Den 4.
Sobota...co chcete v takový krásný den dělat jiného než se válet? Těžká otázka? Jak pro koho... Dá se samozřejmě dělat milión plus jedna věc a u nás bychom ji určitě prožili naprosto jinak, ale tady v Tunisku, na dovolené jsme sobotu strávili přesně tak, k čemu byla původně určena...veget...
Nenapíšu tedy asi nic zajímavého, byl to den velice podobný několika předchozím...a proto...
Den 5.
Neděle byla konečně předurčena k tomu, že půjdeme nakupovat do města, vyzkoušíme městskou hromadnou dopravu, budeme smlouvat, budeme mít hromadu dárků a celý den si nějak užijeme. Začali jsme už včera tím, že jsme si dali budík na dřívější čas, myslim, že na osmou. V osm jsme budík típli, v 8:09 taky a nastavili ho na půl...o půl jsme ho típli, 8:39 taky, 8:48 taky a takhle až do čtvrt na deset a nakonec jsme na snídani došli asi tak o deset minut později než v jiné dny kdy jsme nechtěli "vstát dřív abychom nejeli v tom vedru". Inu...toto se nepovedlo, nicméně jsme byli rozhodnuti, že stejně pojedem. Po snídani jsme si sbalili nejnutnější věci a vydali se na nedalekou zastávku THD (Tuniská hromadná doprava).
Na zastávce stál autobus a chystal se odjíždět. Nicméně Evička ho jedním či dvěma zkušenými mavnutími rukou přesvědčila aby nás ještě vzal. Pro ty co to neví, tak do místních autobusů se leze zadem a vylízá předem. Je to kloubový, čili dlouhý autobus a poplatek se platí přímo týpkovi v autobuse. Během těch tří zastávek než jsme se dostali na řadu s placením mě napadlo, co asi dělají lidi co chcou jet třeba jen jednu či dvě zastávky? Asi mají smůlu, nebo musí pánovi hodit prachy do kasičky a bez lístku se prodrat k řidičovi, aby mohli vystoupit. No, ale my jeli dvacet minut, tak nám to bylo jedno jak to místní dělají. Jinak styl ježdění místních řidičů je značně sebevražedný. Tam se na nějaký přednosti nehraje a když to nestihnete ubrzdit, vaše smůla a když nemáte dostatek drzosti se někam vecpat, tak máte taky smůlu a strávíte tam mládí...případně stáří...jak kdo...někteří se možná během čekání přehoupnou z mládí do stáří, ale to už je takovej koloběh života.
Když jsme dorazili do Sousse, první co nás tam potkalo byl týpek, kterej nám vnutil 'zdarma' nějaký nechutně kýčovitý náhrdelníky či co to bylo za hnus. Pak už jen požadoval nějakej drobák na kafe s tím, že pokud nemáme, že nám moc rád rozmění. Chvílu jsme s ním debatovali až se nám nakonec povedlo ty ptákoviny vrátit. A to byl teprve začátek...
Hned kousek od zastávky byla tržnice, do které jsme se hodlali dostat. Chtělo to přeskákat pár desítek aut, která se snažila někam dostat a odmítnout jen asi tři nebo čtyři nabídky na taxík. Když jsme vešli do tržnice, nestačili jsme se divit. Tam teda bylo lidí jako sraček s prominutím a prodrat se někam ke stánku nebo někam byl teda pořádnej výkon. Ze začátku byly všude akorát hadry a když se nad tím tak pozastavím a uberu trochu lidí, tak to tam vlastně vypadalo jak na Vietnamské tržnici kdekoliv v ČR. Jen ti lidi...no a komu se daří nejlépe v davu? No? No správně, zlodějům. A proto abychom nepřijeli z dovolené s prázdnou, ale aspoň s nějakým silným zážitkem (nemusí být pozitivní, stačí když je silnej), tak když jsme se prodrali až k prvnímu stánku, kde měli něco, co bychom teoreticky i mohli chtít, tak jsem zjistil, že nemám peněženku. Nicméně v ní byly opravdu jen peníze a nebylo jich tolik, že bychom neměli co jest až do konce pobytu, Evička měla svoje a každej jsme měli odloženo na pokoji, takže se vlastně nic nestalo, ale ten pocit...
Mno, ale tak co člověk nadělá. Já byl sice nasranej, ale něco koupit jsme museli. U stánku, kde jsem to zjistil, jsme svou nabídkou urazili (prvního) obchodníka (a pak že tunisáci smluvaj...pche...) a pokračovali jsme ve výletu až jsme došli na konec tržnice, kde nás zaujala stejná věc jako u prvního stánku. Byla to malá vodárna a týpek teda taky dvakrát nesmlouval, ale tak dostali jsme se na nějakou přijatelnou sumu a chtěli odejít. Nicméně občan nám začal nutit nějakou další ještě měnší a ještě dražší vodárnu. My ji tak dlouho odmítali, až jsme se z šedesáti dostali na pět a pak konečně pochopil, že ji opravdu nechcem a nechal nás odejít...ale byl to boj! Cestou do jiných uliček jsme potkali snad všechno včetně zeleniny, koření, léků, plastů, prostě všeho. Když jsme narazili na stánek kde měli bonga, tak jsme urazili druhého obchodníka a rozhodli se, že na to pečem a nakoupíme v útrobách hotelu.
Cestou ven jsme opět odmítli hromadu taxíků, optali se čím se dostanem k hotelu Skannes El Hana, počkali asi dvacet minut a už jsme si to s dalším šílencem za volantem štrádovali 'domů'. Cesta byla dlouhá a nepohodlná, ale nakonec jsme bez ztráty kytičky dosáhli svého provizorního domovu a mohli se zase cítit tak nějak pohodlně.
