následovala ta pravá zábava. Jakožto člověk znalý fungování navigací jsem radši skeptický než bych se nechal slepě navigovat přesně vypočtenou trasou. To byla chyba první, když jsem sjel z hlavní silnice na silnici vedlejší, nicméně mě tam nejenže naváděl silniční ukazatel, ale tato cesta se mi v mapě zdála vhodnější. Ano, ona se sice zdála, ale vhodnějši rozhodně nebyla. Procházela přes všemožná zákoutí českých vesniček a rychle se většinou jezdit nedalo.
No ale když už jsem u té rychlosti, tak plečka kterou jsem měl od nešéfa půjčenou (Kia Sportage) mi nejednou drala nervy, když jsem se ji marně snažil přimět aby ze sebe vyždímala alespoň trošku zrychlení...marně. No ale jelo to, tak co bych chtěl. No ale zpět, cestou jsme narazili na rozměrný náklad což byla další zdržovačka. Pět minut trvalo, než jsem to vzdal, koukl do mobilu jestli to jde objet a zahájil objížděcí akci. Vzhledem k tomu, že pokud se nedostanete dostatečně daleko od původní vypočtené trasy, navigace vás neustále dokola vrací na trasu původní, nechal sem jí ať si prndá že jsem sjel z původní trasy a dal to vypočítat pravděpodobně až moc pozdě a tudíž mi vypočetla trasu, která se odklonila od původní kvalitní silnice a nechala nás se protahovat po cestičkách o šířce jen o málo větší než je koňský povoz...který tam jistě ještě pravidelně jezdí.
Nicméně i tuto překážku jsme po čase překonali a po několika (desítkách?) kilometrech jsem se dostali zpět na silnici, na které se dalo jet rychleji než je průměrná rychlost dětské koloběžky v klidovém režimu. Po této už jsme se měli dostat až do Českých Budějovic a skutečně, podařilo se...sice jsem jednou neodbočil na popud slečny, která to do mně valila z navigace, ale to bylo jen ku prospěchu věci, páč mě zase chtěla táhnout nějakou dírou, nejlépe kolem JZD, abychom to měli i s vyhlídkovou trasou. No ale tak ve městě je navigace neocenitelná, protože pokud ho neznáte, tak jezdit přes všechny ty křižovatky, ulice a uličky s mapou v ruce není žádná hitparáda...za to si navigace zaslouží jedna plus. Ke stadionu nás dovedla naprosto spolehlivě a pak už to bylo jen na nás.
Našli jsme vchod, vjeli dovnitř, zaplatili za parkování (60,- Kč) a chytli se nějakého nejbližšího davu, který někam šel a šli jsme s ním...jak ovečky...no ale stádo to bylo dobrý, protože nás dovedli kam bylo potřeba. Dostali jsme se dovnitř přes velice laxní kontrolu, která prakticky jen letmo přehlédla přes vstupenky a pouštěla to hromadně dovnitř. Asi nebylo potřeba nějaké bližší zkoumání. První co nás po dlouhé cestě trápilo, byla opět potřeba najít záchod. A to nebylo jen tak...záchody tam byly dva, jeden na jedné straně stadionu, druhý na druhé a vyber si. Jednu jsme si zvolili, minuli šatnu, kam jsme si následně umístili bundy (60,- Kč) a úspěšně našli záchody...teda...aspoň dámské...pánské se schovávali za provizorní šatnou...šikovně vymyšlené vskutku...hlavně proto, že se tam samozřejmě nedalo dostat. No co...i tento problém byl vyřešen ke všeobecné spokojenosti. Po uklizení bund do šatny jsme se vydali na druhou stranu stadionu do bufetu dát si něco teplého k pití...měli to tam velice dobře zorganizované...jeden pult, dva lidi, jeden točí, jeden dělá vše ostatní...jedna fronta...spousta minut...super. No, ale tak po nějakých těch dvaceti minutách jsme se dostali na řadu, dali si Horké jablko, brusinku nebo něco takového (40,-) a vzhledem k tomu, že už bylo před osmou, vydali jsme se najít naše místa.
