Kazdy týden mi chodí do me virtuální stránky (do mailu pokud to chcete takto polopaticky) takovy 'newsweek' ze stránek Geocachingu. V tom jsou napsány novinky, které se v této komunitě přihodily. Vždy když jsem si ho pročítal, přeskakoval jsem prvni tři odstavce s tim, že se mě to netýká. Jednou jsem ale vyjimecne četl vše co v newsweeku bylo a narazil jsem na jednu paintballovou akcičku poblíž Olomouce. Olomouc není tak daleko a my se s Evickou už několikrát bavili o tom že někam vyrazíme si zastřílet. Ja to hrál jednou a když nepočítám občasné bolestivé zásahy a alkoholové výpary z předchozí noci, které se mi shromažďovaly pod maskou a útočily přímo na mé čichové buňky, tak jsem si to parádně užil. Stejně tak i moje peněženka což je jeden z důvodů proc jsem to podruhé zatím nehrál...zatím...
Ještě ten den kdy jsem tuto akcičku zjistil, jsem to oznámil Evičce a ta jako správný brutalista nadšeně souhlasila :-) Hned jsme se proto 'will attendli', coř znamená jediné...ře se zúčastníme. Když jsme se zapsali k této akci, bylo před námi ještě mnoho dnů, spousta práce a i cela dovolená. Trošku jsme na to zapomněli a když jsme si vzpomněli, bylo před námi posledních pár dnů. Sobota se blížila mílovými kroky a my s nervozitou skříženou s nadšením začali plánovat vše potřebné. Hlavní a nejdůležitější věcí byly samozřejmě peníze. Ty jsme nějaké splašili, i když to po dovolenkové finanční oblevě nebylo jednoduché... Druhá neméně důležitá věc byla jak se tam dostat. Původně jsem plánoval hromadu okrsek, vzhledem k tomu že nevlastním žádnou platnou dálniční známku, jenže když jsem zjistil že cesta tam trvá dvě hodiny, což je dvakrát víc než po dálnici, že je o několik desítek kilometrů delší a nakonec taky proto že jde o okrsky, jsem se rozhodl pro koupi dálniční známky a masáž pneumatik myho miláčka na nechutné a placené dé jedničce.
Cesta probíhala v pohodě, žádnou nehodu, uzavírku nebo jinou překážku jsme na cestě nepotkali a vzhledem k tomu ze mi navigace ukazovala, že dojedem az po desáté, bylo nutné párkrát překročit povolenou rychlost. Vymotat se v Olomouci bylo právě diky navigaci v pohodě a dorazili jsme na misto asi dvě minuty před desátou. Pozdravili jsme se s již příchozíma a během okamžiku se přesunuli na misto výdeje všeho potřebného.
Po vysvětlení cože to paintball vlastně je a jak se hraje, jsme si šli projít areál, kde se boje odehrávaly. Vyfasovali jsme zbraně, masky, někteří oblečení a pro začátek 200 kuliček a šli jsme na stanoviště. Tam nám byly ještě nějaké pokyny dovysvětleny a mohli jsme jit střílet...
Začínali jsme standardní dva týmy, dvě vlajky a stačilo se dotknout vlajky toho druhého týmu. V této prvni hře jsem nevystřelil ani jednu jedinou kuličku a zasáhla me do nohy jedna zbloudilá...no co uz... V dalších kolech jsme k venkovním prostoram přidali vnitřek a potom si zahráli i na teroristy a policajty. Teroristi, jak to tak v životě občas bývá, obě dvě kola vyhráli... Člověk si to ani neuvedomil a najednou bylo o čtyři hodiny víc a spousta lidí se začala přesouvat do hospody. Zbylo nás pár, kteří jsme měli jeste kuličky a koule na to hrát a tak jsme dali finální masakr. Ten spočíval v tom, že se hrálo pouze venku a bylo neomezeně životů, jen si pro nový musel člověk dojít ke své vlajce. Potom ale přišla ještě větší smršť a sice že byli všichni nesmrtelní...to je sice hezký, ale bolest jsme pořád ještě cítili, takže zde jsem dostal nejeden bolestivý zásah.
Nakonec kuličky došly a my se šli taky převlict, zaplatit a přesunout se do hospody. K tomu nam opět výborně posloužila navigace, i když se mi povedlo přejet odbočku. V hospodě jsme měli konečně pořádnou možnost probrat všechny paintballove zážitky, ale hlavně ty geocacherske. Seznámili jsme se spoustou stejně 'praštěných' lidí a bylo to velice příjemné. Po několika vypitých nápojich (ač nebylo jednoduché si něco objednat, personál vypadal značně zmateně), po snězenem jídle a nakonec i po zaplaceném cechu, jsme nabrali párek geokačerů a vydali jsme se něco odlovit do sbírky. Bylo už dost hodin, tak jsme odlovili pouze dvě kešky a jeli zpět do Brna. Cesta byla klidnější, protože nebylo kam spěchat a taky protože bylo o něco plnější auto.
Po bezpečném dojezdu domů jsme spočítali krvavá kolečka na našich tělech, prošli se sprchou a pak uz si jen užívali poklidného večera s vínkem a nějakým dobrým filmem... Několika slovy, byl to velice příjemně strávený den a ani kolečka všude možně na našich tělech a ráno bolavé nohy na tom nic nezmění. Už se těším až si takovou akci zase zopakujem...
Žádné komentáře:
Okomentovat