Po zjištění, že je čas oběda jsme do sebe něco naprali a šli náš neúspěšný den zaležet k bazénu. Moje nálada se pomalu zlepšovala a rozpouštěla v chlorové vodě.
Po večeři jsme si vychutnali opět bingo a nějaký další rádobyzajímavý animační program a šli se bavit na pokoj. Další kousek z mozaiky naší dovolené se ztratil a už nám zbýval jen jeden...
Den 6.
Ráno jak vystřižené z letního katalogu cestovní kanceláře...ehm....ostatně jako všechny ostatní rána.
Dneska je pondělí a to znamená, že naše dovolená se nepěkně přiblížila svému závěru. Čeká nás ještě nakoupení ostatních darů, svezení se na velbloudovi, rozeslání pohledů, sbalení a mezi to všechno musíme narvat ještě jeden veget :-) Stihli jsme všechno. Veget z toho byl asi nejpříjemnější, protože vybírat dárky nebyla moje parketa, na velblouda mě týpek vyhodil téměř proti mé vůli (ale já se ani nijak nebránil, jen sem nechápal), na pohled sem zapomněl napsat číslo ulice a pizza tam nebyla až tak slavná jak by se mohlo na první pohled zdát. Ale užili jsme si to pondělí...teda...až na večer kdy se ke mně 'konečně' dostaly ty střevní potíže, které jsou tam pro 'strangers' tolik obvyklé. Čili večerní posezení s přáteli (jedna dvojice) se nějak nekonalo a naše poslední noc tak zůstala pouze na pokoji, kde jsme pro změnu luštili křížovky, koukali na Přátele a povídali si. Nastavili jsme si budík na třičtvrtě na pět a šli spát...
Den 7. - odlet
Ráno jak z čítanky pro havajanky...nebo tak nějak... Poprvé jsme viděli východ slunce, poprvé jsme čekali až otevřou jídelnu a poprvé byl budík opravdu potřeba. V šest jsme naklusali na snídani, kde nikdo nebyl (kupodivu?), moc toho nesnědli a šli čekat (dnes nejčastější činnost) na autobus. Autobus přijel téměř jak měl a už jsme si to šinuli na letiště. Pasová kontrola, odevzdání ústřižků s našima iniciálama (které nám policie nechala když jsme přiletěli), odevzdání bagáže, průlez detektorem kovů a pro změnu opět čekání. Seděli jsme a koukali na Pár Pařmenů v mobilu a čekali až nás začnou skládat do autobusu, který nás odveze k letadlu. Trvalo to něco přes hodinu a pak už to šlo rychle...schody, autobus, schody, letadlo, sedadlo a zase čekat. Vzhledem k tomu, že lítání nesnáším (jak jsem zjistil před sedmi dny), tak ty dvě hodiny pro mně byly dost náročný. Ale pan pilot to zase zvládl a bezpečně jsme přistáli na letišti, abychom mohli opět čekat.
Čekalo nás pasové přivítání a hlavní zábava dne - čekání na zavazadla...těm se pravda poněkud nechtělo...teda...aspoň tomu mýmu, Evička ho dostala hned, ale já čekal až do doby, kdy tam skoro nikdo nebyl. Nicméně i toto jsme přežili v pohodě a šli jsme zařídit odvoz domů přes nejmenovanou Student agency. Měli jsme pár desítek minut čas a tak jsme si šli dát něco nezdravýho do 'meka'. Pak to chtělo hodně trpělivosti a hledání, abychom zjistili odkud vlastně ty jejich skořápky jezdí. Nikde to totiž není napsaný. Ale i tuto překážku jsme zvládli na jedničku...no...maximálně dvojku.
Na Florenci jsme vytáhli bagáž, zjistili, že Eviččin kufr se trošku rozpadl, sepsali se stewardkou protokol, nechali se nařknout řidičem, že jsme to určitě měli už na letišti, ale že s nima to máme jednodušší papírování, ujistili ho, že pokud to mělo být vtipný, tak to nechápem, následně se nám podařilo pana řidiče úspěšně ignorovat a nakonec i bez ztráty kytičky vypadnout na nástupiště odkud nás měla odvézt jiná skořápka domů! Ta ale bohužel jela až za hodinu a čtvrt. Logiku slečny, která nám to objednávala by asi trumfla i veverka s urvanou hlavou, ale už se stalo. Autobus do kterého nás nepustili (i přes to, že měli minimálně devět míst volných) s tím, že máme lístky na jiný čas, jsme teda nechali odjet a tím se ubezpečili, že to možná bude mor Student agency, která najímá samé 'zajímavé' lidi...teda...samé ne...byly tam i vyjímky. Stewardky co s náma jely z letiště i z Prahy byly dobrý.
Teď už před námi byly jen dvě a půl hodiny v autobuse s jedním z nejdebilnějších filmů jaký jsem kdy viděl s názvem Cellular, s jednou z nejhorších rádobydálnic s názvem D1 a s několika dobrými kávami z automatu z autobusu a byli jsme doma...konečně!
Sečteno a podtrženo se nám dovolená moc líbila a pokud se zadaří a pojedem kolem vánoc do Egypta, tak se nám tam snad bude taky tolik líbit (a mně se potom podaří to tady tolik neprotahovat)...
Pokud jste to dočetli všechno až sem, máte můj obdiv, ale asi to nebylo tak děsný, když se vám to povedlo ;-) Tak u kratších článků brzo zdarec...
Fotodokumentace:
Tak v tomto hotýlku jsme bydleli...
Jedna z placených zábav...
...druhá z placených zábav...
Tenhle chtěl moc peněz...
...ten stejnej z větší dálky...
Pohled z desetikilometrové výšky...
A tímto strojem jsme letěli...
Žádné komentáře:
Okomentovat