S horkým nápojem jsme se prodírali davem lidí a nakonec se dostali na místa, která nám měla další dvě hodiny nabízet útočiště. Místa to byly dobrý, teda aspoň podle ceny, kterou jsme za ně zaplatili (1200,- Kč/ks), akorát se nepočítalo, že před nás si zakoupí lístek dvě přerostlé bonsaje s hlavou o výšce průměrně přerostlého melounu...no ale to pozitivní na celé věci bylo to, že mezi jejich velkýma hlavama jsem viděl na střed pódia...problém byl, když si ty dvě potřebovaly něco nutně sdělit a naklonily hlavy k sobě...to pak byl problém, to sem viděl takovýto velký široký a na štorc postavený... No, ale i tento problém se nakonec nezdál jako tak velký, když se člověk super-napřímil a naklonil se do správné polohy a hlavně, když se zadíval na to, co nám Michael Flatley připravil za podívanou.
Samotné vystoupení bylo jedním slovem dechberoucí a kdo je neviděl NA VLASTNÍ OČI nemá páru o co přišel. Pravda, některé vsuvky, kde byly pouze dámy a pouze se tam komíhaly do různých obrazců, ty nebyly z nejzáživnějších, ale to finále...to finále...to byl masakr...prostě Lord of the Dance. Těžko se to vysvětluje, ale zkusím najít nějaké video a mrsknout ho sem. Bohužel jako i vše ostatní dobré, i toto muselo jednou skončit a tak krátce před desátou, po jednom přídavku, jsme se museli rozejít do svých domovů...respektive my si museli dojít pro bundy, nasednout do auta a užít si tříhodinovou cestu domů.
Cesta začala v poklidu s jednou zastávkou na benzince hned v Budějovicích. Navigace nás v pořádku dostala z města a začala nás navigovat na Brno. Cesta ubíhala v pohodě, zatím ještě nesněžilo a já, jelikož jsem cestou do Budějovic na navigaci nedal a udělal jsem špatně, jsem si řekl, že teda podle navigace zpět pojedu. Což nebyl úplně dobrý nápad...asi po hodině jízdy po hlavní široké silnici nás navigace nutila odbočit na jakousi vedlejšku...vypadala podezřele, ale tak proč ne. Proč ne? Protože navigace né vždy zvolí tu nejlepší cestu...hlavně když sněží. Jeli jsme asi 28 kilometrů po silnici, kam by se stěží vlezl jeden traktor, natož dvě protijedoucí auta...což ale nebyl problém, protože jsme žádný auto cestou nepotkali a pokud by nám to někde na té zasněžené cestě uklouzlo, tak bychom čekali hodně dlouho, než by kolem někdo jel...pravděpodobně až do neděle, když by stréci a tetky vytáhli 'šáde' a jeli do 'města' na bohoslužbu. Takže jsme na této zkratce ztratili asi patnáct minut (podle odhadovaného času navigace, kdy máme dojet do Brna) a já to mohl vytáčet až na takových třicet za hodinu, což byla optimální rychlost, kdy jsem ještě té plečce, která nás vezla, věřil...aspoň že měla 4x4.
No, ale tak i z této silnice jsme se po několika utrápených desítkách minut dostali a pak už nás čekala jen cesta po krásně široké cestě vedoucí do Humpolce, kde najedem na náš (českorepublikový) hlavní spoj nazývaný dé jedna. Bohužel moje nadšení pominulo hned po pár vteřinách, kdy se kolem nás prořítila první z mnoha následujících kolon kamionů...a takhle to pokračovalo celou dobu až do očekávaného Humpolce. Po najetí na dálnici jsme udělali ještě jednu zastávku na benzince, protože po půlnoci už jsem nebyl tak fit jak bych chtěl. No ale na dálnici se už nic zajímavého nestalo, neustálé sněžení už jsem ani nevnímal a plus mínus přesně o půl druhé jsme zaparkovali nedaleko domova.
No a nakonec malé shrnutí...byl to náročný, ale krásný zážitek a příště, pokud bychom dostali místa v Brně, bych šel klidně znovu, ale vážit kvůli tomu šest hodin cestu potmě za sněhu v pseudojeepu...ne, děkuji... No a ještě malé cenové zamyšlení...dva lístky 2400,-, benzín 1500,-, kafe 25,-, čaj v hale 40,-, šatna 60,- (!), parkování 60,-, jídlo cestou domů 60,- a to bude snad vše...všehovšudy tedy 4145,- Kč...tedy cca 2073,- Kč na osobu...to už je pořádnej ranec i na Lord of the Dance...za to bychom měli v Praze nejlepší místa...pokud tedy bude nějaké příště, tak pouze v Brně.
Hlavně si počkejte na konec
Žádné komentáře:
Okomentovat